Dnešním článkem a fotopozvánkou se ....

 

.... dostáváme poprvé do předvánoční

doby. Letos jsem po loňském adventním maratónu trochu zpomalila a jela jen na jeden zahraniční adventní výlet, a jeden tady v Čechách. Zahraniční vlastně byl taky za humna, a to do polské Wroclavi. Toto zajímavé a pohledné město jsem už jednou navštívila, a to v jeho jarní podobě, takže se nabízelo mrknout se do něj i v podobě vánoční, obzvláště když je svými vánočními trhy mezi TOP 10 evropských měst na dosti vysoké příčce. A tak jsem 6.12. o půl čtvrté ráno vyrazila na místo srazu, a tentokrát jsem si dávala sakra majzla, abych šla na to správné místo, aby to nedopadlo jak při tom posledním do Rakouska, kdy jsem jela s jinou cestovkou a na jiném nástupním místě a já šla na to moje obvyklé. Naštěstí jsem si tenkrát svůj omyl brzy uvědomila a stačila ještě včas doběhnout. Ale tentokrát jsem měla dopravu málem soukromou, po upozornění paní s cestovky že mne bude do osobního auta lákat na místě srazu jistý pán, a že si můžu klidně k němu sednout neb je to řidič autobusu který nás poveze a jede z domova, o pár vesnic dál za Třebovou. Tím jsem se vyhnula nabírání cestujících na několika destinacích a do Rychnova si dojela pěkně bez zastávek. Tam už na nás čekal autobus kterým jsme pokračovali dál. Wroclav je opravdu zajímavé město, kde se dokonale snoubí staré s novým, a hlavně je proslulé svými trpajzlíky. O těch samozřejmě bude samotný článek s ukázkou těch kterých jsem z celkově asi dvou stovek (ani sami obyvatelé neznají přesné číslo, protože neustále přibývají noví) našla a vyfotila. A jak jsem se od průvodce dozvěděla, mají kouzelné jméno, říká se jim po polski Krasnoludki ....

Jak už je mým (ne)milým zvykem, fotek vzniklo velmi mnoho, však taky za těch cca 9 hodin pobytu se toho v takovém inspirativním městě nafotí sakra hodně.  A tak v některých kapitolách bude fotek méně a v některých víc. První kapitola je takovým letem světem. A začneme na ostrově Tumském, nejstarší částí města. Zde jsou soustředěné nejznámější wroclavské kostely, je centrem duchovní správy, plynovými lampami a mnoha mosty přes ramena řeky Odry. Dříve to byl pravý ostrov, dnes jsou některá ramena řeky už zasypaná, takže je už de facto poloostrovem.  

Plynové lampy jsou dalším z atributů ostrova. Jsou jedině zde a jsou rozsvěcovány lampářem

Výsadba mezi katedrálou sv. Jan Křtitele a Arcibiskupským palácem

Po jednom z mostů Tumský ostrov opouštíme

Ještě ohlédnutí po katedrále

Další místo které je zajímavou a historickou stavbou je Wroclavská univerzita, která má nádhernou vstupní bránu. Tady je z ní detail 

A jelikož je to adventní výlet, tak nějaká ta vánoční nálada. Stále ještě u univerzity

Ve městě je mnoho kaváren a kavárniček, tato má krásné obrázky z filmů na své fasádě

Ulička kterou jsme teď procházeli se jmenuje Vězeňská. A to kvůli této stavbě. Bývalému vězení

Najdeme zde nejen vězení ale i městská jatka. Tyto bronzové sochy jsou zde na památku zvířat zde padlých ....

Brána mezi světem živých a mrtvých. Jsme před kostelem sv. Alžběty nebo také Posádkovým kostelem kolem kterého byl dřív hřbitov, a tato brána právě na něj vedla. Odsud už půjdeme na Rynek glowny, čili na hlavní náměstí s nádhernou radnicí

Vedle hlavního náměstí je ještě jedno menší, Plac solny, neboli Solné náměstí. Zde je velký květinový trh který jak je vidět funguje celoročně, tudíž paradoxně z jedné strany na vás dýchá léto a z druhé vánoce

Tenhle vánoční věnec se mi hodně líbil, měla jsem cukání si ho koupit, ale představa že ho vláčím celým den sebou mě dost vyděsila

Tahle telefonní budka mě prostě nedala abych jí nevyfotila. Bohužel jsme na vánočním trhu a tak tu překáží všudypřítomné rozvodné skříně

Krom květinového trhu kde jsem slintala, tu je i několik obchodů které ve mě spustili úplný vodopád. Všechno všecičko jsou různé druhy bonbónů a žužel

A pokračujeme dál, v jedné z bočních uliček si na fasádě hověla tato vážka ....

.... a kde si hraje i rozverný krokodýl

Jeden z mnoha a mnoha wroclavských kostelů, kostel sv. Matěje

Nowy targ, Nový trh, tržnice která vznikla z místa, které by si člověk nikdy nepředstavil že by mohlo takovému účelu sloužit. Jedná se totiž o bývalé tramvajové depo. Ale má své velké kouzlo

Zamilovala jsem si veškeré polské rybičky, kyselé, uzené, v tomatě .... a tak jsem tentokrát poprvé na výletě šmejdila po Biedronkách abych si nějakou zásobičku na doma vytvořila. A u jedné se nachází i katedrála sv. Maří Magdaleny s proslulým Mostkem čarodějnic. Ten slouží jako jedna z mnoha vyhlídek na město. Skoro v každém je přístupná věž odkud máte město jak na dlani. Přiznávám, že jsem se nedostala ani na jednu, protože se stály na možnost vyšlapat stovky schodů hodně dlouhé fronty. Katedrála se jak v zrcadle shlíží v sousední budově

Pomalu se smráká a v uličkách okolo náměstí se rozsvěcuje mnoho světýlek

Ještě jednou procházíme bývalými jatkami

Jatka a kanálek, je jasné jaký měl účel. Odvádět krev z poražených zvířat do řeky

I v takové hodně katolické zemi jako je Polsko můžete potkat Santu. Tenhle dokonce vozí turisty

Hlad je potvora, což jsem zjistila v tom, že se nedalo dostat přes fronty lidí do žádné s restaurací a kaváren. Tam kam se dalo, byly tak vyšponované ceny, že jsem si říkala to už fakt ne. Takže jsem musela vzít zavděk langošem. Ovšem ten byl!

Když už jsem fakt potřebovala někam zaplout abych si zkrátila čas na dostavení se k místu odjezdu, našla jsem tenhle úplně prázdný kout. A pro mě ten pravý 😉

Na hlavní rynku je i tato krásná růžová kavárna a květinářství

Ale abych jen nechválila. Co mě vadilo. Absolutní nedostatek velmi nutné věci a tou jsou WC. Veřejná jsou minimálně, toiky které u nás najdete na každé větší akci vůbec ne, zajít si sice můžete klidně do restaurací i když nejste hostem, nikdo vás nebude vyhazovat, ale musíte počítat s tím, že budete stát dlouhou frontu, protože většinou je k dispozici jen jedna až dvě kabinky a to pro ženy i pro muže dohromady. Pokud jste si chtěli k jídlu sednout, opět jste si museli vystát dlouhou frontu aby jste se dostali dovnitř. A pak neurvalost obyvatel. Obzvlášť když už mají trochu pod baretkou. S ní jsem se bohužel setkala i při jiných výletech do Polska.