.... čili od Strahovského kláštera dolů centra
nás vedla cesta kolem místa, odkud jsou na Prahu moc krásné pohledy. Je to z vinice pod klášterem a místo má příhodné jméno. Bella Vista. Krásná vyhlídka. Podotýkám, že s majorem Zemanem to vážně nemá souvislost 😉. Odsud máte část Prahy jako na dlani a tomu také odpovídá frekventovanost místa, kdy se přes tůristy moc šancí podívat nemáte. Ale jak se říká Kdo si počká ... Prokličkovaly jsme davy do ulice Úvoz a pak tradá Nerudovkou dolů na Malostranské náměstí, odsud jsme se svezly tramvají k Máji ....
V mnoha diskuzích o uměleckých instalacích v Praze, a to hlavně k dílům výtvarníka Davida Černého narážím na velkou míru nenávisti k jeho osobě a dílům. Mě nevadí, naopak mne baví. Někdy totiž nutí lidi k zamyšlení, a to bolí. Jak není na první pohled zřejmé co tím chtěl básník říci, v tomto případě výtvarník, tak prostě " zapleveluje prostor". Prostě si nějak nemůže valná většina lidí zvyknout na to, že v prostoru už nebudou vznikat díla typu Sv. Václava nebo Žižky, Petřínské rozhledny či jiných monumentů. A ruku na srdce, i o nich se v dobách jejich vzniku mluvilo jako o "ohavnostech". Takže mě se motýli líbí protože se k brutalismu Máje docela hodí
Na Máj skrytě navazuje OC Quadrio. To krom
nakupování a oddychu u tabletu .....
..... nabízí pro fotografy nepřeberné možnosti focení linií, odrazů a prolínání nejen z exteriéru .....
.... ale i interiéru
Hned z druhé strany OC je další dílo výtvarníka Černého a to Kafkova hlava. 11m vysoká busta Franze Kafky obzvláštněná tím, že se hodinu co hodinu rozloží a zase složí. Celé to trvá patnáct minut a troufnu si říct, že po orloji na Staromáku je to turisty druhé nejnavštěvovanější pohyblivé dílo v Praze. A opět pro fotografy je velmi zajímavá tím, že je celá z leštěného nerezu a tím pádem nabízí také možnosti focení odrazů okolí
Stejně tak tři válce v kterých se asi skrývá technika. A tady musím říct jsem se docela vyřádila
Další cesta nás zavedla na Jungmanovo náměstí kde v ambitu kostela Panny Marie Sněžné probíhala fotografická výstava. Jedním ze dvou vystavujících byl i kamarád z fotovýpravy Garik Avanesjan. Jeho fotografie z cest po Dálném východě a bývalých sovětských republikách jsou plné barev, pohybu a portrétů. Já jsem výstavu jen prolétla, protože holky jít nechtěli a taky proto, že jsem Garikovi slíbila, že pokud budu v Praze, zajdu se na něj podívat. Bylo to opravdu jen letem světem, ale i tak jsem si vybrala na vyfocení dvě fotky které mě oslovily. Pak už jen Františkánskou zahradou do Vodičkové a druhý cíl cesty byl před námi. Muzeum iluzí. Dcera tenhle návrh nejdřív brala s despektem, nicméně jakmile jsme dorazily stalo se z ní, stejně jako i z ostatních dospělých návštěvníků, malé dítě. O tom, že Bobule byla nadšená až na půdu nemusím ani říkat ....
..... ehm, ono to bylo tak nějak blbnutí povšechné 😁
Ufff, a další výlet za námi, ale další tři před námi!













Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsem ráda, že mi zde své komentáře zanecháváte ....