Tento týden je po třech letech co mám Bobeše první, kdy jsem na chatě úplně sama, bez psa či psů. O manželovi nemluvě. Ale aby ten můj absťák, který se pravidelně dostavuje už po pár kilometrech odjetých z domova, nenastal tak záhy měla jsem tu na dva a půl dne půjčeného Velkého Bobeše. A že dandíci jsou psi, kteří zapadnou okamžitě do jakékoli rodiny a beze smutku po svém právoplatném pánečkovi se s ní zžijí svědčí i tento obrázek......
Celou dobu co tady Bobeš byl, mne sledoval jak stín a ze zbožňujícím pohledem si střídavě sedal nebo lehal ke mně či k manželovi.....
Před tím, než si pro něj kamarád měl přijet, jsme se šli ještě spolu projít. Pro jistotu na opačnou stranu než kde jsme potkali minule ta prasátka. To že na Mníšku a okolí probíhala dlouhá léta těžba železné rudy, nebo se prováděli průzkumné vrty je ve zdejších lesích ještě hodně znát. Hromady hlušiny sice již pohltil les a znova na nich rostou stromy, ale zasypané vchody do štol jsou ještě stále patrné a na zemi lze ještě najít zbytky různých potrubí, cedulky upozorňují na poddolovaný terén a zbytky kamených válců z průzkumu se rozbité válí po zemi.
Ta první fotka je kouzelnááá.
OdpovědětVymazata tady ta první je taky nádhernááá...
OdpovědětVymazat