Po trochu delší ....

 

.... přestávce způsobené pobytem na chatě

a následné deratizaci baráku, kterou musím vždy po hospodaření mé polovičky za mé nepřítomnosti provádět a po stahování fotek se opět hlásím v plné polní. Tentokrát vše klaplo na jedničku, nemusela jsem se po 24 hodinách vracet a dokonce i přes předpověď počasí, která nebyla moc příznivá na poslední tři dny mého pobytu se nakonec všechno krásně vytříbilo. I to počasí...

Sluníčko mne provázelo od začátku do konce, jen jeden den v pozdním odpoledni se zatáhlo a trochu zapršelo, ale do večera se zas vyčasilo a druhý den byl zas jak malovaný. Dokonce jsem se tentokrát i zdržela větší práce, jen jsem ožužlala a to do slova a do písmene trávu, páč už je tak děsně tupý nůž v sekačce, že neseká ale ožužlává a ostříhala odkvetlé trvalky. Jinak jsem se věnovala sladkému nicnedělání, odpoledním u krbovek s konzumací výtečných dortů z mníšecké cukrárny, ale i potěše ducha krásnem. Jak procházkou po Praze, tak i návštěvou mníšeckého zámku, kterou jsem udělala ostudně poprvé za patnáct let, co je zámek otevřený pro veřejnost. 

Bála jsem se, jestli mi vůbec vyjde i obrazová dokumentace, neb jsem konečně vyrazila na opravdu velký výlet s  bezzrcadlovkou a staroskly. Doteď jsem měla jen jednu ne úplně výkonnou baterii, takže na focení se hodila jen doma na zahradě, protože se oproti Nikoušovi dost vybíjí, a nabíječka byla tedy neustále v pohotovosti. Teď mám dvě fungl nové plus tu starší a když je vše nabité, nemusím si dělat starost. Spíš jde o to, že focení přes displej, tedy ještě spíš ostření mi dělá zatím za sluníčka opravdu velké problémy, protože to asi znáte s telefonů, sluníčko a displeje se moc rádi nemají, je na nich za slunečných dní skoro prd vidět.

Ale krom pár fotek nakonec vyšlo všechno docela dobře, něco i výtečně, i přes to, že jsem nucená u staroskel zoomovat nohama. A jsou místa, kde to jde velmi těžko. Prostě jsou to pevná skla a tak i to focení s nimi mi zatím dává co proto. Dokonce se poštěstilo, že mi dorazily před odjezdem i mezikroužky speciálně na SONY a tak jsem měla možnost vyzkoušet focení detailů i s nimi, byť ne takových které bych si přála. Mým cílem byly pavučinky, pavučiny a chmejříčka za vlhka. To sice bylo, ale nebyly pavučiny a když byla krásná mlha, na kterou jsem čekala celých pět dní, vyšla zrovna na den, kdy jsem se vracela domů a nemohla jsem tak jít courat do lesa a hledat příhodné modely, protože jsem byla limitovaná odjezdem vlaku. Tak snad něco najdu tady. Ovšem co jsem celou dobu kvitovala s nadšením je velikost a lehkost foťáčku. A naprosto jsem pochopila co mi fotograf, od kterého jsem ho kupovala naznačil tím, že si mám dát bacha, protože se může že vyzkouším a nebudu už chtít jinak a můžu se stát závislákem 😊 

Na pár článků jsem si tak doplnila archív i něčím jiným než jen kytkami, i když ty samozřejmě také nesmí chybět ....