Třináctého jak ....

 

.... jak vyšitého. To je dnes od rána. Popravdě ani 

jsem původně neměla chuť dnesk psát nějaký příspěvek, byť včera jsem si užila zajímavé focení, ale mejl který jsem teď dostala mne nejen že naštval, ale ještě zhoršil mou už tak blbou náladu...

Ráno jsme museli nechat na dva dny na infuzích Bobího. Začal být apatický, spavý, hodně pil, málo jedl a to byla ta hlavní příčina proč jsme jeli k vetovi. On, který byl schopný člověku ukousnout ruku, jen kvůli tomu, že měl pocit že v ní držíte něco k jídlu co je určené jemu, si nevzal z ruky ani nabízené masko, a když tak opravdu jen tak laxně. Diagnóza zlá a prognóza ještě horší. Selhávání ledvin. Léčba neexistuje. Buď po dvou dnech proplachu se ledviny alespoň trochu zmátoří, nebo dožití doma a čekání na okamžik, kdy už  bude situace neúnosná. Hlavně pro něj. A rozhodnutí kdy ho poslat na cestu za Duhový most ....

Takže od rána pobrekávám, snažím se mezi tím něco upéct a zas pobrekávám. Ze všeho mne nějak těšila vidina sobotního výletu na Hlubokou a do Krumlova. A i tohle mi nevyjde. Teď jsem dostala mejl, že se i tenhle zájezd ruší. Prostě závěr roku jako vždycky. Bez klidu, se starostmi, naštváním a hodně blbou náladou ....