Vánoční dekorace ....

 

.... vytvořené samotnou přírodou. To je téma

 dvou následujících článečků. Když se spojí mlha s mrazem, většinou z toho není jen jev zvaný diamantový vzduch (či nějak podobně, už přesně nevím) ale i krásná námraza na všem možném. Tedy pokud jí není moc, a taková že z toho praskají dráty, lámou se větve a nedá se chodit pokud si člověk nechce polámat všechny končetiny. Ale taková ta jemná, trochu proti logice zemské přitažlivosti. Taková byla na všech možných sušinách jak podél cesty kudy jsem šla, tak i vlastně hned tady u nás za lávkou. Ano! Máme fungl novou lávku, přes fungl nový splav na fungl nové řece.... a je to jedním slovem děs. Tedy celá ta revitalizace řeky, která ves uzavřela do masivních betonových hradeb. A přesně podle předpokladu, řekou protéká voda hloubky dvaceti centimetrů. Víc jí nikdy během roku neteče, jen občas na jaře když bylo hodně sněhu a začalo rychlé tání, občas vylezla z břehů a rozlila se na volné plochy. A od roku 97 tu nikdy už žádná velká voda nebyla. I ta byla vinou toho, že se nezačal dříve odpouštět pomalu chovný rybník který je ve vsi za námi. Proti tomu se postavili rybáři a až teprve v okamžiku, kdy začalo hrozit protržení hráze začali s masivním upouštěním vody které logicky zvedlo hladinu řeky nad kritickou mez a proto tu taky místy protékala některými domy které stály těsně u ní. Nikdy už taková situace nenastala i když pršelo intenzivně víc dnů. Pak se navíc zpevnila a zvýšila hráz rybníka, takže stejně jako většina obyvatel ani já nechápu ten děs co se tu postavil. Navíc až po 24 letech od povodní! Za tu dobu si jasně mohlo udělat povodí obrázek o situaci a přizpůsobit tomu i ta opatření. Ostatně až tady definitivně skončí, mám v plánu vzít kolo a projet vsí a tu betonovou hrůzu zdokumentovat. A pokud se mi podaří najít i původní podobu míst, tak je porovnat. Ale zpět k přírodě a jejímu kouzlení, které v mnohém předčí kouzlení lidí ....