Poslední fotky ....

 

.... tohoto už druhého prapodivného roku.

Roku o kterém by můj syn bez uzardění prohlásil že byl zas  na p*ču. A mě stejně bez uzardění nezbývá než souhlasit. Tedy ve většině. A hlavně těch posledních čtrnáct dní po Bobího odchodu. Jako jedno z mála pozitiv beru to, že jsem se stala, byť o pár roků dřív, starobní důchodkyní (příšerný výraz, a kdo mě zná osobně řekl by, že v pubertě se to dá těžko) tudíž se značně zvýšil můj příjem financí, ale stejně jaksi šetřit mi jde velmi bídně. Ne že bych se okamžitě jala peníze rozhazovat plnými hrstmi (no tak ono jich zas tolik není, i z příjmem z práce to je sotva polovina průměrné mzdy) ale momentálně jsem movitější než polovice, takže povětšinou za něj platím i jeho dluhy.

 Za celý rok jsem se vypravila jen na jeden zájezd, všechny ostatní byly zrušené. Ovšem ten měl na mě přímo devastující dopad, když jsem si zažila několik hodin příšerných bolestí kolen a dva dny, kdy jsem mohla skvěle zapadnout svou chůzí do hejna kachen. Užila si výlety do Prahy a courání po ní s Padesátkou, což je pro mne vždycky balzám na duši. Není nic lepšího vylít kýbl vašich srágor na hlavu nevinné kamarádky. Vy se zbavíte starostí, ona tři dny polyká prášky na bolest hlavy ....

A užívala si s Bobulí. To je taky to nejkrásnější z celého roku a za co neustále děkuji něčemu vyššímu co je nad námi.

 Poznala jsem blíž jednoho zvláštního člověka, kterého sice znám už tři roky, ale až teď jsme se  seznámili víc a to díky mé pidimini výstavě ve výloze jednoho českotřebovského obchodu. Co tohle seznámení přinese v budoucnosti se teprve uvidí. Mám od něj v kapse kamínek na ochranu, který jsem od něj dostala jako takový maličký dárek k vánocům. 

Optimisticky doufám, že ten nadcházející rok už bude snad normálnější, (i když v to doufám každý z posledních čtrnácti a nikdy to lepší není) a hbitě si vybrala a zaplatila čtyři zájezdy, a učinila první krok ke splnění jednoho z mých snů, a to proletět se balónem. Někdy v příštím roce tak ze mne bude vzduchoplavec! A snad i konečně dojde i na plánovanou operaci ruky. Ona už asi mohla být za mnou, nebýt mé blbosti, že jsem dala na doktora a odstoupila od ní, věříc, že se dá díky obstřikům posunout na pozdější věk. Nedá. Nepomohly, a tak teď si protáhnu čekání na hodně dlouho ....

Protože dnešní počasí je opravdu spíš teplotně jarní než by se dalo čekat na poslední prosincový den, podíváme se ještě trochu do doby kdy ještě trošku příroda vypadala zimně. No, já osobně jsem zvědavá, jestli počasí neudělá stejný kotrmelec jak kdysi v sedmdesátých letech, kdy bylo na Silvestra odpoledne šestnáct stupňů nad nulou, a v noci se to převrátilo do mínusových hodnot navíc s přívalem sněhu ....

Tyto trsy trávy mne naprosto uchvátily. Vypadají jak malí spící chundelatí psi. Nebo nějací lesní skřítci