Pouze a jen ....

 

.... černobílá. Částečně venku, i když můj

pohled z okna do té nebarevnosti přírody pod sněhovou peřinou zahrnuje i zelenou tújí na mé zahradě a jehličnanů na zahradách sousedních, ale i v dnešní náloži fotek. To že první z nich vznikly už před skoro devíti měsíci bude patrné hned z modelek které mi jako objekty k focení posloužily a které se na blogu představily i ve své barevné podobě. Jiné vznikaly během roku až do minulé neděle a to na několika místech republiky ale i mimo ní ....

Chmejření trávové, namoklé i .....

 

.... suché, za sluníčka ranního i při západu.  

Tak na to se mrkneme dnes. Modelku, resp. modela mi tentokrát jako už mockrát dělal dochan orientální. Na rozdíl od kolegy dochanu psárkovitého má trochu jiný tvar květu a je o něco choulostivější na přezimování. Zatím tedy se mu na jeho místě daří, tak se snad začne i trochu víc rozrůstat. U dcery to byl docela velký trs, ale v Litomyšli je taky o něco tepleji než tady u nás. Já doufám, že se už aklimatizoval a bude na tom lépe a lépe ....

Chmejření pozdně letní ....

 

..... a ze začátku podzimu. To je téma dvou

 následujících článečků. Ten dnešní je z minulé procházky kdy jsme s Bobulí šly přes louku a kolem pole dozrálých ostropestřců. Jak chodí ráda s rodiči na procházky, tak se mnou brblala a brblala, a že se radši půjde koupat o bazénu i když nesvítí sluníčko. To jí chvíli bylo horko, pak zas zima, potom jí kousala tráva do nohou, tu zase jí vadilo že lítají mouchy .... no mlela pořád. Ale v okamžiku když uviděla to pole odkvetlých bodláků, najednou ožila a bylo po mlení. 

Dokonce když mne viděla fotit, prohlásila, že se nediví a že kdyby si nezapomněla svůj foťák doma (no jo! už i ona má svůj foťák) tak by fotila taky .... 😉

Tak nám do .....

 

.... Čech dorazila v prosinci překvapivě

paní Zima. Dokonce u nás v Opičích horách napadl po dlouhých letech sníh v množství více než velkém a zatím si vesele padá dál. Ne tak veselá jsem z toho já, protože to znamená zase přetlačovanou se silničáři a obcí, kdy jedni uklidí sníh z chodníku a druzí ho zas na ten chodník nahodí a před výjezdy se kupí sněhové bariéry které se musí okamžitě než sníh zmrzne odstranit aby se dalo bez úhony vyjet autem. Pokud se tak nestane, při výjezdu přes zmrzlé bariéry létají plasty kolem dokola.... Ani Myšpulín není z bílé nadílky nadšen, jelikož to pro něj znamená bambule všude kde se jeho jemná srst na hlavě, bocích a nohách se sněhem potká. V tom případě domů přijde pes plný sněhových koulí které se dají odstranit pouze teplou sprchou. Že to je otravné a nepříjemné pro oba nemusím zdůrazňovat. Takže i pro něj se musí po zahradě vyházet pár cestiček aby se mohl spokojeně vyčůrat. Nadšené tak jsou jen děti, pokud neochoří a lyžaři. 

A tak si myslím, že návrat do srpnových dnů tepla a sluníčka nikomu náladu nezkazí ....

Kouř, sluníčko, stromy a .....

 

.... správný úhel pohledu. To je to

oč tu dneska běží. To jsem si tak jednou dělala pořádek na zahradě, pálila větve a ejhle, co mi z toho vyšlo! jednou už se mi takové fotky podařily před mnoha lety u kamaráda na chatě a od té dob

y nic. Ono se to sice zdá jednoduché, ale aby se sešla ta správná konstelace to někdy trvá hodně dlouho ....

Červencovou dovolenou jsem ....

 

.... neprochodila jen po Praze, a neproopalovala

na zahradě, ale občas jsem si zašla i do lesa. Houby nemělo vůbec cenu hledat protože les byl suchý jak polní cesta v létě na Hané. Spíš jsem tu a tam ulovila nějaký záběr. A jelikož těch zas tak moc nebylo, sloučila jsem dohromady obrázky jak z července, tak i ze začátku října. To už se přeci jen příroda tak trochu začínala tu a tam barvit do podzimních barev ....

Lekníny ....

 

.... krásné a tajemné jako věčná inspirace

malířů. Nebo šílených fotografů jako já. Když jsem si vloni kupovala do jezírka první leknín, a to už s tou představou jak si budu parádně fotit, netušila jsem jestli se mu vůbec bude dařit. Dařilo, kvetl a tak jsem si letos koupila další. Ten se tedy okamžitě zaklimatizoval a až do začátku října se předháněl v kvetení se svým kolegou. Teď už oba odpočívají v pokoji v bazénu aby byly v nezámrzné hloubce. I když ony ty zimy jsou čím dál tím teplejší takže za chvíli je ani z jezírka nebudu muset vytahovat.

A jelikož když si kleknu k jezírku, mám lekníny opravdu až u nosu, tak jsem se s focením opravdu vyřádila. A se mnou i starosklíčka ....

Od zámku k další ....

 

..... ze tří trójských expozic, Botanické zahradě

si vyšlápneme menší kopeček. Ovšem za to nás nahoře čeká paráda pro milovníky květů a peklo pro ty kdo je fákt nemusí 😁. I když si nakonec Padesátka našla svoje favoritky do truhlíků. Předexpozice

 která vás přivítá u vstupu, většinou keře a stromky v mobilních květnících, vás doprovodí spolu s vodními prvky po schodech nahoru ke vstupu do skleníku Fata Morgana. Skleník je včleněný do povrchu skály, čímž vznikl prostor pro vnitřní kaskádovité výsadby. Fata Morgana patří mezi evropské unikáty. Má plochu zhruba 1750 m2 a protínají jí cesty pro návštěvníky v délce 225 m. Expozice doplňují vodní prvky s největším, 4 m hlubokým tropickým jezírkem a 6 vysokým vodopádem. V jezírku můžete pozorovat z podzemní chodby mnoho akvarijních ryb v jejich přirozeném prostředí, stejně tak je uvidíte i z můstku nad hladinou. Ale nejsou to jediní obyvatelé té části skleníku, k vidění tu jsou i tropičtí motýli.

Skleník je rozdělený do tří hlavní částí, pouštní, tropické a vysokohorské. 

Po prohlídce skleníku jsme vyrazily na prohlídku venkovních expozic taktéž rozdělených do mnoha částí, nás ale nejvíc lákala Japonská zahrada, o které Padesátka řekla že i kdyby nic jiného, tak ta za návštěvu opravdu stála. Prošly jsme co se nám tak nejvíc líbilo, poseděly chvíli mezi květy a sešly se projít do vinice sv. Kláry. Ta původně patřila přímo k zahradnické části Trojského zámku pak jí ale přerušila komunikace vedoucí k ZOO. Dnes je součástí botanické i s expozicí o vinařství a vinařskou naučnou stezkou. Nově se zde rekonstruuje Viniční domek kde sídlí Vinotéka sv. Kláry, která je momentálně přesunutá do Ornamentální zahrady. Je to jediné místo v Praze kde se vyrábí a prodávají vína jen z této vinice. Dominantou vinice i zdejšího okolí je ale kaple sv. Kláry. Během roku se zde konají mše, výjimka jsou dva prázdninové měsíce kdy se mše nekonají. Pojmenovaná je po sv.Kláře patronce a jmenovkyni stavitelovi manželky Kláry Bernardiny, svobodné paní z Malzanu.

Z vinice jsme si došly do další části zahrady kde jsme si daly něco k jídlu a popití, v přilehlém pavilonu si prošly fotky z Czech natur photo a vydaly se dolů k východu. Jelikož jsme ale stále měly dost času a domů se nám nechtělo a byla sobota a krásně teplo, zamířily jsme na naší oblíbenou náplavku kde jsme při klasickém Aperolu probraly co život dal a vzal ....

Dostáváme se pomalu a jistě .....

 

.... ke konci prvního měsíce prázdnin.

Ten jsem si zpříjemnila týdenní dovolenou na chatě. A jak už mě znáte, víte že při každé takové návštěvě si jeden den rezervujeme s Padesátkou na naše oblíbené toulky Prahou. Sice jsem dopředu avizovala, že tentokrát vybírá cíl ona, jenže nakonec to dopadlo tak, že výběr byl zase na mě. Copak o to, jedno místo jsem měla už v plánu navštívit dávno, jenže vím, že Padesátka, na rozdíl ode mě neholduje moc květinám, těm říká souhrnně roští a tak jsem se neodvažovala vůbec ani pípnout o tom, že bych ráda do Botanické zahrady v Tróji....

Jenže! Jelikož jsem souhlasila že s ní půjdu na výstavu obrázku Ondřeje Sekory a to bez reptání, souhlasila tentokrát bez reptání ona s mou volbou. A tak jsme se vydaly do Tróje. Ač Pražák, až takhle na stará kolena objevuji v Praze místa kde jsem vůbec nikdy před tím nebyla, a takovým místem je Trojský zámek. Na svou obhajobu musím říct, že to nebylo z nezájmu, ale jednoduše proto, že v době kdy jsem v Praze žila byl nepřístupný. Tudíž první kroky po výstupu z autobusu vedly právě k zámku. Dovnitř jsme nešly, jen jsme si ho obešly kolem dokola .....

Abychom se konečně někam posunuli ....

 

.... dnes si dáme poslední květy

z mojí zahrady. Ale květů jako takových se nezbavíme, nicméně to budou květy z úplně jiných částí světa. Jen si ale mezi nimi uděláme malou procházku tady u nás. 

Na řadu dnes přijdou barvy modrá a zelená. Modré, přiznávám, moc nemám a každý rok si říkám že se musím po nějakých modrých trvalkách podívat. I když ono zas tak moc jich taky není. Spíš mám ty co kvetou z jara, cibuloviny buď v záhonu nebo v květináčích. jen jeden zástupce kvete o něco později a to bělotrn. Zelenou mi tu zastupují vlastně jen tři rostlinky.

 Kapradí, chocholatice a kontryhel .... 

Růžová a fialová ....

 

.... sice nemají takový optimistický

potenciál jako žlutá, nicméně myslím si že i květy těchto barev mají své kouzlo. Ať už to jsou "jen" obyčejné ocúny nebo slzičky Panny Marie, vysoké graciézní argentinské sporýše, nízké vřesy či rozložité mračňáky ...

Žlutá jako slunce ....

 

.... žlutá jako žloutek, žlutá jako ....

Nejdřív nic, a pak .....

 

.... se mi zas poštěstilo nafotit ještě včera 

pár fotek hodících se do Jarčiny podzimní výzvy. Přijela dcera s Bobulí že jdeme k přehradě hledat úplně novou kešku. Jsou z nich totiž teď ohromné lovkyně. Ono je to pro děti fajn, vyžene je to ven do přírody a ještě se pobaví. Nebrala jsem si foťák, jen mobil ale i tak se dalo něco ulovit. Krom kešky jsme našly ještě na stráni okolo i místo kde bylo spousta babek. Houby pořád rostou jak zběsilý a jak se ukázalo i mimo les, a do lesa za tu dobu co jsme hledaly šlo hodně lidí s košíky. Kešku jsem ve finále našla já což lovkyním trošku zkazilo radost, tedy hlavně Bobuli, ale ta měla pro změnu náramnou radost z toho, že babička našla babičky, jak říká babkám 😉 ....

Na poslední chvíli .....

 

.... ale přece, se mi podařilo nějak splnit

Jarčinu výzvu týkající se podzimu a jeho proměn. Myslela jsem, že snad ani při prodlouženém termínu nedám nic dohromady. Letošní podzim se sice vymyká svým teplým počasím, ale já moc nálady na nějaké procházky nemám. Jsem z práce dost utahaná, a tak když dorazím domů, většinou udělám co je potřeba a poté z chutí zapadnu do křesla a odpočívám. Na procházku už ani nemám náladu. Nicméně nějaké fotky se mi podařilo ulovit buď když jsme jeli k dceři nebo z oken pokoje či při výletu do Vídně ....

Jsme zhruba v půli července ....

 

.... a do dalšího výletování nám ještě pár dní

zbývá, tak si dáme zase malé květové intermezzo. Jelikož se mi nastřádaly květy různých barev, dáme si je opět v mé oblíbené duhové škále. Začneme barvou kterou duha sice neobsahuje, ale dalo by se říct, že na barevné škále je na místě prvním. Tou barvou je

 bílá ....