Červencovou dovolenou jsem ....

 

.... neprochodila jen po Praze, a neproopalovala

na zahradě, ale občas jsem si zašla i do lesa. Houby nemělo vůbec cenu hledat protože les byl suchý jak polní cesta v létě na Hané. Spíš jsem tu a tam ulovila nějaký záběr. A jelikož těch zas tak moc nebylo, sloučila jsem dohromady obrázky jak z července, tak i ze začátku října. To už se přeci jen příroda tak trochu začínala tu a tam barvit do podzimních barev ....

Takhle mi začala dovolená. Miluju cukrárnu na Mníšku a miluju jejich dorty a koláče. První den, kdy jsem opravdu už nemusela vůbec nic dělat, a začít se opravdově dovolenkově flákat....

Pro pcháč obecný mají velkou slabost čmeláci

Občas i zapršelo, nicméně aby mi to naplnilo nádrž kterou jsem si vyplácala plněním vany abych ve vedrech nechcípla když nebyl k dispozici bazén, to nestačilo. Ale duhu to zvládlo skvělou

A ještě i ozdobila dráty které nám vedou nad pozemkem

Většinou ale byla obloha krásně modrá s bílými obláčky

Jediná houbička kterou jsem po celou letošní velmi dlouhou houbařskou sezónu na Brdech viděla

Ovšem pomněnek byl plný les

Dokonce i janovec který se trochu opozdil s kvetením jsem načapala

Do lesa jsem vyrážela i navečer, v očekávání nějakého pěkně zbarveného západu, ale nepoštěstilo se ani jednou

Říjnový les ovládly klasy třtiny křovištní

Ostružiny stále kvetly a stále nasazovaly na nové plody. Ale ty už moc šancí dozrát neměly, obzvlášť ve stínu

Protože stále v lese probíhá likvidace následků z loňského větrného víru který se tu prohnal bývá cesta občas posypaná rozdrcenými větvemi které zde byly v hromadách vysokých až pět metrů ....

.... které občas ozdobil spadlý list

Blížící se podzim oznamoval jen lehký opar nad krajinou. Letos jsem bohužel zlaté Brdy neviděla

Alespoň že sluníčko dokázalo na malou chvilku pozlatit stromy

Rozsvícená zastávka mě hodně překvapila. Je pravda že poslední roky není moc šancí na nějaké vysedávání po restauracích do pozdních hodin, abych jela autobusem za tmy, ale po naší poslední procházce Prahou která proběhla poslední zářijový den bylo už přece jen ve čtvrt na osm večer docela tma a tak jsem byla docela vykulená když jsem tohle viděla. Nedalo mi to, a když jsem jela domů, prohlížela jsem zastávku čím to vlastně svítí obzvlášť když není nikde nablízku žádné veřejné osvětlení. Objevila jsem na stropě malé svítidlo a když jsem šla po drátu, zjistila jsem, že asi vede z nedaleké restaurace