Po třech a něco dnech ....

 

.... kdy jsem sloužila jako hlídací babička

( teď se mi to střídá, buď hlídám Bobuli nebo Matesa) se zase dostávám k počítači. Vymáčená jak okurka v láku, protože vodouch Bobule využívala možnosti ráchat se ve velkém bazénu beze zbytku a tak už jsme do něj lezly ráno v deset a s malými přestávkami vylézaly kolem půl sedmé. Ale byly to krásné dny, protože se mi dostávalo spoustu lásky od toho úžasného stvoření. Jen mi přišlo strašně moc líto že končí jí i nám jedna krásná etapa života, protože za pár dní už jde do první třídy. Zatím pořád moc netuší jak moc velký obrat to v jejím životě bude, a já jen doufám, že jí to těšení nezkazí někdo z učitelů nebo spolužáků jako se to stalo mému synkovi. Tam tedy zapracovala na zklamání ze školy paní ředitelka která ho měla jako třídní. Ale zpět od školních problémů k dnešní poslední procházce po lázních. Projdeme se a zároveň sen podíváme do kraje ....

Když se řekne .....

 

.... kolonáda v lázních, každému naskočí 

úchvatná sloupová v Karlových lázních, nebo neméně krásná v Mariánkách či Františkových lázních. Prostě prostor uvnitř města s prameny kde je možné se procházet i za nevlídného počasí. Tak takovou by  jste v lázních Jeseník marně hledali. Zdejší kolonáda prochází lesoparkem a nabízí spoustu krásných výhledů na okolní hory a jejich vrchy. A pokud jste tu v době kdy kvetou rododendrony, můžete se navíc kochat i jejich krásou. Ale nebojte se, že by jste zůstali žíznivi, protože i ty prameny zde najdete. A já vás teď na procházku po ní zvu ....

Ej padá, padá ....

 

.... rosenka. A hodně. Navíc když do ní

zasvítí sluníčko vždy mne to donutí vzít foťáky (jeden se starosklíčkem a druhý s delším ohniskem) a jít zjistit co je kde na zahradě k vidění. Tentokrát bylo, a jako vždy to nejhezčí na travách. Tak krásné to vždycky je, že lituju toho, že ještě není k dispozici 3D objektiv a 3D focení. Převést ty tisíce drobných drahokamů jiskřících na listech trav jen do koukatelného 2D zobrazení je alespoň pro mne, vlastně zhola nemožná věc. (Ostatně to samé mám i se stromy) Stejně ale se snažím znovu a znovu tu krásu a třpyt kapiček rosy na všem kolem mě zachytit. A tak se pojďte zase v horku dnešního dne alespoň trochu osvěžit ....

Když je teď venku ....

 

..... abnormální hic, osvěžíme se jako nic.

Neboť jak známo lázně Jeseník jsou hlavně lázně jednoho živlu a to vody. No a ta teď, v těch vedrech, je víc než žádaným artiklem pro osvěžení. A věřte že jí bude dost. Ať v podobě lázeňských pramenů a lázeňských procedur, tak i jako krajinářského hravého prvku.

Notoricky známou procedurou je zde courání v ledové vodě různé hloubky kterou jsem si i já ráčila vyzkoušet na vlastní kůži. Naštěstí den byl slunný a velmi teplý, takže osvěžení přišlo velmi vhod. Jen tedy jsem si nemohla vyhrnout kalhoty výš než do půli lýtek, takže jsem tam vypadala oproti těm kteří se brouzdali do půli stehen jako paďour zbabělý ....

Sice asi zrovna není venku ....

 

.... počasí, které by lákalo opustit vodní plochy

a bazény kvůli procházce, ale takhle virtuálně to zas tak únavné a úmorné není, takže se dnes vydáme na poslední květnový výlet. Když byla vloni na podzim dcera s vnučkou v lázních Jeseník poprvé, nějak mi to nevyšlo abych se se zeťákem za nimi vypravila. Když ale jely letos v květnu, už jsem si nenechala ujít příležitost a tak trochu se vnutila. Čehož jsem vůbec nelitovala protože za a) překvapení vnučky které dcera neřekla že přijedu bylo opravdu kouzelné a za b) protože to byl krásně strávený den na krásném místě kam se hned tak nedostávám. Navíc procházka po okolí byla moc příjemná s výhledy které mám ráda. Na hory jarní, ne zimní .....

Opět si dáme malou ....

 

..... přestávku mezi výletováním, a podíváme se

postupně co mi kdy kvetlo na zahradě během květnových, červnových a červencových dnů. Připadlo mi že něčeho kvetlo víc a něčeho míň než jiné roky. Třeba okrasné česneky mi letos kvetly velmi málo. Astilbe taky, za to některé rozrazily se mi vysemenily po celém záhoně. Záhadou mi jsou růžové, které nemám už dost dlouho, a najednou mi rostou na dvou místech kdy nikdy nebyly. Za to modrý jsem buď rozdávala nebo likvidovala. Rozkvetly mi dvě rostliny eremurusu, a zašly mi obě Kleopatřiny jehly které jsem měla od Libby. Když jsem dnes obcházela velký záhon, tak jsem si říkala, že budu muset celý asi zrekonstruovat. Mnohé trvalky se už tak rozrostly, že dusí jiné, jiné mi zašly a zůstalo po nich prázdno, či jsem je zasadila, jako v případě host na jiné místo. Jenže na takovou práci musím mít fakt chuť, a když se s tím patlám sama, moc se mi do toho nechce.... uvidím jaká bude nálada a podle toho se do toho buď dám, nebo to nechám být 😉. Je pravdou, že po těch mnoha letech kdy mi dělal radost by si nějakou

 ozdravnou kůru zasloužil ....

Včera jsme skončili .....

 

.... s procházením kousek před další zastávkou,

a tou byla Valdštejnská zahrada. Je pravdou, že s Padesátkou jsme tam už jednou byly, ale jen v jedné její části. Tentokrát jsme šly do druhé, kde je velké jezírko. Z něj jste viděly fotky krásných koi kaprů, které byly v posledním vodním článku. U jezírka i podél cest krásně kvetly červené kaštany. Zakoukala jsem se i do zdejšího skleníku kde kvetly hvězdníky a bílá Kristova koruna. Obešly jsme si všechno kolem dokola a vracely se zpět alejí soch, prošly ven na náměstí před Valdštejnským palácem a odsud na Malostranské. To byla definitivní tečka za mým květnovým výletem do Prahy ....

Venku vládne zataženo a deštivo ....

 

.... a tak se budou hodit sluníčkové fotky

z předposledního květnového výletu. To se mi podařilo být na chatě celých deset dní a tak samozřejmě došlo i na naše již tradiční toulání s Padesátkou po Praze. Jako vždy se začalo na náplavce na farmářských trzích, tam máme místo scuku a procournutí se sice davy lidí, ale je to takové courání co v člověku navozuje dobrou náladu a pocit že je klidně třeba ve Francii, Anglii, Německu či jinde v nějaké jiné evropské metropoli. Zní tady totiž babylon jazyků mnoha turistů a myslím že i cizinců kteří zde pracují a žijí a jsou na  takové trhy zvyklí. Tady si dáváme v některé z mnoha zdejších kavárniček a kaváren svou dopolední kávičku a drink po kterém se tato setkání a procházení nazývá. Aperol tour 😁. A při kávě a drinku si rozmyslíme kam půjdeme.

Tentokrát jsme to vzaly přes most Legií na Kampu, odsud do ulice U Lužického semináře k Hergetově cihelně, pak dál do Vojanových sadů a z nich do Valdštejnské zahrady, na Malostranské náměstí odkud jsme se rozjely každá do svého domova. Tedy já do toho dočasného na chatě. Takže můžeme vyrazit? Ano? Tak jdeme ....

Jednoduše pampelišky .....

 

..... a myslím že už dál asi není potřeba

nic dodávat ....

..... no tedy asi ještě jedna tráva .... 😉

Od výletování si dnes ....

 

.... na chvilku odpočineme aby jsme nabrali

sílu na další putování a vrátíme se v čase zpět do května na jednu cestu do města v okamžiku kdy kvetly sakury. Zadařilo se mi zas po letech je odchytit, protože nebylo tak moc teplé počasí jak v minulých letech kdy odkvetly hodně rychle. Fotit je chodím do parčíku u místního gymnázia kde jsou už velké a letité stromy ....

Díky určité neznalosti, ale i vlastně .....

 

.... díky omylu, jsme další část putování 

skončili úplně někde jinde než jsme měli. Což se zas ukázalo jako ne úplně špatná věc. V případě deště, a ten se opravdu spustil už když jsme sjížděli z Pusteven do Dolní Bečvy kde byla naplánovaná zastávka na oběd, jsme tedy razili na poslední část výletu. Původně mělo jít o návštěvu muzea Tatry v Kopřivnici, jenže naše průvodkyně si to nějak popletly či co, a my skončili místo v muzeu Tatry v Old Timer muzeu. 

Špatné to vůbec nebylo, protože přece jen prohlížet si tolik aut která jsou v muzeu zrovna pro ženské, kterých bylo mnohem víc, není úplně to pravé ořechové. Tady byly taky, krásný, a bylo jich tak akorát aby se to člověku nezprotivilo. A ještě si mohl navíc posedět v útulném retro koutku u kávy nebo seběhnout po schodech dolů do cukrárny. Našlo se tu i pár opravdu raritních aut i autíček která by spíš člověk tipoval na šlapací než ta s motorem. A tak vás zvu na krátké zastavení. Více fotek najdete  v galerii zde .....

Ztratilo se spoustu času ....

 

.... a on tak rychle utíká. Máme tu konec července 

a já vám dlužím už tolik výletů. Ještě jsem neskončila ani s květnovými beskydskými zastaveními a už mám mezitím fotky z  dalších několika výletů po vlastech českých. A samozřejmě i mnoho fotek  květů divokých i těch šlechtěných, ba dokonce i něco málo exotiky. Takže se nebudeme zdržovat a vrhneme se na další ikonické místo České republiky, a tím jsou Pustevny.

Své jméno dostalo toto místo podle poustevny (pústevny) která zde byla v polovině 18. století postavená u první kaple na tomto beskydském hřbetu. Poslední poustevník jménem Felix zde zemřel pravděpodobně v roce 1874. Krása Pusteven přilákala členy frenštátského spolku Pohorská jednota Radhošť, kteří si dali za úkol zpřístupňovat odlehlá místa Beskyd, značit turistické trasy a stavět horské hotely a ubytovny. A tak v roce 1891 zde byla postavena první horská útulna nazvaná Pústevňa a po ní a vedle ní o tři roky později Šumná. Jelikož s nárůstem a velkým zájmem turistů brzy obě útulny přestaly stačit, oslovila jednota slovenského architekta Dušana Jurkoviče a ten pro Pustevny navrhl a postavil další dvě útulny ve slohu lidové secese Libušín a Maměnku.

Obě byly zpřístupněny v roce 1899.

Ale i toto bylo málo a tak v roce 1929 vzniká moderní horský hotel Tanečnica a v roce 1935 mezi Pustevnami a Radhoštěm hotel Radegast. Jenže Jurkovičovi útulny se během let pomalu dostávaly do havarijního stavu a až teprve v osmdesátých letech 20. století přišlo Valašské muzeum v přírodě s návrhem jejich rekonstrukce. Realizovala se až od roku 1995. V roce 1999 se otevřel znovuotevřela restaurace Libušín a v roce 2023 hotel Maměnka.

Ke zdejšímu koloritu patří už sto let i dřevěná Jurkovičova zvonička,  která byla v roce 1997 zrekonstruována též.

V roce 2014 ale došlo k ničivému požáru útulny Libušín, který prakticky zničil celou stavbu kde se nacházela i nádherná, umělecky cenná secesní jídelna. Šest let trvalo znovuzrození Libušína a tak 30. července 2020 znovu útulna otevřela své dveře prvním návštěvníkům.

K dalším stavbám patří i nová budova stanice lanovky z roku 2017 a Valaška - stezka mezi korunami stromů. 

Po jednom komentování ....

 

.... u Siraelxy na blogu, se mi o několik

dní později do mejlu ozvala jedna dáma, a nabídla mi jestli náhodou nechci spolupracovat. Že již spolupracují s řadou blogerek a tak jestli nechci rozšířit jejich řady. Trochu jsem popřemýšlela, vyzvěděla jak by spolupráce měla vypadat a nakonec kývla. 

Došly mi dvě poukázky na nákup do dvou e- shopů a poté jsem mohla napsat o své (ne)spokojenosti s výrobky plus dodat odkaz na určité zboží. Jeden z e- shopů má pod palcem veškerou zubní péči, což je jak určitě každý uzná, v dnešní době nedostatku míst u zubařů velice vhodný artikl. Pravda, bolavý zub si sami nevytrhneme, ale je v naší moci dělat všechno proto aby jich bylo co nejméně .... 

A teď se podíváme co všechno jsem vybrala.

Vzhledem k tomu, že používáme s mužem elektrické zubní kartáčky, jasnou volbou byly náhradní hlavice, které jsou hodně namáhané. Vybrala jsem si balení normálních a balení pro citlivé zuby. Musím říct že je opravdu rozdíl jestli se koupí originál nebo hlavice neoriginální. 

Další položka je bělicí pasta. Ty používám opravdu hodně, od různých značek, ale zatím jsem nezaznamenala nějaký zvlášť viditelný výsledek. Tudíž když jsem viděla v nabídce pastu s označením Extreme, řekla jsem si, že za vyzkoušení by to stálo. Zkouším pilně, ale zatím ani tady nějak markantní bělení nevidím.

Poslední položka nákupu byly pasty na citlivé zuby. To je záležitost

hlavně dcery, ta už dlouho s citlivostí zubů bojuje, a tak jsem pro ní vzala jedno větší balení past, protože u ní mizí hodně rychle. Tuhle značku používá a je s ní spokojená. Suma sumárum, spokojení jsme zatím všichni, i když u mě se viditelné bělení zatím neprojevilo. Zřejmě mám tmavší sklovinu, takže výsledek by se asi dostavil jedině při opravdu profesionálním zákroku u zubaře. A jelikož tuhle instituci zrovna nemusím, nezbude mi nic jiného než se spokojit s tím co je ..... 

Že je vám přes šedesát .....

.... to neznamená, že rezignujete na nákup 

pěkného spodního prádla. Alespoň já tedy mám moc ráda hezké, více či méně sexy (podle příležitosti) prádlo.  I když ho není komu předvést, tak pro vlastní příjemný pocit z toho že něco takového máte na sobě. A stejně jako Siraelxy, která si tam zakoupila nové plavky, i já si ráda kupuji prádlo u stejné firmy. U Astratexu. Paradoxně kdo mě na tuto firmu před lety přivedl byl kamarád, který se mnou konzultoval nákup pro svojí ženu. Prý, máte stejný vkus, tak co by sis vybrala ty. Musím říct, že já si tedy vybrala, a on na mou radu vybral i něco pro manželku. A tak od té doby pravidelně prohlížím, zkoumám a házím do košíku. Musím říct, že nejsem žádný drobínek, spíš více prostorově v některých partiích výrazná a tak mi vyhovuje velký výběr prádla, a to opravdu pěkného, v mé velikosti. Navíc na stránkách najdete i velmi dobře propracovaný návod jak se správně oměřit aby všechno sedlo jak má. A že sedne!

Jediné co si tedy moc netroufám vzhledem k postavě nosit jsou dámské legíny. Ano, mnohými zatracované jinými milované. Já tedy patřím k té první skupině, ve mě totiž evokují trauma z dětství kdy jsem musela nosit kamaše. Myslím že tím je postiženo hezkých pár generací, které si  peklo zvané kamaše zažily. Navíc i díky mé postavě jsou věc, která k ní zrovna moc lichotivá není. Ale nakonec jsem dala přednost pohodlí a domů si k dlouhým trikům koupila dvoje černé. Tříčtvrteční a dlouhé. Zjistila jsem totiž, že se mi v nich výborně zahradničí. Jsem zvyklá lozit po kolenou a to v džínách, mém nejoblíbenějším oblečení, není úplně pohodlné.....

Vloni jsem si zde koupila plavky a letos nějaké spodní kalhotky. Ale psssst, ty jsou jen mé osobní tajemství, které se hned tak někomu nevyjeví 😉

Myslím si, že když ....

 

.... že když se v roce 2012 stavěla v rožnovském

skanzenu rozhledna podle víc jak sto let starých plánů architekta Dušana Samo Jurkoviče nikdo si nedokázal asi představit, že o dva roky později se ukáže že to byla generálka na mnohem větší stavbu. Obnovu vyhořelého Libušína na Pustevnách. Obě stavby se stavěly stejně jak se stavělo před těmi sty lety, používaly se stejné postupy u všech prací. Od klempířských přes kovářské po tesařské.

Z Jurkovičovi rozhledny je možné vidět Vigantice, Hážovice, Tylovice, Kramolišov, centrum Rožnova s kopcem Hradisko, městské části Rožnova, obce v západní části Rožnovské brázdy či masív Radhoště ....