04 prosince 2012

Vánoční inspirace z města....

Při minulé cestě do Třebové jsem nafotila
těchto pár obrázků z vánoční tématikou.
Určitě zase poznáte kde jsem se zastavila,
potřebovala jsem svíčky a nějaké ozdůbky...

Průčelí dalšího obchodu - tahače peněz z peněženky.
Pravé belgické pralinky, všelijaké italské dobrůtky,
vůně dobré kávy, sušené plody a příjemná majitelka....



Fontána dostala svou zimní podobu, svítící....


A o autorovi těhle krásných aranžmá už jsem se tu zmiňovala....
Jen mi nevyšly lépe ty stromečky které krásně svítily. A svítí i ta koule
a na té to není vidět skoro vůbec....



Snad napadne trošku víc sněhu, aby to vypadalo opravdu zimě a já se pokusím vyrazit
vyfotit jak to vypadá když už je trochu tma...

Všechno jednou končí, a bonus na konec...

Nevím pro koho je větší štěstí že nemá duha víc barev, jestli pro mne, protože už jsem vyčerpala na chvíli básnické střevo a musí si odpočinout, nebo pro vás, že už nebudete muset ty bláboly číst....ale moje duhové období definitivně skončilo a tak díky němu se podařilo zase doplnit nějaké nové fotečky. Ale ještě mám připravený malý květinkový bonus na závěr.Venku popadává sníh a tak si myslím, že kytičky udělají trochu radosti v tom studeném čase....



03 prosince 2012

Správná odpověď je.....

..... je....no myslela jsemže to uhádnete hned, dost jste mne překvapili. Zřejmě vás opravdu natolik zmátlo to zabarvení. Takže tentokrát milé dámy a Pavle, všechno špatně....tramtadadá! Vyhrál Miloš, který jediný tipoval měsíc. Pak se ještě s Odvrácenou stranou strefil následně i ApokalyPSÍK....i když tu vlastně krom astronautů nikdo neviděl...
Je to focené za úplňku, kdy se honili mraky sem a tam, není to nic kvalitního protože to je z ruky tudíž tak nějak rozklepaně mázlé.
A tady je originál....

Modrá....

Modrá je dobrá, to věc je známá,
vždyť modrá obloha dobrou náladu rozdává...
Tmavomodrá noc, tajemství plná,
azurová z moře na cesty zve.

Odstínů paleta široká je,
záleží na nás který sympatický nám je.
ta která květina, ta která barva
rada je těžká z možností mnoha....



02 prosince 2012

Hádej, hádej, hadači.....

Noc nebo den, slunce nebo měsíc? Kdo ví?
Ten správně odpoví....
Otázka to není těžká, nikdo tedy ať s odpovědí nemešká...

Jak je mým zlomyslným zvykem, fotku jsem trochu barevně
upravila aby to lehké bylo o něco těžší....


Fialová....

Když se řekne fialová, je to barva
co mnohá nepěkná tajemství skrývá...
Je však i barvou pokory...
pro ty kdo měli by být ti nejpokornější,
ti kdo by měli být nejspravedlivější.

Avšak jejich jazyky jsou rozeklané,
Ó odpusť jim můj Pane....
v tvém jménu páší hříchy, v tvém jménu
vraždili.ve tvém jménu prznili.
Duše, těla, srdce....
Jejich slova znějí sladce...
barvu kterou nosí, a kterou se honosí
tak pošpinili.
Ale příroda svou moudrostí vrátila jí krásu
ale dala jí i spásu....



01 prosince 2012

Když se uklízí, většinou se přijde na zajímavé věci....

....a to se mi právě přihodilo. Nešlo ovšem o úklid domácnosti, ten vzhledem ke zvěřinci provádím neustále a naposled ráno na Štědrý den. Teď mám na mysli úklid ve fotkách. Měla jsem je rozfrcané na několika počítačích, podle toho který jsem zrovna komu okupovala. S jedním jsem se dokonce musela rozloučit a tak mi je vždycky hodný syn zálohoval k sobě na externí disk. Už delší dobu jsem ho prosila aby mi je sehrál všechny na dvě místa, kde se nejvíc vyskytuji, abych měla všechny fotečky pěkně pohromadě. Podařilo se až minulý víkend a od té doby si fotky rovnám, mažu ty které jsou tuplované protože jednou byly uloženy pod takovým jménem jindy pod jiným. A tak jsem při té příležitosti zjistila že jsem v několika případech fotila ve stejný den ovšem z rozdílem až pěti let....někdy se zadařilo že jsem fotila i jednu stejnou věc, jindy jsem byla na místě jako pozorovatel podruhé už jako účastník. Takže ty účastnické (výstavy) fotil buď na můj foťák muž nebo syn. A tak mne napadlo dát ty fotky dohromady a udělat takové malé srovnání....

Tyhle dvě fotky mají od sebe nejdál jak lety tak kilometrově. Velmi rozdílné bylo
i počasí. Zatímco v roce 2007 jsme klepali kosu při dvou stupních nad nulou,
těšili se na něco teplého do žaludku, a na
Orlí hnízdo jsme se kvůli půl metru sněhu ani nedostali,
tak letos bylo příjemných 20°C a já v té cukrárně odkud jsem zámek fotila
přemýšlela jestli si ke kávě nedat zmrzlinový pohár....




K následujícím dvěma fotkám se váže docela zajímavá historie. Se synem jsme byli v Praze se podívat
na závody modelových buggyn v Letňanech, na letišti které je hned vedle areálu výstaviště
kam jezdíme s Bobešem na výstavy. Jen tak ze srandy jsem volala kamarádovi kde že jsme a on mi opáčil.
že je přesně vedle nás na výstavě s tátou našeho Bobeše. Šli jsme tedy se synem za ním. Zatímco já sledovala
jak to klukům dopadně, syn chodil a fotil. A při tom vyfotil toho bílého pejska. A já se přesně za dva
a půl roku seznámila s jeho pánečkem. Jestli si myslíte že na výstavě, jste na omylu. Na jedné sociální
síti. Klepla jsem takovou tou opravdu zvláštní náhodou na jeho profil a tam viděla jeho
úžasnou vlkodaví smečku a krásného černého koně. Slovo dalo slovo a už dva roky
je mým skvělým kamarádem a přítelem do nepohody, potkáváme se pravidelně na některých
výstavách, nebo za ním zajíždíme s dcerou na ranč. A když jsem viděla další fotky jeho hafanů,
došlo mi že ten bílý i ten chlupáč vedle musí být ti jeho, protože jsou jediný u nás v republice. Když jsem mu tu
fotku poslala byl docela překvapený, protože tenkrát nás od seznámení dělilo jen pár těch pověstných
chloupků. V tomhle případě psích....
No a další rok už jsme se s Bobím vystavovali i my....



No a tady jsou únorové z Brna. Ta první je z naší úplně první výstavy, kdy jsem byla rozklepaná
víc než Bobeš. Ten svůj debut zvládl z grácií a úspěšně a zahájil tak svoje tažení, které jsme letos zakončili
ziskem všech českých titulů, které může teď dostat. Je zajímavé že s tou paní rozhodčí, která nás
poprvé posuzovala jsme se za celé ty čtyři roky už nesešli což mne dost mrzí, protože bych byla moc zvědavá
na její dnešní result. Snad se to někdy v budoucnu poštěstí...




Další z výstavních sezón, tak není ani moc divu se nesejít v datumu, protože brněnská výstava je
pro nás jedna z těch blízkých a koná se vlastně skoro stále ve stejném termínu. Můžete tak
vysledovat jak se Bobeš vyvíjel a já se omlouvám za to, že tam s ním neustále straším, jenže ony ty výstavní
se bez handlera prostě neobejdou. Není to z důvodu že bych se předváděla já, ale jinak to bohužel většinou
nejde....



No a teď trochu do přírody, buď jsem fotila u nás na zahradě nebo tady
porůznu na procházkách...V té z prvních se počasí vzácně opakovalo, mrazík a jinovatka....




Zatímco tady sice je na obou sníh, tak v roce 2011 bylo už skoro jaro, krásně teplo a tohle
byly poslední zbytky sněhu který napadl,už někdy v listopadu,
roztál a už nenapadl, na té druhé jeho o poznání víc. To totiž
teprve tady zima začala a strašil sníh až do března...



Tu večerní už znáte ze Zátiší pro Vendy, byl to nádherně teplý srpnový večer, kdy jsme seděly
s dcerou a tehdy ještě jejím přítelem na terase po krásném slunném a hodně teplém dni
ztráveném u bazénu jen tak v kraťasech a tričkách až do jedné hodiny.
Ovšem druhý den nás čekalo nemilé probuzení, déšť a teplota na dluhé týdny kolem deseti stupňů.
A při vycházce letos nebylo počasí také nic moc....



Tady je vidět že někdy jsou tu podzimy skoro jak přes kopírák, i když ten letošní byl o něco slunější a barevnější....



Tolik malá exkurze proti času....

Červená....

Peklo jí má zamluvenou pro sebe,
láska jí jen hoří.
Možná proto je láska peklem
když klidné žití nám boří.

Pekelná krása lásky nás láká,
my propadnem jí navždy.
Jak peklo nevrátí co dáme jí
sama peklem někdy bývá.
Stejně však se jí vždy upíšem
tak jak v pohádkách to bývá....




Zvlášť růže jí mají rády, byť pekelné nejsou...
P.S. A ještě jí má většinou jedno pekelné autíčko, s černým koníkem ve znaku Mrkající

30 listopadu 2012

Zadání 7....

Sedmé zadání od Lucerny je fantasy. Tedy fantazii se meze nekladou. Jenže mě nechala dost na holičkách, protože asi moje fantazie není až tak bujná, tedy v některých věcech. Nečtu krom něčeho (Tolkien) z tohoto žánru žádné knihy, nedívám se na žadné filmy, je to prostě kategorie která jde mimo mě. Tudíž snad jedině moje fotohrátky mohou někomu připadat trochu fantaskní....

Oranžová....

Po čem voní oranžová? Po sladkém pomeranči,
po nahořklé mandarince.
Když nám je přinese Mikuláš
a pak leží na misce...
Po čem ještě voní? Po tropech, kde
motýl s kolibříkem se honí...


29 listopadu 2012

Samota....

Být sám uprostřed davu? Někdo řekne: "Nemožné!"
Jiný: "Ano to jsem já!"
Být sám ve své rodině? Někdo řekne: "Nikdy!"
Jiný: "Ano to jsem já!"
Být sám uprostřed lesa? Někdo řekne: "Určitě!"
Jiný: "Tam nejsem nikdy sám!"
Zeptej se mnicha s modlitebním mlýnkem zda je sám
Zeptej se poutníka po horách zda je sám
Odpoví ti: "Tady? Mezi nebem a zemí?
Mezi peklem a rájem?
Jen se rozhlédni kolik je kolem krás,
jak měl bych se cítit sám?"
Cítí se snad sám orel v nebesích
když pohlédne dolů?
Ne, svůj majestát předvádí všem,
ale s krásou kolem není nikdy sám....


Zadání 6....

Předchozí zadání od Luc jsem přiznávám moc nezvládla.
Jednohubky nic moc. Ale hned jak jsem viděla šestý úkol
věděla jsem hned co. Kniha, o té, či lépe o těch není u nás
nic moc těžkého psát. Jsou všude kde je místo a kde jsou schované
za sklem. Nemáme klasickou knihovnu a tak odjakživa
měly své místo ve stěně. A tak jen byla otázka které vybrat.
Ale ta se nakonec také ukázala být jednoznačnou volbou.
Poslední řada v poličce. A proč? Jsou to totiž knihy, které
kdysi vázala moje babička když se učila knihvazačkou.
Krásné zlacené ořízky, i krásně udělané hřbety. A navíc
je to kompletní Dumas o Francouzské revoluci. Navíc ty
konvičky a cukřenka jsou zase památkou a mužovu matku
která je kdysi dostala od své maminky.

Žlutá....

Kam schová se sluníčko, když jde spát?
Kde nechá svůj svit, když zmizí ?
Rozhlédni se kolem, nemusíš se bát,
jeho všude dost a dost...
Je schované v měsíčcích, je v slunečnicích,
v kolotočníku i gazániích. Je v každičkém
kvítku janeby....
Nemizí když jde spát, nemusíš se bát.

28 listopadu 2012

Barvy duhy....

Každý má ji rád, každý by si s ní chtěl hrát.
Její barvičky nás těší,
a při dešti, když slunko vyjde
vždy si pro nás chvliku najde.
Zasvítí a zazáří, brzy ale k našemu smutku
zmizí beze zbytku.
Ale kdo to řekl? Beze zbytku?
Vždyť stačí se podívat na tuhle nebo tamtu kytku!
Pobraly si její barvy, rozsypaly všude kolem!
A tak pojďme je hledat, honem, honem....
Začneme hned jako první barvou barev
bílou....na duze jí sic nenajdem
ale přes to je nám všem milou.

Na ty duhové výběry mne přivedla Hanka svými sériemi fotek z cest, kde se soustředí na jedno téma ale v průběhu roku pěkně měsíc po měsíci. Já jsem si konečně zase nechala od syna nahrát zpět všechny fotografie které byly na různých místech a na různých počítačích a napadlo mne tu duhu sestavit z koláží květin té které barvy...

Statistika nuda je, má však pro mne zajímavé údaje....

U Heleny na blogu jsem našla odkaz na zajímavou statistiku a to jak je váš blog hodnocen dle různých webových kritérií, procentní návštěvnost, zařazení ve světě, zabezpečení a pod. Každý si tam může najít ten svůj a podívat se pokud je zvědavý jak je na jeho práci nahlíženo ve světě. Adresa je WWW.WEBSTATSDOMAIN.COM

A co jsem se dozvěděla já?
Posuďte sami, mne to tedy docela potěšilo.

Blog worlddandie.blog.cz je zařazen na 7075 místo na světě z 30 miliónů domén (no dejme tomu) nízká hodnota znamená, že tento web navštěvuje dost návštěvníků. Stránka je poměrně populární mezi uživateli v ČR (56,1%).
Odhadovaná cena stránky je 84,769 US dolarů (no teda), má dobrý pagerank (2/10) což znamená 22,820 zpětných odkazů.Blog má skóre 18% SEO (španělská vesnice pro mě,nevím co to znamená)a je to (prý) dobré pro webové stránky SEO.

A ještě nějaká čísla:

Raiting blogu podle WSD (WEBSTATSDOMEN) JE 4,0/5,0
Zabezpečení: 90/100
Zabezpečení pro neshlížení dětmi: DOBRÁ
Průměrná doba na webu: O3:25
Procento vyhledávání: 25,8%

Myslím že kdo z vás se v těhle statistikách vyznáte, přijdete si na své....