Předchozí zadání od Luc jsem přiznávám moc nezvládla.
Jednohubky nic moc. Ale hned jak jsem viděla šestý úkol
věděla jsem hned co. Kniha, o té, či lépe o těch není u nás
nic moc těžkého psát. Jsou všude kde je místo a kde jsou schované
za sklem. Nemáme klasickou knihovnu a tak odjakživa
měly své místo ve stěně. A tak jen byla otázka které vybrat.
Ale ta se nakonec také ukázala být jednoznačnou volbou.
Poslední řada v poličce. A proč? Jsou to totiž knihy, které
kdysi vázala moje babička když se učila knihvazačkou.
Krásné zlacené ořízky, i krásně udělané hřbety. A navíc
je to kompletní Dumas o Francouzské revoluci. Navíc ty
konvičky a cukřenka jsou zase památkou a mužovu matku
která je kdysi dostala od své maminky.
Skvělý výtvor, elegantní a nápaditý. Moc se mi líbí ta patina starožitnosti.
OdpovědětVymazatMáte to doma moc krásné, vzácné a památečné, hezké vzpomínky vám zůstanou i díky těmto věcem
OdpovědětVymazatTaky miluji takové malickosti,knihy kam se podívás,starý porcelán a konvicky... a zivé kvety,ted alespon jedna ruze musí být!
OdpovědětVymazatA ten otisk polibku je taky od prababičky?
OdpovědětVymazat[4]: Ne ten jen naznačuje že knihy jsou moje velká láska....
OdpovědětVymazatVendy, úžasné a opravdu poklad. To dnes ocení opravdoví milovníci knih. Moc hezké a povzbudivé.
OdpovědětVymazatTyto knihy od A. Dumase znám, poněvadž jsme je měli doma. Maminka je postupně kupovala vždy po dvou dílech,jak postupně vycházely. Jsou to Paměti lékařovi. Bylo mi asi dvanáct nebo třináct let a přečetla jsem je všechny. Je to asi dvacáct nebo čtrnáct svazků a mě se to strašně líbilo.
OdpovědětVymazatKrasna fotka, originalna . Tie knihy ale nepoznam.., co je skoda.
OdpovědětVymazat[7]: Jo, jo....taky jsem je furt četla dokola Ale takhle udělaných knih od babičky mm víc. Vůbec tahe část stěny je věnovaná takovej knihám jako jsou Palackého dějiny, Komenského naučný slovník, a pod.Všechno v krásných vazbách. Mám ty poklady po babičce a dědovi.
OdpovědětVymazat[9]: Tak to máš velice cennou památku, kterou ti docela závidím. Brala bych to hned.
OdpovědětVymazatA tak se dědí opravdové vzácnosti.Ty tvrdé vazby knih mě vždycky fascinují,ale nejde o vazbu,jde o obsah.I když si myslím,že takhle vázané knihy jsou cenné i svým obsahem.
OdpovědětVymazatTo máš krásnou památku na babičku i na tchyni, Vendy.
OdpovědětVymazat[11]: Pár opravdu krásných vazeb mám.Dřív prostě kniha byla nejen na čtení ale i alé umělecké dílko. Narazila jsem v jednom antikvariátu na nádhernou knihu, vazba v kůži, krásně zdobená, no skvost ale byla nad moje finanční možnosti, takže bohužel....
OdpovědětVymazatHelemese, Paměti lékařovy. A v luxusní vazbě! Vendy, tohle je opravdu památka, protože tvoje babička oblékla knihy do jedinečného kabátku. Takový nikde nikdo nemá!
OdpovědětVymazatTo je opravdu nádherné zátiší a je poznat, že k těm knihám chováš jakousi úctu. Nádherný článek.
OdpovědětVymazat[14]: No já právě ty serepetičky přímo nesnáším. I když jich něco málo mám, ale opravdu jen málo a jsou to vzácné porcelánové kousky. A jako takové jsou taky za sklem. Ale naprosto mi to stačí!
OdpovědětVymazat