04 července 2019

Nic nejde ...





.... jak by mělo. K problémům s Bobešem se ještě přidala i polovice. Včera se měl vrátit z chaty, leč nevrátil. Zavolal mi že se při zpáteční cestě vymlel na skútru, ten je jaksi porozbitý a on jen tak napůl. Tedy je celý obouchaný. Paráda. Jenže, co teď....
S Bobím nic moc, v noci doslova křičel bolestí, což je u teriéra opravdu už hraniční, mají totiž natolik vysoký práh bolesti, že jsou ve rvačce schopní se nechat i zabít, protože necítí bolest z ran. Takže dneska zas vet. Navíc jsem měla zítra odjíždět se synem na chatu já, aby se dovezly ještě ze Smíchova radiátory které majitelka bytu mění za podlahové topení a to je to nejmenší, co můžu udělat když jsem jí nechala na hrbu vyklízení dvou sklepů. A měla mi začít týdenní dovolená s nasmlouvanými setkáními. 
Měla, leč jak to vypadá asi nezačne. Zítra pro muže a rozbitý skútr pojede syn sám, a já, dle situace, bych buď vyrazila v neděli nebo pondělí anebo taky vůbec. Opět jsem si vzpomněla na přísloví Když člověk plánuje, bůh se směje. Já mu tedy dávám příčin k smíchu hodně, a zákony schválnosti u mne působí naprosto stoprocentně. Co stoprocentně, tisíciprocentně!
Teď koukám do kalendáře kde mám napsáno CHATA? Správně s otazníkem jsem to psala už před třema nedělema ....

03 července 2019

Situace je ....





.... sice trochu růžovější, Bobí už může hýbat hlavou víc, už mne honí s jídlem, nicméně je vidět, že stejně ještě není ve své kůži. Zítra pro můj klid (stejně budu celej tejden nervózní) ještě zajedem na kontrolu k vetovi a zajistíme přísun léků pro případný další atak bolesti a pak děj se vůle boží. Takže dneska bychom si mohli dát část fotek v růžové. Těch se mi tu nastřádalo docela dost, a tak si dnes dáme takový rozjezd, a podle toho jak se bude situace lepšit, dáme i zbytek ....




02 července 2019

Po včerejší ....




.... ne zrovna klidné noci, kdy jsme skončili s Bobím na veterině protože si bloknul krční páteř (nevím jak se mu to podařilo, zřejmě se zas chtěl vyrovnat mlaďákovi a blbě skočil či co) a protože vypadal vážně na umření a po následném zklidňování ještě pak doma, kdy jsme sice byli po injekci proti bolesti, nicméně než to zabralo byl hodně bolavej, a tak aby se mu rychleji ulevilo jsem mu namazala krk hřejivou mastí a zabalila ještě teplou šálou, moc barevnou náladu nemám. Bobeš je zdá se vyspalejší než já, už hýbá hlavou mnohem lépe, zatímco já bych jí nejraději strčila pod polštář a spala, a tak vypadá všechno o něco lépe. Zákon schválnosti je neúprosný, všechno tohle se děje buď těsně před odjezdem na dovolenou anebo když nemáte k dispozici doma šoféra, v mém případě oboje najednou. V pátek mám odjíždět na dovču a burcovat jsem musela synátora aby nás odvezl. Takže budu trochu (dost) celý ten týden nervózní jak Bobímu je ....



01 července 2019

Smetanova Litomyšl ....





.... nebo také familiérněji Smetanka je už po mnoho desítek let (61) po Pražském jaru druhý nejstarší a nejprestižnější hudební festival klasické hudby. Koná se od roku 1949 a jeho hlavním dějištěm je nádvoří litomyšlského zámku. Ale nejen tam, ale i různě po městě a ba i v jiných městech v nejbližším okolí (Česká Třebová, Ústí nad Orlicí) se konají doprovodné akce. Před dvěma lety začalo město s tím, že i v Klášterních zahradách nedaleko zámku je pódium a ti kdo z nějakého důvodu nemají lístky na hlavní dějiště, mohou zde na velkoplošných obrazovkách sledovat koncerty ze zámku a tradičně i závěrečný koncert festivalu....
Jenže hudební složka není tou jedinou věcí, ona se totiž zároveň s hudební Smetankou koná i výtvarná, a tak jsou na mnoha místech města vidět artefakty všeliké. Předminulý pátek jsem byla hlídat Bobuli a tak jsme se vypravily po stopách té výtvarné Smetanovi Litomyšli. Nebylo to ani moc náročné, protože většina děl je rozmístěna v zámeckém parku, nádvoří a Klášterkách. Obešly jsme si všechno, bylo nám fajn, mamča se stačila vyspat po třech nočních za sebou a já si aspoň i něco nafotila ....


30 června 2019

Máky ....




....na druhou mi snad odpustíte. Tady okolo nás žádné nebyly, po cestě kde jsem jich viděla hromady mi zas nezastaví mužskej a tak když se konečně dostanu na místa, kde je mám na dosah, musím toho samozřejmě využít a tak si stoupnu mezi ně a fotím a fotím.
Tentokrát se mi to zadařilo u dcery v Litomyšli v řepce, kterou mají hned za humny přes silnici. Bylo vcelku zábavné pozorovat udivené obličeje řidičů když jsem se tam s foťákem v těch mácích rochnila ....


29 června 2019

Těhle krasavců ....





.... se letos urodilo tedy neurekom. Kde jsem jela, tam jich byly hromady. Někde dokonce do dálky svítily celé kusy luk a polí. O kom že mluvím? O vlčích mácích! Okamžitě mi vždy při pohledu na ně vytanuly na mysli prázdniny u nás na chalupě, a na tři nejrozšířenější květiny které jsme trhali maminkám. Kopretiny, vlčí máky a chrpy. A jednu komoditu kterou už na polích skoro nenajdete. Len. Občas jsme tu kytičku proložili zvonky broskvolistými které  rostly v jednom hájku nebo slunečnicemi. Tohle byly pro mne prostě ty pravé prázdninové kytky a pokaždé si na ty úžasné prázdniny které jsem tam prožívala vzpomenu když ty máky někde vidím. Což mi připomíná, že se musím dnes u dcery na poli podívat jak postupuje zrání makoviček, potřebuji si je nasbírat a vysít je tady ke kopretinám i na chatě do trávy ....


28 června 2019

Letos si ....





.... daly pivoně co se týče kvetení hodně záležet, nebýt ale těch pár dní veder a dvou hodně větrných, kvetly by ještě teď. Vloni si daly pauzu, ale letos mi to vynahradily. Dokonce rozkvetly dvě které jsem vyměnila s Majkou, ode mne putovala tmavě růžová a mě přistála světle růžová a bílá. I když se zdá, že rozdíly v nich nejsou, když se člověk lépe podívá, mají jiné květy i ty barvy jsou rozdílné. Dokonce mi vyrašily ty, které jsem si dovezla z Němec, leč malej šedivej had mi je vyhrabal a roztahal po záhonu. Naštěstí jsem na to přišla brzy a tak se je podařilo zachránit. Jen škoda, že déšť a vítr vždycky tu krásu spolehlivě zlikviduje. Tak snad se někdy najde rok, kdy nebudou vedra a ani nebude foukat a budu se moci jejich krásou kochat déle. Jak na záhonu tak ve váze ....

27 června 2019

Na zelenou notečku ....




.... si zahrajeme ještě jednou. Tentokrát už ne na dešťovou, ale snad taky trochu ochladí, byť dnes je venku příjemně. Ale začalo léto, tak k němu prostě teplo patří. Tak to beru já, protože nadáváním a frfňáním si stejně nepomůžeme, jen si prostě musíme den tomu přizpůsobit. Ona se s námi prostě příroda nebaví a vrací nám to, co jí způsobujeme a jak se k ní dlouhodobě chováme ....

26 června 2019

Pro zchlazení ...





.... si dneska dáme trochu zelené a trochu mokra. Zas to bude z různých časových údobí, a z různých míst. Dneska má být nejhůř co se týče tepla a tak snad se trochu zchladíte při pohledu na ně ....

25 června 2019

Včera barva chladila ....




.... dnes bude naopak hodně hřát. Podle toho jak venku stoupá teplota. Žluté období mne na záhonu teprve čeká, zatím jen lehce ho naznačili na jaře kamzičníky, ale ta největší várka se pomalu chystá rozkvétat. Řebříček, třapatky, vytrvalé slunečnice, krásnoočko, kokardy nebo zápleváky, tyhle květy budou zdobit záhon hodně dlouho zářivou žlutí. Dnešní obrázky jsou povětšinou ještě z jarních focení, kdy žlutá nebyla ještě tak agresivní v barvě jako bude ta letní ....

24 června 2019

Fialová a její odstíny....




.... je u mě na zahradě zastoupená snad nejvíc ze všech barev. Není to úplně cíleně, nijak jsem o barvách při výsadbě neuvažovala, spíš šlo o to, co se mi líbilo jako květina a co ne. Ale nějak se to nakonec vyvrbilo tak, že jí je prostě nejvíc. Dnes už si pořizuji nové trvalky  pokud možno v jiných odstínech, dost jsem jich právě letos nakoupila, takže mám od jednoho druhu třeba tři barvy a víc  aby to nebylo jen o té jedné. Jednu chvíli mi kvete záhon modře, pak fialově a skoro celé léto žlutě jen tu a tam se najde záblesk bílé, růžové či stříbrné. A tak všelijak přesazuju, dosazuju a vymýšlím jak to udělat aby nebylo na jednom místě víc rostlin stejné barvy. Ale stejně nakonec zjistím, že jedna vládne všem ....

23 června 2019

Vloni jsem ....





.... tohle udělala poprvé jen v malé míře, jenže letos se mi tu namnožily tak, že nesekat je všechny, mám zahradu jak zasněženou. A o čem je řeč? O kopretinách! V trávě je tu máme od začátku co jsme se nastěhovali. Prvních pár průkopnických chovatelských let, kdy Pražáci řádili jak utržený od řetězu a chovali všechno co se na vsi chová, od králíků, přes slepice po kachny a prasátka potřebovali seno. Hodně sena. Tudíž záhonek na kytky jen jeden, za to záhonů na zeleninu spousty takže zahrada se sekala dvakrát do roka. A jelikož povinnost seno obracet a v případě deště a nepřítomnosti hlavní velitelky (tedy mne) i kupkovat (polovice tehdy ještě dělala v Praze a dojížděla jen na víkend) připadala ratolestem, občas bylo v rodině dusno jak před bouřkou. Holt to neměly v krvi jak místní děti, které to už braly jako samozřejmost. A pak ho tahat na půdu a zase z půdy dolů, to celé přes půl baráku...dejte mi pokoj. Jsem ráda, že tohle všechno skončilo...
A díky tomu těch kopretin bylo stále spousta. Po částečném vyhynutí chovů na různé nemoci, atacích kun a tchořů a zdárnému přispění prvního Bačíka se se vším skoncovalo. Koupila se sekačka a zahrada se začala podobat zahradě a ne louce. A kopretin bylo stále dost. Jsou tak vitální, že přežily víc jak dvacet let sekání a vloni jsem jich pár nechala prostě v zahradě na různých místech kvést. Letos jsem měla půlku zahrady samou kopretinu. A tak jsem nechala  těch ostrůvků a ostrovů o něco víc a větších. Už to vidím napřesrok. To se budeme brodit po kolena v kopretinách!

22 června 2019

My dva ...





.... tedy já Bobeš a můj mladý přítel Myšpulín, jsme podle slov naší maminky pěkná dvojka. No samozřejmě, abychom nebyli, když já jsem pětinásobný šampion a ten mladej cucák mi nebude nikdy sahat ani po paty, protože já v jeho věku už měl svůj první šampionát v kapse, tedy pardon v kožichu, zatímco on nebyl ještě ani na jedné výstavě. Leda že by vyhrál světovku, na kterou já nikdy nejel. Ale abych byl objektivní, v tomhle má hlavní slovo jeho bývalá maminka, protože s touhle naší ho mají napůl. A ta rozhodne kdy se půjde představit konkurenci. Jo, a to že mu říkám mladý přítel, neberte jako mojí náhlou změnu orientace, kdepak! Já jsem furt na holky, ale on je pro mne po Bačíkovi opravdu přítelem a parťákem na ožužlávání, okusování a občas i na honění se zahradou. Na to mi sice už moc neslouží moje zadní nožky, po záhadném skoroochrnutí se mi už nedaly nervy do kupy na 100% ale jen na 80% a tak mi nožky občas ujedou na jednu nebo druhou stranu a já si přidřepnu na zem. No, a vyfasoval jsem taky díky tomu potupnost největší, doma musím nosit plenku. Jak nějaký mimino! Ale já jsem přece kluk v nejlepších letech! Jenže maminka je neoblomná a říká, že vytírání má z práce dost a ještě aby furt vytírala po mě jak se občas! neudržím a počůrám se. (milej zlatej, ono to není jen občas! ono je dost často) A že jsem díky tomu smraďoch kterej zamořuje celej dům... 
Když já za to mamí vážně nemůžu !!!!
Ale vážně, díky Myšpulínovi jsem zas omládl o pár let, těší mě svět a zkoumání zahrady a je skvělé mít mladšího parťáka na rošťárny. Jen škoda, že mi nepořídili holku... Tedy, oni se mne vlastně na nic neptali, jednou mi prostě nasadili do kožichu malou šedou veš a prej aby mi nebylo smutno po Bačíkovi a samotnému. A komu by asi bylo smutno, když se zas všechno motalo jen okolo něj? No řekněte! Ale abych byl upřímnej, těch pár prvních dní bez Bačíka to tu stálo fáákt za vyližprd. Jenže pak jsem si už začal zvykat na své pohodlíčko, na to, že se všechno točí kolem mě, že jsem milovanej a hejčkanej (A teď pěkně kecáš, jseš pořád milovanej a hejčkanej a pořád jseš pro maminku ten Pan pes) a najednou takovej podraz. Malej šedej had.... Ještě že měl alespoň z předchozí smečky slušný vychování a věděl kde je jeho místo a jak se má ke starším chovat. Proto jsem ho taky vzal po prvních začátečních neshodách a rafancích na milost. A asi jsem vážně udělal dobře...
 A tak vám milé dámy a pánové doporučuji na omládnutí skvělý recept. Vykašlete se na drahé krémíky, cvičení, diety a podobné nesmysly, ale najděte si mladšího přítele nebo přítelkyni! 😉😋
Haf! Zdraví po dlouhé době se konečně k počítači dostavší
Bobeš 🐾🐾🐾

21 června 2019

Jestli to brát ...





....zrovna jako kytku, to nevím, protože v téhle formě už jí není,
ale... před touhle metamorfózou byla. Byla žlutá, pletli jsme si z ní kdysi věnečky, ze stonků si dělali frkačky a maminkám znepříjemňovali život praním velmi urputně se tomuto ději bránícími fleky na oblečení od mléka z jejích stonků... Už víte co to bylo za kytku? No jasně, pampeliška, či správně botanicky smetanka. Pořád se snažím o jednu věc, jenže pořád nemám to správné místo a správný úhel záběru a správný čas. V ten totiž jsem vždycky v práci a když přijedu domů, už je většinou místo kde by se eventuálně dalo vyfotit to co chci bez slunka. Takže mám na to vždy jen víkend a to také vždy není slunečno. Takže se zase budu mít šanci snažit až příští rok....


20 června 2019

Když rozkvétá Ismene....




.... je to krása. Já jí mám letos poprvé, koupila jsem si čtyři cibule na fb v jedné skupině která se věnuje prodeji květin. Sice jsem si říkala jestli to není riziko, ale nakonec jsem byla velmi mile překvapená. Nevěděla jsem jak cibule vypadají a čekala jsem něco ve velikosti cibule hvězdníku, jenže dorazily čtyři obrovské cibule se spoustou dceřinných, a s radou jak je nechat do výsadby přezimovat. Byla jsem natěšená a hned jak to počasí dovolilo, šly do vysokého květináče na terasu. Vylezly hodně brzo, i když jedna vypadala že přece jen asi z ní nic nebude. Jenže nakonec se pochlapila a tak jsem se mohla kochat zhruba dvacítkou květů na čtyřech stvolech. Ještě teď mi jich pár dokvétá ....