01 července 2019

Smetanova Litomyšl ....





.... nebo také familiérněji Smetanka je už po mnoho desítek let (61) po Pražském jaru druhý nejstarší a nejprestižnější hudební festival klasické hudby. Koná se od roku 1949 a jeho hlavním dějištěm je nádvoří litomyšlského zámku. Ale nejen tam, ale i různě po městě a ba i v jiných městech v nejbližším okolí (Česká Třebová, Ústí nad Orlicí) se konají doprovodné akce. Před dvěma lety začalo město s tím, že i v Klášterních zahradách nedaleko zámku je pódium a ti kdo z nějakého důvodu nemají lístky na hlavní dějiště, mohou zde na velkoplošných obrazovkách sledovat koncerty ze zámku a tradičně i závěrečný koncert festivalu....
Jenže hudební složka není tou jedinou věcí, ona se totiž zároveň s hudební Smetankou koná i výtvarná, a tak jsou na mnoha místech města vidět artefakty všeliké. Předminulý pátek jsem byla hlídat Bobuli a tak jsme se vypravily po stopách té výtvarné Smetanovi Litomyšli. Nebylo to ani moc náročné, protože většina děl je rozmístěna v zámeckém parku, nádvoří a Klášterkách. Obešly jsme si všechno, bylo nám fajn, mamča se stačila vyspat po třech nočních za sebou a já si aspoň i něco nafotila ....




Park okolo zámku měla již tradičně zabraný zdejší zemědělka kde je i zahradnická a floristická škola (synátor je absolvent) a tak zde byly artefakty které se nějak váží k tajemství, pokladům a jiným věcem mezi nebem a zemí popsaných v některých románech Aloise Jiráska, jehož život byl s Litomyšlí a zdejším krajem silně spjat.

Všechno začíná bránou. Tou vstupujeme do tajemných sklepení, do různých zákoutí lidské mysli a srdcí, do života ....


... a za zdi zámku, kde se také ukrývají různé poklady. Třeba poklady vědění ...


... i truhly plné zlata ...


... někdy musíme ale pohlédnout na jeviště života ...


... abychom rozluštili tajnou šifru pěti G a odnesli si plné pytle zlata...


Možná si vzpomenete na sloupořadí v barvách státní vlajky, které jsem tu nafotila na podzim, teď jsou tu ze stejného materiálu (plast) tyto zvláštní bytosti


Jedna se zabydlela i v Klášterkách


Portrétní fotografie je disciplína, která mi moc neříká, jenže s Bobulí, čerstvou dvouletkou to občas jde docela dobře. Občas si ustele ve svém světě a to pak jsou její výrazy k nezaplacení



Na tuhle fotku jsem ale pyšná, jak kvůli zachycení, tak kvůli následnému postprocesu. Na tabletu prosím! Žádný drahý editor, jen obyčejný tabletový software v Androidu


A nakonec moje tři lásky pospolu. Po dlouhé době se nám podařilo takhle sejít... 


Že je v Litomyšli velmi silný genius loci dokládá, že hudbu tu mají v krvi už od mala .... mimochodem dostat Bobuli od toho piána je vždycky nadlidský výkon spojený se šíleným řevem



10 komentářů:

  1. Netušila jsem, že v Litomyšli bývají i výstavy výtvarných děl. Líbí se mi druhá fotografie, ale nejvíc fotky Bobule. Je to kouzelná holčička, její černobílá fotka je nádherná.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ony jsou tam nějaké instalace skoro celý rok, ale k takovýmhle akcím toho pak bývá víc. No já sama jsem z té fotky nadšená.

      Vymazat
  2. To by mě zajímalo, co mají znázorňovat ty bytosti s dlouhýma rukama a nohama...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ony u toho jsou, jak je vidět, popisky. Jenže mladá nabrala směr piáno a nebylo nic co by jí od toho mohlo odradit. Takže ti to nepovím....mě by to tedy taky zajímalo .Ale trochu mi to připomíná, aspoň na tom zámku, něco jako tanečníky....

      Vymazat
  3. Modří plastelíňáci jsou zajímaví.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Plastelíňáci je zajímavý název, ale je fakt, že opravdu vypadají jak z vytaženého válečku plastelíny....

      Vymazat
  4. V Litomyšli jsem byl jednou, a to na náměstí na obědě při návratu z Nízkého Jeseníku....Někdy to tam musím pořádně prohlédnout.....To bylo furt UFO z Roswelu atd,. a nakonec mimozemšťani přistáli v Litomyšli...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A to tu přistávají dost často, protože si tu klášterky a nádvoří velmi oblíbili umělci ze stejného ranku jako je David Černý, takže tu jsou občas dost kontroverzní díla....

      Vymazat
  5. Začnu vnučkou. Když jdete spolu, určitě si všichni myslí, že je to dvoje dcerka. Vypadla ti přímo z oka. Když se na ni podívám, vidím tebe. :) Ty modré sochy jsem viděla i u zámku v Lipníku nad Bečvou, ale nějak jsem je nepochopila, stejně jako tady. To ostatní mne zaujalo. V mobilních editorech jsou zajímavé nástroje. Já nyní fotím hodně mobilem a koláže na web dělám také v mobilu. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No já vím, že je Bobule stejná jak já, vidím to na mých fotkách když jsem byla malá. Ovšem to dceři říct nemůžu, to by nepřenesla přes srdce :-D. Jednou mi psal jeden fotograf, že svoje zrcadlovkou focené fotky upravuje jedině v mobilu. Tak jsem to zkusila....

      Vymazat

Jsem ráda, že mi zde své komentáře zanecháváte ....