26 února 2021

Narozeniny s covidem ...

 

.... nad hlavou. Tedy s hrozbou. A to rovnou ze dvou stran.
První je dívčina, která je se mnou na večeřích, ta s koviďáky trávila nevědomky víkend, a druhou je ona paní, která mi tak úžasně znepříjemňuje život v práci. Zatímco dívčina velmi odpovědně okamžitě šla na testy, babě musela vedoucí zakázat přijít do práce pokud nepůjde k doktorovi a na testy. Už se nedivím, že se nákaza tak šíří ve firmách a továrnách, protože pokud má takový přístup většina lidí ... No, jedno nebezpečí se nepotvrdilo, na výsledek z druhé strany teprve čekám. I když jsem s babou byla ve styku jen v pondělí, pak už jsem naštěstí do práce až do včera dopoledne nešla, včera už za ní, mohla být nakažená už předtím a já bych nerada ohrozila momentálně hodně zranitelného muže. Navíc by chtěla přijet dcera s malou, tak potřebuju vědět co se děje. Psala jsem vedoucí jestli něco už ví, no zatím se nikdo neozval. A do toho všeho jsem se měla radovat s rodinou a užívat si narozenin.... no neradovala a neužívala. Necháme to až na nějakou lepší situaci a oslavíme to společně i ze zeťákem, který má narozky týden přede mnou ....

Dneska si dáme další nášup detailů nafocených na poslední echt zimní procházce ...

24 února 2021

Od detailů větších ....

 


.... k detailům menším? Nebo spíš ještě větším?
Prostě dnes začneme sérii ještě bližších pohledů, kdy jsem si na pomoc vzala starosklíčko a mezikroužek a podívala se tak trochu námraze na zoubek. Nebo na bodliny? Občas i na nějakou tu vločku, která tak trochu vyčnívala z řady ....

23 února 2021

A miříci potřetí ...



.... a ve větších detailech naposledy. Takže si můžete
oddychnout. Ještě nějaká ta námraza na větvích a nějaký ten detail s mezikroužkem a máte pokoj. Což bude asi tak v sobotu...
A já pak, pokud něco nenafotím budu mít taky pokoj. Vyprázdním si tak archív, a zatím tedy nic moc zajímavého co by se dalo fotit mě nenapadá ....

22 února 2021

Miříci podruhé ...

 


.... a ne naposledy. Když jsem je fotila, připomněly
mi ty chomáčky sněhu na nich jak jsme na vánočním stromku dělávali "sníh" pomocí vaty. Určitě to znáte, rejdilo se vatou po jehličí a ona se po větvičkách v takových chomáčcích zachycovala. A bylo "nasněženo". Naštěstí v tomto případě to byl sníh pravý a sušinám moc slušel ....

21 února 2021

Jak už jsem avizovala...

 


.... na konci minulého článku, další fotky 
které jsem nafotila na pondělní pohádkové procházce budou už jen o detailech. A že jich, různých, je fakt hodně. Nejdřív přijdou na řadu detaily trochu z větší dálky a nakonec ty, které jsem fotila starosklíčkem s mezikroužkem. Už mnohokrát jsem tu měla fotky sušin, ať na podzim, nebo v zimě bez sněhu, ale i několikrát, když se zadařilo, i krásně se sněhem. A tentokrát se zadařilo extrémně. Kvůli těmhle fotkám jsem na chvilku  s plevelem, jakým jsou miříkovité i smířená. No vlastně, mě vadí jen na zahradě, v přírodě jsou krásné i těmi bílými okolíky květů od jara do podzimu ....

20 února 2021

Než se dostaneme ....

 


.... k detailům, ještě jednou se porozhlédneme
po stromech. Ty prostě hrály v přírodě prim a nahoře na kopci nad vsí se stále ještě krásně držela na nich námraza, i když vlastně celou dobu byl vzduch plný jiskření z toho jak ze stromů pod slunečními paprsky odpadávala. Jen mne mrzelo, že to jiskření se nedalo zachytit ....

19 února 2021

Zimní pohádkovou Litomyšl ...

 


.... jste viděli, a tak se mrkneme na to, jak to
 vypadalo tady u nás na vsi. Tedy, pohádkově taky, ale zas jinak. A já, věčný popírač a nepřítel zimy jsem před tou krásou tála a jihla a áchala a nemohla se toho pohledu nabažit. Možná že kdyby každá zima byla taková, tak bych se s ní smířila a možná jí i měla dokonce ráda. Jenže bohužel, zima tady je většinou nechutně hnusná, šedá a rozblemcaná ....

18 února 2021

Po pondělní pohádkové zimě ....

 


.... včerejším echt hnusnu je dneska od rána jaro! Se
vším všudy!! Od rána sluníčko a teplo, vymetená obloha, ptáci si můžou plíce vyřvat jak se předhánějí ve zpěvu a v okapech vyhrávají kapky z tajícího sněhu. Po tomhle se mi táák nesmírně stýskalo a cítím se jak znovuzrozená. Svou měrou k tomu přispívá i to, že jsem si dneska mohla dopoledne trochu odpočinout od práce, ubývá valem obědů i večeří, ve fabrice včera šla hláška celkově o 70 lidech buď nakažených či v karanténě a zbytek si musí vybírat dovolené. Takže je dost možné, že příští týden vůbec budu chodit už zas jen na večeře. Těch šedivých depresivních dní, navíc ještě umocněných kovidovou dobou bylo na můj vkus na tuhle zimu až moc. Každý takový den, jako je dnešní mne zas trochu víc nabije baterky.

Ale dnes se ve fotkách vrátíme do "smolného" 13tého. To celý den padal jemný prašan a mrzlo, ale nedalo mi to a vyrazila jsem zas podél potoka k přehradě vyzkoušet nový ND filtr. Bohužel tu nemám po ruce ani Petrovu Berounku, ani Mumlavské či jiné vodopády kde bych ho využila mnohem víc, o nějaké divoké vodě už vůbec nemluvím, ale i tak jsem si říkala, že bych si ho konečně mohla pořídit. Ono se tu na potoce najde pár místeček, kde se dá dobře využít a navíc jsem optimista v tom, že se snad už letos podaří nějaký ten výlet za hranice, kde by se eventuálně nějaká ta živá voda mohla objevit. Měla jsem tedy v plánu jít podstatně dál než jsem došla, ovšem to bych nesměla zahučet do půli lýtek do bahna s vodou, neb jsem špatně pod sněhem odhadla kde je ještě břeh, a kde by už mohla být voda. Navíc jsem přitom málem sletěla po hlavě do přepadu pod přehradou, jediné co mi pomohlo, bylo právě to, jak hluboko jsem zapadla a tím pádem jsem se holení zarazila o beton přepadu. Po téhle akci jsem dokonale poznala výhodu mých trekových bot, protože jsem se bála, že v ledové vodě čvachtající mi v botách bude cesta domů, byť ne moc dlouhá, pěkně nepříjemná, ale chlad jsem cítila jen v tu první chvíli. Pak, jakoby se v botách tou vodou aktivovalo nějaké vnitřní vytápění, najednou chlad ustal, a já v nich měla opravdu jak v pokojíčku. Doma jsem se zula a nohy jsem měla teplé, jako kdybych nikam nezahučela. Takže jsem ani nenastydla, ani si nerozbila ústa, jen jsem měla pár dní trochu bolavou holeň v místě kde jsem se s ní zarazila o hranu betonu a takovou menší modřinu.

17 února 2021

V pondělí, na rozdíl od ....

 


.... včerejška a dneška byl úžasný, skoro 
pohádkový den. Já nemusela dopoledne do práce a tak mne dcera vezla do Ústí na sociálku abych zahájila akci předčasný důchod, pak na nákup, protože hlavní lovec doma stále při každém prudším pohybu skřípe zuby bolestí. A hlavně! Svítilo sluníčko, a proti blankytně modré obloze se odrážely sněhobílé stromy na kterých noční mlhy a mráz vykouzlily nádhernou námrazu. Celou cestu do a z Ústí jsme s dcerou áchaly a jen mne mrzelo, že nemám celý den volno, abych jela fotit s ní i do Litomyšle a okolí. Takže jsem stihla s odřenýma ušima nafotit něco tady u nás. Ono jak i tu vysvitlo sluníčko, okamžitě začala ta krása odtávat a opadávat. Dneska je něco mezi hnusem a menším hnusem. Chvíli prší, chvílí padají takové namrzlé kapky a třeba teď flákance mokrého sněhu. A to se v tom zas poženu pěšky do a z práce. Už aby se dalo jezdit na kole!
Já osobně nafotila víc jak stočtyřicet fotek, ovšem po určité selekci jich dost ubylo, ale i tak tu mám připravený pořádný nášup modré a bílé ve všech podobách. Ale dneska vás chci prostřednictvím dcery pozvat na výlet do zimní Litomyšle a okolí ....

14 února 2021

Kočiny a kačeny ....

 


.... byly první a poslední modelky
na mé včerejší procházce. A to jedna mi ještě utekla dřív než jsem jí stačila vyfotit. Fotit navíc všechny pesany které jsem s páníčky potkala, tak tu máme článek s mnoha a mnoha fotkami ....

13 února 2021

Hlavu vzhůru! ....

 


.... a to teď nemyslím ve spojení s momentální
situací, ale místo pod nohy se koukneme nahoru.
Na modrou oblohu a mraky na ní. Vypadaly chvíli jak řasy, chvíli jak světýlka focená dlouhým časem a nakonec chvilku jak letící vlaštovka anebo hlava papouška. Nicméně, vlastně i do dalších dní všem Hlavu vzhůru! ....

11 února 2021

Místo ledu ....

 


.... déšť. I tak to tady vypadalo. Tedy včera i dnes 
(výjímečně se u nás kalamita nekonala) sice sněží, což zrovna už moc nevítám, nicméně s tím ani nic neudělám. Ale mezi minulým sněžením a tím nynějším byla dešťová vsuvka která právě zapříčinila to, že jsem měla zas na zahradě jezírko. Tak jsem pro změnu zas fotila místo ledových kapek kapky dešťové ....

10 února 2021

Nejen já .....

 

.... už nutně potřebuju kadeřnici, protože 
původní střih už mám přerostlý, takže jsem rezignovala na foukání něčeho co připomíná účes a nechávám vlasy jejich přírodní volnosti a vlnitosti. Ovšem občas si připadám jak hlava Medúzy. Kadeřnici by evidentně potřebovali i tihle ledounci ....

07 února 2021

Do třetice ....

 


.... se dnes vrátíme k potoku a jeho ledovým
výtvorům. No když byla po dlouhé době možnost využít je k focení, musela jsem to využít. Ale už jen jeden článek a od ledounů bude asi pro tento rok pokoj ....

06 února 2021

Zmrzlá voda trochu jinak ...

 

.... v takové trošičku poetičtější podobě.
Téma opět dodal mrazík, déšť a zahrada. Chudinka. Únor vůbec není bílý, ale nechutně mokrý a zas mi vyplavuje zahradu. Opět jezírko z trávníku a napůl zatopený záhon. No jsem silně zvědavá, jak to všechna kvítka v něm zasazená letos dají. Naštěstí už vylézají jak ladoníky, tak některé tulipány a narcisy, což je dobrým znamením, že ty dvě předchozí potopy jim asi neublížily, ovšem horší to je tentokrát s trvalkami, které už také začínají lehce pučet, a ty mi skončily pod zamrzlou hladinou. A nevím jak to vypadá s ostatními tulipány a hlavně mými milovanými okrasnými česneky, a jaké škody také napáchalo to nukleární hovado krtek ....