Vetřelec? ....

 

Co je to minulost ....

 

Co je to minulost? Když odejdeš a zbyde jen pokoj

plný tvé vůně, minulostí jseš ty a mé srdce stůně.

Po tvém hlasu, smíchu, slovech....po tvém úsměvu.

Ne, nebývá mi do zpěvu, když staneš se minulostí.

 

Co je to minulost? Když rozplynu se v tobě, když

rozplyneš se ve mně, když rozplynem se v sobě.

Když pocit mám že ocitám se v hrobě...svých přání.

Když už jen tvůj voňavý stín nade mnou se sklání.

 

Co je to minulost? Bolest, vzdor a zlost...na čas

který s přítomnosti dělá minulost, nemilosrdně

nás dělí, dělí naše životy, ta jeho neměnnost...

a sveřepost, s jakou vše od nás odklání. Tebe ode

mne, mne od tebe. Loučení zebe, studí, strach

ze sna mne budí. Ze sna kde minulost je jen slovo,

a ne skutečnost.

 

Budoucnost je zítřejší minulost, a ta jak nezvaný host,

stále se k nám vrací a do očí se směje, jak nemůžem

říct DOST! proti ní nikdo z nás neuspěje.... slza na řase

a u ní ten voňavý stín, ta vůně v pokoji, na mém těle.

Ta vůně která zbyde, když odcházíš a sluneční svit

na listech se chvěje....

 

 

Nechtěný ježíšek, mlsota a hurá advent ...

 

.... jsou věci, které mne poslední dobou potkaly.

Tedy spíše tak se nějak vyvrbily. Nechtěným ježíškem se stala kupodivu nová pračka. Ta stará se po dvou letech s rozbitým ložiskem definitivně přesně podle slov opraváře prostě najednou zastavila a nehodlala dál pokračovat ve své práci. Věděla jsem, že se bude muset koupit, ale zaříkávala jsem jí, ať vydrží až do jara, až si nasyslím víc na železné rezervě. Nepochopila a odešla do věčných šrotovišť. Nevíte, co vede veškeré domácí spotřebiče k tomu, aby své služby přestali vykonávat zrovna PŘED vánoci?? Byť byli třeba zakoupení v parném létě....

Předposlední sluníčková ....

 

V rámu ....

 

Když chybí ....

 

... je to bída. A ono chybí a moc. Dneska sice dopoledne svítilo, stejně tak i včera, ale vždycky když se začnu kochat jak je krásná modrá obloha, zatáhne se a opět se vše vrátí k normálu. Tedy tomu co tu vládne už zase nejmíň tři neděle. K věčně zatažené obloze, večerním mlhám, rannímu drobnému vlezlému dešti. Dneska se k tomu přidalo pár proletujících vloček. 

Takže držte se všichni komu stejně jako mě chybí sluníčko, záviďme tiše Simi z Austrálie které začíná léto, chystejme si pomalu recepty na vánoční cukroví, dělejme si rozpisy nákupů a hlavně si užívejme první neděle letošního velmi prapodivného adventu v té velmi prapodivné době ...

V paprscích slunce ...

 

Dneska podle předpovědi mělo být zataženo a sněžit. Nevím jak kde, ale tady se kolem jedenácté vyklubalo sluníčko a svítí z azurové oblohy bez jediného mráčku....

Na zdi ....

 

Život není peříčko ...

 

Čas letí jak ...

 

.... blázen a najednou tu je advent. Nebudu se tak poutavě 

rozpovídávat jako Blondí, ona to totiž umí nepřekonatelně. Takže konkurovat jí rozhodně nebudu. Nebudu se ani rozepisovat o výzdobě protože to je věc, která mne vždycky zaskočí, protože trpím syndromem nedostatku a následného blahobytu. Nevíte co to je? Určitě to znáte sami. Když jsme vyrůstali zažili jsme to, že nebylo nic. Nebo byl tak mizivý výběr, že odpadlo rozhodování jestli tohle nebo tamto, prostě se koupilo co bylo. To samé bylo i s vánoční výzdobou. Prakticky byla nulová. Advent? To bylo neslušné slovo a jako takové se nesmělo ani vyslovit, natož jej dodržovat  nějakou výzdobou. Kdepak, veškerá vánoční nálada se scvrkla na zdobení stromečku den před Štědrým dnem,  na fronty před obchody s ovocem a zeleninou kde se prodávaly naprosto nechutné kubánské pomeranče, občas dorazily banány a mandarinky a to že budou vánoce signalizovaly povětšinou jen stromečky pověšené ze světlíků činžáků, dozdobené mrtvolkami bažantů či zajíců které se musely nechat "dotáhnout" aby se daly konzumovat buď na štědrovečerní večeři, to tam kde se ryby nejedly, nebo na Štepána. Tvořily tak trochu morbidní předvánoční výzdobu v mnoha pražských ulicích.

Místo kapek ...

.... námraza. Fotila jsem na stejných keřích jako 

nedávné kapkové fotečky. Snažila jsem se trefit i na stejný úhel záběru, i když v tom jsem moc úspěšná nebyla. Dneska byla zas jinovatka, ale během půl hodiny padla mlha a bylo pěkná zima do které se mi zrovna dvakrát nechtělo. Během dopoledne se to trochu vybralo, takže jsem odnosila truhlíky z oken abych udělala místo pro vánoční výzdobu. Pořád si říkám, je čas, je čas a když najednou opravdu JE ČAS!!! najednou zjišťuju, že nevím co udělat. Inspirací je strašně moc a tím pádem jsem totálně mimo. Nevím co udělat, nejraději bych měla všechno, jenže je problém v tom, že musím dělat takovou nějakou neutrál výzdobu, která by nelákala k likvidaci či zcizení, jak se už v minulosti několikrát stalo ....

Lupeny a trávy ....

 

.... byly dalšími kteří mi padli do hledáčku.

Sousedovic dochan tu byl už s rosou, takže tentokrát tu je s jinovatkou. Tavola kalinolistá je neopadavý keř a jeho sytě červené, bordó nebo žlutozelené listy zdobí různě vysoké keře po celý rok. Já si koupila odrůdu, která má nové listy oranžovočervené, aby později celé zčervenaly, jen vzrůstu nízkého, což jsem si blb nepřečetla na přiložené jmenovce. Tak nic moc se neděje, místo k plotu šla dělat parádu do nového záhonu ....

Při neděli nám ...

.... pěkně přituhlo. Ráno byla všude jinovatka,

 ale sluníčko ještě s posledních sil hřálo a tak mizela hodně rychle. Vykašlala jsem se i na ranní kávu a popadla foťák, abych stihla alespoň pár foteček, než mi jí sluníčko zlikviduje úplně. To mne při focení krásně hřálo, narozdíl od představy, že bude hůř a hůř. Že mi skončí ježdění do práce a z práce na kole, a dojde na pěškobus, na tmu čím dál tím dřív a nakonec, nedej bože i na sníh. A ještě jedna věc mne na zimě strašně štve, to že člověk nemůže mít otevřená okna po celý den. Na to jsem tak zvyklá, že hned po úbytku světla, je tohle druhá věc, která mi nesmírně chybí ....

Kříž svůj neseme ....

 

Nad vodou ....