Nechtěný ježíšek, mlsota a hurá advent ...

 

.... jsou věci, které mne poslední dobou potkaly.

Tedy spíše tak se nějak vyvrbily. Nechtěným ježíškem se stala kupodivu nová pračka. Ta stará se po dvou letech s rozbitým ložiskem definitivně přesně podle slov opraváře prostě najednou zastavila a nehodlala dál pokračovat ve své práci. Věděla jsem, že se bude muset koupit, ale zaříkávala jsem jí, ať vydrží až do jara, až si nasyslím víc na železné rezervě. Nepochopila a odešla do věčných šrotovišť. Nevíte, co vede veškeré domácí spotřebiče k tomu, aby své služby přestali vykonávat zrovna PŘED vánoci?? Byť byli třeba zakoupení v parném létě....

Jelikož jsem, a to přiznávám bez mučení, závislá na moučnících a sladkostech všelikého druhu, což se vélmi nepěkně podepisuje na mé postavě, a pokud to jde, je doma stále něco napečené. Případně se schovává v mrazáku v podobě zmrzlinek nebo mražených minivětrníčků. A tak jsem náhodou přišla při brouzdání světem netem na Štoličky a na blog Pekárnománie. Zalíbilo se mi minivydání pečiva, které mám obzvlášť na vánoce ráda a pravidelně peču. A nápad upéct štoličku v hrníčku a v něm jí i věnovat mi přišel jako dobrý nápad. Takže jsem vyběhla koupit čerstvé droždí a vyzkoušela jsem jednou štolu, v podobě štoliček kynutou. Normálně dělám tvarohovou, protože na tu echt rok co rok zapomínám. Na tu drážďanskou, která se peče už v září a vykoupaná v másle a zabalená v cukrové peřince čeká na svůj čas někde v ústraní v chladu, aby se správně propojily chutě a ona získala tu správnou konzistenci. Vydařilo se a letos jí asi upeču místo té tvarohové...

A takhle štoličky vypadají

Tak nějak rychle tenhle dost podělaný rok utekl, asi proto, že nám zmizel celý čtvrtrok do pryč, neb jsme byli uzavřeni, možná i proti naší vůli doma. Takže jsme tak nějak ze zimy vlítli přímo léta. A než se člověk stačil rozkoukat, další šaškárna dorazila a s ní další nedobrovolné uvěznění doma. Pokud si člověk poprvé řekl, dobrá, nikdo takovou situaci nezažil, všechno se řeší za pochodu, tak snad se to naši milování politici naučí řešit a najdou cestu jak postupovat chytře, v klidu, bez strašení a chaotických rozhodnutí. Nenaučili. A ještě házeli vinu za svá selhání na lidi. Navíc s arogancí sobě vlastní, to co nám nařizovali sami obcházeli. Experiment při kterém se kdosi kdo si o sobě myslí že je manažer nad manažery a stejně jako zvládá řídit své firmy, bude řídit i stát nevyšel. Protože špičkový manažer by měl zvládat hlavně krizové situace a zachovat chladnou hlavu, což ten náš šášula v čele jaksi neumí. A tak nám skoro rok uplynul systémem ode zdi ke zdi, od chaosu k chaosu. A náš šášula se se svým spolkem chová jak ten starý král v Pyšné princezně. Neustále něco odvolává aby to v zápětí zas vrátil a opět odvolal. A jak se v tom mají lidé vyznat, to už je šumák. Radši rovnou zůstaňte doma a bude... No a v takové náladě tu je najednou advent. Období které nemám vůbec ráda. Mívala jsem, do doby než se z něj stalo něco tak komerčního, že na původní účel, to jest zklidnění se před vánoci, zastavení se a zamyslet, být s těmi koho máme rádi, se zapomnělo a udělalo se z něj hon na nákup co nejdražších a co nejzbytečnějších dárků a hromad jídla. A díky zavřeným obchodům ještě bláznivější a megalomanštější. Jenže je jedna věc která mne na něm baví. Světýlka a výzdoba. Byť jako každý rok mne zastihne naprosto nepřipravenou, protože si pořád říkám je čas, je čas... a on najednou je a já nevím co. Jak se povedlo letos, můžete posoudit sami ....

Nejdřív jak to vypadá ve dne ....

Letos jsem vsadila jen na bílou. problém nastal ovšem v okamžiku, kdy jsem si chtěla bílý dekorační sprej. Nebyl. jen zlatý nebo stříbrný. Sjezdili jsme s mužem všechno co bylo otevřeno, až nakonec jsem sehnala bílou barvu na auto v takové malé drogerii

Hvězda, kterou mi udělala dcera. Letos se do jejich výroby pořádně zabrala

Rok co rok mám na zahradě úrodu květů statice. Nedělám už sušená aranžmá, takže nastává nerudovský problém. Kam s ní. Letos jsem z ní udělala aranžmá do karafy od vína ....

... a z další opět kouli nad dveře

A jak to vypadá večer ...

 Letošní adventní svícen

Když jsme byly s dcerou a Bobulí na procházce pro nějaký materiál na její adventní nápady, na hřišťátku jsem si všimla spadaných oříšků z turecké lísky. Říkala jsem si, že by z nich možná něco mohlo být ...

A tak jsem je nastříkala stejně jako šípky z růže mnohokvěté a usušená květenství okrasných česneků a použila do truhlíků, na věnec a svícen

Na všechny fotky jsem použila na vyzkoušení nový telefon, musím říct, že jsem byla dost překvapená když jsem je stahovala. Ty které byly focené hlavním 64 mpx objektivem jsou i večer krásně ostré, nerostřesené. Stejně i ty na které jsem zkoušela speciální makro objektiv. Popravdě ty večerní jsou lepší než z foťáku. Tedy ty co z něj lezou mě...