02 prosince 2020

Nechtěný ježíšek, mlsota a hurá advent ...

 


.... jsou věci, které mne poslední dobou potkaly.

Tedy spíše tak se nějak vyvrbily. Nechtěným ježíškem se stala kupodivu nová pračka. Ta stará se po dvou letech s rozbitým ložiskem definitivně přesně podle slov opraváře prostě najednou zastavila a nehodlala dál pokračovat ve své práci. Věděla jsem, že se bude muset koupit, ale zaříkávala jsem jí, ať vydrží až do jara, až si nasyslím víc na železné rezervě. Nepochopila a odešla do věčných šrotovišť. Nevíte, co vede veškeré domácí spotřebiče k tomu, aby své služby přestali vykonávat zrovna PŘED vánoci?? Byť byli třeba zakoupení v parném létě....


Jelikož jsem, a to přiznávám bez mučení, závislá na moučnících a sladkostech všelikého druhu, což se vélmi nepěkně podepisuje na mé postavě, a pokud to jde, je doma stále něco napečené. Případně se schovává v mrazáku v podobě zmrzlinek nebo mražených minivětrníčků. A tak jsem náhodou přišla při brouzdání světem netem na Štoličky a na blog Pekárnománie. Zalíbilo se mi minivydání pečiva, které mám obzvlášť na vánoce ráda a pravidelně peču. A nápad upéct štoličku v hrníčku a v něm jí i věnovat mi přišel jako dobrý nápad. Takže jsem vyběhla koupit čerstvé droždí a vyzkoušela jsem jednou štolu, v podobě štoliček kynutou. Normálně dělám tvarohovou, protože na tu echt rok co rok zapomínám. Na tu drážďanskou, která se peče už v září a vykoupaná v másle a zabalená v cukrové peřince čeká na svůj čas někde v ústraní v chladu, aby se správně propojily chutě a ona získala tu správnou konzistenci. Vydařilo se a letos jí asi upeču místo té tvarohové...

A takhle štoličky vypadají


Tak nějak rychle tenhle dost podělaný rok utekl, asi proto, že nám zmizel celý čtvrtrok do pryč, neb jsme byli uzavřeni, možná i proti naší vůli doma. Takže jsme tak nějak ze zimy vlítli přímo léta. A než se člověk stačil rozkoukat, další šaškárna dorazila a s ní další nedobrovolné uvěznění doma. Pokud si člověk poprvé řekl, dobrá, nikdo takovou situaci nezažil, všechno se řeší za pochodu, tak snad se to naši milování politici naučí řešit a najdou cestu jak postupovat chytře, v klidu, bez strašení a chaotických rozhodnutí. Nenaučili. A ještě házeli vinu za svá selhání na lidi. Navíc s arogancí sobě vlastní, to co nám nařizovali sami obcházeli. Experiment při kterém se kdosi kdo si o sobě myslí že je manažer nad manažery a stejně jako zvládá řídit své firmy, bude řídit i stát nevyšel. Protože špičkový manažer by měl zvládat hlavně krizové situace a zachovat chladnou hlavu, což ten náš šášula v čele jaksi neumí. A tak nám skoro rok uplynul systémem ode zdi ke zdi, od chaosu k chaosu. A náš šášula se se svým spolkem chová jak ten starý král v Pyšné princezně. Neustále něco odvolává aby to v zápětí zas vrátil a opět odvolal. A jak se v tom mají lidé vyznat, to už je šumák. Radši rovnou zůstaňte doma a bude... No a v takové náladě tu je najednou advent. Období které nemám vůbec ráda. Mívala jsem, do doby než se z něj stalo něco tak komerčního, že na původní účel, to jest zklidnění se před vánoci, zastavení se a zamyslet, být s těmi koho máme rádi, se zapomnělo a udělalo se z něj hon na nákup co nejdražších a co nejzbytečnějších dárků a hromad jídla. A díky zavřeným obchodům ještě bláznivější a megalomanštější. Jenže je jedna věc která mne na něm baví. Světýlka a výzdoba. Byť jako každý rok mne zastihne naprosto nepřipravenou, protože si pořád říkám je čas, je čas... a on najednou je a já nevím co. Jak se povedlo letos, můžete posoudit sami ....


Nejdřív jak to vypadá ve dne ....
Letos jsem vsadila jen na bílou. problém nastal ovšem v okamžiku, kdy jsem si chtěla bílý dekorační sprej. Nebyl. jen zlatý nebo stříbrný. Sjezdili jsme s mužem všechno co bylo otevřeno, až nakonec jsem sehnala bílou barvu na auto v takové malé drogerii


Hvězda, kterou mi udělala dcera. Letos se do jejich výroby pořádně zabrala


Rok co rok mám na zahradě úrodu květů statice. Nedělám už sušená aranžmá, takže nastává nerudovský problém. Kam s ní. Letos jsem z ní udělala aranžmá do karafy od vína ....





... a z další opět kouli nad dveře



A jak to vypadá večer ...






 Letošní adventní svícen






Když jsme byly s dcerou a Bobulí na procházce pro nějaký materiál na její adventní nápady, na hřišťátku jsem si všimla spadaných oříšků z turecké lísky. Říkala jsem si, že by z nich možná něco mohlo být ...
A tak jsem je nastříkala stejně jako šípky z růže mnohokvěté a usušená květenství okrasných česneků a použila do truhlíků, na věnec a svícen


Na všechny fotky jsem použila na vyzkoušení nový telefon, musím říct, že jsem byla dost překvapená když jsem je stahovala. Ty které byly focené hlavním 64 mpx objektivem jsou i večer krásně ostré, nerostřesené. Stejně i ty na které jsem zkoušela speciální makro objektiv. Popravdě ty večerní jsou lepší než z foťáku. Tedy ty co z něj lezou mě...



30 komentářů:

  1. Bílou mám moc ráda, takže nemůžu napsat nic jiného, než že to máš krásný :).
    Mobil někdy dokáže se svým foťákem překvapit, i mně někdy připadá, že fotí líp, než můj kanón :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já už se na tu bílou kombinaci chystám dlouho, ale nějak jsem to vždycky prokoučovala s časem, tak jsem dělala z toho co bylo po ruce, takže většinou stříbrné. Ale moc se mi to líbí už dlouho. Poprvé jsem to viděla v Litomyšli kde to má paní vymazlené celý rok bílozelené. I s truhlíky. Ty budu muset buď koupit nové nebo nastříkat během roku na bílo. Já si ten nový mobil vybírala tentokrát cíleně s dobrým foťákem. Takže hlavní má 64 mpx, makro 8 mpx, a širokáč tedy nic moc, 2 mpx. Protože někdy je potřeba něco rychle a dobře vyfotit a foťák sebou furt člověk nemá....

      Vymazat
  2. Letošek je opravdu bláznivý skoro od samotného počátku, tak není divu, že takový bude i slavnostní závěr. Já jsem každopádně připraven vánoční aktivity úplně zrušit (což pro vánoční dárky platí v první řadě), tak uvidíme, jak se vše nakonec vystříbří.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dárek se kupoval jen Bobuli, a to přes net, takže o je hotové a my dospěláci to řešíme jen nějakými maličkostmi které se dají koupit bez velkých bojů...

      Vymazat
  3. Je to moc krásné! Obzvlášť ta koule nad vchodem mi učarovala, každý rok si říkám, že si musím naset statici a šáter, ale zatím na to nedošlo.
    A k té pračce... je to jen pár dnů, co jsem ti psala o problémech s pračkou, u nás to bylo čerpadlo. Tak snad jsem tu tvoji pračku nějak neuřkla. :D ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já tyhle koule hlavně znám z pinterestu ze jmelí, dokonce jsem i jednou jednu měla, dcera ještě jako pošťačka od jedné paní přivezla tři velké trsy jmelí, tak jsem si to namotala světýlky a pověsila. Pak ale už žádné jmelí nebylo, ale byla statice, tak jsem to zkusila z ní...ta pračka byla vážně nemocná už dva roky, takže vlastně vydržela ještě něco přesluhovat. Takže úmrť se dala čekat vcelku brzy. Jen jsem si říkala, že to mohla vydržet až do toho jara....

      Vymazat
  4. Krásné adventní fotky! A ta štola mě teda zaujala ;) Já už jednu tvarohovou upekla o víkendu, samozřejmě byla hned pryč ;)
    Krásný večer.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No já tu tvarohovou dělám dlouhá léta, a jelikož na tu drážďanskou zapomínám, tak mne zajímalo tohle. A byla fakt dobrá. Takže letos bude změna... ;-)

      Vymazat
  5. První snímek u mě způsobil reflex Pavlovova psa a musel jsem se podívat, zda nějaký pamlsek doma také nemáme a našly se vanilkové rohlíčky.
    Ale světelný doprovod zatím veškerý žádný.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je to první a občas jediné, co prostě musí první adventní neděli fungovat. Světlíška....

      Vymazat
  6. Máš to kolem domu moc pěkné, zelené a bílé - nestýská se ti po létu? Výzdoba hotová, klid svátků může pomalu začít.
    A pokažený spotřebič? U nás dosloužil tyčový mixér. Asi proto, že každý den mixuju dýňky hokkaidó na sto způsobů a měl chudák letos záhul. Vánoční dárek bude pro nás nově koupený tyčový mixér. Aby ze 46 dýněk ubývalo... Přeji klidné svátky ☺ ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Po létě se mi stýská hned prvního září, natož teď ....

      Vymazat
  7. Křoupu si solené kešu oříšky a ty na mně vyrukuješ se štoličkami. Jak já miluji sladké, vypadají báječně.
    Máš krásnou výzdobu, moc se mi líbí jak si zakomponovala statici.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já ač oříšky všeho druhu miluju, nechci nějak momentálně škádlit ten bolavej zub. To si nechám až po jeho vyčištění a rekonstrukci.... ona ta statice si svou jemností o něco takového říkala. A letos jí bylo opravdu hodně a hodně vysoké.

      Vymazat
  8. Vendy, moc se mi líbí tvé dekorace. Ta statice vypadá skutečně skvěle!
    A ty malé štoly - taky peču tvarohové, že bych udělala změnu?
    Nenech si otrávit adventní dny!
    Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přemýšlela jsem na co jiného jí ještě použít než jen do suchých aranžmá. Vloni jsem jí měla v truhlíkách, ale letos šla na tyhle dekorace. Já právě kynutou nikdy nepekla, jen tu tvarohovou, protože ta je prostě výtečná a neměla jsem potřebu měnit značku ;-).Ale mě nadchnul ten nápad udělat je takové malé, vlastně takové štolí jednohubky :-) ... a jelikož to krásně kynulo, a dobře chutnalo, tak jsem si řekla, že bych jí mohla letos udělat ve velkém provedení....

      Vymazat
  9. Krásná výzdoba. Osvětlená statice vypadá tedy úžasně !!!
    Příjemné dny!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já už jednou kouli z ní nad dveřmi měla, napadlo mne když jsem viděla jak ta statice v kytici uschne do tvaru polokoule, něco takového vytvořit. Nejdřív jsem zkoušela to udělat jen tak, že bych je do sebe vpletla, ale nemohla jsem to nějak dostat k sobě, tak mne napadlo to napíchat do polystyrénové koule. Ta s jemnějšími květy byla až letos natolik bohatá, že jsem mohla udělat tohle. Ale raději bych jí měla před dveřmi, jenže tam by mi jí ukradli velmi brzy.

      Vymazat
  10. Krásně a originálně svítíš.

    OdpovědětVymazat
  11. Já sladké miluji,občas si myslím,že jsem na něm závislá a to závislosti nesnáším.Naštěstí nemám sklony přibírat,jinak bych musela být jako koule.A miluji světýlka.Máš moc krásnou výzdobu a nápaditou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky mám ten pocit, co se týče sladkostí ;-), jen tedy nemám tu výhodu že nemám sklon přibírat.... světýlka taky musím mít všude, nerada se pak s nimi loučím. Takže některé kusy výzdoby svítí ještě po Třech králích.

      Vymazat
  12. Kdo zažil drážďanskou štolu, slintá vždy, když si na ní vzpomene.
    A ty tvoje vypadají taky k sežrání, mňam.
    Nazdobeno máš, tak hurá se radovat, péct a těšit se.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Však taky byly sežraný raz dva. Péct budu, ale bez velkého nadšení.

      Vymazat
  13. Krásně nazdobený máš dům, samý přírodní materiály, nic umělého...to se mi moc líbí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Víš co, já to tak mám každý rok, jen předloni, ten rok co umřela maminka jsem na výzdobu použila to co měla doma ona a co ona na výzdobu používala, takže povětšinou umělé dekorace, na její památku. Jinak na dozdobení je někdy používám taky, ale to v případě, že se rozhodnu pro barevnost ve které přírodní materiály zrovna nejsou.

      Vymazat
  14. Krásná světýlka, krásné zdobení. Štolu dělám tvarohovou a po té z Drážďan se mi stýská. J.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak ono se sice říká drážďanská, nicméně štola odkudkoli z Německa nebo Rakouska je prostě mňamka. Však si jí taky nechávají hodně dobře zaplatit. Ale stojí to za to....jeden z adventů, na který jsem vloni chtěla jet byly právě Drážďany s průvodem štoly, ale nakonec to vyhrál Hallstatt a jsem ráda že jsem se tak rozhodla.

      Vymazat
  15. Moc pěkná dekorace.....

    OdpovědětVymazat

Jsem ráda, že mi zde své komentáře zanecháváte ....