Zase kytičky....

Hanka mne na svém blogu inspirovala krásnými makro snímky orchidejí....musím přiznat že já kytičky taky ráda fotím a jediné které mi teď kvetou jsou ty orchideje a anturium které jsem dostala k narozeninám. No nejsou tak pěkné jak ty Hančiny, jenže to je jak okem tak hlavně foťákem. Něco prostě ten můj už nezvládá tak jak bych si přála....nebo že by to bylo přece jen tím neuměním?

A jelikož to anturim je taková trochu ďábelská kytka, která může leccos asociovat, napadlo mě si zase trochu s ní pohrát a dát jí ještě ďábelštější kabátek. A aby jó vynikla dala jsem k ní jedno andělsky bílé spatifylum....

Ale už se tak těším, že budu moci konečně fotit i ty kytičky venku....

A ještě jedno MDŽ....

Kdo se díval u mne na 365ce tak tam určitě zaregistroval kulturní program ve zdejší restauračce. A tak také určitě zjistil, že druhý pátek v měsíci je určen ženám.

Obecní úřad právě ve spolupráci s touto restauračkou pořádal takové retro MDŽ. S červenými karafiáty, dárkem a přáníčkem vyrobeným dětmi ze ZDŠ. A i s vystoupením dvou malých flétnistek a s ukázkou líčení. Já byla zvána už v pondělí, nicméně přiznávám se, že se mi moc nechtělo. Pár takových akcí jsem tady už absolvovala a vždycky jsem se dost naštvala, protože sice všichni děsně nadávají že se tu na vsi nic neděje, ale když se pak dělá, nikdo se zas pro změnu nedostaví, nebo se dostaví jen pár lidí. A ti největší křiklouni zůstanou samozřejmě doma....

Takže první reakce byla odmítnutí. Jenže odpoledne mi psala spolupořadatelka znovu a prosila mne, jestli bych nepřišla fotit, (většinou když potřebují fotí jim můj syn, ale ten byl pryč takže další na ráně jsem byla já), že obecní úřad chce z té akce fotky. Sice se mi stále moc nechtělo, ale zase jsem si říkala no s tím focením se to dá zvládnout a zůstanu jako nestranný pozorovatel.

Nakonec to všechno nebylo až tak strašný jak jsem se bála, jen pár starších dam se do mne obulo, co je fotím ale pak se i ony zklidnily a začaly se cpát dorty a jednohubkami. Sice ona ukázka líčení nebyla pro některé asi až tak inspirativní, neboť věkový průměr byl cca 70 let, z mladších a mladých bohužel dorazilo jen pár, ale ty se zase dozvěděly alespoň určité základy. Takže jediné co zabodovalo byly ty dvě malé flétnistky a zákusky zdarma.... Jo, a z toho obecáku nepřišel popřát vůbec nikdo....

Tady ty tři dámy si vylosovaly proměnu, tedy alespoň v líčení....

A tady je proměna zblízka...

Včerejší MDŽ....

Před pěti dny do ní svítilo takhle krásně sluníčko.....

A včera na MDŽ vypadala takhle.....

Ostatně je to už podruhé co jsme tu osmého března měli sníh. Minule ho bylo dokonce ještě víc, a naprosto stejně jak letos napadl jeden den jen proto, aby druhý den roztál. Tak doufám že i v tomhle případě to byl už opravdu poslední pozdrav na rozloučenou od paní Zimy....

Ta je poslední....

Ze všech těch růžiček, co jsem před týdnem dostala zůstala už jen jediná. A ta se mi stejně ze všech líbila nejvíc...

Ještě něco ze včera....

Včera jsem seděla jen malou chvilku venku na terase, protože bylo pěkně studeno a i když svítilo sluníčko ostošest, přece jen o nebylo nic moc...a jak svítilo, tak se opíralo pěkně do loňských plodů které zbyly po květech ibišků. Některé se rozprostřely do malých hvězdiček a vrabčáci z nich povybírali všechna semínka.....

A když jsem dneska nakoukla k sousedům za plot a ejhle, ony se tam už klubou sněženky....

Chvátám, chvátám....

No kruci....tak to je fakt dobrý, to mi ten arogantní blb za volantem udělal fakt schválně. Vždyť mě moc dobře viděl že sprintuju na stanici jak Usein Bolt, takže asi do toho autobusu zřejmě moc chci, ale on ne, on mi zavře dveře těsně před nosem.....je to fakt debil.

Stejně mi to udělal kvůli tomu, že jsem se s ním chytla kvůli těm drobnejm....No řekněte, co mám asi dělat, když jízdenka stojí deset kaček a já mám v drobnejch jen osum, a pak dvoustováka...

Začal se do mě navážet, jakto že nemám drobný a kdesi cosi, tak jsem mu na to opáčila, že ať si tedy vybere, buď mu dám osum kaček teď a při zpáteční cestě mu ty dvě doplatím a nebo mi prostě tu dvoustovku rozmění....peníze že mám, takže ať si trhne nohou.

Je to blb, s kterým se chytí skoro každej a kterej se taky skoro se všema furt hádá. Tu se mu nelíbí že máte moc drobný, pak zase že nemáte vůbec drobný, pak zase že nastupujeme všichni moc rychle, pak zase pomalu....

No jak říkám, arogantní blb. Vůbec nevím kde ho vyhrabali, tady nikdy nejezdil, jezdili tu většinou samý pohodáři.

A teď mi to tedy sakra vrátil....ale já taky, když se pomalu rozjížděl tak jsem mu do zpětnýho zrcátka ukázala že je "jednička".....no tak daleko od pravdy jsem nebyla, jedničkou mezi blbama to tedy on je.

Najednou koukám, a on staví a otvírá dveře! No fajn, tak snad tu cestu do města nakonec nebudu muset absolvovat pěšky! Takže beru nohy na ramena a hurá ať si to zas nerozmyslí. Když s úsměvem vlezu na schůdky vidím jak chlapec brunátní a hraje všema barvama, a jen jen se vzteky rozletět na všechny strany. Slušně ho pozdravím a optám se jestli nemá náhodou špatnej den, když se tváří tak děsně vztekle, a že já náhodou mám den skvělej, protože stihnu to co jsem myslela že už nestihnu a to jen díky jeho ochotě a že to se prostě musí ocenit. A vysázím mu na ruku přesně deset korun v dvoukorunách, vezmu si od něj lístek, kterej mi celej konsternovanej a evidentně úplně vzteky mimo podává, hodím po něm svým nejúpřímějším úsměvem a hrdě okolo něj proplouvám si sednou..

Ještě chvíli upouští páru, ale nakonec když mu někdo z cestujících doporučí, jestli by nechtěl náhodou už vyrazit se rozjel. No rozjel, spíš vztekle vyrazil, a vybíral s námi zatáčky jak o život....

A pointa celého příběhu? Pokaždé když jsem po tomhle incidentu nastupovala, choval se jak mílius. Prostě si zkoušel co si ke komu může dovolit a jak na to budou reagovat ostatní. Když se někdo nechal zastrašit, choval se k němu jako hovado pořád, kdo ne, měl od něj pokoj....

No a stejně se tady moc dlouho neohřál, nakonec ho kvůli tomu jeho chování vyrazili, bylo totiž na něj tolik stížností, že to už na vedení nějak nemohli zkousnout.

No jak říkám, byl to arogantní blb....

Já úplně zapoměla......!

....v tom zatraceným daňovým maratónu na to, že včera to byl rok co jsme si s dcerou přivezly domů ten náš poslední zvířátkovský přírustek a náhradu za Matyldu a to Matýska! Kluka jednoho malýho, lumpáckýho....hned si to tu vzal ač nejmenší a nejmladší na povel a všechny se snaží stále stavět do latě, i labíka....a o kočkách nemluvě. A je zvláštní, že všichni si to nechávají bez protestů líbit.

A takhle vypadal po dovezení.....

A takhle vypadá teď.....

Je to prostě exot už od pohledu ....

Za růžičky lenochod....

Tak to jsem netušila že za ty moje růžičky ještě něco dostanu. A ono jo, krásnej vysmátej a línej lenochod! Milé zviřátko které je mi velice sympatické. I já jsem povahou velmi líná, nejraději se také upíchnu na jedno místo a tam si vegetím, když je důvod tak se taky směju od ucha k uchu jen se přeci pohybuji o něco rychleji, protože se na mě neusazuje ona zelená řasa jak v srsti lenochodů. No, i když dneska mám zrovna tmavě zelenou mikinu strukturou i barvou onu řasu silně připomínající ....

Díky Hanko, dala jsem si ho tak abych vždycky když si najedu na blog a podívám se na ten vysmátej ksichtík hned dostala o něco lepší náladu. Myslím, že jsem provedla docela dobrej výměnej obchod!

Velké hlasy.....Petr Novák

Po delší době se podíváme jak domů, tak už opět na někoho zpívajícího, i když už bohužel na člověka, který je v pěvecké Síni Síní. Jméno Petr Novák určitě není nikomu neznámé stejně tak jeho hity Povídej, Já budu chodit po špičkách, Náhrobní kámen či Klaunova zpověď. Někdo je znal ještě v době kdy vznikly a směly se oficielně hrát v rádiu, my mladší spíš z nahrávek potajnu někde zkopírovaných a předávaných od známého ke známému, či z na půdě objevených elpíček. Ty z jeho nejlepších písniček vznikly mezi lety 67-69. Ať již za jeho působení ve skupině Flamengo nebo George and Beatovens v ještě původním obsazení.

Vše začalo v roce 1965 kdy jeden neznámý vinohradský chlapec toužící po divadelní kariéře a skládající si pro sebe fantasticky melodické písničky, které jeho kamarád a soused přes chodbu IVAN PLICKA opatřoval smutnými cituplnými texty, velký ctitel Johna Lennona a Gerry Marsdena - PETR NOVÁK propadl nákaze šířící se od řeky Mersey....Potřeba svěřit se se svou novou láskou jej svedla ještě se třemi kamarády- sólovým kytaristou MICHALEM BURIÁNEM,baskytaristou KARLEM SLUKOU a bubeníkem JIŘÍM JIRÁSKEM který byl v té době vůbec nejmladším bubeníkem...a tak vznikla skupina GEORGE and BEATOVENS....

S Petrem Novákem u doprovodné kytary a mikrofonu a s autorskými písničkami Novák-Plicka si začala nová kapela rychle nacházet své místo. I když neměla dlouhého trvání, kvůli vojně dvou členů se rozpadli zhruba po půl roce, ale díky svému velkému hitu Budu chodit po špičkách se stali miláčky statisíců posluchačů.

Po rozpadu kapely se přihlásilo celoživotní Novákovo prokletí - alkohol. Naštěstí vždy nad ním zvítězila jeho největší láska a to hudba a tak se stalo, že při jedné navštěvě v hospůdce nevalné pověsti vznikla skupina FLAMENGO. Šlo velmi rychle nahoru a na kontě dvojice Novák - Plicka utěšeně přibývali další hity, Povídej a v roce 67 Náhrobní kámen ověnčený hlavní cenou v anketě Zlatý slavík 67 za nejpopulárnější skladbu roku.

V té době již byl členem Flamenga i KAREL KAHOVEC který sem přišel z THE MATADORS. A dva vynikající zpěváci v jedné skupině to nedělalo dobrotu. Novák stále víc toužil po vlastní skupině a na sklonku jara 67 odešel Novák i s kamarádem JIRKOU ČÍŽKEM. A tak se začala psát nová kapitola skupiny George and Beatovens a vznikl další velký hit Klaunova zpověď....

A pak se začal psát rok 68 a po srpnové okupaci se situace naprosto změnila, dva z jejích členů přešli do znovu se reformujících THE REBELS a skupina jela na zájezd do Finska s kytaristou VLADIMÍREM MIŠÍKEM. Ve Finsku natočili čtyři písničky z nichž jedna je známý Mišíkův Sluneční hrob. Za přituhující normalizace se pomalu skupina vytrácela z rádií aby se opět v osmdesátých letech vrátila zpět, ale to již byla jiná historie i skupina a styl. V roce 1997 Petr Novák zemřel.......

Nakonec si opět neodpustím jeden i když ne můj komentář k osobě Petra Nováka....

Tento Pán umelec mal krásne smutné a decke oči ktorými sa na nas pozeral je veľká škoda, že sa zavreli tak rýchlo...

Mám dojem že už nemá ani cenu dodávat něco jiného....

Růžičky i pro ostatní....

Jelikož jsem k růžičkám již jednou uveřejněným měla nějaké komenty v tom smyslu že si většinou dámy už ani nepamatují kdy dostaly od muže nějakou kytičku, tak mne napadlo se s vámi milé dámy rozdělit. V tomhle nejsem sobecká a tak ode mne v tom dnešním krásném sluníčkovém dni přijměte tuhle malou barevnou kytičku.....snad vás alespoň trochu potěší a zvedne náladu v případě, že už vám ji někdo stačil zkazit....

Řešení hádanky.....

Jak jsem říkala, ta hádanka nebyla moc těžká, že to je led uhodli všichni, jen jeho lokalizace nebyly dobře. Takže ani makro u splavu, ani rybník, ale blok, no spíš koule ledu který se mi udělal v sudu s dešťovkou na zalévání kytek. Zaujaly mne ony krásně viditelné vrstvy jak led pomalu narůstal a ty zamrzlé bublinky vzduchu. A proč je tak modrý? Protože sud je modrý a jak do něj svítilo sluníčko a bylo to focené na makro tak tu krásnou barvu pobrala i ta fotka....

Další ocenění.....

Včera mi udělala radost Hanka (blog Čemeřice) protože mi dala nové ocenění a mně tím udělala velkou radost. Blog a vše okolo něj dělám ráda, moc mne to baví a jsem šťastná když vidím, že moje práce není zbytečná a že se i líbí ostatním. A i já bych toto ocenění ráda dala dál a to dvěma blogům od jedné autorky. A aby se to nepletlo tak taky Hance....za její blog o krásách české krajiny, protože sama vím, jak je těžké udělat krásnou fotku z nápadem a za její blog o mňamkách a dobrůtkách všelikých, protože sladký miluju!!!! takže Hanko to je pro tebe ...

A ještě dalším dvěma blogerkám bych ho také chtěla věnovat a to Amálii (Autíček Jeníček) za to co dělá pro to aby i ostatní lidé věděli něco víc o dětech s AS a o autismu vůbec i jejímu druhému blogu kam také dává krásné fotky, a Ivet (Who7) za veselé básničky a povídání z všedního života..... Berte děvčata a vesele si ocenění kopírujte !

Zrcadlo a my.....

Zrcadlo, věc která nám vrací

náš obraz bez příkras.

Říká o nás jací jsme a někdy

je to krutý hlas.

Nepodlézá, nepochlebuje,

vždyť to ani nepotřebuje.

Své místo má jisté,

a přesvědčuje nás o tom nejmíň po sté.

Říká ty jsi takový a ty taková

čeká tiše na to, jak se kdo z nás

zachová.

Sundáme ho ze stěny, nebo

jen mu dáme najevo jak je

nechtěný.... jeho soud?

Umí vracet každý náš hřích,

a nás hned přejde smích.

Když vidíme svůj pokřivený obraz

ale co, vždyť od něj můžeme přece

čekat nějaký ten podraz.

Pokřivený obraz nebo křivá duše,

myslíme si co asi nám víc bude slušet.

Ale ono nám to poví hned:

"Vyjdi ven a podívej se na svůj svět....

Myslíš že je krásný? Že je tvůj?

Omyl! Jen nohama na zemi pevně stůj."

"Tvůj je jen ten obraz,

a není to ode mne žádný podraz.

Svůj charakter, vzhled, svou pýchu,

si tu prohlédni v jednom oka mihu.

Nelíbíš se sám sobě v této podobě?

Možná že lepší bude tvůj odraz ve vodě!"

Ukazuje svoji pravdu denně a bez příkras,

až někdy nám z toho jde po zádech mráz.

Plynou leta, ono stále stejně věrně zas a zas

nám život náš ukazuje, náš plynoucí čas.

Co uděláme, jak se zachováme, to nás se ptá,

pomůžeme? odmítneme? podrazíme?

naše tvář se nám stále krásná zdá?

Vždyť všechno je jen pozlátko, a my

jsme tu jen tak nakrátko.

Říká nám vše hrdě a bez příkras, a je to

věru často krutý hlas.....

P.S. Víte že kromě člověka jsou jen tři druhy savců, kteří se bezpečně poznají v zrcadle a pochopí že to jsou oni? Jsou to opice, slon a delfín.... ostatní zvířata sice svůj obraz v zrcadle vnímají, ale jen jako něco co se tam hýbe, nedokáží identifikovat v tom obrazu sami sebe....

A troška barviček.....

Aby mi to kafe chutnalo ještě víc, vzala jsem si k němu na stoleček kytičku růží,které mi včera muž koupil. A když tak na ně krásně svítilo sluníčko tak jsem jednu každou vyfotila....a ty barvičky krásně na tom sluníčku svítily....tak vám je taky dávám pro radost....

Bylo krásně.....

...a svítilo sluníčko a konečně bylo i teplo, a já si seděla na terase a lebedila si. A jelikož jsem jako vždy po ruce měla foťák tak jsem si to sluníčko vyfotila. Tentokrát v loňských květech ozdobné trávy.....

A i nějaké to stínohraní.....

Nedalo mi to samozřejmě nevyrazit alespoň na malou procházku a jak jinak než k vodě a okolo vody.....bydlím přece v Rybníku !!!!

A teď hádanka, co že to je.... nápověda nebud, protože to není zas tak těžké.....