Zrcadlo a my.....

Zrcadlo, věc která nám vrací

náš obraz bez příkras.

Říká o nás jací jsme a někdy

je to krutý hlas.

Nepodlézá, nepochlebuje,

vždyť to ani nepotřebuje.

Své místo má jisté,

a přesvědčuje nás o tom nejmíň po sté.

Říká ty jsi takový a ty taková

čeká tiše na to, jak se kdo z nás

zachová.

Sundáme ho ze stěny, nebo

jen mu dáme najevo jak je

nechtěný.... jeho soud?

Umí vracet každý náš hřích,

a nás hned přejde smích.

Když vidíme svůj pokřivený obraz

ale co, vždyť od něj můžeme přece

čekat nějaký ten podraz.

Pokřivený obraz nebo křivá duše,

myslíme si co asi nám víc bude slušet.

Ale ono nám to poví hned:

"Vyjdi ven a podívej se na svůj svět....

Myslíš že je krásný? Že je tvůj?

Omyl! Jen nohama na zemi pevně stůj."

"Tvůj je jen ten obraz,

a není to ode mne žádný podraz.

Svůj charakter, vzhled, svou pýchu,

si tu prohlédni v jednom oka mihu.

Nelíbíš se sám sobě v této podobě?

Možná že lepší bude tvůj odraz ve vodě!"

Ukazuje svoji pravdu denně a bez příkras,

až někdy nám z toho jde po zádech mráz.

Plynou leta, ono stále stejně věrně zas a zas

nám život náš ukazuje, náš plynoucí čas.

Co uděláme, jak se zachováme, to nás se ptá,

pomůžeme? odmítneme? podrazíme?

naše tvář se nám stále krásná zdá?

Vždyť všechno je jen pozlátko, a my

jsme tu jen tak nakrátko.

Říká nám vše hrdě a bez příkras, a je to

věru často krutý hlas.....

P.S. Víte že kromě člověka jsou jen tři druhy savců, kteří se bezpečně poznají v zrcadle a pochopí že to jsou oni? Jsou to opice, slon a delfín.... ostatní zvířata sice svůj obraz v zrcadle vnímají, ale jen jako něco co se tam hýbe, nedokáží identifikovat v tom obrazu sami sebe....