dobou takové zařízeníčko které se jmenuje light box nebo také fotostan. Je to bílá skládací "krabice" s dvěma LED pásky, jeden na přední svícení, druhý na zadní, která má možnost přidávat různobarevná pozadí. Používá se hlavně na produktové focení a já si jí koupila na focení těch mých šitých panenek. Jenže se ukázalo že panenky jsou větší než samotný box a tak mi slouží spíš k různým hrátkám s květy nebo skelety listů či květů. Na FB sleduji jednoho fotografa který má neskutečně jednoduché ale o to víc působivé fotky květin. Resp, detailů květů. A napadlo mne zkusit něco takového taky. No mám se ještě hodně co učit ....
už takové nebudou. Protože jsem na chatě měla hromadu práce a navíc nebylo úplně super počasí které by člověka hnalo na nějaké procházky, do lesa jsem se dostala jen jednou. A rovnou do likvidace škod po podzimní vichřici, nebo podle sousedů spíš po malém tornádu. Když jsem to viděla poprvé, vypadalo to zle, hodně. Ale nějak přes ty popadané stromy si člověk úplně neuvědomoval co to napáchalo. Jenže když pak jdete lesem a vidíte ty hromady vytahaných pařezů (přiznávám že jsem to tu viděla vůbec poprvé, že vytahovali pařezy) haldy větví do výšky vzrostlého stromu, naskládané výřezy kmenů a hlavně pahýly stromů na kterých je vidět jak s nimi vítr kroutil. To teprve člověku dojde jaký to asi byl blázinec. Jsem vcelku ráda, že jsem zrovna v té době na chatě nebyla, asi bych měla sakra nahnáno. A jaké bylo štěstí, že ten vír šel o kousek dál. Od toho, aby nám to vzalo stromy u chaty případně napáchalo škody na samotné chatě nás dělilo opravdu tak dvacet metrů. Škody stejně ještě nejsou poklizené doposud, hromady popadaných stromů ještě v lese jsou, některé úseky nejsou doposud schůdné ....
let balonem. Říkala jsem si, že přece nemůžu mít takovou smůlu aby neplatilo do třetice všeho dobrého a zlého, ale ne. Venku je nádherně, svítí sluníčko, jen lehce pofukuje větřík a mě to zrušili z důvodu silného větru.... tak nevím. A jelikož další let je naplánovaný na červen, a mě platí prodloužení jen do června, zjišťovala jsem co a jak dál, pokud to nevyjde ani na popáté. Prý mi to zas prodlouží. No doufám že snad někdy to konečně vyjde. Připomíná mi to situaci s naším žádáním o příspěvek na byt. Nemáte výdaje, nemáte příspěvek. Máte výdaje, stejně ho nedostanete. Ale hlavně že vám páni z vlády kladou na srdce žádejte si o to na co máte nárok, nestyďte se. Jo, nestydí se ti s opálením, a ti dostanou, já asi nemám prostě pro české úředníky tu správnou barvu. No jestli takové fiasko bude i s tou výstavou, tak už docela začínám mít nerva ....
.... aby se plnily. Nebo aby jsme si je plnili. Pár jich mám,
zatím jsem necelý týden (snad) od splnění jednoho a přesně za měsíc (pokud nenastanou nějaké nepředvídané komplikace) bych si měla splnit druhý. I když o tom se domnívám že je to trochu drzost, protože si stále myslím, že nejsem až tak dobrá. Ale zase, když to nezkusím ....
Pochyb mám hodně a stálo mě to hodně odvahy se vůbec za ním vydat, ale nakonec jsem si řekla proč ne. Co horšího než že prostě nikdo nebude reagovat se stát nemůže.
A tak .....
Vím že pro spoustu z vás blogerů je to sem z ruky, o tom žádná, ale snad se najde pár z vás kteří to třeba tak daleko nemáte nebo nemáte (jako já) partnera který když před ním řeknete slovo výlet se okamžitě osype. Navíc ležíme na trase Praha - Brno nebo Olomouc - Česká Třebová či Ostrava - Česká Třebová kde jezdí vlaky dost často, takže není nutné mít auto. Takže pokud budete mít zájem, bude se vám chtít, nebo zrovna nebudete mít nic jiného na práci, jste zváni. Jen mi prosím napište do komentu že opravdu dorazíte aby se dalo vyřešit zdárně i nějaké občerstvení a abych vám nějak mohla vysvětlit kudy tudy. Navíc neděle je zavírací den, tudíž se mezi nás nebude motat nikdo kdo nebude přímo pozvaný. Takže by se to dalo pojmout i jako takové malé blogerské setkání.
P.S. Zapomněla jsem dodat, že výstava bude trvat 3 měsíce, takže pokud máte termín plný, můžete se vypravit kdykoli během těch tří měsíců
.... lásky čas (pro ty kdo na ní věří, kdo jí hledají
nebo mají to štěstí že jí našli) a měsíc kdy příroda vybuchuje gejzíry barev rozkvétajících květin, keřů a stromů, a vzduchem se linou všechny možné krásné vůně. Ptactvo nebeské se od rozbřesku předhání v tom kdo začne dřív řvát před oknem aby vám dalo najevo že už je přece jen čas vstát, lhostejno že je třeba teprve půl čtvrté a vy vstávat vlastně vůbec nemusíte. První den pátého měsíce který je zasvěcený polibkům pod rozkvetlými stromy. Když je kde a s kým. Začíná pro mne ten asi nejhezčí měsíc v roce, kdy si budu rvát hrb na zahradě abych vysvobozovala kytky s dusivého objetí plevele a rejdila sekačkou mezi kapkami májového deštíku, který se ovšem spouští vždy když to není potřeba. Jestli je na krásu netuším, já jsem akorát vždy po něm silně zakyslá osoba protože tuším, že zas budu muset bůhví na kolik dní odejít od rozdělané práce na zahradě.
Jenže zatím je všechno zalité sluncem, namožená šlacha po noci ve stahovacím obvazu zatím poslouchá a tak můžu vesele vyrazit na zahradu ostříhat co je ostříhat třeba, a zasít co je třeba zasít. Ať žije náš milovaný květen! .....
Vzhledem k tomu, že fotky jsou staré měsíc a něco, nejsou zastoupené právě v trávě zářící pampeluchy. Tou dobou nejvíc kvetly orseje, křivatce a občas i někde podběly. A prvosenky, druhovým jménem vyšší. Ty mi ostatně na zahradě stále ještě kvetou a rozhodně s tím zatím skončit nechtějí. Ale teď začínají na záhoně kvést i jejich příbuzné prvosenky bezlodyžné, zoubkaté a průhonické. Ty už jsou i v jiných barvách než žluté .....
Po určité nechuti k psaní se zas najednou nakupilo spousta věcí, při vyjímečných slunných dní to byly nesmělé pokusy o práci na zahradě, a občasná procházka, pak nějaké záskoky v práci, hlídání, pobyt na chatě, a zase práce na zahradě. Konečně se mi podařilo posekat už značně přerostlou trávu, a teď musím ještě ostříhat stromy. Naštěstí ten největší se nám se synkem podařilo úspěšně o jedno patro snížit aniž by jsme z něj udělali jó moc velký paskvil, takže tím pádem je i míň odstraňování vlků. Po dvou letech jsem konečně i zasázela levandule které mi dovezla dcera a byly provizorně nasázené po celé zahradě na jejich definitivní místa.
A mezitím jsem vždycky občas vyběhla na zahradu a fotila co právě momentálně rozkvétalo nebo i kvetlo. Takže vlastně se zas budeme vracet v čase .....
letošní dokonce dvojnásobné výpravy do rezervace Králova zahrada která je na rozmezí Ústeckoorlicka a Svitavska. Vloni jsem nebyla a dva roky předtím za covidových opatření se tam de facto nesmělo, páč už to byl přejezd do jiného okresu a tenkrát jsme ještě byli natolik všichni vystrašení, že jsme taková nařízení dodržovali. Za sebe rovnou říkám, že při dalším takovém zákazu už bych na to zvysoka kašlala.
Letos jsem tam byla jednou s dcerou a jednou tady s fotokámoškou. Ani jeden den ale nevyšel sluníčkový protože to je pak teprve ta pravá nádhera. Ale voněly stejně krásně při zataženu jak při sluníčku. Co mne nadchlo, je to, jakým fofrem se v rezervaci zabydlují i podléšky a jak se sama o sobě roztahuje do šířky i dálky. I když po proběhlé revitalizaci potoka který tímto údolím protéká spousty bledulí přímo z břehů u cesty zmizelo, jiné se objevují na dalších místech, takže o osud rezervace se nebojím. Tedy pokud jako vždy nezasáhne ten největší škodič a to člověk. Fotek je hodně a tak jsem úlovky z obou dnů dala do galerie sem....
zatažených, deštivých, ba i někdy sněhových a mrazivých a jeden krásně slunný a teplý. Zrovna jak ten včerejší. Vytáhlo mne to zas na zahradu v dobré víře že zas něco udělám se záhony, třeba vypleju, nakypřím apod. jenže i při nejlepší vůli jsem s tím musela seknout. Zem je tak nacucaná a mokrá, že s jedním trsíčkem trávy člověk vytáhnul půl záhonu bahna. S největším úsilím jsem tak vyplela maličký kousek záhonku kam se mi vysemenily vlčí máky (hurá!) v počtu víc než dostatečném, abych jim tak udělala prostor pro rozvoj.
Jelikož si každý rok kupuji různé směsi květin kde jsou letničky, dvouletky i trvalky, ty smíchám dohromady a pak vysévám na různá místa a jelikož už je půlka dubna kdy je čas na setí, dala jsem sen do toho. Na ty jsem si už naštěstí záhonky připravila už minulý týden kdy se tak mezi stále upršenými dny našel jeden slunečný, takže jsem mohla včera vysít novou generaci. Ukázalo se, že mi zbylo dost semínek a tak jsem pro ně připravila ještě jeden malý záhon. Tedy spíš jsem ho jen prokypřila a vytahala z něj hromady orsejí a sasanek které se v tom stávajícím usalašily. Před dům jsem do úzkých pruhů pod okny vysela směs chrp s vlčími máky. Od nich jsem si vloni posbírala hromadu semínek tak jsem zvědavá jestli z nich něco bude. Jelikož mě celé velikonoce, ač jsem je tedy proflákala přímo ukrutně, bolelo rameno s kterým momentálně absolvuju rehabky, nechtěla jsem ho dál zatěžovat dalším rýpáním v zemi a šla jsem si hrát na terasu na ještěrku. A jak se to hraje? Inu vytáhne se ven lehátko a vyhříváte se na sluníčku, vstřebáváte teplo a říkáte si Už aby konečně svítilo i déle než jen jeden den. Dneska totiž zase od noci prší a prší a teplota je zas jen něco nad pěti stupni .....
za vyližprd. Jediný hezký, a to opravdu hezký slunečný a teplý až do večera byl včerejšek který jsem využila na procházku. Tedy trochu delší a taky jsem byla po ní docela uondaná. Je znát že mi chybí trénink. Jak v lítání v práci, tak v každodenním ježdění na kole a ostatně i v těch procházkách.... a to jsem si říkala jak na sobě budu makat když nebudu chodit do práce. Houby! Shnila jsem za tu dobu jak banán. Jen ty octomilky na mě chybí.
Dnešek je zas zatažený i když bez deště, ale tuším podle mé ruky, že zas nějaká změna k horšímu bude. No prosím, a už prší! Neba mě to, neba. Zahrada mokrá, záhony jak dno vypuštěného rybníka, samé bláto. Ovšem co bují je tráva. Ale kdy se bude moct dát sekat je ve hvězdách. Počítám že než se k tomu dostanu, bude půlmetrová. Když ne tady, tak na chatě určitě.
No a když je zataženo tak přijdou k duhu aspoň trochu sluníčkové fotky z doby kdy ještě na záhonech i v trávě vládly krokusy ....
mne zaujme opravdu hodně, tak mne začne mrazit vzadu na krku. Pokud je ta písnička opravdu špičková, tak mi občas stoupají i slzy do očí. Prostě se dostanu do nějaké jiné existence nebo jak to říct. Tohle se mi pravidelně stává u skladby skupiny Pink Floyd " Comfortably Numb " a tak jsem začala pátrat nejen po překladu textu, ale i po historii této skladby. To že je většina alb Pink Floyd koncipována jako ucelený příběh složený z mnoha menších je známá věc. A tato skladba je jeden z takových malých příběhů.
Vyšla v roce 1979 na jednom z nejslavnějších alb, dvojalbu The Wall. Je jednou ze tří skladeb na albu, kde byl spoluatorem krom Rogera Waterse pozdější lídr skupiny David Gilmour.
Je to jedna z nejslavnějších skladeb Pink Floyd, díky dvěma famózním kytarovým sólům Davida Gilmoura. Ostatně právě závěrečné sólo písně se v časopisu Guitar World umístilo na čtvrtém místě ve stovce nejlepších kytarových sól v historii. V hlasování na serveru Yahoo získalo kytarové sólo první místo u diváků programu Planet Rock, a časopis Rolling Stone umístil tuto skladbu na 314. místě z 500 nejlepších skladeb všech dob.
A ta skladba - příběh? Pochází z Watersova zážitku při koncertním turné Animals v roce 1977 kdy při hepatitidě musel dostat kvůli bolestem utišující injekci. The Wall je příběh hlavního protagonisty Pinka. Rockového zpěváka který se cítí osamělý a nedokáže odolat tlaku z postavení rockové hvězdy (ve filmu z roku 82 ho hrál Bob Geldorf) a těsně před vystoupením v hotelovém pokoji zkolabuje. K Pinkovi je přivolán lékař aby mu dal injekci která ho postaví na nohy, a tak skladba je vlastně dialogem mezi Pinkem (David Gilmour) a doktorem (Roger Waters).
Při aranžmá písně do finální podoby vedli Gilmour s Watersem ostré spory, Gilmour si jí představoval oproti albu mnohem ostřejší a Waters zase chtěl ono slavné sólo už na začátku skladby.
Tohle sólo neuslyšíte zahrané ani jednou stejně. Na všech koncertech které jsem slyšela a viděla a tahle skladba byla hraná tomu tak opravdu bylo. Můj názor je ten, že na tomto vystoupení se asi nejvíc podobala Gilmourově představě ....
Comfortably Numb
Roger Waters, David Gilmour
Haló Je tam někdo? Jen kývni, jestli mě slyšíš Je někdo doma? Tak jdeme na to Slyšel jsem, že ti je čím dál hůř Takže, mohu zmírnit tvoji bolest a postavit tě opět na nohy Odpočívej Nejdřív budu potřebovat nějaké informace Jen základní údaje Můžeš mi ukázat, kde to bolí
Nemám žádnou bolest, ale vy se ztrácíte jako lodní kouř v dáli na obzoru, vracíte se jen po chvilkách, vaše rty se pohybují, ale já neslyším co říkají
Když jsem byl dítě měl jsem horečku Pociťoval jsem své ruce jako dva balóny Nyní mám opět ten pocit Neumím to vysvětlit, stejně byste to nepochopili Tohle nejsem já Stal jsem se příjemně otupělým
Tohle video je z úplně posledního vystoupení Pink Floyd v původní sestavě. Odehrálo se v roce 2005 v rámci projektu koncertů Live 8 organizovaných Bobem Geldorfem (Pink z filmu The Wall). Tento se odehrál v Londýně dvacet let po prvním Live Aid kde patřilo k vrcholům ikonické vystoupení skupiny Queen zachycené naprosto věrně ve filmu Bohemian Rhapsody. Pink Floyd se tu opět sešli v původní sestavě po 24 letech. Tentokrát už opravdu naposledy.
Doufám, že malá odbočka od velikonočního shonu vám nevadila .....
mraky. Ze dvou výprav do bledulkové rezervace Králova zahrada, z toho co mi rozkvétá na zahradě, protože toho se nikdy po zimě nemůžu nabažit, i z okolí či případně z mých hrátek doma. Prostě kytičky vládnou ve všech mých fotkách. Ať už proto, že svoje nové starosklíčko jsem si zamilovala protože si s ním můžu hrát zatím na nikoušovi, na nexík mi teprve redukce přijde, nebo proto že zkouším nový objektiv který jsem si pořídila místo rozbitého u kterého by oprava vysoko přesahovala jeho cenu. A v neposlední řadě to je prostě euforie z nadcházejícího jara a slunečných, snad někdy i teplých dní, kdy se všechno o překot dere ven ....
tak. A z výšky je opravdu na co koukat. Je tak jasné, že další výstupy
na sebe nenechají dlouho čekat. Záleží na tom jaké bude počasí a já budu moct jet na chatu aniž bych tam jen topila a čučela z okna jak chumelí nebo leje ....
vyhlídky. Kdekoli a na jakékoli město či místo. Takže je jasné, že teď vás budou čekat vyhlídky na Prahu. Možná vám přijde že je jich nějak málo, na to že oken z kterých se na Prahu díváte je celkem dvanáct, ale já některé nechávám do samostatného černobílého článku, protože díky hodně proměnlivému počasí byla obloha nad Prahou hodně dramatická a na těch čb to vyniklo mnohem víc. A ještě jeden důvod, prostě nějak mě teď čím dál tím víc to čb provedení fotek baví, a to nejen u měst ale i u květinek. Takže vás zvu na pár obrázků z ptačí ale i z normální perspektivy .....
