Máme tu máj ....

 

.... lásky čas (pro ty kdo na ní věří, kdo jí hledají 

nebo mají to štěstí že jí našli) a měsíc kdy příroda vybuchuje gejzíry barev rozkvétajících květin, keřů a stromů, a vzduchem se linou všechny možné krásné vůně. Ptactvo nebeské se od rozbřesku předhání v tom kdo začne dřív řvát před oknem aby vám dalo najevo že už je přece jen čas vstát, lhostejno že je třeba teprve půl čtvrté a vy vstávat vlastně vůbec nemusíte. První den pátého měsíce který je zasvěcený polibkům pod rozkvetlými stromy. Když je kde a s kým. Začíná pro mne ten asi nejhezčí měsíc v roce, kdy si budu rvát hrb na zahradě abych vysvobozovala kytky s dusivého objetí plevele a rejdila sekačkou mezi kapkami májového deštíku, který se ovšem spouští vždy když to není potřeba. Jestli je na krásu netuším, já jsem akorát vždy po něm silně zakyslá osoba protože tuším, že zas budu muset bůhví na kolik dní odejít od rozdělané práce na zahradě.

Jenže zatím je všechno zalité sluncem, namožená šlacha po noci ve stahovacím obvazu zatím poslouchá a tak můžu vesele vyrazit na zahradu ostříhat co je ostříhat třeba, a zasít co je třeba zasít. Ať žije náš milovaný květen! .....

A co se týče těch rozkvetlých stromů, líbat se prý má hlavně pod třešní, že prý to má nějaké magické účinky. Nevím, nemám po ruce po skácení jediného takového podobného stromu žádnou po ruce a nemám hlavně s kým .... Ale vám teď vysypu plný pytel třešňových i jiných květů jako inspiraci. Když jsem odjížděla na chatu, začínaly tady kvést špendlíky (správně myrobalány) a slivoně. Vzhledem k tomu že jsme ve stejné nadmořské výšce, uklidňovala jsem se tím, že je stihnu fotit na chatě. Až do Prahy mne provázela cesta krajinou plnou bílých koulí a já se těšila jak hned po splnění základních úkonů (nakoupit zásoby, dát si kafe, zatopit a vyhnat všechny brebery v zimě tam usídlené) vyrazím fotit. Jenže .... nebylo co. všechno bylo odkvetlé. Jen pár posledních mohykánů se tetelilo na větvi v obavách z trošku silnějšího závanu větru který by je mohl rozfoukat na všechny strany

Za to třešně se zdárně teprve v pátek ke kvetení chystaly

Ovšem v sobotu už se osmělily o dost víc

Jen ptáčnice těch květů tolik neměly

Přechod mezi prosluněnou sobotou a umolousanou, lehce navlhlou nedělí mě zastihl ve Stromovce kam jsme s Padesátkou došly z výstavy Ondřeje Sekory ve vile generála Pellé. Tady mne zaujala růžová střemcha. Po zahradách je občas vídám, ale tady jsou jen ty klasické bílé. Barva taková nebo onaká, ale vůně stejná ....

 

A máme tu upršené a studené pondělí kdy jsem se nakonec rozhodla ke zpáteční cestě domů už v úterý dopoledne, protože sedět a ládovat do kamen dřevo kterého mám už poskrovnu a čučet z okna na provazy deště mne nelákalo

Když nastal čas návratu, byla třešeň už obalená květy. Ale nemusím si rozhodně dělat starost co s takovou nadúrodou. Nebude. Všechny včely byly evidentně někde na dovolené v teplých krajích, protože na stromě nebyla vidět jedna jediná pilná včelka. A kdyby přece jen, tak kosové se postarají velmi promptně o to, aby mi nezbylo ani na plech bublaniny

A jelikož sakury jsou také třešeň i ony tu mají své místo. Když jsem začala chodit na rehabky, tak se pyšnily jen několika málo květy ...

Za to ohromný myrobalán hned vedle polikliniky kvetl jak o závod

Když jsem šla s poslední rehabilitace kvetly už oba stromky naplno

Tak, tolik k inspiraci a vy se honem pokud jste to ještě neudělali vydejte hledat nějaký rozkvetlý magický strom a líbejte se do aleluja.... já jdu cpát do země hrášek 😉