.... ze Stromovky hýřily optimismem. Ty dnešní
už takové nebudou. Protože jsem na chatě měla hromadu práce a navíc nebylo úplně super počasí které by člověka hnalo na nějaké procházky, do lesa jsem se dostala jen jednou. A rovnou do likvidace škod po podzimní vichřici, nebo podle sousedů spíš po malém tornádu. Když jsem to viděla poprvé, vypadalo to zle, hodně. Ale nějak přes ty popadané stromy si člověk úplně neuvědomoval co to napáchalo. Jenže když pak jdete lesem a vidíte ty hromady vytahaných pařezů (přiznávám že jsem to tu viděla vůbec poprvé, že vytahovali pařezy) haldy větví do výšky vzrostlého stromu, naskládané výřezy kmenů a hlavně pahýly stromů na kterých je vidět jak s nimi vítr kroutil. To teprve člověku dojde jaký to asi byl blázinec. Jsem vcelku ráda, že jsem zrovna v té době na chatě nebyla, asi bych měla sakra nahnáno. A jaké bylo štěstí, že ten vír šel o kousek dál. Od toho, aby nám to vzalo stromy u chaty případně napáchalo škody na samotné chatě nás dělilo opravdu tak dvacet metrů. Škody stejně ještě nejsou poklizené doposud, hromady popadaných stromů ještě v lese jsou, některé úseky nejsou doposud schůdné ....
Tady co je ta hromada větví byl roh lesa z krásných tak zhruba pětimetrových mladých dubů a jedlí, rostly tam krásné dubáky .... na takových místech vám teprve dojde co všechno zmizelo
Tomu že šlo o malé tornádo nebo nějaký hodně silný vír nasvědčuje dlouhý, ale úzký pruh přes celou šířku lesa až k dálnici
Moje oblíbené mokřadní jezírko také přišlo o svou tajemnost. Za ním už je silnice a pak dálnice. A k naší chatě je to tak zhruba těch dvacet možná třicet metrů
Pražský výlet nekončíme zrovna optimisticky, takže příště si zase dáme pro lepší náladu nějaké květinky ....
Tak to byl mazec. Také bych měla strach, kdybych byla někde mimo domov, i když v chatě a kolem se odehrávalo takové děsivé divadlo. Já mívám strach, i když tu vane silný vítr a slyším lupkat kuchyňské okno. Vždycky říkám, že to jednou to okno vyvalí. Manžel tvrdí, že to ne, ale co když....Měli jste štěstí, že chata stála kousek bokem.
OdpovědětVymazatAnebo jsme měli štěstí že ten vítr šel kousek bokem :D
VymazatTak toto přesně vím, jak vypadá. Před pár roky se prohnala taková bouřka přes Jedlovou a zničilo to tam obrovský pás lesa a předloni to samé v pásu asi sta metrů se prohnalo u nás pod Dymníkem a v lese je to stále vidět. Horší je, že tam podaly stromy na trať, tak že vlaky tam víc jak dva týdny vůbec nemohly projíždět, než se to všechno odstranilo. Bylo velké štěstí, že to tam nepopadalo na projíždějící vlak...Hlavně že se to vám vyhnulo a nezpůsobilo to tam žádné škody.
OdpovědětVymazatNejhorší vichřici jsme tu zažili před osmi lety. To i pamětnící říkali že to nezažili. A tím myslím lidi tak kolem 80 let. To jsme i v baráku měli nahnáno protože střecha drnčela, nápory vody a větru na okna byla šílená a navíc jsme vůbec neviděli přes vodní stěnu ven a nevěděli co se děje. Jen šílený hukot a občas jsme zaslechli hrom nebo zahlédli blesk. Tenkrát to odnesl altánek který to přeneslo komplet o tři metry dál a zaparkovalo na jabloň. Jinak většina domů v naší řadě měla buď rozbitá okna, nebo sundanou část střechy. Takže když to tak vezmu máme vždycky při takové nějaké extrémní situaci ohromné štěstí.
VymazatJá si pamatuji jako dítě asi osmileté, že se přihnal uragán. Tehdy jsem byla u kamarádky a táta pro mě přišel, že musím hned domů, že se na nás žene strašná bouře. Za pár hodin to přišlo...Takovou bouřku jsme zažila poprvé v životě, ale bohužel ne naposledy. Sousedům to odneslo obrovskou střechu z kůlny vedle na louku. Jako by ji tam kompletně někdo přenesl. Škoda tehdy byly u mnoha lidí rozsáhlé. Tehdy nebyla televize, jen rádio a to jen hlásilo, kde je to nejhorší. I tak byly škody ve městě vidět na mnoha místech. jak to vypadalo jinde, nevíme. To se dříve "éterem" moc neneslo...Naštěstí po uklidnění počasí se sešli sousedé a vše dali brzy do pořádku a každý pomohl jak mohl.
VymazatPopravdě taky jsem nikdy nic podobného nezažila, ani v Praze ani na chalupě. To až tady. O tom co to napáchalo v lesích nemluvě. Vzalo to komplet celou stráň nad přehradou, následně se musely pokácet i stromy mezi chatami protože hrozilo nebezpečí pádu. Dneska už je zas ta stráň zarostlá, bohužel zas smrky, původně to bylo smíšené s buky, které byly při hladině ale ty vzaly sebou právě ty smrky z vyšších pater když padaly dolů.
VymazatTeprve, když člověk vidí na fotkách ten zmar je jasné, že tyto přírodní jevy, stále častější, nejsou legrace a lidi si víc a víc podřezávají větev. Vendy, ještě, že to neponičilo chatu a nikdo tam nebyl. Jiřina z N.
OdpovědětVymazatAsi tak nějak. No můžu ti říct že bych se tam asi podělala strachy....
VymazatKdyž vidím velké plochy lesa vykácené a nebo stromy polámané, je mi jasné, že pak, když přijdou dlouhotrvající deště, valí se bahno do nejbližší vesnice ( a taky z polí ) a lidi mají hned problém.
VymazatMálokdo si uvědomuje, že ten les má hodně funkcí a dělá službu na více frontách.
Za posledních 30-40 let jsme přišli o hodně ploch lesů napříč republikou. Snad vám to tam u chaty zaroste brzy náletovými stromy?
Jiřina z N.
Nejdřív to zarostou ty šílený ostružinový dráty, to je opřesdržku když se jde takovým lesem. Náletů tady moc ani není, ale vzhledem k tomu že část jsou soukromý lesy, buď jednotlivců nebo by měli patřit Lobkowiczům vyčistí se to a znovu osází. Zatím se to tak dělá pořád. Ale konečně jedlemi a buky. Akorát to budou trvat déle než to zaroste, narozdíl od smrků. My naštěstí jsme na rovné straně, ale ten les se svažuje k silnici, to je fakt
VymazatZmar, ano to je to první slovo, co mě napadlo.
OdpovědětVymazatChata to naštěstí ustála, raduj se z "maličkostí"!
Vendy, přeji hezkou neděli, Helena
Tady se k tomu ještě přidává to, že tenhle úsek lesa není moc velký, už tak se v něm dost masívně kácí a tak každý další strom který zmizí tam je hodně znát. Natož když se tam pak takhle přes celou jeho šířku prožene taková přírodní motorová pila.
VymazatNásledky vypadají opravdu děsivě, ještě, že si vítr nevybral vaší chaloupku a vzal to oklikou!
OdpovědětVymazatBylo to fous, to jo. Navíc nám ještě jde přes pozemek vysoké napětí, my ještě ho máme přes zadní část zahrady, ale sousedi ho mají skoro nad chatou. Takže další potenciální nebezpečí jsou ty dráty. Další věc je ta, že ta naše už je jediná která je dřevěná. Všechny ostatní jsou zděné nebo obezděné původní dřevěné chaty. Já už párkrát uvažovala o tom že by jsme jí taky obezdili, už kvůli zateplení, jenže nikdy na to už nezbyly peníze. Takže si myslím že by to bez úhony určitě nedala.
VymazatPohled to není fakt moc veselý. Navíc, co nezvládl vítr, to dorazí těžká technika... U nás na chalupě řádil jen kůrovec a stačilo to (protože ty pily a traktory dorazí taky).
OdpovědětVymazatHezký den
Ta technika je opravdu děs, to jsou šílený koleje co po nich zůstávají
VymazatJak se tak dívám na tvé fotky, mám pocit, že se zase prosazuje idea, že příroda si poradí sama. Vidím to u nás v lese, popadaných a polámaných stromů nepočítaně a nikdo je "neuklidí".
OdpovědětVymazatNa Mníšku se uklízí, jak vidíš i podle vytahaných pařezů, větve shrnou do takových ohromných hromad a pak přijede megadrtič a všechno podrtí a odvezou. A vysází se nové stromky
VymazatPamatuju se, že když kdysi prošlo tornádo lesem u Rokycan, byly vzrostlé smrky zčásti zlomené a zčásti ukroucené uprostřed. Od té doby si říkám, že to musí být fakt síla.
OdpovědětVymazatTady u nás na té stráni nad přehradou tenkrát byly všechny smrky vyvrácené a všechny břízy olámané v půli. A buky zlámané z toho jak na ně padaly ty stromy stojící nad nimi
Vymazat