foťák. Na chvíli dokonce z mraků vykouklo sluníčko a ozářilo zasněžené stromy. Navíc zvýraznilo i rozdíl mezi částí zatažené a částí modré oblohy. Ovšem jako vždy, zapomněla jsem vyměnit baterku a tak jsem toho zas tolik nenafotila. Ono stejně moc času nebylo, takže jsem ani moc naštvaná nebyla. Teď momentálně když píšu tyhle řádky venku padla zničehonic solidní mlha a tak si říkám, že vezmu foťák a půjdu fotit. Ostatně už si potřebuju vyčistit hlavu a protáhnout na vzduchu ....
.... a zas na víkend. Ve čtvrtek jsme se zas nějakým záhadným
způsobem stali místo východními Čechami jižní Moravou, tedy alespoň co se počasí týče. Sněžilo tu a sněžilo a nasněžilo zas do krásných bílých peřin. Večer když mne vezla kolegyně z práce to bylo přímo luxusní. Měla jsem nejdřív cukání po příchodu domů vzít foťák a došmatlat do města nafotit letos nádherně ozdobené náměstí s vánočním stromem, ale byla jsem už tak utahaná, že jsem nakonec s radostí podlehla vábení postele a dvojky vína ve sklínce a rozhodla se pro činnost zvanou relax. Proto taky nikdy ze mne nemůže být ten správně zapálený fotograf. Jsem totiž na některé věci děsně líná....😉😆
Tentokrát nasněžilo z těch posledních tří víkendů nejvíc, a jelikož tu od minulého víkendu sníh moc neodtál, ráno jsem se po zahradě brodila až nad lem kotníčkových holin sněhem. Ostatně některé motivy jsem fotila znovu, a tak máte možnost porovnat jak to vypadalo poprvé i podruhé ....
.... bylo zcela nečekaně dnes ráno. A popravdě od půlnoci
napadlo stejně sněhu jako minulý víkend za tři dny. Přitom dle předpovědi tu mělo pršet a ne sněžit. Já to říkám pořád, počasí se u nás dělí na Čechy, Moravu, Slezko a Rybník. Zkrátka vybírat si můžeme ze všeho a stejně to je nakonec úplně jinak ....
Tak jsem zas vzala foťáky, jo,jo, tentokrát oba, a šla se zas projít po zahradě. No a zkoušela si pro zajímavost různé speciální módy které jsem objevila na Nexíkovi. Takže dnes to je tak trochu o hraní si ....
dlouho, stejně tak se už dlouho nestalo, že by tu sníh napadl v listopadu, myslím že tomu tak bylo naposled jak mi připomněl FB před osmi lety. A to jen takový poprašek. Podle fotek v archívu tu pravidelně od roku 2016 začíná sněžit mezi prvním a sedmým lednem. A to většinou sněží tak pět dní, tudíž sněhu pak je dost.
Letos ho dost na místní podmínky napadlo poslední listopadové dny. Dokonce i vydržel přes víkend jak jste viděli z minulých fotek, kdy jsem se v týdnu pohybovala ve městě.
Ale pro výzvu Trvalky První sníh jsem si nechala fotky ze zahrady, když byl sníh ještě krásně nadýchaný a bílý ....
zbývá už jen málo, a stejně tak zbývá malinko fotek v mém archívu. Na nové focení můžu zvesela zapomenout, díky tomu, že kolegyně skončila v karanténě, byla jsem zas jako aktivní záloha povolána do práce i dopoledne. A na jak dlouho nevím. Ostatně nevíme ani pořádně jestli není pozitivní a v karanténě tak neskončí celá kuchyně. Antigen jí vyšel negativně, ale vzhledem k tomu že má najednou teploty a kašel a kdoví co ještě, doktor jí hned poslal do karantény a na PCR. Pokud budeme fungovat dál, tak ani o víkendech moc času nebude, neb se bude muset začít s pečením cukroví.
Takže dnešní fotky jsou poslední co jsem vyškrabala a je to takový třebovský pelmel focený při cestách do města. Telefonem ....
Sníh proto, že neočekávaně napadl po mnoha a mnoha letech takhle koncem listopadu a krásně mi tak nahrál pro fotky do výzvy u Trvalky
co se týče prvního sněhu. V pátek napadl, zůstal, a hned jsme tu měli nehezkou bouračku. Včera krásně svítilo sluníčko a tak jsem musela hned vzít foťák a oběhnout zahradu. Dneska sněží zase, takže k těm prvním zhruba deseti centi pomalu přibývají další.
Ovšem zkomplikoval mi zas ten náhle přišedší advent, neb mi zapadal strom který normálně zdobím světly a teď se do něj nemůžu dostat. A to jsem si to osvětlení na něj už namotala dřív, ale mezi tím foukalo, a světýlka jsou na solární panely a ty my zahučely někam do středu túje. Takže je potřebuju odtamtud vytáhnout a znovu nějak vymyslet jejich umístění tak aby na ně mohlo co nejvíc světla.
Od čtvrtka se motám kolem výzdoby, dodělávám, přidělávám, měním představy abych nakonec dneska všechno dotáhla do zdárného konce a začala svítit tak jak se na advent sluší.
P.S. Taky se vám zdá, že to nějak šíleně prchá dopředu ten čas?
čas sušin. Tedy on už vlastně je, ale stále bylo možné fotit i čerstvé květy. Teď už těch možností je pomálu, tedy pokud zrovna se nezblázní hrachor a nekvete a nešplhá se po keři, a tak bude člověk rád i za ty sušiny. A jelikož jsem už nějaké stihla nasbírat dříve, tak si pár foteček dnes dáme ....
názvu se vlastně přiklonit. Možná Detailní struktury? Protože některé struktury jsou focené detailně 😀. Nicméně tím dojedu svůj archív fotek, protože od návratu z chaty jsem foťák do ruky nevzala, a nic nového nenafotila.
I plán s adventními výlety začal zas díky kokotviru dostávat vážné trhliny, první ránu zasadilo Rakousku se svým lockdownem, sice nebyla zatím řeč o tom, že by turisté do země nesměli, nicméně asi těžko budou vítat Čechy kteří se budou promenovat venku, zatímco jim samotným je nakázano chodit jen do práce a z práce s otevřenou náručí. Nemluvě o tom, že pokud máte jet na adventní trhy a všechny kulturní akce se zruší a zavřou se hospody, tak ani nemáte kde se najíst ani si vychutnat to kvůli čemu tam jedete.
Plánováno to je zatím ode dneška na deset dní. Pokud se ukáže že se situace zlepší, tak se to zruší, čímž by se termín stihnul. Pokud ne, a prodlouží se uzávěra na dvacet dní, tak jsme s Padesátkou v jeteli.
A to mám ještě zaplaceno do Horní Lužice advent na hradě Oibyn a Hlubokou s Krumlovem. Rozhodně jsem tedy nevěřila, že se zas do takových srágor dostaneme. A stejně to asi vidí i cestovka, která zřejmě bude zas muset vracet peníze za neuskutečněné zájezdy. Ach jo, já mít trpajzlíka, do rána z něj mám obra ....
nicméně vrátíme se ještě na chvíli do doby, kdy něco na nich ještě zbylo. Letos se mi moc nepodařilo vyrazit na chatu v době kdy ještě na stromech bylo a vzhledem k tomu že jsou tam hojně zastoupené buky, duby, obzvlášť dub červený, habry a javory, na podzim to prostě na hřebenech hraje všemi barvami. Jenže měsíc mezi jednou a druhou návštěvou stačil na to, abych přijela už jen k málu. Tedy spíš popravdě jen k ubohým zbytečkům ....
je stará vesta. A také se z lásky dokáže naučit mít rád i věci, hudbu, knihy nebo filmy, které dřív byli mimo jeho okruh zájmu. Mě velká láska k jednomu člověku přivedla k hned několika hudebním stylům. Jazzu, blues a swingu. Poslední jmenovaný styl se pak ještě v mém životě zabydlel i díky pozdějšímu seznámení s členem našeho nejznámějšího swingového uskupení, který se stal mým dobrým a stálým kamarádem, byť se po odstěhování z Prahy vídáme už většinou jen na koncertech anebo když mi to vyjde, tak v Praze v obchodě.
První dva jmenované ale v sobě spojuje osobnost jejíž jméno začíná na S a tak je zařazená do dalšího kola Hudební abecedy. Pro mne, jako bývalou kytaristku, je fenomenálních kytaristů na hudební scéně
pět. Bryan May, David Gilmour, Joe Satriani, náš Lubomír Brabec a jako poslední, ale ze všech první je Carlos Santana. Troufnu si říct, že z mojí generace asi neexistuje nikdo, kdo by se na nějakém mejdanu neploužil se svojí láskou na jeho Samba Pa Ti. Ostatně tahle skladba se stala jakousi Santanovou obchodní značkou. Skladbou jejíž první tóny okamžitě odkáží na toho kdo hraje. I když je hlavně sólový kytarista občas vydá i desku duetů se známými latinskoamerickými zpěváky ....
Takže když S tak Santana a Samba Pa Ti
A hned ve třech verzích. Studiové a živé z koncertu ....
A pro mne zcela neznámé, kterou jsem objevila až dnes, když jsem hledala tahle videa, a to verzi zpívanou. Známým zpěvákem José Felicianem. Kytarové party si tu střihli oba ....
.... do parku vedly moje další kroky. Dalo by se říct, že
bych už za ta léta měla mít anglický park prochozený křížem krážem a znát v něm každou cestičku. To jsem si sama myslela, ale zjistila jsem, že tomu tak vůbec není. Takže až tam půjdu příště, mám ještě co objevovat. Letos jsem byla ochuzená o krásu zlatých buků a javorů, když jsem sešla dolů na oblíbenou trasu, zjistila jsem, že už je všechna krása spadaná. Jen pár větví ještě svítilo zlatem, ale jinak nic.
A to, že opět bude Huťský rybník napůl vypuštěný jako každý rok už jsem čekala, ale nečekala jsem, že bude vypuštěný úplně. Zřejmě na něm probíhají nějaké práce, protože za zákrutem bylo slyšet těžkou techniku. Takže kolem a kolem, letošní sezónu uzavírací výlet mne tedy lehce zklamal. Tedy co se týče focení. Nicméně, pro srovnávání si vždycky udělám fotky mých oblíbených výhledů a pak je zajímavé si připomínat jak v kterých letech vypadala ....
teď budou následovat měly být před těmi pražskými, neb jsem do ní jela druhý den po příjezdu na chatu, čili v pátek a v Praze jsem byla v sobotu, ale nějak mne Čerfovi mlžné fotky ze stejného dne vyprovokovali k tomu, uveřejnit ty moje a tak už jsem v pražských zastaveních pokračovala.
Na zámek do Dobříše jezdím už vlastně pár let pravidelně, ale spíš než do něj, chodím se procházet a pozorovat změny v zahradě francouzské nebo anglickém parku. První je letos celý rok zavřená, neb probíhají reklamační práce, a druhá mi tentokrát nenabídla moje oblíbené pohledy, neb i na Huťském rybníku se dělají nějaké úpravy a byl tentokrát vypuštěný až do mrtě a stromy, z listnáčů to jsou hlavně buky a javory byly už opadané.
Tak jsem si tentokrát řekla, že když už jsem konečně po tolika letech ježdění a obcházení kolem dokola dobila mníšecký zámek bylo by záhodno dobít i ten dobříšský. Takže jsem si koupila lístek, doběhla na poslední chvíli vcházející skupinu a těšila se, co mi nabídne. No jak už mi tu někdo psal v komentech jinde, nenabízí toho moc. Vlastně jen jeden i když krásný sál, a pak expozici dobříšských přízraků, která je spíš ovšem cílená na mnohem mladší a menší návštěvníky. On i když je zámek rozlehlý, tak první křídlo zabírá hotel a druhé zas obývají majitelé. Bývalé byty některých spisovatelů nejsou do expozice začleněné, zřejmě chybí mobiliář. Takže vlastně je k dispozici jen Zrcadlový sál a zámecká půda ....
