Slunce a ....

 

Slunce ...

 

Nasněženo podruhé ....

 

.... bylo zcela nečekaně dnes ráno. A popravdě od půlnoci

napadlo stejně sněhu jako minulý víkend za tři dny. Přitom dle předpovědi tu mělo pršet a ne sněžit. Já to říkám pořád, počasí se u nás dělí na Čechy, Moravu, Slezko a Rybník. Zkrátka vybírat si můžeme ze všeho a stejně to je nakonec úplně jinak ....

Tak jsem zas vzala foťáky, jo,jo, tentokrát oba, a šla se zas projít po zahradě. No a zkoušela si pro zajímavost různé speciální módy které jsem objevila na Nexíkovi. Takže dnes to je tak trochu o hraní si ....

Martin sice na ....

 

.... na bílém koni sem nepřijel už hodně 

dlouho, stejně tak se už dlouho nestalo, že by tu sníh napadl v listopadu, myslím že tomu tak bylo naposled jak mi připomněl FB před osmi lety. A to jen takový poprašek. Podle fotek v archívu tu pravidelně od roku 2016 začíná sněžit mezi prvním a sedmým lednem. A to většinou sněží tak pět dní, tudíž sněhu pak je dost. 

Letos ho dost na místní podmínky napadlo poslední listopadové dny. Dokonce i vydržel přes víkend  jak jste viděli z minulých fotek, kdy jsem se v týdnu pohybovala ve městě. 

Ale pro výzvu Trvalky První sníh jsem si nechala fotky ze zahrady, když byl sníh ještě krásně nadýchaný a bílý ....

Z bílé peřinky ....

 

.... po dvou nocích  a jednom dni deště

zbývá už jen málo, a stejně tak zbývá malinko fotek v mém archívu. Na nové focení můžu zvesela zapomenout, díky tomu, že kolegyně skončila v karanténě, byla jsem zas jako aktivní záloha povolána do práce i dopoledne. A na jak dlouho nevím. Ostatně nevíme ani pořádně jestli není pozitivní a v karanténě tak neskončí celá kuchyně. Antigen jí vyšel negativně, ale vzhledem k tomu že má najednou teploty a kašel a kdoví co ještě, doktor jí hned poslal do karantény a na PCR. Pokud budeme fungovat dál, tak ani o víkendech moc času nebude, neb se bude muset začít s pečením cukroví. 

Takže dnešní fotky jsou poslední co jsem vyškrabala a je to takový třebovský pelmel focený při cestách do města. Telefonem ....

Sníh, advent ....

 

.... mi tak trochu teď zabírali čas. 

Sníh proto, že neočekávaně napadl po mnoha a mnoha letech takhle koncem listopadu a krásně mi tak nahrál pro fotky do výzvy u Trvalky

co se týče prvního sněhu. V pátek napadl, zůstal, a hned jsme tu měli nehezkou bouračku. Včera krásně svítilo sluníčko a tak jsem musela hned vzít foťák a oběhnout zahradu. Dneska sněží zase, takže k těm prvním zhruba deseti centi pomalu přibývají další. 

Ovšem zkomplikoval mi zas ten náhle přišedší advent, neb mi zapadal strom který normálně zdobím světly a teď se do něj nemůžu dostat. A to jsem si to osvětlení na něj už namotala dřív, ale mezi tím foukalo, a světýlka jsou na solární panely a ty my zahučely někam do středu túje. Takže je potřebuju odtamtud vytáhnout a znovu nějak vymyslet jejich umístění tak aby na ně mohlo co nejvíc světla.

Od čtvrtka se motám kolem výzdoby, dodělávám, přidělávám, měním představy abych nakonec dneska všechno dotáhla do zdárného konce a začala svítit tak jak se na advent sluší.

P.S. Taky se vám zdá, že to nějak šíleně prchá dopředu ten čas? 

Podzim se pomalu ...

 

.... ale jistě hodlá překlopit v zimu a nastane 

čas sušin. Tedy on už vlastně je, ale stále bylo možné fotit i čerstvé květy. Teď už těch možností je pomálu, tedy pokud zrovna se nezblázní hrachor a nekvete a nešplhá se po keři, a tak bude člověk rád i za ty sušiny. A jelikož jsem už nějaké stihla nasbírat dříve, tak si pár foteček dnes dáme ....

Možná detaily, možná ....

 

.... struktury? Dneska nějak nevím k jakému

názvu se vlastně přiklonit. Možná Detailní struktury? Protože některé struktury jsou focené detailně 😀. Nicméně tím dojedu svůj archív fotek, protože od návratu z chaty jsem foťák do ruky nevzala, a nic nového nenafotila.

 I plán s adventními výlety začal zas díky kokotviru dostávat vážné trhliny, první ránu zasadilo Rakousku se svým lockdownem, sice nebyla zatím řeč o tom, že by turisté do země nesměli, nicméně asi těžko budou vítat Čechy kteří se budou promenovat venku, zatímco jim samotným je nakázano chodit jen do práce a z práce s otevřenou náručí. Nemluvě o tom, že pokud máte jet na adventní trhy a všechny kulturní akce se zruší a zavřou se hospody, tak ani nemáte kde se najíst ani si vychutnat to kvůli čemu tam jedete.

Plánováno to je zatím ode dneška na deset dní. Pokud se ukáže že se situace zlepší, tak se to zruší, čímž by se termín stihnul. Pokud ne, a prodlouží se uzávěra na dvacet dní, tak jsme s Padesátkou v jeteli.

A to mám ještě zaplaceno do Horní Lužice advent na hradě Oibyn a Hlubokou s Krumlovem. Rozhodně jsem tedy nevěřila, že se zas do takových srágor dostaneme. A stejně to asi vidí i cestovka, která zřejmě bude zas muset vracet peníze za neuskutečněné zájezdy. Ach jo, já mít trpajzlíka, do rána z něj mám obra ....

Dnes už až na ....

 

.... pár výjimek na stromech listí nenajdeme,

nicméně vrátíme se ještě na chvíli do doby, kdy něco na nich ještě zbylo. Letos se mi moc nepodařilo vyrazit na chatu v době kdy ještě na stromech bylo a vzhledem k tomu že jsou tam hojně zastoupené buky, duby, obzvlášť dub červený, habry a javory, na podzim to prostě na hřebenech hraje všemi barvami. Jenže měsíc mezi jednou a druhou návštěvou stačil na to, abych přijela už jen k málu. Tedy spíš popravdě jen k ubohým zbytečkům ....

Pro lásku ....

 

.... a z lásky udělá člověk cokoli. To

je stará vesta. A také se z lásky dokáže naučit mít rád i věci, hudbu, knihy nebo filmy, které dřív byli mimo jeho okruh zájmu. Mě velká láska k jednomu člověku přivedla k hned několika hudebním stylům. Jazzu, blues a swingu. Poslední jmenovaný styl se pak ještě v mém životě zabydlel i díky pozdějšímu seznámení s členem našeho nejznámějšího swingového uskupení, který se stal mým dobrým a stálým kamarádem, byť se po odstěhování z Prahy vídáme už většinou jen na koncertech anebo když mi to vyjde, tak v Praze v obchodě.

První dva jmenované ale v sobě spojuje osobnost jejíž jméno začíná na S a tak je zařazená do dalšího kola Hudební abecedy. Pro mne, jako bývalou kytaristku, je fenomenálních kytaristů na hudební scéně

pět. Bryan May, David Gilmour, Joe Satriani, náš Lubomír Brabec a jako poslední, ale ze všech první je Carlos Santana. Troufnu si říct, že z mojí generace asi neexistuje nikdo, kdo by se na nějakém mejdanu neploužil se svojí láskou na jeho Samba Pa Ti. Ostatně tahle skladba se stala jakousi Santanovou obchodní značkou. Skladbou jejíž první tóny okamžitě odkáží na toho kdo hraje. I když je hlavně sólový kytarista občas vydá i desku duetů se známými latinskoamerickými zpěváky ....

Takže když S tak Santana a Samba Pa Ti

A hned ve třech verzích. Studiové a živé z koncertu ....

A pro mne zcela neznámé, kterou jsem objevila až dnes, když jsem hledala tahle videa, a to verzi zpívanou. Známým zpěvákem José Felicianem. Kytarové party si tu střihli oba ....

V hlavní roli ....

 

.... voda. Ale také odrazy v ní. Zrcadlo

nastavené tváři přírody. Stromům a jejich listoví, modré obloze....

Barvám podzimu, všem jeho krásám. Voda 

živá, voda líně tekoucí a voda nehybná ....

Ze zámku ....

 

.... do parku vedly moje další kroky. Dalo by se říct, že

bych už za ta léta měla mít anglický park prochozený křížem krážem a znát v něm každou cestičku. To jsem si sama myslela, ale zjistila jsem, že tomu tak vůbec není. Takže až tam půjdu příště, mám ještě co objevovat. Letos jsem byla ochuzená o krásu zlatých buků a javorů, když jsem sešla dolů na oblíbenou trasu, zjistila jsem, že už je všechna krása spadaná. Jen pár větví ještě svítilo zlatem, ale jinak nic.

A to, že opět bude Huťský rybník napůl vypuštěný jako každý rok už jsem čekala, ale nečekala jsem, že bude vypuštěný úplně. Zřejmě na něm probíhají nějaké práce, protože za zákrutem bylo slyšet těžkou techniku. Takže kolem a kolem, letošní sezónu uzavírací výlet mne tedy lehce zklamal. Tedy co se týče focení. Nicméně, pro srovnávání si vždycky udělám fotky mých oblíbených výhledů a pak je zajímavé si připomínat jak v kterých letech vypadala ....

Pravda je .....

 

.... že vlastně příspěvky z Dobříše, které 

teď budou následovat měly být před těmi pražskými, neb jsem do ní jela druhý den po příjezdu na chatu, čili v pátek a v Praze jsem byla v sobotu, ale nějak mne Čerfovi mlžné fotky ze stejného dne vyprovokovali k tomu, uveřejnit ty moje a tak už jsem v pražských zastaveních pokračovala. 

Na zámek do Dobříše jezdím už vlastně pár let pravidelně, ale spíš než do něj, chodím se procházet a pozorovat změny v zahradě francouzské nebo anglickém parku. První je letos celý rok zavřená, neb probíhají reklamační práce, a druhá mi tentokrát nenabídla moje oblíbené pohledy, neb i na Huťském rybníku se dělají nějaké úpravy a byl tentokrát vypuštěný až do mrtě a stromy, z listnáčů to jsou hlavně buky a javory byly už opadané.

Tak jsem si tentokrát řekla, že když už jsem konečně po tolika letech ježdění a obcházení kolem dokola dobila mníšecký zámek bylo by záhodno dobít i ten dobříšský. Takže jsem si koupila lístek, doběhla na poslední chvíli vcházející skupinu a těšila se, co mi nabídne. No jak už mi tu někdo psal v komentech jinde, nenabízí toho moc. Vlastně jen jeden i když krásný sál, a pak expozici dobříšských přízraků, která je spíš ovšem cílená na mnohem mladší a menší návštěvníky. On i když je zámek rozlehlý, tak první křídlo zabírá hotel a druhé zas obývají majitelé. Bývalé byty některých spisovatelů nejsou do expozice začleněné, zřejmě chybí mobiliář. Takže vlastně je k dispozici jen Zrcadlový sál a zámecká půda ....

ZOO od Vltavy ....

.... tak by se dal nazvat dnešní příspěvek.

To že se okolo náplavky sdružují vltavské labutě kačeny a lysky má svůj důvod. Jsou to už mrchy zmlsaný a moc dobře vědí, že kde je větší koncentrace lidí, bude žrádlo zdarma. A tak načuhují co jim kdo kde hodí. Pravda, lidé už se naučili ve většině případů jim házet kousky salátu a jiné pochutiny které jim vyhovují podstatně víc než tvrdé housky a chleba, ostatně i sami prodejci jim tu a tam něčím přilepší do jídelníčku. Takže kdykoli se zjevíte na kraji náplavky, hned nastanou vodní dostihy která labuť, kachna či lyska bude u vás první a něco si vyslouží do volátka... 

Velký šok pro mne ....

 

.... byla ve středu večer když jsem přišla 

z práce v televizi zpráva o tom, že zemřel Miro " Meky" Žbirka. Říkala jsem si Sakra, vždyť přece nemohl být až tak starý? Vždyť si pamatuju že jsem ho jako zpěváka začala vnímat v éteru, když jsem už tak nějak pomalu měla základku za sebou. No nebyl až tak starý, když se podívám dnešní optikou šedesátnice. Vlastně byl "jen" o devět let starší než já! 

Není to tak dlouho, co jsem viděla v televizi film MEKY, mapující jeho život. A ukázal to samé co o něm říkali lidé kteří měli možnost se s ním znát osobně. Skromný, pracovitý, vysoce profesionální, perfekcionalista a člověk s klasickým britským smyslem pro humor.

Ale také si nesoucí v sobě trauma z tragické smrti svého milovaného staršího bratra Jasona, nadějného hudebníka, který v 25 letech spáchal z neznámých příčin sebevraždu. Meky byl také ten, kdo po Waldemaru Matuškovi jako druhý sesadil ze slavičího trůnu Karla Gotta, po něm se to podařilo už jen dvěma zpěvákům, Danielu Hůlkovi a Tomáši Klusovi.

Byl spoluzakladatelem známé slovenské skupiny Modus (tu spoluzakládal v 15 letech) v roce 1967, z ní se také datuje jeho spolupráce se zpěvačkou Marikou Gombitovou. V roce 73 z Modusu odchází a hraje s orchestry Gustava Broma a Gustava Offermanna.

Rok 76 je rok návratu do skupiny Modus a o rok později skupina vyhrává Bratislavskou lyru s písničkou Úsmev.

Rok 1980 se nese v definitivním odchodu ze skupiny Modus, vydání první sólové desky Doktor sen, a s Laco Lučeničem který také odešel ze skupiny Modus zakládá skupinu Limit. Osmdesátá léta byla pro Mekyho úspěšná. V roce 82 vyhrává Zlatého slavíka, o rok později je stříbrný, v roce 83 vyhrává opět Bratislavskou lyru. Úspěšně v kariéře pokračuje i po roce 89. Roky 2002 a 2004 mu přináší slovenského Slávika. Poslední album vydává v roce 2018.

O dva roky dříve jsem měla možnost se tady ve Třebové zúčastnit jeho koncertu v rámci každoroční kulturní akce pořádané městem Týden pohybu, přezdívané Týden chlastu. Protože měl program docela velký skluz, nebylo moc možností na rozehrání a zvukovou zkoušku, ale on jako profík to zvládl na jedničku a odehrál svoje vystoupení s takovým nasazením jako kdyby stál na jevišti někde ve vyprodané obří hale a ne na jevišti provinčního města. Skromný, nepodbízející se profesionál...

Trochu symbolické sbohem

A víte proč se mu říkalo Meky? Tu přezdívku dostal už v dětství, pro svůj původ. Protože lidé znali z anglických jmen právě onu předponu Mac (čteno Mek)  a protože uměl anglicky, začali mu prostě říkat Meky ....

Tahle písnička je první v které si Mekyho pamatuju a kdy jsem ho snad slyšela a viděla poprvé....

Vypisovat a připomínat všechny jeho úspěšné a známé písničky se nedá jen zmínkou Biely kvet, 22 dní, Úsmev, Nechodí, Čo bolí, Katrin, Denis ....

Některé jeho písničky zazněly i v českých filmech. Pro film Fair play třeba vznikla tato ....

A ve filmu Pupendo zazněla písnička Balada o pol'ných vtákoch

A samozřejmě duet s Marikou Gombitovou. Slavné Slepé uličky

V roce 1981 vznikl hudební film Neberte nám princeznu

Jedna z mých oblíbených .... Atlantída

A moje druhá oblíbená .... Čistý svet