Ještě jednou a asi už ...

.... naposledy. 

Tedy, jak hezky říká James Bond: " Nikdy neříkej nikdy..." i já si nějak nechávám tím "asi" otevřená zadní vrátka. K čemu? Inu k focení těch krásných drobných hvozdíků s milým lidovým jménem Slzičky panny Marie. Jak jsem poprvé psala objevila jsem je vloni, když na mne vykouknul jeden kvítek. Ony jsou tu už asi déle, ale jak se seká tráva, vždycky se posekaly a nikdy nevykvetly. Vloni byl mezi sekáním poněkud delší interval díky suchu a tak se jim to natolik zalíbilo, že stihly trochu povyrůst a vykvést.

Letos jsem si už dávala pozor, a vzhledem k tomu, že mezi nimi kvetly i kopretiny, poctivě jsem ten ostrůvek květů sekačkou objížděla. A ony se mi odměnily spoustou krásných květů a tím pádem i inspirací k focení ... no, a dnes vás tedy zvu do světa jemných květů ....

Trocha jemnosti ...

.... nikdy nezaškodí. A tak se dneska ponoříme

do trávy, k dalším kvítkům ptačince trávolistého. Ale nejen k nim.

Trochu se tam připletly i kopretiny a nějaký ten brouček ....

30 Day Photochallenge...

.... aneb den první.

 Téma ... tak to jsem trochu upravila, protože stejně jako já, má mnoho z vás přímou nechuť k šílenství zvanému selfie. Tudíž místo selfie jsem dala téma Něco co/koho miluju ... No a zrovna dneska se to šiklo začít. Miluju a dokázala bych dlouho milovat život kavárenského povaleče. Jen na to mít nějakou rentu. Nemám a tak si ho dopřávám jen výjímečně. Jako třeba dneska. Navíc jsem si ho užívala i s těmi které miluji ....

30 Day Photography Challenge ...

.... aneb 30 dní, 30 témat, 1 fotka ke každému ...

Nad touhle výzvou přemýšlím už od doby, kdy jsem si vloni z Pinterestu stáhla dvě fotky právě s touhle výzvou. Nejdřív jsem si potřebovala přeložit daná témata a pak, a to je to nejdůležitější, najít čas kdy s ní vyrazit na světlo boží. A to si myslím právě o prázdninách, kdy je na všechno trochu víc času to pravé. Dovolenkujeme, jezdíme víc po výletech, prostě ten foťák máme nějak víc v ruce. Samozřejmě, jako každý kdo nějakou výzvu sám pořádal, vím, že pro něj osobně je to nejtěžší. Musí jít příkladem, neb on to spískal a tak si to taky musí vyžrat až do dna. A pro člověka žijícího na malé vsi, je to ještě těžší...

Takže, jak na to a co ve výzvě vlastně je. Jak už název napovídá fotí se 30 témat, každý den jedno a jedna fotka. Nicméně... někdy je hodně těžké dodržet ten každodenní rytmus, nebo posloupnost témat. V tom si myslím asi striktně dodržovat nic nebudeme. Vždyť to děláme pro radost a ne pro stresování z toho že zrovna dnes jsem nic na dané téma nenafotil, nebo proboha jak mám v lese nafotit street foto, které zrovna na ten den připadá. Pravidla jsou od toho aby se porušovala, ne? Takže prostě nafotíme třeba čtvrtý den téma dne dvacátého, když se mi zrovna tohle namane. Navíc nemusíte kvůli tomu, tedy v případě že se ke mě přidáte, psát speciální článek, stačí pokud fotku označíte že patří k výzvě, dáte k ní číslo a název tématu. 

A teď jaká jsou daná  témata ...

1. Někdo koho/co miluješ

2. Pravidlo třetin

3. ČB

4. Textury

5. Zelená

6. Květy

7. Silueta

8. Západ slunce

9. Bokeh

10. Vzpomínka z dětství

11. Krajina

12. Portrét

13. Napětí, dynamika

14. Oči

15. Po setmění

16. Modrá

17. Moderní technologie

18. Zvířata

19. Panorama

20. Mraky

21. Fontány, vodotrysky

22. Inspirace (jakákoli)

23. Rodiče

24. Červená

25. Voda

26. Graffitti

27. Street foto

28. Architektura

29. Bílá

30. Zrcadlový odraz

I když jsem říkala, že pravidla jsou od toho aby se porušovala, přece jen určitý řád by se měl dodržet. Fotky by měly být pokud možno focené ten daný den. Ale... tady si to rozvolníme. Pokud tedy nebudu moci dejme tomu osmý den nafotit západ, ale budu mít možnost nafotit nějaké zvíře, nafotím a přidám k němu datování osmnáctý den a ten západ prostě nafotím tehdy když k tomu budu mít příležitost (ostatně obávám se, že já budu ten největší přeskakovatel). Dále k aktuálnosti fotky. Platí to samé jako témata, fotka by měla být focená ten samý den, ale zase... nebudu moct ten který den fotit, ale vím že mám nafocenou fotku v archívu která se hodí, mohu jí použít. Nicméně neměla by být starší jednoho měsíce. Ale podstatou té výzvy je to, nafotit každý den, snažme se tedy to dodržet. V tom by právě mohlo pomoci když si téma přehodíme podle toho, jak víme že se nám podaří ho nafotit.

A kdy začít? To už je na vás, můžete hned, můžete si nechat až od prvního srpna, nebo od víkendu... To je, v případě že se přidáte, zcela na vás. A ještě jedna rada. Pokud si nebudete jistí co má dané téma vlastně obsahovat (některé věci jsou známe opravdu jen fotofandům) pomůže vám strejda Gůgl. Pokud si zadáte třeba heslo Bokeh, najdete spousty obrázků nebo i vysvětlení, a můžete najít i dobrou inspiraci. Jen tedy prosím nedávat stažené fotky z netu...

Fotit samozřejmě můžete vším co máte po ruce. Foťákem nebo telefonem, tabletem ... to je naprosto šumák. A abych to těm kdo do toho půjdou se mnou ještě víc ulehčila, přidám jednoho žolíka kterým budou moci nahradit jedno! téma o kterém stoprocentně vědí že ho nebudou mít šanci nafotit
31. Volné téma

Takže co zbývá? Hurá do toho, a dobré světlo všem kdo se budou chtít přidat! 

Za co, soudruzi, za co....

.... jsem už druhý rok, na den přesně trestaná tím,

 že dovolená na kterou se tak těším a která se váže k době, kdy je v práci odstávka a já na večeře nechodím, tudíž stejně mi nejdou hodiny opět zkrachuje. Vloni jsem ani neodjela, neb si Bobeš zablokoval páteř a trpěl krutými bolestmi, do toho se muž vymlel po cestě domů na skutru, a já měla strach nechat je tady oba dva samotné. Letos jsem sice odjela, v sobotu jsme posekali valnou část trávy po kolena která od mé poslední návštěvy kdy jsem jí vydřela až na dřeň zas narostla, v neděli mne začal pobolívat zub, v pondělí jsem vyrazila z Čerfem po Praze a neopatrným dokousnutím si způsobila muka taková, že mi málem vyskočil bolestí mozek z hlavy, v noci zkoušela všechny prášky proti bolesti než jsem našla ten, který působil déle než hodinu, a v úterý už jsem se vracela domů. Dnešek už mne úplně dorazil. Ráno se dostavím k zubařce, tam se po dvaceti minutách čekání dozvím že jim nejde systém, dostanu lísteček s názvem léku a ať mi ho napíše obvoďačka. Tam si počkám půl hodiny než se doktorka dostaví na pracoviště, obdržím vysvětlení že ona mi to nenapíše, neb mne v tu chvíli neléčí ona ale zubařka a když jsem jí vysvětlila proč, dala mi jeden papírový recept aby mi mohla zubařka napsat atb. Letím tedy už řádně nabroušená zpět, tam vrazím sestře do ruky ten recept aby mi to napsaly, ovšem dozvím se že už jim systém funguje a obdržím nový recept na kýžená atb a prášky na bolest. Když se zeptám proč mne tedy chtěla paní doktorka vidět když stejně se mnou nic nedělá, jen lítám od čerta k ďáblu, tak se dozvím že proto, jestli nejsem oteklá. Tak to se mě mohla zeptat rovnou když jsem jim telefonovala, já bych si zašla k zubaři na chatě, tam mu vysvětlila situaci a mohla jsem si tohle všechno ušetřit. Prý že jsem mohla, buď by mi ten zub chtěl vytrhnout nebo kdybych mu vysvětlila že na zákrok čištění jsem objednaná na prosinec, napsal by mi ta atb taky. To mám za to, že jsem zodpovědný pacient a jdu k doktorovi který mou situaci zná. Aby to nebylo všechno, v lékárně se mne lékárnice ptá zda nevadí, že prášky nejsou v tabletách ale jako suspenze do vody, že je výpadek v dodávkách. Nevadí, hlavně že budou účinkovat. U druhé položky opět vrtí hlavou, že nemají ani ta nutně potřebující atb. Výpadek dodávky. Snad jinde. Dobře, jedem s mužem do další lékárny, kde atb mají, jenže v té předešlé mi zapomněli odblokovat recept. Takže proběhne telefonní hovor, recept je odblokován a já vítězně třímám v ruce kýžená atb. Celá tahle polozbytečná anabáze trvala hodinu, mně zkazila náladu na dlouhou dobu a vzpomněla jsem si na povzdech našeho veterináře. 

" Já bych chtěl být psem když se potřebuju léčit. Vezmou mne hned, operaci udělají buď ten samý den nebo druhý, nemusím čekat půl roku a jsou příjemní ! " Po dnešku tenhle poznatek, který už jsem taky udělala na vlastní kůži, můžu jen podepsat. A k tomu dodávám že se nevyplácí být až tak zodpovědným pacientem, protože se vám to může pěkně vymstít a asi to chce nejdřív situaci lépe vyhodnotit. Jenže když vám skáče mozek bolestí kotrmelce těžce se přemýšlí, navíc víte, že nebudete mít k dispozici auto a řidiče, volíte raději jako řešení okamžitý odjezd ....

Jedna rarita ...

.... z dalekého Izraele přistála i v mé zahradě.

Jak už jsem zmiňovala, vloni jsem si nakoupila nové cibule okrasných česneků. Jak těch klasických fialových koulí, tak nízkých skalkových, ale i pár trochu zvláštních. Něco mi vykvetlo, něco uhnilo, něco se teprve chystá kvést. Ale dnes vám chci ukázat jeden který mne opravdu vyrazil dech. Jen ho na příští rok budu muset dát jinam aby vynikl jeho ohromný květ.

Když mi rozkvetly ty klasické koule, stále tu ale byla jedna rostlina která se ke kvetení neměla. Rostla si hodně pomalu, narostla oproti ostatním tak do půlmetrové výšky, na jejímž konci bylo ohromné poupě. Pomalu, pomaloučku se zbavovalo ochranné vrstvy a začalo do prostoru vystřelovat jednotlivé paprsky květu. Chodila jsem pomalu obden kontrolovat stav, ale ono si dávalo hodně načas.

Ovšem v půlce června už bylo vidět, že květ bude úplně něco jiného než ty ostatní. Sice stále na deklarovaných 50 cm v průměru mi to nepřipadalo, ale i tak už to byl malý rekordman. Nakonec když rozkvetl jeho průměr byl 42 cm a měl 

tři až čtyři patra květů ....

A už se ...

.... po včerejším celodenním sluníčku 

zase mračí. Sice nesjel tlak tak prudce jako v pondělí, takže nějaké kolabování se dneska narozdíl od pondělí nekoná, nicméně štve mě to. Když by bylo potřeba aspoň týden hezkého počasí v kuse, skáče to sem tam ...

Je to protivné a je to únavné ....

Dnes zcela ...

.... jednoduše. Květy ....

návrat do minulosti kdy všechno ještě vypadalo krásně zalité sluncem a o nějakých velkých problémech se mluvilo jen v souvislosti s Čínou. A my si naivně říkali, copak tam, to je úplně jiná kultura, to mi na Západě máme přece jen lepší návyky sociální, hygienické i kulturní, to se nás netýká. No, zmýlili jsme se a sakra hodně ... ode dneška už zas můžeme o něco volněji dýchat i v autobusech, obchodech a vlacích. Zatím. Tak si toho užívejme než zas dostaneme náhubky a krátký řetěz k boudě ....

Ještě mi někdo ...

.... řekne že je málo vody

tak ho roztrhnu jak hada. Nejen že jsem včera málem kolabovala z nízkého tlaku, ale když už jsem se konečně trochu zvetila, málem jsem zkolabovala při pohledu na zahradu ....

Dneska mám ...

.... díky počasí hnusnou, černobílou nenáladu.

Byť poprvé za uplynulých pět dní nevolala šéfová kvůli nějaké malichernosti která byla špatně. Minulý týden to bylo den co den.

Jenže od hodně brzkého rána venku leje, ne prší, ale hnusně leje, vzbudilo mne to spolu s bouřkou a jak jsem se lekla, jsem celá jak praštěná (jasně, proč jak, že?) už tak nízký tlak mi ještě sráží dolů to hnusno a tak se tu plácám doma od jednoho k druhému bez valných výsledků které by byly vidět. Po včerejšku, kdy bylo nádherně a konečně jsem měla šanci se půl dne spokojeně slunit a koupat je dnešek pěkná pecka mezi oči. A protože je mi černobíle, tak co? Samozřejmě, budou tu i černobílé fotky. Jak dlouho jsem je střádala poznáte sami ....

Z jiného soudku ...

.... si dneska dáme obrázky, 

aby to nebylo jen o kytkách. Po dubnovém superúplňku který jsem tu měla, dokonce i s netopýrem a čarodějnicí, přišel v květnu další. Ten už jsem fotila na chatě, bohužel tentokrát bez dlouhého skla, takže jsem musela dost ořezávat. Ale opět jsem do něj zakomponovala listí. Vlastně i tady to byla z nouze ctnost, nejlepší pohled byl právě směrem, kde rostou na zahradě břízy. Takže jsem musela volit mezi dráty VN anebo břízami. Ty mi přišly mnohem pohlednější ....

Barevná výzva ...

.... modrá a naposled. 

Díky tomu že jsem jí objevila trochu později, protáhla se mi až do soboty. Modrá je zhruba stejný problém jako ta bílá. Akorát že se mnohem lépe fotí. Mám nějaké květinky téhle barvy, ale ...

Stejný problém s

tím, že po deštích jsou opadané, ošklivé nebo ještě nekvetou. A teď mi jich navíc tolik nekvete, většina mi jich kvete hned zjara a dávat znovu fotky které jste tu už jednou viděli se mi nechce ....

Barevná výzva ...

.... v červené. Ta by měla být žhavá, teplá, zrychlovat tep. Obzvlášť dnes, kdy od brzkého rána venku opět padají proudy vody, občas hřmí a celkem počasí vypadá jak na podzim a ne jak v létě. Jenže... jak jsem zjistila, i skoro všechny moje červené fotky jsou až na pár výjimek nafocené po deštích, právě kvůli těm kapkám na květech. Takže tep nám akorát dneska tak může zrychlit velmi nepěkná předpověď počasí na prázdniny. Tedy mě ho zrychlila stoprocentně. Ten letošní rok je prostě od začátku tím podělaným navrch! ....

Barevná výzva ...

.... při čtvrtku bílá.

S bílou to mám popravdě v téhle výzvě nejtěžší. To co jsem měla nafocené a co se mi líbilo už jsem tu prezentovala, a nové fotky s bílou zatím moc nevznikají. Kopretiny jsem už posekala neb byly odkvetlé, růžičky mnohokvěté a bílé pivoňky dostaly dešti pěknej záhul, a bíle kvetoucích trvalek mám zatím stále málo (což se bude muset rapidně změnit) ....

Barevná výzva ...

.... dnes růžová. 

Tahle výzva u Katky  se mi naprosto skvěle hodí do krámu. Všechny barvy v ní obsažené mám totiž v archívu v množství více než velkém, a tak nemusím přemýšlet co dát do článku. Výzvy všeho druhu na blozích mám ráda, díky nim totiž poznávám další zajímavé blogy, i když je to taky pro mne dost kontraproduktivní, neb na jejich stránkách trávím více a více času. A tím zanedbávám své domácí povinnosti. No zrovna dneska jsem měla v plánu okamžitě vystartovat na zahradu a makat. A co dělám? Sedím u počítače! Takže to vezmu fofrem, aby něco dneska za mnou bylo vidět ....