Celogyne cristata....

Mou další orchidejí která mi udělala radost

je Celogyne cristata. Je to orchidej která roste v Asii, od Laosu, Indie, Cejlonu, přes Himálaj, Čínu Vietnam, Filipíny až po severní Austrálii. Druh Celogyne zahrnuje celkem 100 - 200 botanických druhů. pěstuje se jak v nádobách tak i epifyticky a je vesměs nenáročná a toleruje i drobnější prohřešky začátečníků.

Byla nejhojněji pěstována ke konci 19. a první třetině 20. století. Většině druhů totiž vyhovují temperované až chladné podmínky...některé druhy snášejí i krátkodobý pokles k O°. No ta moje vydržela i mínusovou teplotu, proto asi tak najednou nadšeně vykvetla, což právě podporuje i dobré nakvétání.

Celogyne cristata je nejběžnější druh celého rodu , pochází z himálajské oblasti, kde roste ve výškách kolem 2000 m.n.m.Pokud je rostlina starší a dostatečně silná tvoří několik květeství najednou. Květenství jsou převislá a nesou kolem 8 - 12 jasně bílých květů se žlutým středem pysku, které voní. (já mám květenství osm po většinou čtyřech květech a nic necejtím :() Nejsou však tak trvanlivé jako například u phal nebo střevičníků a jsou náchylná k poškození. Právě kvůli barevnosti a křehkosti se jim přezdívá "míchaná vejce". Na zimu potřebuje chladnější podmínky a omezení zálivky. Co jí velmi prospívá je letní pobyt venku. Kdo pěstuje kaktusy a sukulenty s podobnými podmínkami může si jí bez obav sehnat a pěstovat. Je to v optimálních podmínkách velice odolná a nenáročná orchidej vhodná pro každého pěstitele.

(ORCHIDEJE - M. Zoun)

P.S. Ta moje první asi nebyla....nebo jsem spíš nebyla já dobrý pěstitel....tenkrát...

Jak se rodí krása....

Jelikož se mi chystala rozkvést orchidej

která mi nelkvetla dlouhé čtyři roky, napadlo mne zdokumentovat jak dlouho to takové rostlině trvá.

Pozorování jsm začala až v okamžiku, kdy už bylo jasné že to co se objevilo mezi hlízami jsou opravdu poupata

a ne nové hlízy. Takže fotit jsem začala až začátkem února, ale zárodky poupat se objevily už v prosinci. jen jsem

nechtěla předčasně plašit a radovat se. No a dneska ráno už byly krásně rozkvetlé tři květy....

Neděle versus pondělí....

Myslím že moc dodávat

k následujícím obrázkům ani nemusím....

Ty v neděli kvetoucí krokusy, jsou ten menší trsík před tou hlavou

Ježíšku, na křížku....

.....tobě musí být ale zima....

Podél strouhy.....

....dlouhý věk, stojí spousty vrb.

Staré, mladší, nejmladší stíní květy fialek.

Některé už bolí kmen a tak si trochu lehly,

Jiné koruny své ku obloze zvedly.

Strouha jako nitka vine se, mizí kdesi v dáli

a ty vrby na břehu rády by si hrály...

Na honěnou se slunkem, na slepou bábu s nocí....

Odkaz na zajímavé kurzy....

Mám tu pro ty z vás,

kteří rádi něco dělají rukama, fotí a chtěli by se ještě zlepšit, rádi by se naučili pracovat s Photoshopem nebo se podívat i na další kurzy, odkaz na skvělé stránky kde jsou videokurzy a navíc jsou zdarma. Jen se přihlásíte, vyberete si kurz který vás zajímá a už se jen můžete dívat a poslouchat lektory.

WWW.KURZYPRORADOST.CZ

Přeju vám příjemné chvilky učení a radost z hotových výrobků, nebo pěkných fotek.

Mechový svět....

Když si včas všimnete, a máte možnost

fotit na opravdu dobré makro (u majitelů zrcadlovek či aparátu s možností výměny objektivů to je ještě lepší) tak máte možnost nahlédnout do mechového světa. Mě se to podařilo podvakrát, jednou s dešťovými kapkami a včera se zmrzlými kapkami, které mne právě svým třpytem zaujaly....I když právě ten krásný třpyt mi prostě ne a ne a ne se podařit zachytit.

A zase ty barvičky....

.....tentokrát opět v krásném západu slunce.

Včera totiž se snažilo sluníčko tu a tam vykouknout a v pozdním odpoledni už dokonce na obloze zůstalo a tak mohlo rozehrát opět tuhle krásnou a hodně barevnou podívanou. Málem mi ušla, jen čistě náhodou jsem se podívala z okna a viděla v oknech protějšího domu takové zvláštní zbarvení tak jsem se šla podívat proč...

Paphiopedilum insigne....

V neděli kdy jsme se konečně vypravili

s mužem podívat se k snovi na jejich bydlení, jsem při výběru kytičky pro jeho dívku u které jsem si tak trochu neěco žehlila, narazila na nádherné střevičníky a tak jsem tam nad nimi áchala, až mi v pondělí muž jeden donesl. Byly opravdu nádherné, i v dobré formě takže mi udělal ohromnou radost. Hned jsem vzala k ruce chytrou orchidejářskou literaturu abych si určila odrůdu. Jelikož jsem ten samý viděla tuším u Katky, je možné že ho budou mít i mnozí další a tak pár rad k pěstování myslím nezaškodí.

Druh se jmenuje Paphiopedilum insigne a patří mezi klasické dlouho pěstované střevičníky.Na vrcholu obliby bylo v první polovině 20. století, a to jak u sběratelů, tak v domácnostech u běžných lidí. Chladnější podmínky v bytech těmto rostlinám velice vyhovovaly.Dnes je již méně rozšířené. Roste v himálajské oblasi na skalách pokrytých slabou vrstvou půdy. Kvete koncem podzimu a v zimě.Vyžaduje temperované až chladné podmínky, světlé až mírně zastíněné stanovště a velmi dobré větrání. Vyšší teploty nesnáší a jinak velice odolný druh potom chátrá a nekvete. Substrá běžný epifitní s přídavkem štěrku a písku. Rostlina je vhodná pro pěstování v chladném skleníku či zimní zahradě. Pokud jí poskytneme dobré podmínky, zvládnou jí pěstovat i začátečníci. Roste rychle a vytváří velké trsy a bohatě nakvétá. Květy vyrůstají po jednom na asi 20 cm vysokém stonku. Vzhledem k rychlému růstu se snadno množí dělením trsů - rostliny můžeme většinou dělit každý druhý rok.

(Orchideje Martin Zoun)

No a já dodávám, nebojte se když nemáte skleník ani zimní zahradu, studená chodba stačí, nebo kdo má dvojitá okna může jí dát mezi ně. Ale potom pozor na mráz a přímé slunce! Na léto jí dejte ven do stínu, mě se osvědčilo zavěšování orchidejí do korun stromů, jsou tak chráněné před prudkým deštěm i sluncem.

Jak fotila Rolejka....aneb trochu retra

Jak jsem se zmínila, moje

počátky focení se spojují se starou Rolejkou po dědečkovi. Pěkně na film, a černobíle. Jelikož se fotila na rozměr 6x6 cm, barevný buď byl špatně sehnatelný nebo byl dosti drahý stejně i tak následné vyvolání. Jednou jsem ale neodolala a ten barevný si koupila z učňovského platu 120 Kčs měsíčně. A jak uvidíte už tenkrát jsem preferovala hlavně kytičky. Obcházela jsem naší zahrádku a vybírala co na těch dvanáct snímků nafotit. Na tyhle fotky jsem narazila předevčírem, když jsem hledala jiné, z let dospívání kvůlivá jedné konfrontaci z kamarádem. Pěkně jsem si zavzpomínala nad ostatními fotkami, i to z jaké šílené (ne)kvality fotek jsem dokázala být nadšená. Ostatně většinou šlo o vzpomínky a těm nevadí jak kvalitní jsou obrázky které je doprovází. Hlavní je mít je čím podpořené. A nějak mi bylo smutno z toho, že ty krásné a bezstarostné časy pominuly tak rychle.....

Ještě prosím omluvte to, že fotky nejsou oskenované, ale pouze ofocené. Snažila jsem se trochu upravit jejich porozmazaný a zašuměný obraz.

Barvičky....

Aby tu nebyly jen černobílé

nebo zatažené fotky, tak pro změnu nějaké barvičky. Koupila jsem si tentokrát pro radost domů malé irisky, ještě jsem je z těhle rychlených květinek neměla a navíc jsem neodolala jejich krásné modré barvičce. No a po odkvětu mám zase co dát do záhonku . Vzaly to pěkně hopem, v úterý nebylo po poupatech ani památky a ve středu večer už krásně kvetlo všech šest rostlinek....

Dalším barevným adeptm je orchidej která mi vykvetla minulý týden, jen těch poupat ěla podstatně víc, ale ta buď zaschla nebo je ulomily kočky....

Staré chalupy podruhé....

Včera jsem měla zase cestu do města,

a to tentokrát zkrášlovací. Koneně zase jsem se dostala ke své kadeřnici, protože jsem nehodlala opět riskovat že barva bude tak šílená jak minule a o střihu už vůbec nemluvě. No a tak mne cesta vedla zase okolo pár starých chalup. Fotky jsem dělala mobilem, protože jsem se zdržela víc než jsem chtěla a na autobus jsem vyběhla oblíkajíc se po cestě a foťák zůstal doma. Takže se mi nevešly trošku do záběru celé....

Ta čeká jestli dopadne jako její sousedka, tedy jestli se propadne a rozpadne

Za to vedlejší je pěkná fintilka

Chalupa U kostelíčka patří třebovskému spolku a každý rok na podzim se její okolí stává dějištěm Jabkancové pouti

o které jsem tu už jednou psala a recept na jabkance najdete v odkaze. Přiznávámse, že já za celou dobu jsem tam ještě nebyla, tyhle veselice nejsou můj šálek čaje....