....dlouhý věk, stojí spousty vrb.
Staré, mladší, nejmladší stíní květy fialek.
Některé už bolí kmen a tak si trochu lehly,
Jiné koruny své ku obloze zvedly.
Strouha jako nitka vine se, mizí kdesi v dáli
a ty vrby na břehu rády by si hrály...
Na honěnou se slunkem, na slepou bábu s nocí....
Moc pěkné potůčkové fotky..
OdpovědětVymazatKrásné fotky.
OdpovědětVymazat[2]: Hmmm, tak mne občas popadne básnění. Můžeš se podívat do rubriky Básničky, povídky a jiné....nebo do TT.
OdpovědětVymazat[1]: No prázdní se mi archív a nových nějako nepřibývá, tak hledám kde jsem ještě nehledala....
OdpovědětVymazatVypadá to spíše na podzim než na jaro.
OdpovědětVymazatJo vrbám u potůčku,těm se daří.
OdpovědětVymazatCez leto tam musi byt krasne.. :)
OdpovědětVymazat[7]: A víš že ne? Je to zarostlé vysokánskými kopřivami a jinýmy plevely a nevypadá to nijak zvlášť pohledně.
OdpovědětVymazatKrajinka je to pěkná.
OdpovědětVymazatMoc hezký doprovodný text :)
OdpovědětVymazatVím, že to člověk na konci zimy musí překonat, ale tohle je přesně ten stav, kdy na mě krajina působí ještě depresivněji, než pod sněhem.
OdpovědětVymazat[11]: A to je jaksi "lepší" stav věci, když to zaroste kopřivama a jinejma plevelema je to ještě bezútěšnější....krajina po čerstvě roztátém sněhu je vůbec taková divná, spláclá tráva, místy sněhová plíseň, odkrytý veškerý bordel který je přes rok zarostlý, polámané větve....
OdpovědětVymazat[12]: Jo, jo to je přesně ono, nic není milosrdně skryto ani pod sněhem a ještě ne v zeleni a všechno je syrové, olezlé spinavě šedé a čiší z toho chlad.
OdpovědětVymazatVrby jsou nezmaři, naštěstí. Za chvíli možná budou vzácností...
OdpovědětVymazat