Chodíme dál ....

.... a dál se kocháme vší tou krásou. Některé druhy znám, jiné mi jsou povědomé a na další koukám jak puk. A mám dojem že chci snad všechny orchideje světa. Asi stejný pocit má dítě v Legolandu nebo Disneylandu ....

A jsme tam ...

....kde nás čeká další nádhera a kam jsem se, přiznávám, velmi těšila. A jak už to bývá, těšit se znamená občas i trocha zklamání. Tak Blondí mne už trochu dopředu upozornila co mne čeká, ale skutečnost byla o dost horší. Byla jsem ještě v zajetí zážitků z předchozího krásného prostředí zámku a teď jsem byla vyplivnuta do obrovských hal moderního výstaviště plného různých artefaktů a prodejců, a tisíců lidí. Jak správně řekla Blondí : " Bože, to je chocholkouškov ! "

Byl... Když jsme se přes různé chodby a okolo několika hal dostaly tam kam jsme chtěly, tedy do haly kde se konala výstava "Orchideenwelt " sice se před námi otevřel pohled na nekonečné řady nádherných aranžmá, ale také na prodejní stánky a lidi. Lidi s oranžovými kbelíky OBI. Ten učaroval Blondí jako správné zahradnici. Kdo máte zahradu znáte to. Potřebujete něco dát do kbelíku a jako na potvoru žádný není volný. Takže se ukáže, že nejpotřebnější věcí na zahradě jsou kbelíky, kterých není nikdy dost. A těmi provokovaly hromady návštěvníků. A kdyby jen jedním, oni si je nosili po třech nebo pěti! Sice jsme koukaly po všech těch nádherných květech, kochaly se i kvetoucími kaktusy a masožravkami, nicméně stále jsem cítila to Blondí napětí při jejím pátrání kdeže je ten pramen z kterého tryskají ty kbelíky ....

Ale byla mi i velkou pomocnicí v rozhodování při koupi orchideje. Měla jsem v plánu tři druhy, přednesla jsem svou představu a už to jelo. Tohle ne, to je napadený škůdcem, tohle ti nebude kvést ani za boha, tohle možná jo, a nechceš tuhle? Prostě jít nakupovat s orchidejářkou když máte určitou představu je docela dobrodrůžo. Ale díky bohu za ní, protože při některých cenách se to opravdu vyplatilo, že mne držela zkrátka a jsem jí za to vděčná. A tak ve finále jsem si z výstavy orchidejí paradoxně vezla orchidej jednu, za to plnou tašku trvalek a cibulovin ....

Procházka parkem ....

.... kolem zámku pokračuje. Okolo jezírka z minulého článku se dostanete k části parku kde jsou skleníky. V těch jsme už byli v prvních článcích (nedodržela jsem úplně časovou linku, jak jsem byla natěšená vám ty krásky ukázat, začala jsem trochu zprostředka) a po jejich prohlídce se další cestou vydáme dál do parku. Najdeme tu japonský pavilonek na čajový obřad (vzhledem k tomu že se stále okolo něj motalo hafo lidí a lezlo dovnitř a ven a dovnitř, nemám ho vyfocený) okolo kterého jsou připravená místa na usazení bonsají. Vede k němu malá branka ve zdi kterou střeží už hodně vzrostlý pieris. Opět projdeme brankou na hlavní cestu a už se jen pomalu vracíme k východu, protože už se čas nachýlil k další cestě a to na drážďanské výstaviště kde probíhá velikonoční veletrh jehož součástí je velká mezinárodní výstava orchidejí Orchideenwelt ....

Kolem dokola zámku ....

.... je i hezký park, kde jsou vystavovány na různých místech

zdejší bonsaje, a i tato sbírka je velmi rozsáhlá. Při naší návštěvě ještě byla většina zazimovaných a ve sklenících bylo jen pár těch, které venkovní zimování nesnášejí, takže povětšinou azalky. 

Vzhledem k tomu, že se při příjezdu vloudila trochu časová chybička, my dojeli o půl desáté ale zámek byl otevřený až od deseti, procházely jsme se parkem a kochaly se krásným dopolednem ....

Krasavice č.2 ....

....byly na zámku Zuschendorf pokojové azalky. Ovšem pokud si představujete rostliny velikosti 20, 30 centi v průměru, tak na to okamžitě zapomeňte.To co se vystavovalo byly stromy kolem dvou metrů. Tvarované do různých podob a vypadající jako mnohopatrové šlehačkové dorty. Jen jsem si říkala, jestli není škoda, že ta všechna krása kolem nevoní. Jenže možná zas při té koncentraci květů by to možná bylo spíše nepříjemné....

Kamélie napodruhé ....

Dnes se podruhé vydáme do skleníků zámku Zuschendorf 

za jejich obyvatelkami - kaméliemi. Jedna tam byla opravdu vysoká přes dvě etáže. Mohla mít tak cca 6 m na výšku. Vidět z ní byla krásně celá koruna. Na zámku ale také mají velkou sbírku bonsají, ty ještě byly bohužel zazimované, jen ve sklenících bylo k vidění pár těch choulostivějších, které přezimování venku nesnesou. A ke kaméliím i nádherné ohromné azalky. Venkovní ale i interiérové. Ty budou mít svou samostatnou kapitolu...

V zajetí kamelií ....

Po trochu delší přestávce, částečně plánované, částečně neplánované mám konečně možnost začít psát o mém výletu z 30.3. Ten se nesl ve znamení květů kamélií a orchidejí. Zatímco rozmanitost orchidejí je mi vcelku známá už z jiných výstav, kamélie pro mne doposud byly tak trochu velká neznámá. Ne že bych tuto květinu neznala, ale neznala jsem tu úžasnou rozmanitost květů a jejich barev a barevných kombinací. Musím říct, že něco tak nádherného jsem dlouho neviděla.

Celou tuto krásu můžete obdivovat v letohrádku zámku Zuschendorf který najdete v údolí Seidewitztal při výjezdu z města Pirna směrem na město Liebstad, a v přilehlých sklenících jeho parku. 

Zájezd je časově naplánovaný do jejich nejkrásnějšího kvetení, kdy už je většina květů rozkvetlá, ale stále ještě jsou na keřích i poupata. Máte tak možnost vidět tyto květy v různých stádiích. Zajímavá je prezentace, protože ve sklenících jsou už keře ve velikosti ne zrovna přenosné, některé mají kolem tří metrů a kmínky o průměru 20 cm. Všechny květy jsou aranžovány v miskách z vodou, ve venkovních prostorách ve fontánkách. 

A protože jsem fotila a fotila a fotila a neměla jsem stále dost té krásy, květy jsem uspořádala do koláží. A stejně se do jednoho článku nevejdou ....

Nejen potěchou oka ....

....a oběti komerčnímu bohu, ale i potěchou ducha živ je člověk, a tak jsem se tímto heslem řídila tento uplynulý týden. Sobota, jak známo patřila výletu za krásou a nějakým tím shopováním (i když výjímečně ne hadrovým, ale rostlinným) a neděle po zasazení většiny přivezených úlovků patřila večer potěšení duše. Opět po čase do Litomyšle dorazil Ondřej Havelka s orchestrem a dokonce vyšel koncert na víkend kdy jsem nemusela žebrat u nikoho s kolegyň aby za mne šel do práce. 

Razili jsme s dcerou a synkem a všichni se těšili jak na hudbu, tak i na setkání s kamarádem ze sídliště,kde jsme v Praze nějaký čas bydleli. (To že jsme raději neobětovali tenhle barák a nezůstali v Praze je pro mne dosud to nejhorší životní rozhodnutí). Zklamaní jsme nebyli ničím, hudba jako vždy skvěle odsejpala, já seděla s přiblblým úsměvem člověka který je na vrcholu blaha a podupávala si do rytmu, a nejraději bych byla vyskočila, někoho popadla a šla s ním na ty kouzelné Ježkovi a Gershwinovi melodie tančit. A to prosím k tanci nemám absolutně vztah!

Pánům Ježkovi a Gershwinovi je věnován nový koncertní program nazvaný Rhapsódie v modrém pokoji aneb Dva muži mezi nebem a jazzem, a je složený z jejich nejznámějších skladeb. A samozřejmě nesmí na závěr chybět přeznámá Rhapsody in Blue v původním nastudování tak jak jí Gershwin složil pro klavír a jazzový orchestr.

Tečka jak hrom....desetiminutový standing ovation na závěr mluvil za vše....

Užili jsme si to, pokecali s kamarádem, já si za celý víkend poprvé na tom koncertu zarelaxovala abych pak hupsla do postele s druhý den hned po ránu vlítla do pracovního procesu. Naštěstí ještě s dobrou náladou, i když mi pořád nebylo zrovna nějak ejchuchu. Ten prevít moribundus se nechce nějak pořád vzdát.

P.S. A z pódia z rukou kamaráda se mi snesla tahle překrásná růže.

Blondýny na cestách, chocholouškov, mnoho krásných květů a jedno město vstalé z mrtvých ...

Když jsem byla vloni na podzim s Blondí na výstavě orchidejí v Botanické, domluvily jsme se, že teď v březnu vyrazíme společně do Drážďan na obdobnou akci. Málem ale na výlet nedošlo, nejdřív kvůli problémům s nástupem a výstupem Blondí v Ústí, potom díky mému ochoření které se mi taky podařilo naštěstí natolik zkrotit že jsem mohla přežít celý den na nohou.

Narozdíl ode mne, kdo musel vstávat ve čtyři ráno, a rozhodně ne s velkou radostí, Blondí v Ústí do autobusu vstupovala rozzářená, odpočinutá a vyspalá...

První na programu byl zámeček Zuschendorf a krása květů azalek a kamélií. Krásné místečko, ohromné skleníky plné úžasných a obrovských keřů, místy i stromů kamélií, a někdy i víc jak dvoumetrových azalek. Místo které dělalo té nádheře víc než důstojný rámec.

Další část nás čekala v Drážďanech, na zdejším výstavišti kde probíhal mezinárodní velikonoční veletrh jehož součástí byla i výstava orchidejí Orchideenwelt. I zde byly vystavovatelé a prodejci z mnoha zemí, známých svými kvalitními rostlinami. I když veletrh byl velikonoční, měl s velikonocemi asi stejně společné jako ruské vojenské čepice s vánočními trhy. Prostě jak to nazvala Blondí CHOCHOLOUŠKOV. Přestože hala s výstavou byla prostá stánků s blbostmi, aranžmá a květy přenáramné, docela mne to prostředí zklamalo. Byla jsem tady v Čechách na výstavách v Praze v Paláci kultury a v paláci U Hybernů a Botanické zahradě, kde prostředí bylo úplně jiné, i když ve velkých prostorách, tak podstatně komornější.

Nebylo tu sice tolik prodejců co v Drážďanech, to v žádném případě, ale prostě mi připadlo to prostředí nedůstojné těch nádherných květin. 

Parádní jarní den jsme zakončily malou procházkou po centru Drážďan a posezením na náměstí Neue Markt před kostelem Frauenkirche v zahrádce jedné velmi pěkné restaurace.

Takže nastávající dny na blogu se ponesou ve znamení barev a květů ....

Mříž ....

Zlaté .....

Pod mostem ....

Myš ....

.... buclatá jak soudek. 

To mi vzniklo pod rukama. Poslala mi obrázek dcera, jestli když nebudu vědět co dělat, jestli bych jí neuháčkovala Bobuli. No pravda, když jsem jí dělala čepičku z šedivé dolphinky, přemýšlela jsem co ze zbytkem a taky mne napadlo to samé co dceru. Myš. Ale trochu mne zaskočilo jak jí uháčkovat to tělíčko, byl to totiž postup který neznám a návod jsem nikde nenašla. A tak jsem si říkala, nějak něco dám z jednoho videa, něco z druhého a možná z toho něco vyleze. A vylezlo. Pěkně vyžraná myš, co myš, no skoro krysa.... Ale Bobule jí popadla a nedala z ruky ....

Sobotní dopolední mišmaš ....

V sobotu jsem měla celodenní hlídání Bobule. Dcera s partnerem potřebovali dělat na zahradě, sázeli totiž okolo plotu drátěného ještě plot živý, a to prostě s Bobulí za zády dost dobře nejde. Snaží se pomáhat ale tím se hlavně motá a zdržuje. A tak jsem byla požádána o dohled a hlavně její zabavení. Takže o čtvrt na deset už jsme vyrážely s kočárem směr stezka na Suchou podívat se na koníky. Sice až tam jsme nedošly, měly jsme návrat do dvanácti kvůli obědu, ale i tak jsme nějaké koníky potkaly. Ono s tím malým zvědavínkem člověk moc rychle jít nemůže, navíc co chvíli po vysazení z kočárku chtěla obléknout nebo sundat "bundu" (vestu) a cpala si na hlavu nebo zas sundavala čepici. Pak vestu za sebou tahala jak psa na provázku, občas jsme se vracely pro odpadlou čepici nebo nákrčník. Když už všeho měla dost, zavelela hačí a usedla na nejbližší  lavičku. Když jsem si sedla i já, sjela bleskově jak had dolů a z kočárku mi podávala foťák opět s výrazem A teď mě foť. Což jsem jí velmi ráda splnila ....😉

Bledulíny....

.... v rezervaci jsem dneska odpískala, dcera mi včera nabídla až mne poveze domů, že se tam , pokud nebude pršet zastavíme. Jenže po včerejšku, kdy jsem asi trochu po celém dni venku nastydla či už něco ve mě sídlilo, mě večer začalo krutě bolet v krku a téct z nosu jsem byla ráda, že už jedem domů. A hned jsem zahájila panadolovou kůru abych to zas od sebe odehnala. A tak se zatím můžu kochat já i vy těmi, které mi kvetou na zahradě ....