21 září 2020

Když jsme ...

 


.... seděli s Míšou a Petrem na obědě v Dobřichovicích

a probírali Petrovu výstavu, zeptal se mě: " A co ty? Kdy ty uděláš výstavu? " a Míša se samozřejmě hned přidala se svou vodou do mlýna : " No, třeba ty tvoje fotky do barvy ..."

Už víckrát mi v komentech někteří z vás psali že ty moje fotky by se hodily na výstavy, a já vám vždycky odepisuji, že si myslím, že je mnoho lepších fotografů kteří si mohou dovolit své výtvory prezentovat veřejně. A druhá věc, a pro mne dost nezanedbatelná jsou finance na takovou akci. A ty se nedostávají. To samé jsem oběma řekla a Míša, had z ráje, mi hned na to odpověděla: " Tak udělej výstavu na blogu! "

Musím říct, že mi to ale stále vrtalo hlavou, obzvlášť když jsem se ptala Petra jestli si vážně myslí, že ty moje výtvory by se vůbec na něco takového hodily. Řekl mi, že by to byl hlavně posun pro mne, a je to asi fakt. Nejen že už další fotky dělám s vědomím toho jak by mohly lidi zaujmout a co víc, učím se výběru. To je pro mne ta nejdůležitější změna. No a tak jsem do toho šla ... a uspořádala "výstavu" v mé virtuální galerii. Chtěla bych tam občas publikovat výběry fotek z různých žánrů. I když u mě tedy těch žánrů moc není, všichni víte že jsem asi nejvíc na ty kytky. Ale občas si zafotím i něco jiného a budu se o to snažit stále víc. První "výstavu" jsem nazvala VŠECHNY BARVY DUHY

tak jak mě vlastně navedla Míša na téma, které bych mohla lidem ukázat. 

Takže na této adrese najdete mou galerii Photography World

https://photography-world17.webnode.cz/

jinak odkaz bude stále k dispozici i v menu blogu






20 září 2020

Na jedné straně ...

 

.... s ní během roku na zahradě svádíme

nekonečný souboj který začíná v dubnu a končí někdy v listopadu, ale na druhé straně si jí do zahrady dobrovolně sázíme a kocháme se šustotem jejích stébel či obdivujeme krásně načechrané květní laty které buď půvabně vlají ve větru a připomínají vlasy víl, nebo vypadají jak malé fontánky. Myslím že už mnozí pochopili, že mluvím o trávě či o travách. A těm, nebo té, protože se jedná o jednu mou oblíbenou, která svými latami zdobí právě teď lesy. No, spíš jejich pozůstatky, protože miluje slunná místa lesních pasek a holin. Tou kráskou je třtina křovištní a její zlaté laty, které v podvečerním slunci ještě více zlátnou a třpytí se ....

19 září 2020

Tohle nedělám ...



.... často, ale tohle mne opravdu nadchlo.

Myslím že konkurovat tomu může jen Blondí se svými zážitky se Soptíčkem. Převzato s Fb ....


DĚDEČEK S VNUČKOU NA WC
Jestli máte vnučku, pravděpodobně řešíte podobné dilema, když řekne:
"Dědo, já musím kakat."
Na pánský nebo na dámský? Samozřejmě, že ji odtáhnu na pánský, jenže ona protestuje:
"Ale tohle je klučičí! A já jsem holka."
"No to máš smůlu, já na dámský nejdu. Proč se ti tu tak nelíbí?"
Načež Simonka pronese nesmrtelnou větu:
"Protože tady je to plný bimbasů."
Na to není co říct. Má pravdu. Do značné míry. Jeden pán u pisoáru musel na chvíli přestat, jak se začal smát.
"A kluci jsou čuňata. Jozífek u nás říkal, že jednou počůral i světla na stropě."
"No, to má výkon." Ocenil jsem a tlačil jsem ji do kabinky.
"A učitelka se prý ptala, co to dělá a on se otočil a taky jí počůral."
Více pánů u pisoárů muselo přestat, ale Simonka si smíchu vůbec nevšímala.
"A paní učitelka křičela, takže přiběhla paní uklízečka."
Na chvíli nastalo ticho v napjatém očekávání. Simonka si rozepla kalhoty a já ji vysadil na prkénko.
"A taky ji počůral."
Pánské záchodky se změnily v bezva Show.
"Radši tlač," pronesl jsem zničeně.
"Mě to nejde. Pomůžeš mi?"
Věděl jsem, že každý poslouchá, ale co jsem měl dělat. Jinak tu zkysneme navěky.
"Heeee..." začal jsem neochotně.
A Simonka se chytla: "Heeee..."
A odvedle z kabinky se ozvalo: "Heeee..."
A od pisoárů se ozvalo několikahlasé: "Heeee...."
Byli jsme Mužsky tlačící sbor.
Simonku to nadchlo, takže to zkusila ještě několikrát. Hlavně, že to zabralo a padalo to tam, což komentovala slovy: „Jé, mně se úplně vysypalo bříško." A pak to zazdila:
"Já udělám celou rodinku čokoládových anakond, jo?" radovala se. Jen jsem odevzdaně přikývl.
"Já si myslela, že si jen prdnu a teď se mi narodila celá rodinka," kopala nožkama spokojeně do mísy.
"Já to tady snad dneska nedodělám..." ozvalo se od pisoárů, když ustal smích.
Hotovo. Hledal jsem vlhčené ubrousky, Simonka chvíli čekala, pak jí to přišlo dlouhé, tak povídá:
"Ty jsi zapomněl hajzlíka papíra! A teď tu budu muset stát a čekat až uschnu."
Našel jsem je. Utřeli jsme, oblékli se, Simonka i chtěla sama
spláchnout. Tak jsem ji nechal spláchnout a ona:
"Pa pá, hovínka! Mějte se, hezky plavejte a nezlobte tam."
U pisoárů bychom z fleku mohli vybírat vstupné. Táhl jsem vnučku ven.
Zatímco si vyhrnovala rukávky k mytí, přišla s dotazem dne:
"Dědo a co dělají hovínka, který nemaj maminku ani tatínka?"
Spolkl jsem větu, že to asi budou zasraný sirotci a rychle jí umyl ruce.
Pisoáry se konečně uvolnily a jeden z nastojáků při vycházení ven povídá kamarádovi:
"Tady je to skvělý, sem musíme chodit častěji."
No. My ne. Už nikdy.....
P.S. Babičkám se tohle přihodit nemůže.


18 září 2020

Uvědomila jsem si....



.... že jsem neukázala pár fotografií,

 které vznikly z autobusu při cestě do a z Příbrami. Jsou to fotky pozůstatků dlouholeté důlní činnosti, obzvlášť pak pozůstatky šachet z dolů, kde se těžil uran. Příbram spolu s Jáchymovem byly dvě největší lokality v naší zemi, kde se uran těžil a navíc se staly nechvalně známými svými lágry, které zde vznikly a kde byla komunisty po procesech v padesátých letech vězněná elita českého národa. 

Když jedete autobusem zastaví na zastávce Bytíz. Dnes to něco řekne jen nemnoha lidem, možná ještě příslušníkům rodin, jejichž někteří členové měli pletky se zákonem, ale v padesátých letech to bylo obávané místo pro všechny, kdo se vzepřeli komunistické ideologii, či se provinili tím, že za války bojovali za naší svobodu i svobodu Evropy na špatné světové straně. Tedy ne na Východě, ale na Západě. Tzv. Zápaďáci také tvořili velké procento zde vězněných, jen tu a tam se našel i nějaký vrah či defraudant s vysokým trestem.

Lágr Bytíz vznikl v roce 1953 a hned se stal největším uranovým lágrem, s 1890 odsouzenými, povětšinou politickými vězni. Dříve byl zde na Příbramsku jiný lágr pro politické, a to lágr Vojna, stojící na úpatí stejnojmenného vrchu, nedaleko od obce Bytíz. Dodnes se zachoval ve své původní podobě z doby vzniku, a to bylo v letech 47 - 49 kdy jej stavěli němečtí váleční zajatci jako pracovní tábor. Když ale na přelomu 40. a 50. let byli němečtí zajatci odsunutí do Německa, tábor se vyprázdnil. Ale ne nadlouho. Po komunistickém puči v roce 48 sem začali odvážet všechny kdo byli novému režimu nepohodlní. Vznikl tak největší tábor nucených prací v souvislosti s těžbou uranu v Československu. V roce 51 už měl přes 750 vězňů.

V roce 51 se také změnil status lágru, z tábora nucených prací se stal Nápravně pracovní tábor, což bylo vězeňské zařízení. Na Vojnu tak byli umisťováni všichni odsouzení ve vykonstruovaných procesech, většinou za vlastizradu s deseti a víceletými tresty. V roce 56 měla Vojna už 1517 vězňů. Proto už v roce 53 vznikl druhý lágr, Bytíz.

Sem byl po amnestii v roce 61 přesunut zbytek vězňů z Vojny, která následně v roce 64 ukončila činnost. Až do roku 2000 jej využívala česká armáda. Později zde vznikl Památník obětí komunismu. Jeho podobu si můžete připomenout v seriálu Zdivočelá země, ostatně sám autor knižní předlohy,Jiří Stránský, si prošel oběma příbramskými lágry.

Na rozdíl od Vojny, z původního Bytízu se nezachovalo nic. V roce 62 se díky důlní činnosti propadla část tábora a zbytek byl zrušen a nedaleko byl postaven nový, který sice v jiné podobě slouží dosud. Je zde totiž Věznice Příbram. Takže se osud totalitního komunistického vězeňského lágru uzavřel v kruhu ... 

V Příbrami tak najdete nejen krásný poutní barokní areál, ale i mnohem smutnější a temnější areál, s nímž se možná někteří obyvatelé areálu prvního měli čest seznámit osobně. A na hodně dlouhou dobu. Takže Příbram skrývá v sobě dvě tváře dějin naší země, jak ty osvícené tak ty mnohem smutnější a krutější ....

Těžní věž bývalé šachty Bytíz. Autobusová zastávka je hned u ní. Od ní se také jde dál pěšky do areálu věznice, která je za haldou kousek od těžní věže. Tahle těžní věž je také první, co zdálky na dálnici z Příbrami vidíte.




Další bývalá těžní věž je jen o jednu zastávku dál. Celá důlní činnost se tu připomíná jmény zastávek. Šachta 21, šachta 16 ...



Důlní činnost už byla na Příbramsku pozastavena, a většinu z těch dolů, které se zachovaly, spravuje Hornické muzeum Příbram, které je největším svého druhu. Zdejší doly jsou častým cílem turistů ...

17 září 2020

Nějak se nám ...



.... přívětivost minulých dní, co se 

týče sluníčka dnes vytratila, i když je zatím stále příjemně teplo, a tak si dáme zbytek sluníčkově žlutých obrázků. Opravdu  sluníčkově žlutých jen jménem, neboť při jejich focení bylo zataženo stejně jako dnes. Což ale naštěstí u žlutých květů je výhoda, neb nemají na sobě přepaly. I když .... teď v době kdy tohle píšu sluníčko jako by vytušilo, že ho pomlouvám se snaží mraky překonat, občas se mu to i podaří, ale spíš vyhrávají ty mraky ....

16 září 2020

Nejen zahradní ...


.... květy jsou krásné. Zdárně jim půvabem 

ale i názvy sekundují ty "méně" pohledné a oblíbené květy luční. Třeba taková Krajka královny Anny, čekanka, divizna .... mimochodem čekanka mne jednou inspirovala ke krátké doprovodné básničce k fotkám, které jsem už tady na blogu kdysi publikovala. Nebo taková divizna, čemu ta se může divit? To spíš já koukám jak divizna, když se podívám zblízka na její květ ....


15 září 2020

Protože jsme tu ....



.... měli takový malý časosběr, trochu

 v něm budeme pokračovat. Těm rozčepejřenejm fotkám odkvetlého bodláku předcházely fotky kvetoucího. Tedy jiného, vedlejšího, ale stejného druhu. I s návštěvou ....


14 září 2020

Když už se ....

 


.... začalo jednou chmejřit, tak tomu tak ještě 

chvíli bude, protože se mi podařilo vyfotit jeden bodlák v rozmezí čtrnácti dnů, tak jak se postupně rozpadal. Proto se vám asi bude zdát, že fotky jsou stejné ....


13 září 2020

Nastává čas ...

 .... chmejření. Tedy odkvétajících bodláků a 

jiných rostlin, které se rozmnožují tím, že do světa vysílají svá semínka na padáčcích. Po první vlně pampelišek právě teď na podzim nastává ta druhá, bodláková. Takže chmejříčka najdete létat vzduchem, uvízlá v záclonách anebo, jako v tomto případě, v pavučině ....

12 září 2020

Jen jednou ...

 


.... se mi podařilo nafotit hru 

paprsků slunce a kouře z ohně. Bylo to před mnoha lety u kamaráda na chatě. Tenkrát také pálil nějaké větvě a připravoval oheň na opékání buřtů a také tenkrát svítilo sluníčko z toho správného úhlu. Jak už jsem vážně tak prdlá, mám pořád při ruce foťák a neodolala jsem těm hrátkám. Některé fotky vypadají, jako kdyby za chatou vzlétalo UFO ....

11 září 2020

Z trochu ....


.... jiného soudku. Inspirace. 

Věc která je důležitá pro jakoukoli tvůrčí práci. Je jedno jestli je člověk spisovatel, malíř, sochař, fotograf nebo si jen tak tvoří pro radost. Vždycky za jeho prací stojí nějaká inspirace. Něčím nebo někým. Už mnohokrát jsem při svých fotopokusech řekla, že pro mě je velkým inspirátorem Čerf, a po každém shlédnutí jeho výstavy se snažím inspirovat a zkoušet si jeho postupy. Nejinak tomu bylo i po té poslední. Mám moc ráda jeho Kouzelnou zahradu a fotky které vznikají zoomováním během expozice. Když jsem uklízela na chatě staré větvě a hromady šišek pálením, dým a sluníčko vytvářely zajímavé úkazy a tak jsem si vzala foťák a zkoušela si právě tuhle Petrovu techniku. No co z toho vzešlo posuďte sami. Rozhodně pořád je v tom pro mě Petr machr č. 1


10 září 2020

Když už jsme se ...

 

.... přiblížili nadohled k poutnímu areálu 

Svatá Hora, budeme tedy pokračovat dál od Svatováclavského dubu až před samotný areál. Tady vás překvapí rozlehlé prostranství, kde uprostřed stojí vcelku malý, až skoro lehce přehlédnutelný Mariánský sloup. A přímo před vámi je průčelí areálu. Svatá Hora u (v) Příbrami je považována za jedno z nejkrásnějších a nejdůležitějších barokních poutních míst. Je opředené pověstmi a neví se přesně kdy zde byla postavená první kaplička zasvěcená Panně Marii. Zda to bylo ve 13. nebo 14. století. Jedno je jisté, že to byla kaplička jednoduchá a její části jsou dnes součástí baziliky minor. V sedmnáctém století už je znám půdorys Svaté Hory který opisuje půdorys prapůvodní kaple. Celý areál tvoří komplex ambitů o rozměrech 80 x 72 metrů. Uprostřed stojí na vysoké kamenné terase s balustrádami srdce celého místa, bazilika minor. K severní straně ambitů přiléhá bývalá jezuitská rezidence a od severozápadního rohu vede dolů do města 353 krytých schodů.

Hlavní vstup do areálu je Pražským portálem se sochařskou výzdobou od Jana Brokoffa a Kiliána Ignáce Diezenhofera. Druhý portál na opačné straně je vyzdoben sochami Ondřeje Filipa Quintainera. V rozích ambitů jsou čtyři osmiboké kaple, Pražská, Mníšecká, Plzeňská a Březnická. Pod Plzeňskou kaplí se nachází ještě kaple sv. Maří Magdalény, jak jinak než vyzdobená umělými krápníky jejíž výstavbu financoval generál Joannes de Lacron. Architekt největších úprav a oprav areálu byl Carlo Lurago.

Uprostřed ambitů stojí již zmiňovaný kostel Nanebevzetí Panny Marie. Tvoří ho původní gotický základ obestavěný čtyřmi barokními kaplemi. Ústřední oltář je celý ze stříbra, stejně tak i sochy českých patronů v kapli sv. Františka nebo andělů v kapli Panny Marie Pomocné. Celý areál má nádhernou a bohatou freskovou a štukovou výzdobu. 

To, že zde bylo zřejmě poutní místo již za vlády Karla IV. naznačuje i nedaleký pramen a mariánská studánka.

Tolik teta wiki a historie, a teď tedy obrázková část. Jelikož fotek je opravdu hodně, a nelze je rozdělit na více článků, všechny můžete vidět v galerii zde. Sem dám jen pár pro představu o jak krásné místo se jedná ....

09 září 2020

Svatováclavský (Svatohorský) dub....


.... tedy jeden z mnoha které najdeme 

po celé republice, stojí i před poutním mariánským místem na Svaté Hoře dříve u Příbrami, dnes v Příbrami. Je to strom úctyhodného vzrůstu i stáří které se odhaduje plus mínus na 400 - 500 let. Ale to vám ostatně poví ona sám. Do toho mu já kecat nebudu ....








08 září 2020

Vzhledem k tomu ...


.... že dnes musím ještě dokončit

v trimování co v neděli začala na chatě chovatelka a spolumajitelka Myšpulína, tak nějaké delší vykecávání ani hodně fotek nečekejte. Sice jsem si  Myšpulína už trimovala třikrát, byly jsme domluvené, že mi ukáže jak na některá specifika jeho srsti, a chtěla navíc vědět jak mu už srst roste, protože jsme měli trochu problém se srstí na hlavě. Se vším byla spokojená, jen můžeme trochu ubrat s jídlem. On byl sice od mala zvaný u nich Myšelín, což částečně napovídá o tom, že byl vždycky takový oplácaný. Ale přeci jen už je trochu mišelínovatější než je zdrávo. A konečně se rozhodlo jestli se bude uchovňovat nebo ne. Bude a tak nás čeká jedna klubová výstava a možná příští rok brněnská Světová výstava ....

04 září 2020

Dnešní fotky ....


.... ještě navazují na předminulý článek.

Fotila jsem je u prvního rybníka, na louce nad rybníkem kde jsem byla zvyklá vídat mnoho druhů motýlů. Bohužel tentokrát ani ň. Tedy jeden bělásek se tam motal, jinak nic jiného. Další je focené od chaty a ještě další po cestě do Příbrami. Až na poslední mají společné jednu věc. Mraky. Ty mne provázely vlastně celý můj týdenní pobyt na chatě, s výjimkou onoho horkého pátku kdy se na obloze neukázal ani jeden ....