Od zámku k další ....

 

..... ze tří trójských expozic, Botanické zahradě

si vyšlápneme menší kopeček. Ovšem za to nás nahoře čeká paráda pro milovníky květů a peklo pro ty kdo je fákt nemusí 😁. I když si nakonec Padesátka našla svoje favoritky do truhlíků. Předexpozice

 která vás přivítá u vstupu, většinou keře a stromky v mobilních květnících, vás doprovodí spolu s vodními prvky po schodech nahoru ke vstupu do skleníku Fata Morgana. Skleník je včleněný do povrchu skály, čímž vznikl prostor pro vnitřní kaskádovité výsadby. Fata Morgana patří mezi evropské unikáty. Má plochu zhruba 1750 m2 a protínají jí cesty pro návštěvníky v délce 225 m. Expozice doplňují vodní prvky s největším, 4 m hlubokým tropickým jezírkem a 6 vysokým vodopádem. V jezírku můžete pozorovat z podzemní chodby mnoho akvarijních ryb v jejich přirozeném prostředí, stejně tak je uvidíte i z můstku nad hladinou. Ale nejsou to jediní obyvatelé té části skleníku, k vidění tu jsou i tropičtí motýli.

Skleník je rozdělený do tří hlavní částí, pouštní, tropické a vysokohorské. 

Po prohlídce skleníku jsme vyrazily na prohlídku venkovních expozic taktéž rozdělených do mnoha částí, nás ale nejvíc lákala Japonská zahrada, o které Padesátka řekla že i kdyby nic jiného, tak ta za návštěvu opravdu stála. Prošly jsme co se nám tak nejvíc líbilo, poseděly chvíli mezi květy a sešly se projít do vinice sv. Kláry. Ta původně patřila přímo k zahradnické části Trojského zámku pak jí ale přerušila komunikace vedoucí k ZOO. Dnes je součástí botanické i s expozicí o vinařství a vinařskou naučnou stezkou. Nově se zde rekonstruuje Viniční domek kde sídlí Vinotéka sv. Kláry, která je momentálně přesunutá do Ornamentální zahrady. Je to jediné místo v Praze kde se vyrábí a prodávají vína jen z této vinice. Dominantou vinice i zdejšího okolí je ale kaple sv. Kláry. Během roku se zde konají mše, výjimka jsou dva prázdninové měsíce kdy se mše nekonají. Pojmenovaná je po sv.Kláře patronce a jmenovkyni stavitelovi manželky Kláry Bernardiny, svobodné paní z Malzanu.

Z vinice jsme si došly do další části zahrady kde jsme si daly něco k jídlu a popití, v přilehlém pavilonu si prošly fotky z Czech natur photo a vydaly se dolů k východu. Jelikož jsme ale stále měly dost času a domů se nám nechtělo a byla sobota a krásně teplo, zamířily jsme na naší oblíbenou náplavku kde jsme při klasickém Aperolu probraly co život dal a vzal ....

Dostáváme se pomalu a jistě .....

 

.... ke konci prvního měsíce prázdnin.

Ten jsem si zpříjemnila týdenní dovolenou na chatě. A jak už mě znáte, víte že při každé takové návštěvě si jeden den rezervujeme s Padesátkou na naše oblíbené toulky Prahou. Sice jsem dopředu avizovala, že tentokrát vybírá cíl ona, jenže nakonec to dopadlo tak, že výběr byl zase na mě. Copak o to, jedno místo jsem měla už v plánu navštívit dávno, jenže vím, že Padesátka, na rozdíl ode mě neholduje moc květinám, těm říká souhrnně roští a tak jsem se neodvažovala vůbec ani pípnout o tom, že bych ráda do Botanické zahrady v Tróji....

Jenže! Jelikož jsem souhlasila že s ní půjdu na výstavu obrázku Ondřeje Sekory a to bez reptání, souhlasila tentokrát bez reptání ona s mou volbou. A tak jsme se vydaly do Tróje. Ač Pražák, až takhle na stará kolena objevuji v Praze místa kde jsem vůbec nikdy před tím nebyla, a takovým místem je Trojský zámek. Na svou obhajobu musím říct, že to nebylo z nezájmu, ale jednoduše proto, že v době kdy jsem v Praze žila byl nepřístupný. Tudíž první kroky po výstupu z autobusu vedly právě k zámku. Dovnitř jsme nešly, jen jsme si ho obešly kolem dokola .....

Abychom se konečně někam posunuli ....

 

.... dnes si dáme poslední květy

z mojí zahrady. Ale květů jako takových se nezbavíme, nicméně to budou květy z úplně jiných částí světa. Jen si ale mezi nimi uděláme malou procházku tady u nás. 

Na řadu dnes přijdou barvy modrá a zelená. Modré, přiznávám, moc nemám a každý rok si říkám že se musím po nějakých modrých trvalkách podívat. I když ono zas tak moc jich taky není. Spíš mám ty co kvetou z jara, cibuloviny buď v záhonu nebo v květináčích. jen jeden zástupce kvete o něco později a to bělotrn. Zelenou mi tu zastupují vlastně jen tři rostlinky.

 Kapradí, chocholatice a kontryhel .... 

Růžová a fialová ....

 

.... sice nemají takový optimistický

potenciál jako žlutá, nicméně myslím si že i květy těchto barev mají své kouzlo. Ať už to jsou "jen" obyčejné ocúny nebo slzičky Panny Marie, vysoké graciézní argentinské sporýše, nízké vřesy či rozložité mračňáky ...

Žlutá jako slunce ....

 

.... žlutá jako žloutek, žlutá jako ....

Nejdřív nic, a pak .....

 

.... se mi zas poštěstilo nafotit ještě včera 

pár fotek hodících se do Jarčiny podzimní výzvy. Přijela dcera s Bobulí že jdeme k přehradě hledat úplně novou kešku. Jsou z nich totiž teď ohromné lovkyně. Ono je to pro děti fajn, vyžene je to ven do přírody a ještě se pobaví. Nebrala jsem si foťák, jen mobil ale i tak se dalo něco ulovit. Krom kešky jsme našly ještě na stráni okolo i místo kde bylo spousta babek. Houby pořád rostou jak zběsilý a jak se ukázalo i mimo les, a do lesa za tu dobu co jsme hledaly šlo hodně lidí s košíky. Kešku jsem ve finále našla já což lovkyním trošku zkazilo radost, tedy hlavně Bobuli, ale ta měla pro změnu náramnou radost z toho, že babička našla babičky, jak říká babkám 😉 ....

Na poslední chvíli .....

 

.... ale přece, se mi podařilo nějak splnit

Jarčinu výzvu týkající se podzimu a jeho proměn. Myslela jsem, že snad ani při prodlouženém termínu nedám nic dohromady. Letošní podzim se sice vymyká svým teplým počasím, ale já moc nálady na nějaké procházky nemám. Jsem z práce dost utahaná, a tak když dorazím domů, většinou udělám co je potřeba a poté z chutí zapadnu do křesla a odpočívám. Na procházku už ani nemám náladu. Nicméně nějaké fotky se mi podařilo ulovit buď když jsme jeli k dceři nebo z oken pokoje či při výletu do Vídně ....

Jsme zhruba v půli července ....

 

.... a do dalšího výletování nám ještě pár dní

zbývá, tak si dáme zase malé květové intermezzo. Jelikož se mi nastřádaly květy různých barev, dáme si je opět v mé oblíbené duhové škále. Začneme barvou kterou duha sice neobsahuje, ale dalo by se říct, že na barevné škále je na místě prvním. Tou barvou je

 bílá ....

Zhruba týden po .....

 

.... po Festivalových zahradách jsme jeli 

s mužem do Litomyšle znovu, tentokrát ale na návštěvu k dceři. I když to nebylo nijak domluvené, nakonec jsme se u ní zas jednou sešli celá naše rodina, protože přijel i syn s přítelkyní. Ale nebojte, dnešní článek nebude o povídání si s rodinkou ale o něčem úplně jiném. Po cestě totiž bylo velké pole máků, a já při zpáteční cestě počítala se zastávkou abych si je nafotila. I když jsem tedy měla představu nafotit si je během zlaté hodinky, ta se mi nesplnila. Přece jen v půlce července sluníčko zapadá mnohem později než jsme se vraceli domů. První co mne praštilo přes nos když jsem vystoupila z auta byla charakteristicky nahořklá "vůně" máku. Obzvlášť když do něj pražilo sluníčko. To byla opravdu hodně intenzivní. Nechtěla jsem nějak poškozovat rostlinky a tak jsem si hledala vyjeté koleje od traktorů vzniklé při setí. Těmi jsem pak courala sem a tam a fotila a fotila .....

Po naprosto luxusní letní .....

 

.... sobotě v pozdním říjnu, strávené ve Vídni, 

zůstaneme i v dnešním článku ve slunečném dni. Ten následoval hned druhý den po častolovickém výletu a podíváme se do Klášterních zahrad v Litomyšli. Ten den totiž končila Smetanova Litomyšl a jako vždy byl v Klášterkách celodenní happening. S hudbou, pohybovým divadlem a hlavně klidem a pohodou. A přenosem závěrečného koncertu Smetanky. Vyrazili jsme až na muže všichni. Já, syn s přítelkyní a dcera s manželem a Bobulí. V zahradách jsme si ukořistili válecí vaky, lehátka apod. aby jsme měli co nejvíc pohodlí. Něco jsme sledovali jen tak na půl ucha, něco víc. A něco nám neříkalo vůbec nic. Ale kupodivu malým divákům se líbilo. Zřejmě jsme už holt o to dětské nadšení cestou životem přišli.

Takže jsme si povídali, popíjeli dobré pití, dávali si dobrou papku a hlavně si užívali krásný letní den v kruhu rodinném ....

Růže kam se podíváš ....

 

.... ať před zámkem nebo v parku či na nádvoří. 

To je práce hraběnky Diany Sternbergové. Nejen práce, ale i velký koníček. Její sbírka růží na zámku Častolovice čítá 200 odrůd které si i sama vysazuje. Ono všude po zámku i v parku je vidět její profese vyhlášené bytové designerky. A to nejen u nás ale i v New Yorku, Londýně či exotické Jamajce kde ostatně delší dobu žila. Po nástupu Václava Havla do prezidentské funkce se věnovala úpravě bytových prostor na Pražském hradě a zámku v Lánech. V roce 1992 jí byly v restituci navráceny zámky Častolovice a Zásmuky. 

I když jsme byly na zámku začátkem července, mnoho z té nádhery už bylo odkvetlé anebo ještě nekvetlo. Nicméně i to co jsme viděly stálo za to. Takže dnešní téma je jasné. Růže a další květy Častolovické .....

Na zámku i v parku ....

 

.... najdeme krom mnoha růží a krásných 

zákoutí i spoustu putti. Na vysvětlenou putti nebo putto jsou významným barokním a rokokovým ozdobným prvkem. Znamená to italsky děťátko nebo také amoret, dítě podobné andílku ale bez křídel. Hezky česky jsou to ty malé ozdobné sošky na schodištích, v zahradách či případně na kandelábrech. A v Častolovicích jich najdete hodně. Jukají na vás odevšad. Já mám v oblibě ještě jedno místo kde jich je spoustu a kde je moc ráda fotím a to obzvlášť dvě které neopomenu vždy pozdravit. I když teď když tak nehorázně zpoplatnili francouzský park u zámku v Dobříši už za nimi nechodím. Alespoň do doby kdy mi bude 65. To budu mít vstup zlevněný. Takže je jasné že ono místo je na zámku v Dobříši ....

Tohle se mi moc často ....

 

.... nestává, abych se trefila na blogu se stejným místem ve 

stejnou dobu do článků na blogu jiném. Jenže stalo se. U Jitky se můžete podívat na fotky z Častolovic stejně jako nyní teď u mě. Výletem do Častolovic se dostáváme na začátek července. Ačkoli tu bydlíme už přes třicet let, o tomhle zámku vím dlouho, dokonce jsme okolo pravidelně jezdili buď do Hradce nebo do Týniště nad Orlicí,  nikdy jsem tam nebyla. Jednou už jsme byli i na cestě, jenže v Chocni se Bobule v autě pozvracela, takže otočka a zpátky domů. Tudíž konečně letos se mi podařilo z kamarádkou tam vyrazit. Od nás busem do Vamberka a tam přestup na druhý který staví přímo u vchodu do zámeckého parku. Park je rozlehlý, plný krásných růží v 200 odrůdách které vybírá a vysazuje sama majitelka hraběnka Diana Šternberková. Zámek také, jen bohužel se v něm nesmí fotit. Ani za příplatek, jak se někde může. A to mě trochu zkazilo dojem .... 

Ještě jednou si .....

 

.... dopřejeme nějaké ty kytičky, a pak se zas dáme 

do výletování. Vloni jsem si přečetla že montbrécie se nemusí na zimu vyndavat ze země jak jsem až doposud dělala, ale že v klidu a za určitých podmínek v pohodě přezimují v zemi. Podmínka vlastně byla jen jedna, a to že by se měly na zimu přikrýt. Listím, chvojím, prostě čímkoli co se na podzim na zahradě najde. Tuhle podmínku za mě dokonale splňuje magnólie která svými obřími listy zasype všechny záhony v dosahu plus ještě třetinu vsi. Byla jsem zvědavá jak to ty moje holky ohnivý zvládnou. Že dobře bylo jasné už když jsem na jaře vyhrabávala listí. Ven pod ním už na svět vykukovaly špičky listů. A odměnily se mi množstvím květů v barvě ohně ....

Dosavadní výletování si .....

 

.... opět proložíme květy. Pěkně mi to přibývá a

bobtná, protože když je nálada procházím zahradu se starosklíčkem a fotím co mne zrovna  zaujme. A vezmeme to dnes dvoudruhově. Protože těch květových fotek je opravdu přehršel tak ať nám to odsejpá.

Na jaké druhy se dnes zaměříme? Budou to klematisy které mi letos docela udělaly radost a pak moje milované fuchsie které mi ovšem velmi prořídly. Z dob kdy jsem mívala až kolem padesáti odrůd mi jich zůstalo s bídou devět. A to jsem si letos dvě přikoupila, protože jsem narazila na jednu z velkokvětých odrůd které jsem mívala a na jednu s barevností která byla moc hezká. Pokud bude všechno jak má být, mohla bych počet odrůd zaokrouhlit na deset, protože mi mají přijít řízky bílé plnokvěté. A možná i klasické červenofialové ....