Zapomenutí a znevažovaní .....

Když se řekne modrá krev, představí si většina lidí zhýralé a dementní

šlechtice, čili to co nám bylo po celou dobu komunistického režimu předkládáno v hodinách

dějepisu a v čem jsme byli utvrzování. Lidé, kteří parazitovali na svých poddaných, žili si v luxusu

a nemuseli pro to ani hnout prstem, zatímco se jiní plahočili aby oni mohli pořádat

opulentní hostiny. Jenže už nikdo neřekl, že to byli vynikající správci majetku

který byl, spolu s rodinou, vždy na prvním místě, že to byli donátoři české kultury,

a že jejich hlavním povahovým rysem byla velká pokora. Protože bez ní by nikdy

nedokázali přežít to, že ze dne na den přišli o všechno a že byli vyhnání ze země, pro kterou se

jejich předkové snažili dělat to nejlepší co mohli. Opovržení a perzekuce ze strany státu

a jeho představitelů, ale i od obyčejných lidí byli jejich denním chlebem.

Ale nikdy na svou rodnou zem i za všechna tato příkoří nezanevřeli a v první možné chvíli

se opět do ní navrátili, pokud zde nežili, nebo se okamžitě zapoili do politiky aby mohli dál pomáhat

tak, jak jim to velí rodová čest.

O tom všem vypráví nový český dokument Modrá krev, kterým provází

hrabě František Kinský a který představuje divákům osudy a členy těch nejznámějších

původních českých šlechtických rodů, které zde zůstali po bitvě na Bílé Hoře. Zajímavý pohled

do životů nejvyšší šlechty, kterým se jako červená nit táhne víra, pokora, láska k zemi, soudržnost

a umění držet pospolu a pomáhat si navzájem v těžkých chvílích a povinnosti spravovat majetek

jim svěřený. Jak řekl sám František Kinský v rozhlasovém

vysílání : " Moje osobně není nic, jen pár drobností, všechno vždy patřilo a patří rodině,

a pro ní to spravuji. Až přijde můj čas, převezme správu majetku pro rodinu zase můj syn. A tak to vždy chodilo

a tak tomu bude navždy "......

Dílů bude pět, vysílají se na ČT 2 a jako první se představili Kolowratové

http://www.ceskatelevize.cz/porady/11453913494-modra-krev/416235100131003-kolowratove/

následují Czernínové

http://www.ceskatelevize.cz/porady/11453913494-modra-krev/414235100141001-czerninove/

po nich Schwarzenbergové

http://www.ceskatelevize.cz/porady/11453913494-modra-krev/415235100131002-schwarzenbergove/

Další v řadě budou Sternergové a Lobkowiczové.

Zapomenuté na konci cesty ....

Nejzvědavější ....

Romantika, to je moje .....

Dívám se na strop kde sluníčko vykresluje různé obrazce a je mi nádherně....

Aby taky ne, po tak krásném milování....

"Zbožňuju milování s tebou"

....tak to říká můj guru, můj učitel který mne provází milováním po cestách po kterých jsem ještě nikdy nešla, a to už je mi sakra nějaký ten pátek.

"Hmm, to mi ještě nikdo neřekl...."

"Protože neměl možnost ještě nikdo  vychutnávat tvoje zrání tak jako já!"

"No mě milování s tebou taky chutná, ne že ne....!"

Protahuju se a je mi jako..."Tváříš se jako kočka která právě vypila misku smetany" . Sakra, on snad čte moje myšlenky či co? Přesně tak se cítím, jako spokojená namlsaná kočka. Aby ne, to co předcházelo bylo zase něco úplně jiného. Každým dalším setkáním se znovu učím poznávat další a další taje milování. Ale dnešní začátek byl opravdu, no....nevšední? Tak ono vařit kávu a při tom se milovat na pultu hned vedle se nestává často. Tedy mě už vůbec....

Od teď už nikdy nebudu vařit kafe aniž bych necítila jeho ruce které mne hladí a které ze mne s naprostým klidem sundavají jeden kus oblečení za druhým. Při tom slyším, jak i on ze sebe rychle svléká triko a kalhoty a najednou je ve mě. Něžně ale i pevně. Pokaždé mne překvapí jak skvěle do sebe pasujeme. Zaplní mne do nejmenšího místečka, ale zároveň tak, že to nebolí. Chvilku je v klidu ale pak začne jízda, a za chvíli jsem ráda že se vůbec držím na nohou.... V tom okamžiku mne opustí, otočí mne k sobě tváří a vysadí na pracovní pult. A bez problémů pokračuje dál. Vedle mne se vaří voda, hrnky nadskakují a já přestávám vnímat svět kolem sebe....

"Chci tě nahoře a budeš nahoře!" poručí si a odchází nahoru po schodech do ložnice. A já jdu za ním, abych splnila každé jeho přání do puntíku.

Chvíli se milujeme jako kdyby se skrze mne snažil zkrotit nesedlaného koně, chvíli je jak kocour a zakousne se mi jemně zezadu do krku....pak mne zcela uzamkne do svého těla tak že se nemohu hnout a sotva dýchám. A je zvláštní, že mi to vůbec nevadí. Naopak ta nemožnost se hnout, to spoutání jeho rukama mne ještě víc vzrušuje. Když si myslím že už mne nic nepřekvapí najednou mne jemně olízne ruku a lehce na ní foukne....je to něco úžasného a pak se pomalu přesunuje na různá místa mého těla a postup se opakuje, olízne a lehce foukne....běhá mi z toho mráz po zádech ale přitom chci ještě víc, nejraději bych kdyby mne celou namočil do rosy a pak jemně foukal, jak když matka fouká dítěti na bolístku.

Je skvělý učitel a průvodce, který dokáže ze mne dostat všechno to co bylo až do teď skryté, o čem jsem ani nevěděla že toho jsem schopná. Naučil mne i mít ráda své tělo, které jsem do té doby ne zrovna ráda ukazovala. Naučil mne hrdosti na to že jsem žena s velkým Ž.

"Na co myslíš?"

Otočím hlavu a setkám se s jeho očima....

"Na to co jsi všechno se mnou dokázal, co všechno si ve mě probudil"

"Nikdy bych nevěřila že něco takového dokážu vydržet, že neexploduju hned na začátku"

"Vždyť ti říkám, že zraješ a já si to náramně užívám..." No není sám kdo si to užívá....

Tak není to krásné když tohle řekne muž ženě?

Jo romantika, to je holt moje.......

P.S. Tahle povídka je čistá fikce a iluze !!!!! Tudíž prosím nespojovat s mým životem. Vznikla kdysi dávno v horečnatém obluzení moribundusem (ostatně jako pár básní) kdy jsem si říkala jestli bych dokázala napsat něco i lehce erotického jako třeba Collinsová či jiné spisovatelky píšící romány pro ženy. Nikdy jsem neměla pro ní tady na blogu využití, až teď se mi hodila pro téma žití v iluzích, protože sama je jen jednu velkou iluzí......

Druhé olédnutí za rokem 2016 .....

Podíváme se na druhou část mého loňského fotoroku. To už

byly krásné teplé dny a od bazénu mne dokázalo dostat jen máloco.

Jedině snad nějaký pěkný výlet nebo cesta do Prahy a na chatu.

Těch výletů se opravdu pár podařilo, a hned ten první ve mě zanechal

úžasný a silný dojem kdy jsem se musela sklonit před krásou přírody a jejího

souznění s krásnou hudbou .....

ČERVENEC

1.7.16

Hned první červencový den jsme vyrazili se synem a jeho dnes už ex na výlet

do Macochy. Přiznávám, že jsem tohle místo ve svých 55 letech navštívila poprvé.

Se školou jsme jezdili do krasu Českého tudíž do Koněpruských jeskyň a Moravský

byl pro nás něco nesmírně vzdáleného. Byla jsem nadšená, ostatně to jsem pokaždé

když se mi poštěstí vypadnout někam do pryč a pokud je to tam, kde jsem nikdy nebyla

o to jsem šťastnější. Prolezli jsme Punkevní jeskyně, byla to krása, ale nikdy nezapomenu

na výhled který se otevře když člověk vyleze na dně Macochy. Nádhera zcela zvláštního

a ojedinělého světa spolu s velebnými tóny hudby to je věc, která mne odzbrojila

a donutila k pláči. Hodně spontánímu .....

SRPEN

22.8.16

V srpnu jsem se na víc jak týden uhnízdila na chatě. I tady jsem si vymýšlela místa

na výlety kde jsem buď ještě nikdy nebyla, nebo jsem tam byla už před hodně

dlouhou dobou. Místem, které jsem nikdy nenavštívila, ale vidím ho co cestu tam a zpět

jsou Černolické skály. A tam vedly moje kroky. Je to soustava skal která sice z dálky vypadá jen jako pár

malých skalek, ale když přijdete k jejich úpatí, zjistíte že se nad vámi tyčí do výše jednoho

šestipatrového paneláku. Obešla jsem si je po úzké skalí římse a vylezlana vrcholek jedné

skály. Tam jsem se utábořila a kochala se pohledem do širého okolí .....

ZÁŘÍ

24.9.16

Při srpnové návštěvě jsem se domluvila s kamarádem, že mi nechá svůj starý Zenit a

jasně! se starým manuálním objektivem! Jelikož jsem nevěděla kdy moje kroky

opět do Prahy povedou domluvila jsem se s mamčou, že se mi u něj v obchodě pro aparát staví.

Byla jsem celá na trní a tak když jsme byly s dcerou v Praze na otočku vyzvedla

jsem si to malé velké překvapení. Velké proto, že ten objektiv je tak malý.Čekala jsem

tak nějak zase Helios, ale tentokrát to byl maličký objektiv Industar 50 mm.

A jak jinak, musela jsem ho hned doma vyzkoušet .....

ŘÍJEN

30.10.16

Při téhle říjnové procházce jsem si zase zkoušela různé fígle

a možnosti nastavování aparátu a díky tomu si pěkně vyhrála. Brouzdala jsem

zlatými bukovými partiemi zdejších lesů a používala i různé objektivy. Prostě takový

zkušební den pro všechno. Když jsem došla k přehradě, najednou se mihnul barevný

blesk a usadil se na větvi sklánící se nad vodou. Ledňáček! Ta potvora co si tu ze mě

dělá srandu už několik let a vždycky mi frnkne pře nosem. Tentokrát zlomyslně počkal

až přezbrojím objektiv a dovolil mi vyfotit jednu jedinou fotku .....

LISTOPAD

15.11.16

V půlce listopadu se teprve počasí začalo měnit ze stále teplých dní

na dni studené. Dokonce jemně nasněžilo a tak stále ještě kvetoucí růže dostaly bílý

krajkový závoj. A na dlouhou dobu to také měl být jediný sníh který se na závěr

toho loňského roku ukázal. Opět jsem nasadila Industar a šla fotit detaily, protože

na ně je naprosto jedinečný .....

PROSINEC

3.12.16

Posledním výletem loňského roku byla cesta do Dolních Rakous za čerty.

Původně se mnou měla jet dcera, ale ta ze zdravotních důvodů nemohla a tak jí zastoupil

synátor. V plánu výletu byla návštěva městečka Dürstein a zdejšího hradu a kláštera,

Kittenberských zahrad a příhraničního městečka Retz. Netušila jsem, že bych mohla mít takové štěstí

jako před dvěma roky ve Vídni, že totiž bude zase krásný, teplý a slunečný prosincový den. Byl, a já

si ho ožívala se vším všudy. S výhledy do údolí Wachau kde majestátně plyne Dunaj, na

vinice a vinařství a nakonec i na starobylý zvyk Pochodu Krampusů .....

Tak takový byl můj loňský rok, letošní přinese hodně změn v životech celé naší rodiny.

Mě přinese, pokud budu v pořádku, znovu výlet do údolí Wachau tentokrát ale pěkně lodí po Dunaji,

znovu do tentokrát letně rozkvetlých Kittenbersých zahrad a do kláštera v Melku. Snad i nějaký ten pobyt na chatě

abych si zase mohla někam zajet kde jsem nebyla. Případně ještě nějaký poznávací výlet.

Řekla jsem si totiž, že pokud to bude jen trochu možné, budu poznávat krásná místa u sousedů.....

Ohlédnutí za rokem 2016 ....

Nerada se ohlížím v některých věcech zpátky. Buď proto, že není

proč, protože nebylo zrovna o co stát, nebo proto, že mne ohlédnutí zpátky

velmi bolí. Z toho důvodu většinou ani nebilancuji uplynulé roky.

Ale .... tentokrát udělám výjimku protože jaksi nemám žádné nové fotky do

článku a nakonec když jsem ten minulý rok brala letem světem fotek, nebyl

zas až tak špatný.

LEDEN

22.1.16

Ke kulatinám jsem si udělala radost a rodince jsem navrhla aby se mi složili na dárek

který bude pro mě užitečný. Tím dárkem byl objektiv Tamron 70 - 300 mm s telemakrem.

Sice narozky mám až o měsíc později, ale v lednu mi ho kamarád dovezl z brněnského

Megapixelu. Tedy on byl vlastně tím hadem našeptávačem, který mne na něj přivedl....

Za krásného slunečného dne jsem tedy dárek vzala a šla zkoušet. Tenhle pohled do kraje

mám moc ráda, a tak jsem samozřejmě musela vyzkoušet přiblížení jakým tento objektiv disponuje.

ÚNOR

14.2.16

I v únoru mi přibyl do fotovýbavy nový objektiv. Tedy nový, jak se to vezme.

Došla mi konečně redukce na manuální objektiv Helios 44M o který jsem připravila

manželův starý Zenit a já ho tak mohla začít používat na digitálním aparátu.Takže vlastně

to je takový staronový objektiv. A já se beznadějně zamilovala do nádherného bokehu

tohoto starého skla a do focení starými skly vůbec .....

BŘEZEN

18.3.16

Na zámku v Litomyšli začala nová zámecká sezóna krásnou výstavou

květinových aranžmá, která pro zámek vytvořilo a vytváří osazenstvo litomyšlských školek

a zahradnické školy. Zároveň se otevřel první prohlídkový okruh. Kdysi jsem na zámku

v Litomyšli byla, a to paradoxně na výletu se známými, kteří jezdili část své dovolené

trávit k nám na chalupu a i z ní vyjížděli na různé výlety. Kde bych tehdy tušila, že díky

tomu že o tuhle chalupu přijdu, se nakonec z Prahy odstěhujeme a Litomyšl bude dalším

nejbližším větším městem a dcera zde nakonec zapustí kořeny .....

DUBEN

30.4.16

A Litomyšl podruhé. Poslední dubnový víkend patří tradičně zahájení Lázeňské

sezóny Lázní ducha. Vydaly jsme se na ní opět s dcerou, ona už počtvrté, já podruhé, ale

tentokrát to bylo hodně nahnuté protože do posledních dní bylo zima a neustále pršelo,

ale pak asi tři dny před zahájením se udělalo přímo přepychové počasí a tak jsme ztrávily

krásný den v prvorepublikovém ovzduší ......

KVĚTEN

7.5.16

První z loňských výletů. Vůbec nevadilo že jsem byla jako náhradník, hlavně že se

vydařil. Jela jsem totiž se synem a hromadou jeho i mých známých místo jeho expřítelkyně

na výstavu Titanic. Výstava byla skvělá, stejně jako následná procházka po Praze na které

všichni trvali. Bodejť ne, byl nádherný květnový voňavý den, sluníčko svítilo na plné pecky

a předemnou se zároveň otvíral první delší pobyt jak v Praze tak na chatě. A tak pohled na Malostranské

střechy z hradních zahrad byl přímo magický .....

ČERVEN

5.6.16

Byť jsem se v červnu dostala jak na chatu, tak tady po procházkách, dokonce jsem absolvovala

skvělý koncert Mekiho Žbirky ve Třebové, fotka kterou jsem zvolila na červen je

záznamem velkého (ne)vítězství. Když jsme zase v lednu s Bobešem skončili kvůli nemoci a následné

dehydrataci na kapačkách a to na dva dny, a odcházeli domů se sedmi kily ne zrovna živé váhy,

nikdy by mne nenapadlo že v červnu už budeme stát ve výstavním kruhu. Sice jsme jako na potvoru

vyfasovali toho nejpřísnějšího ze všech rozhodčích a nedostali ani jeden titul, to že jsme

se tam ocitli bylo zatím ale to největší výstavní vítězství z celou Bobešovu výstavní kariéru .......

Závěrečné resumé ....

Dnešním posledním přehledem se rozloučím

a ohlédnu za dvěma ročníky Sakrálních staveb. Převzala jsem ho

od blogerky Daniely u které vzal počátek. Jelikož se mi hodně líbil,

měla jsem navíc nafocené nějaké kostely do zásoby, a Daniela s ním skončila,

domluvily jsme se a já u sebe začala v sakrálkách pokračovat v trochu pozměněné

podobě. Za dva ročníky které proběhly jste měli možnost vidět 132 odkazů na různé

sakrální stavby nejen u nás ale i v zahraničí. První ročník byl mnohem úspěšnější,

na každý měsíc připadlo průměrně sedm přihlášených příspěvků, zatímco v druhém ročníku

to byly jen čtyři. Pestřejší byla v prvním ročníku i skladba staveb. Od majestátních

katedrál až po drobné sakrální stavby. Ale co bylo u obou ročníků na výši vždy, tak to byla

úroveň jednotlivých příspěvků jak po stránce fotografické tak i co se týče

informací o daných stavbách.

K nejplodnějším přispěvatelům prvního ročníku, nepočítám - li sebe, byly MarijaKes, Hanka (Sceneryphoto),

Patrik (Frypat) a Miloš (Mish-mash) ve druhém ročníku to byla s převahou Alenka (SignoraA).

Zúčastnili se i dva hosté bez blogů, kterým jsem svůj blog propůjčila pro prezentaci

jejich krásných fotek.

První ročník měl celkovou vítězku MARIJAKES a její kapli v Modlivém dole

a teď se tedy dozvíme kdo vyhrál druhý ročník.

Takže chvíle napětí ...... fanfáry Tramtadadá .....

a vítězku je

SIGNORAA a Loreta v Rumburku

Velká gratulace Alence, protože její příspěvky patřily v druhém ročníku mezi ty nejobsažnější

a skvěle nafocené. Aneb jak psává Miloš, ty by rovnou mohly do bedekrů.

Už je to tu zas ..... ŘÍJEN

Dneska už od noci opět chumelí a tak místo

očekávaného a předpovídaného ledového nadělení zas přišlo nadělení sněhové.

A tak si dopřejeme něco podzimních barviček vrcholného podzimu.

Barviček opravdu zářivých a zářících .....

V tom momentálním nebarevnu obzvláště !

Nejtočitější ......

Když pravá ruka neví co dělá levá .... aneb Pane ministře, udělejte siuž konečně ve svých zákonech pořádek!

Poturčenec horší turka? nebo když pravá ruka neví co dělá levá která patří samotnému ministrovi?

Vždycky když se u nás zavede něco "k lepšímu" (modré zóny ve městech, likvidační zákon o vinotékách či kontroverzní EET) děje se tak velmi slavně a velmi nedovařeně. Další lahůdka z dílny MF ovšem sám pan ministr opět (pokolikáté že už?) o ničem neví.....

Teď momentálně to je neskutečná buzerace ze strany kontrolorů Finační správy a týká se časového údaje na účtence odesílané na FS. Nestačí jen hodiny a minuty, ale musí tam být i vteřiny! Pokud nejsou plať ševče pokuty! Takže, pokud investoval drobný živnostník aby nemusel na pracák nemalé peníze do EET, ale má pokladnu která "umí" jen hodiny a minuty a dorazí na něj kontrola má smůlu a zaplatí pokutu. Nejdřív bude kapat, tak dva tři litříky. Pokud nějakým způsobem chybu neodstraní (neobnoví za nemalý poplatek software, nebo nedej bože zjistí že tudy cesta nevede a pak musí zakoupit komplet nové softwarové vybavení) bude to už horší, neb zaplatí pokutu až do dvaceti tisíc. A pak že EET bude jen a jen přínosem a nikdo se nemusí bát žádných zbytečných vydání, pchá! Ovšem nejúžasnější byla reakce pana ministra byvše na toto dotázán redaktory televizí. S bodrostí sobě vlastní z něj vylétlo "Co je to za kravinu?" Ovšem vedle něj stojící zástupkyně FS na dotaz pana ministra odpověděla upjatě že to žádná kravina není a že podle zákona MUSÍ být na účtence hodina, minuta a VTEŘINA, jinak je to nezákonné! Je zajímavé, že to není poprvé co se stalo že pan ministr neví jaký je vlastně zákon byť vzešel z jeho popudu a jeho ministerstva.

Chtělo by se mi říci se dvěma klasiky. Je něco shnilého ve státě Dánském a velebnosti, jdu blejt!

Nejpokornější ......

Nejstatečnější ....

Ledově studené Klášterní zahrady .....

Přesně po týdnu od nafocení prvních zimních fotek

Klášterních zahrad jsem se na místo dostavila podruhé. Tentokrát ráno,

a za pořádného mrazu. Nevezla jsem si tentokrát foťák a tak ho zastoupil tentokrát

mobil. Nejsem moc příznivcem focení mobilem, prostě jako staromilec raději fotím aparátem,

ale vyměnila jsem s mužem můj mobil za mobil dcery která dostala nový a ten její původní

má na telefon dost slušný foťák.

A tak jsem v nějakých -12 °C a s řádně mrznoucími prsty udělala

těhle pár ledově ranních obrázků .....

---

Vím že to ještě chce vychytávat detaily, jako je rovný horizont, protože po srovnání fotky v editoru

mi pak něco na ní chybí.

Zoom už není to, co by se dalo chválit, ale líbilo se mi sluníčko prosvítající okny

Jako pohotovostní alternativa si myslím ten telefon jde, navíc je pořád po ruce což je velká výhoda.

Ale pro mne je to ale pořád jen náhražka.

A zatím co tohle píšu, ležím zas a opět v posteli, popíjím horké čaje, cucám Halls, a mám

okolo sebe hromadu kapesníků a na hlavě studenej obklad. Vymstilo se mi nedoléčení

minulého onemocnění a zase se mi to, tentokrát včetně teplot, vrátilo. Snad se mi to tentokrát podaří

i když tomu nedávám moc šancí, šéfová s jejím rozpuštěným mozkem v alkoholu to asi moc nepochopí

a bude chtít po mě plnit mé povinnosti. Byť jsem jí psala jasně že se potřebuju doléčit.

Nevím do jaké míry to pochopila ....

Už je to tu zas .... ZÁŘÍ

Jestliže srpen přináší lehké náznaky blížícího se podzimu,

září nás už v mnoha ohledech přesvědčuje o dost víc. Ranní mlhy jsou častější,

jednolitá zeleň lesů a parků dostává trhliny v podobě tu a tam se pomalu zlativších

stromů, květy které v tomto období na zahradě kvetou také patří k těm pozdějším

v kvetení a jejich barevnost začíná být tlumenější. Zahrádky restaurací osiří, neboť

většina návštěvníků už odjela, a občas počasí není nějakému sezení venku nakloněné.

Někdy se stane, že září ale ještě září slunečnými a teplými dny kdy je radost se vydat někam na toulky.

Prostě ještě naposledy nás nechává matička příroda v klamu, že podzim a zima jsou ještě

někde za horami a my si můžeme ještě spokojeně užívat léta. Jenže tomu tak není, tok

času je neúprosný a všechno má svou přesně spočítanou dobu .......

Zimní Klášterní zahrady .....

Klášterní zahrady v Litomyšli jsem sice v zimě už jednou fotila, ale

to byla zima nezima. Tedy mě byla, protože jsem je fotila v únoru před třemi

lety, ale zimu připomínala jen ta teplota. Tentokrát to ale jsou opravdu zimní fotky,

nejen co se týče teploty ale i sněhu. A zimně jsem je fotila hned dvakrát.

Poprvé nebylo sluníčko a tak jsou takové trochu posmutnělé, podruhé

se sluníčko zrovna klubalo ze svého lože, ale zas byl pořádný samec a navíc

jsem nebrala ssebou foťák, ale fotila jsem telefonem. Udělala jsem takový malý čenž

a vzala si dceřin která dostala k vánocům nový. Tenhle její má totiž o dost lepší foťák

a tak ho využívám v okamžicích, když nemám po ruce normální aparát, nebo se mi zdá

s ním zbytečné cvakat. Dělá fotky docela ucházející a navíc se dají dobře i případně doupravit

v editoru.

---

Okrasná jablůňka byla prostřeným talířem pro kosáky

Po kolikáté už, a pokaždé mne ten pohled uchvacuje

Stejně jako na tenhle druhý kostel

Cesta mezi dvěma epochami. I když ta novější budova vypadá omšeleji

než samotný kostel. Tedy až na tu promáčenou a proplesnivělou zeď

Příště si ukážeme jak to vypadalo když vstávalo sluníčko.....