20 srpna 2012

Park Klamovka....

Po pobytu v lesích mne to táhlo do ruchu města, a navíc jsem měla v plánu zajet se podívat za rodiči, a to jsem ještě ani netušila, že pár hodin po mém odjezdu od nich poveze sanita mého tatínka do nemocnice. Takže jsem se v pátek sebrala a vyrazila. Vystupuji vždy ve stanici Klamovka podle stejnojmenného parku, který je v této části Košíř. Nepatří mezi nějaké jo rozlehlé nicméně patří mezi ty starší, které vznikaly při zámečcích či letních vilách šlechticů. Z minulé návštěvy jsem zde uveřejnila kapličku která je na kraji parku a slíbila, že představím park blíže. Takže tu je park Klamovka....



Erb Clam -Gallasů...


Původní zámeček by tu nikdo nenašel, jak se píše byla z něj nejdřív restaurace a pak Sokolovna. K té restauraci.... v ní točila pivo jedna židovsko - česká rodina jejíž syn se stal později známým a milovaným českým hercem který uměl excelentně ztvárnit role jak nabručených důchodců tak pobavit svým vyprávěním. Jeho syn jde v jeho stopách a podobnost jejich hlasů je zarážející....i když jejich životy se rozdělily po tragické události kterou jeho syn způsobil a až do smrti otce se nikdy nesešly....Spolu hráli jen v jednom seriálu a jednom filmu. Víte o kom je řeč?


Sokolovna....


Jelikož park nebyl daleko od naší školy chodívali jsme sem při hodinách tělocviku provozovat mě nemilou činnost a to běh na čas. Šedesátku a stovku. Jak já to nesnášela!!!!

Na této trati se běhala šedesátka...


A tady stovka....


Po parku je několik romantických staveb, včetně barokní oranžerie. Má smutnou novodobou historii. Nejdřív v něm byl předlouhá leta sklad OPBH. Po revoluci si jej zrekonstruoval jeden pražský výtvarník na bydlení i jako ateliér. Dlouho si ale radost z něj neužil, protože mu několik desítek metrů od něj zavraždili jeho dceru, která se vracela večer domů z diskotéky... o této události jsem dlouho nevěděla až jednou při sledování pořadu o nevyřešených vraždách jsem zjistila že se jedná o tuto stavbu. Dnes je opět prázdná....


Z dalších staveb je to Chrám noci, který se také ač zvenku opraven opět pomalu a jistě rozpadá a kam jsem nikdy neopomenula zaběhnout podívat se na hvězdnou oblohu, jejíž podobu měla kopule střechy, nebo altán kde je dnes malá galerie... Na všechny další fotografie se můžete podívat zde.

No a ještě jedna stavba z mého dětství spjatá z filmovým průmyslem. Základní škola kam jsem chodila od první do páté třídy. Zahrála si v seriálu Křeček v noční košili....

Zamyšlení nad soukromím....

Ještě dřív než začnu fotograficky mapovat minulý a předminulý týden chtěla bych se na něco zeptat vás čtenářek a čtenářů. Je to vlastně reakce na diskuzi která se tu rozběhla po mém odsouzení jednoho komentu a o překvapení z komenu druhého. Ne, nebojte, nebudu plakat nad tím, že se někomu nelíbí moje básnička, to opravdu ne ale jde mi spíše o ten druhý a hlavně pak o to "nařčení" z toho, že veřejně odhaluji soukromí své dcery a že na to ani jako její matka nemám právo, či že jsem zveřejnila fotky jiných dívek k čemuž jsem též neměla právo.....

Musím říct že když tak koukám i po jiných blozích je tam ze soukromí rodin ještě víc fotek i povídání o tom co děti zažívají a prožívají než u mne, takže PROČ to nařčení? Snažím se nepublikovat moc fotek mé rodiny, či o ní nějak psát, už z důvodů, že to tak moc nesouvisí s hlavní podstatou mého blogu, ale někdy se vyskytne situace že se s ní člověk sám jen těžko vyrovnává nebo se podaří fotka která je natolik zajímavá nebo veselá, že neodolám a uveřejním jí....

Ráda fotím pulsující život v městě, zvlášť proto, že žiju na malé ospalé vsi kde jen občas se vyskytne něco co stojí za zdokumentování (naposled ten vrtulník) a když jsem občas v Praze tak se přímo vyžívám a užívám si to. I s tím focením. A kde je život jsou lidé, a kde jsou lidé nedá se nefotit tak aby tam nebyli. A kde je lidí mraky znamená to že jich také bude hodně na mých ale potažmo i na vašich fotkách to pro ty kdo fotí běžný každodenní život. Jsou ale i okamžiky, kdy to udělám opravdu vědomě, protože mne prostě něco na tom člověku zaujme. V dnešní době kamerových systémů, kterými jsou prošpikované všechny náměstí, budovy, obchody, zdravotní střediska a já nevím co ještě stejně ztrácíme svoje inkognito. Jsme pod drobnohledem a nikdo se proti tomu neohrazuje. Co je proti tomu jedna fotka?

Zamysleli jste se někdy nad tím kde všude po světě vlastně je vaše fotka u někoho v albu? Vždyť když jste na dovolené také je tam spousty jiných kteří si fotí a tak se tam holt občas také připletete. A zajímalo by mne jestli se také vyskytne někdo kdo řekne že ten dotyčný neměl právo na to vás vyfotit. Mě osobně nevadí že si mne budou prohlížet v Americe, Japonsku, Indii....jen je mi líto že jim spíš tu fotku svou osobou kazím. Ale zase se dostanu do takových částí zeměkoule kam bych se naživo nikdy nedostala.

Takže se ptám, co vy na to, co je podle vás nepřípustné šťourání do intimního života vašich blízkých, máte dojem že něco takového svými fotkami a povídáním o nich děláte?
A když uveřejníte i fotky cizích lidí, máte také dojem že děláte něco nedovoleného či nepatřičného? Moc ráda si vaše názory přečtu.....

13 srpna 2012

Černá....

Jsem černý anděl podsvětí, jsem padlý anděl
s křídly barvy noci...
Na nichž se třpytí jak kapky rosy
krůpěje krve mých nesplněných přání.

Ty neznáš mne, já neznám tebe,
ale jednu krátkou chvíli
bylo nám dáno jít ke stejnému cíli.
Jsem padlý anděl, ty čaroděj
oba máme vlastní svět, černý svět,
kde do tmy žhne rudý květ.

Květ snů a nesplněných přání,
v černé tmě se sklání a k němu voní noční paní....
Je temná jako sám náš svět...
od ní je těžká cesta zpět....

Noční paní, černý noci stín
vládne všem, jí žádný...
Vládne čarodějům, vládne andělům
vládne lidem, vládne světu a nerada se
pletu v jejím jménu...

Její síla bolí, její síla laská
Jak tedy jmenuje se?
Přece LÁSKA!!!


Ráda bych věnovala tuto básničku mé dceři, která právě prožívá takové černé období, kdy jí zasáhla dvojnásobná zrada. Když zradí přítel a kamarád, bolí to, ale když zradí láska je ta bolest nevýslovná a rve srdce na kusy...


11 srpna 2012

Poslední ze středeční vycházky....

Tak, tak, stále a ještě ze středy....i když už poslední...pak bude zase chvíli na tapetě Praha z pátku. A malé zavzpomínání na dětství a školní léta....
Už párkrát jsem na blozích kde se fotí zaslechla politování, že naší krajinu hyzdí kilometry a kilometry drátů vysokého, nízkého, lokálního a nevím jakého ještě napětí. A tisíce sloupů. Je to sice pravda, že najít místo kde by alespoň v dálce nebyly sloupy a dráty je docela těžké, ale zase holt je to daň pokroku. Svítit petrolejkou se asi moc nikomu nechce a prát na valše? Děkuju pěkně....sice babičky nic jiného skorem celý život neznaly, ale pokrok je pokrok....
Ale někdy se stane že se díky tomu vedení a novému zákonu otevře nádherný výhled do krajiny....




Když tady byly stromy pod tím vedením, a to i nízké takhle krásně vidět na protější hřeben Brd nikdy nebylo....mimochodem po něm vede tzv. hřebenovka cesta po vrchu po které se lze dostat k bývalé raketové základně. Ostatně tu vám taky mohu ukázat, když jsme tam byli se synem spolu na kolech a vlezli dovnitř, fotil tam syn a ty fotky má tady v tom noťasu který teď používám, takže pokud by byl zájem....

Zase něco pro Kavalíra....

Slíbila jsem Kavalírovi, že někdy přidám další nášup z mých kamenných úlovků. A jelikož se kamenů po lese vyskytuje ohromné množství některé jsem mu vyfotila v jejich domácím prostředí. Asi kdyby mne někdo viděl jak se tak plazím nebo klečím na zemi, považoval by mne nejspíš za blázna. Ale vidíš Kavalíre, co všechno jeden nepodstoupí pro jednou daný slib?Mrkající





Tady je domácím kamenem břidlice, občas obzvláštněná nějakým kouskem či žílou křemene, ale také se v ní dokážou vyskytnout ty zvláštní kulaté nebo placaté útvary. A na některých jejích kouscíc je vidět i ta příměs železné rudy, protože na dešti červenají....

10 srpna 2012

Odhalená podoba....

Nedalo mi to a vyhledala jsem si na netu podobu onoho motýla jehož housenku jsme tu rozebírali. Jde o Dřevopleně obecného a jak je z názvu slyšet plení dřevo, tedy stromy. Jedním z nich je i vrba a tak už asi i vím odkud se tam tak najednou vzal. Samozřejmě mám u jezírka velkou kroucenou vrbu a směrem od ní si to taky ta potvora svištěla. A asi to je ten důvod proč mi najednou odumřela celá jedna větev....
Je to motýl s velikostí 7-10 cm.





zdroj obrázků www.google.com

Něco hezčího než bordel....

Pořád jsme na středeční procházce a teď zase něco hezčího na pohled než je bordel v lesích. Trochu kytiček, trochu motýlků a pár pohledů do krajiny.....

Celík zlatobýl....


Turan...


No a teď se přiznávám, že nevím jak se jmenuje tahle květinka, je uteklá ze zahrádky, tudíž není v lese domácí....já jí jako malá říkala myší ouška, má totiž přízemní růžici šedostříbrných listů jemně porostlých chloupky připomáíající myší kožíšek.





Ještě taky jedna z těch mnoha kobylek které přede mnou odskakovaly....



Tenhle exemplář holubinky zelené jsem musela jak vyfotit tak sebrat....

Proč musíme být tací....no hovada

Když jsem měla v článku o procházce v lese u nás onu starou pneumatiku, došlo mi kolik bordelu je všude po lesích....tady je to snad ještě horší než u nás. Jestli to je tou blízkostí chatových osad, nebo rychlostní silnice, nevím....ale dá nebo dalo se tu najít po lese spoustu bordelu, od celého auta po různé části jiného, petky, plechovky od piva a jiné....nechápu proč tedy když do lesa donesu plnou láhev, jaký je problém donést zpět tu lehčí prázdnou....

Není to hezké podívání po našich lesích....

Tohle sklo ze sanitky se tu válí už tři roky....





Tady tu skládku udělali bohužel svorně zdejší chataři....a že je tam založená už hodně dlouho to dokazují prázdné skleněné lahve od oleje na vaření. A tak mne napadá, nepamatujete si někdo kdy se vlastně v nich olej přestal prodávat?



Pozvánka....

K tomuto kroku mne "nakopla" Hanka - Čemeřice....takže, napadlo mne že by možná nemuselo být špatné nějaké blogerské osobní setkání....A tak kdo z blogerů je z Prahy či z Prahy -západ a má rád dobré povídání, kávu a skvělé dorty a nemá tuto neděli žádný program je na tohle všechno zván do Mníšku pod Brdy.....ale je možné i něco z kultury se dozvědět a projít si zdejší zámek, případně se projít k rybníkům a městečkem Lážov z Káji Maříka....Spojení jednoduché, od Smíchovského nádraží autobusem č.317,320,321 stanice Mníšek náměstí, případně autem po R4 exit Mníšek....
Pokud by byl zájem pište na mail worldandie@gmail.com....nebo do zprávy autorovi....

09 srpna 2012

Jak to vypadá uvnitř stromu....

Napadlo vás jak to vypadá uvnitř stromu, když si na něm začne pochutnávat datel? Protože to znčí, že není úplně vše až tak v pořádku jak se na první pohled jeví. Tady jsem jich už potkala dost a tak můžete nahlédnout jak to vypadá....




Tady si už našla své místo i houba....


Lesní.....


Potřebovala jsem si včera z určítých důvodů pročistit hlavu a zkusit zapomenout, a tak jsem vzala foťák a vyrazila do lesa. Myslela jsem že se mi to tam podaří, ale nějak to nešlo a nešlo.... A jelikož tu jsou někteří čtenáři, kteří ve velkém městě nemají možnost tohle udělat, tak jsem si říkala, že jim ten les poskytnu alespoň takhle. Že nafotím jeho vznik, život i zánik, jak přírodní tak bohužel i z rukou lidí. A i prasárny, kterých se lidé vůči lesu dopouštějí, ale to bude na smostatnou kapitolku. A v jiné kapitole se můžete podívat jak to ve stromě vypadá....

Bylo pěkně teplo, navečer si sluníčko řeklo že za celý den toho moc nenasvítilo tak si to vynahradí. Přede mnou při každém kroku odskakovaly kobylky aby se zase přesunuly o kus dál aby začaly s dalším koncertováním....Chvílemi to v lese zavonělo nádherně vodou, ale jinak zase sucho, sucho, sucho....

Takhle to všechno začíná....pěkně v zákrytu vysázené nové stromky na místě vykácených....








Další stádium růstu, tentokrát to bude část listnatá, buková....


Je libo ostružinky?....Nevím už proč, ale vedly jsme s dcerou debatu co je vlastně po slovensky čučoriedka, borievka a černica...nakonec jsme to daly dohromady, ale víte i vy?



Tentokrát jsem ten stín fotila záměrně, ale stejně ty stromy mají ty stíny o hodně víc šlang.....


Další ze zelených tunelů....


To byla část kdy les žije, dýchá a poskytuje radost z procházek. A teď ta smutná část, kdy les zaniká....






I když jsem se courala pomalu a dívala se kolem co je kde pěkného, tentokrát mne nechal les ve štychu a já si hlavu nepročistila. Myšlenky se neustále vracely a bzučely jak neodbytný komár....