Pozor, změna ....

 

..... termínu. Nevím proč, ale zadala

 jsem datum možného setkání u mých fotek na 14.10. což vychází na pondělí. Jenže jsem měla na mysli neděli, kdy by byla restaurace otevřená jen pro účastníky. Takže se moc omlouvám, ale platí neděle 13.10. od 15:00 .....

Konečně mám doma .....

 

.... doma hotové všechny fotopanely 

a tak už mám jistotu, že můžu absolvovat druhou výstavu tady u nás ve městě. Termín jsem stihla tedy za pět minut dvanáct, i když úplně ne mou vinou, podvakrát mi je neměl kdo udělat protože měli dovolenou. Ale už je všechno cajk, panely jsou doma, jen ke třem posledním si musím přidělat háčky sama, protože jsou tak abstraktní, že nějak nevěděli co je dole a co je nahoře. A tak, kdo by se chtěl přijet podívat, může od 13.10. od 15:00 kdy bude takové přátelské setkání každý den krom neděle (tu mám zatím vyhrazenou jen toho čtrnáctého, jinak je zavřeno) do České Třebové do kavárny a restaurace EVA. Je to to samé místo, kde byla i loňská výstava. Otevřeno je od 8:00 do 22:00. Není daleko od nádraží, kde jsou i podzemní garáže.

 Přejdete u nádraží na druhou stranu, sejdete dolů do ulice Nádražní, po ní půjdete až ke křižovatce, kde se dáte doleva a sejdete dolů přímo ke kavárně. Pěšky je to cca deset minut. Výstava trvá od října do konce prosince ....

Hlásím, že během mé .....

 

.... služby , ehm, mé řádné dovolené se nic

zvláštního nestalo, až na to že jsem si vyhrála s částečným přetapetováním koupelny, vymýšlením toho, jak použít starou vyměněnou vanu na venkovní osvěžování, sekáním trávy, pletím záhonů a sázením živého plotu. Takže zbyl jen jeden možný termín, kdy se vypravit na plánovanou cestu do míst, které si sama pro sebe můžu na své životní mapě označit  slovy starých latiníků Hic sun leones! A to do chotěšovského kláštera na Čerfovu výstavu. Původně jsme měly jet dvě a to na vernisáž, jenže v práci jsem nedostala dovolenou, takže Pade jela sama a já taky. Naštěstí jsem se časově s dovolenou trefila do soboty, kdy byl klášter přístupný, spojení jsem měla přímo luxusní, a tak jsem se na závěrečnou část cesty mohla scuknout s Čerfem v Plzni na nádraží ve vlaku směr Domažlice, který v Chotěšově staví. Z nádraží to je opravdu k němu coby kamenem dohodil a zbytek došel, od skautů u vchodu jsme vyfasovali oba označení Účinkující které nás opravňovalo k určitým výhodám co se týče jídla a pití. Nicméně ani já, a tuším že ani Petr jsme toho nevyužili. 

Komentovaná výstava byla poučná i zajímavá, i když několik zájemců o prohlídku i přes Petrovo ujištění že mohou jít dál se leklo že vlezlo na nějakou soukromou akci a ve dveřích se hodně rychle obrátilo. Po prohlídce jsme se rozprchli po klášteře kde byly přístupné části které patří do již opraveného konventu a kde byly nádherné stropní fresky. 

Po procházce kláštera a jeho okolí jsem si potřebovala zjistit spojení nazpátek, takže jsem si k tomu dala vynikající Hibernal z Modrého vinařství a dala se do řeči s Petrovými bývalými pražskými spolupracovníky kteří byli účastníky prohlídky. A jak si tak povídáme, s velkým překvapením jsme s jednou dámou zjistily, že ona je Třebovačka dokonce s vazbou na Rybník. Aby toho nebylo málo, jejich kolega bydlel jen o dvě ulice dál na tom samém sídlišti co my, a teď je z něj Smíchovák. Stejně jako jsem byla já. No slovy klasika z jedné pohádky. Svět je velký a o náhody v něm není nouze....

Mezi mou tak trochu ....

 

.... neplánovanou a plánovanou dovolenou

jsem se mimo jiné, věnovala neustálému vylepšování a zkoušení ve focení heliosem s obrácenou přední čočkou. Je to taková trochu jiná disciplína, musíte se smířit s tím, že nezaostříte ani zaboha tak jak jste zvyklí ostřit. I když fotíte z větší vzdálenosti, je to sice o něco lepší, ale ani tak prostě nejsou fotky ostré jak břitva .... ovšem v celkovém vyznění fotky to zas tak moc nevadí, protože celková jejich atmosféra je taková trochu snová. Takže dnes vám chci ukázat co jsem za těch pár dní, ale i dni před tím nafotila. Jen na jedno chci upozornit. Kdo nemá rád kolotoče a točí se mu z nich hlava, nechť si následující fotky raději prohlíží opravdu dobře ukotvený v křesle nebo židli 😉 .....

Na skok v Praze ....

 

.... jako bych tušila, že příště to nevyjde, jsem

byla v červenci, kdy jsem dostala zcela neplánovaně den dovolené a tak jsem se rozhodla jet na chatu. Protože práce tam mám vždycky až nad hlavu, jet jen na normální víkend je zbytečné, ale protože byl v pátek svátek, čtvrtek jsem dostala nečekaně, protože bylo málo obědů, a jet jsem už mohla ve středu po práci, okamžitě jsem tuhle šanci chňapla za pačesy. Takže jsme si s Pade opět naplánovaly procházku, tentokrát do Umělecké zahrady pod Nuselským mostem. Jak to dopadlo, tak o tom Pade psala. Ano, neudělala jsem správně domácí úkol a nepodívala se kdy je opravdu otevřeno. Dala jsem na slova jiné blogerky která psala že je otevřeno od měsíce A do měsíce B. Já to vzala že tedy i každý den a s tím jsme vyrazily.

No, nebylo otevřeno a tak jsme si vyšláply schody nahoru ke stanici metra Vyšehrad a vydaly se procházkou k Vyšehradu samotnému ....

S malou odbočkou přes ...

 

.... kulturu než se opět vydáme na výlet.

Tou odbočkou je shlédnutí živého recitálu Marta na ČT art. Tato inscenace patří do řady životopisných představení letní scény Musea Kampa představující životy několika známých českých osobností z oblasti kultury. Jsou to představení Meda, o zakladatelce Musea Kampa a mecenášce Medě Mládkové, Forman o režiséru Miloši Formanovi, Werich o herci Janu Werichovi.

Jasné tedy  je, že Marta je o zpěvačce Martě Kubišové. Vznikl v roce 2022 ke zpěvaččiným 80. narozeninám. Zpěvačku v něm ztvárňují Hana Holišová a Berenika Kohoutová. Já naštěstí trefila představení s Hanou Holišovou, o které vím, že krom herectví naprosto skvěle zpívá. A rovnou říkám, že být to s Berenikovou Kohoutovou, tak bych se nedívala. Já tak nějak s touhle herečkou mám problém. Není mi dvakrát sympatická, a co se týče zpěvu tak mi taky moc nesedí. 

Zato když zpívala Hana Holišová, tak prostě slyšíte Martu Kubišovou. I co se týče fyzické podoby, je výborná. Představení je průřez životem zpěvačky od dětství, až do doby kdy znovu v roce 89 nastartovala pěveckou kariéru. Samozřejmě nesmí chybět i její spolupráce s Václavem Neckářem (Denis Šafařík) a Helenou Vondráčkovou ( Zuzana Stavná). Pěvecká čísla jsou věrnou kopií televizních vystoupení a klipů včetně kostýmů, nechybí ani ona známá "scéna" setkání s Alexandrem Dubčekem na letišti kdy spolu s Ivou Janžurovou mu chtěla předat jako dárek řetízek s přívěskem, aby z hrůzou zjistila, že jí někde s krabičky vypadl. 

Přestože toto představení trvá bez pár minut tři hodiny, zaujme a vtáhne vás od prvních minut. Překvapením může pro leckoho být, a já nejsem výjimkou, herci v doprovodné kapele, kteří výborně hrají na hudební nástroje. Tak u Vojty Havelky a Igora Orozoviče to až takové překvapení není, ale u ostatních, třeba u Jana Meduny, který je mimochodem i výborný dabér, jsem na jeho výkon jako trumpetisty koukala jak puk.

Možná úplně obsazení role Heleny Vondráčkové slovenskou herečkou Zuzanou Stavnou není to pravé ořechové, hlavně co se týče pěveckých partů, jinak ale myslím všechno šlape jak hodinky. 

Za mě je tohle představení na jedničku z mnoha hvězdičkami. Pokud jste ho někdo viděl v obsazení s Berenikou Kohoutovou, Janem Cinou a Sárou Sandevou viděl, napište mi jak se vám líbil.....

Poslední zastávka ....

 

.... květnového putování Moravou byla

v obci Klentnice. Tady, na bývalé faře, je velmi příjemná restaurace a kavárna s pensionem, a v domku přes ulici je Muzeum kávy. Tady se dozvíte ledacos o kávě, najdete zde stovky starých krásných kafemlejnků i historických kávovarů. Zdejší sbírka čítá přes 500 kávovarů, pražiček a mlýnků, a stále se rozšiřuje. Patří mezi jednu z největších sbírek v Evropě. Jediné co tu ale nenajdete je káva. Jo, jo. Muzeum kávy bez kofeinu. To mě fakt dojalo, protože jsem se těšila, že si tu třeba koupím nějakou exotiku, jenže velké nic. Levandulových výrobků jste si tu mohli pořídit v krámku co hrdlo ráčilo, ale ani jedno kávové zrníčko .....

Dnešní návštěva ....

 

.... nás zavede ještě mnohem, mnohem 

hlouběji do historie, a to do doby před 30000 lety. Do doby, kdy vzniklo jedno ze sídlišť vytvořených moderním Homo sapiens na svazích hřebene Pálavy. Kde se našlo mnoho artefaktů používaných dennodenně  lovci mamutů. Ať to byly nástroje pro běžný život, nebo život duchovní. Ocitnete se v úrovni vykopávek které zde probíhaly, uvidíte skládku mamutích kostí, tak jak jí tu obyvatelé zanechali. Dozvíte se kdo vlastně lovci mamutů byli, i to kdo pro nás jejich život znovu objevil. Ostatně věděli jste, že lovci mamutů vlastně až zas takoví lovci mamutů nebyli? Že ulovili tak jednoho párkrát do roka? Že jejich hlavní obživou byli pravěcí losi, koně, jeleni a další drobná zvěř? ....

Letem světem parkem ....

 

.... v nejbližším okolí zámku. Po procházce skleníkem jsme se 

z kamarádkou vydaly projít do parku. Nejdřív jsme ale zašly do příležitostného baru v momentálně prázdné zimní zahradě, velkolepé to stavbě s vysokými stropy a sloupovím. Tady jsme si daly (já jako tradičně ) Aperol a pocucávajíc ho jsme pokračovaly dál k jezírku a odtud kam nás nohy a cesty vedly. Nebylo to ale moc daleko, protože jsme se musely vrátit k autobusu ....

Kdyby to bylo za ....

 

.... Lichtensteinů, tak do místa kam dnes

nahlédneme bychom prošli jen skleněnými dveřmi, a rázem by nás obklopily tropy. Jukneme se do zámeckého skleníku. A že to není ledajaký skleník! Je dlouhý 92 m, široký 13 m a vysoký 7,5 m. Ve své době to byl přímo div divoucí, protože u nás žádný takový skleník nestál, a dodnes drží primát nejstaršího skleníku v Evropě. Konkurence v Anglii totiž  shořela. 

Skleník byl postaven na části plochy bývalé oranžérie z roku 1717.

V roce 1842 ruší kníže Alois II. Josef tuto stavbu a zadává pokyn k výstavbě skleníku z velmi na svou dobu moderních materiálů jako je ocel, sklo a litina. Součástí skleníku je i jezírko s koi kapry. Na ty se ale netěšte, podmínky k focení nebyly vůbec dobré .....

Nic proti výletům ....

 

.... pro důchodce, je to dobrý nápad, ale 

už vloni jsem si všimla, že organizace zájezdu a jeho náplň značně pokulhává. Tím nemyslím, že zvolené destinace jsou špatné, ale spíš jde o to,  že nabízí mnoho míst najednou. OK, problém by to nebyl kdyby se jednalo o zájezd pro mladší ročníky, ale nějak mi přijde, že se nebere v potaz, že se účastní ročníky vyššího věku a někteří již s menší pohyblivostí. Přijde mi tak zbytečné vtěstnat do dvanácti, respektive do osmi hodin návštěvu tří míst, a z těch osmi ještě tak dvě hodiny přijdou na zamluvený oběd. Takže na prohlídky nám zbývá hodin šest. Myslím si, že pro tuto věkovou kategorii která je ponejvíc zastoupená, tedy 70 +, by stačilo jedno místo které se dá důkladně a hlavně beze spěchu prohlédnout a projít a druhé, s kratší zastávkou plus ten oběd. V případě návštěvy lednického zámku a jeho nejbližšího okolí by to bylo ideální. Protože tady je toho k vidění tolik. Skleník, Minaret, část parku .... jenže pokud jdete na prohlídku interiérů tak vám už moc času na to prohlídnout si co chcete dalšího nezbývá, a tak musíte volit buď to anebo to. My zvolily s kamarádkou prohlídku skleníku (no já prostě ty kytky nemůžu opominout) a vzdaly se Minaretu, protože to by jsme už nestihly. Ostatně ti kdo vyrazili po prohlídce interiérů jen na ten,  byli při návratu pěkně uhnaní aby to vůbec stihli. Další dvě navštívená místa, tedy Archeopark Pavlov a muzeum kávy v Klentnici mi připadly už docela zbytečné, protože proběhly stylem honem, honem aby se stihl návrat v šest hodin sem. Ty jsou dobré pro případ, že jste tu někde poblíž na dovolené a zrovna je deštivý den. Navíc by byly k vidění v areálu Lednice zajímavější věci. Letos alespoň jedno plus bylo, že s námi jeli profesionální průvodci, takže jsme tentokrát na první dobrou trefili co jsme trefit měli. Doufejme že se na obci už umoudří, a nebudou se snažit nacpat další zájezd mnoha místy která se proletí stylem letem světem ....

Každý rok, pořádá zdejší ....

 

..... obecní úřad zájezd pro důchodce. A tak

nějak se přihodilo, že už podruhé jsem se mohla zúčastnit i já. Vloni byly vybrány Pustevny, skanzen v Rožnově a muzeum veteránů v Kopřivnici. Na letošek jsme zas jeli směr Morava, jen tedy ta jižní. Zámek Lednice, Archeopark Pavlov a muzeum kávy v Klentnici. Přes Pálavu jsem jela už několikrát při zájezdech do Rakouska, tentokrát jsem se ale ocitla v jejím pomyslném středu, u Novomlýnských nádrží. Krajina je to krásná, ani se nedivím, že si jí vybrali lovci mamutů k svému pobytu. Ale k těm až později. Nejdříve se ale podíváme na náš nejnavštěvovanější zámek vůbec. Na státní zámek Lednice ....

Konec, šlus, ámen ....

 

... je pro tentokrát s květy. Na nějaký čas se s nimi 

rozloučíme, aby jsme se pro změnu podívali po naší zemičce. Tentokrát po vinorodé Moravě, kdy sice neuvidíte ani jednu hlavu vinné révy, za to krásné zámecké interiéry nebo ponor do naší úplně nejstarší historické epochy a něco z historie vaření kávy. Pozorní, a po Moravě zcestovalí čtenáři už asi tuší kam vás zavedu, ale zatím Psssst! ....

Předposlední nášup květinek ....

 

.... než se zas vydáme na výlet. Ale i na něm 

nebyla nouze o kytičky. Byť některé už se tu objevily, další mají své místo ve výletových článcích. A ještě tu číhají v záloze moje květinové hrátky s obráceným objektivem. Ty si ale nechám zase na nějakou mezeru mezi cestováním. Nejbližší výlet už se blíží mílovými kroky, hned první zářijový víkend vyrážím směr Polsko a chráněné území kousek za česko - polskou hranicí Bludné skály patřící do regionu Adršpašsko - Broumovsko ....

Pokračujeme dál ....

 

.... v květinovém reji. Dnes nás vrátí fotky do 

května, června a do doby ne zas tak minulé, do začátku července. Fotila jsem tady, na Moravě a v Brdech ....