Voda jakákoli, a hrátky s ní ....

 

.... se nedá prostě vynechat. Protože valná část

procházky vede kolem potoka. Navíc jít s prckem aniž by se s chutí neválel ve sněhu, to prostě není ani myslitelné. A že to je opice, která k tomu donutí všechny kolem to je jasné ....

Různosti další ....

 

.... z nedělní procházky ....

Zatím se sluníčko jen klubalo, občas se ale ukázalo

o něco víc. Jindy nakukovalo jen takovou špehýrkou v mracích....

Černobíle ....

 

https://photography-world17.webnode.cz/cernobile/

Vylezlo!!! ....

 

.... a vydrželo na obloze až do večera. A kdo? 

No přece sluníčko! Nejdřív to vypadalo, že zas bude další zatažený a sněhový den, ale po poledni se nejdřív objevila taková malá nenápadná dírka v mracích kterou se protáhlo jen pár paprsků, ale nakonec se odpoledne protáhlo sluníčko celé a tak jsme se mohly na procházce s dcerou a Bobulí kochat i modrou oblohou...

A že se bylo čím kochat. Ta věčná šeď která trvá už od listopadu je úmorná a tak každý paprsek, každý mrak který udělá místo modré obloze je vítaným zpestřením. A spolu se sněhem tvoří i krásné duo. Nebo trio, když se přidá i to sluníčko ....

Perličky na dně ....

.... je sice název jedné z knih Bohumila Hrabala,

 i stejnojmenného filmu, nicméně já si ten název půjčila k dnešním fotkám. Ano, budu teď vypadat že se opičím po MarijaKes s jejími fotkami právě nalité sklínky minerálky, ale já už mám tyhle fotky nafocené delší dobu, jen jsem nemohla přijít na název. A k tomu mě právě Majčiny fotky inspirovaly. Fotky vznikly, když jsem napravovala škody vzniklé chvilkovou mužovou zálibou vrátit se opět k akvaristice která ho popadla po jeho návratu z psychiatrie. Po čase jeho zájem opadl (jako asi už popáté) a o ryby se jsem opět musela starat já. Akvárium už potřebovalo komplet vypustit, vyčistit a znovu nainstalovat od nánosů řas očištěné kameny, kořeny a rostliny. A samozřejmě napustit. Když rychle napustíte vodu, vše co je v akváriu pokryjí drobné bublinky vzduchu. A ty ve světle září jak drahokamy. Takže článek by se spíše měl jmenovat Diamanty na dně.

Ovšem focení přes sklo má svá úskalí a i když je hodně světla, stejně neoplývají ostrostí ....

Poslední sněhová nadílka ....

 

.... z minulého víkendu v takovém 

pelmelu fotek. Zítra snad přijede dcera s Bobulí, tak bych si zas mohla udělat zásobu fotek na další týden, protože během něj nemám moc na procházení čas a popravdě ani chuť, z práce jsem ulítaná, stačím si dát kafe a něco málo doma uklidit, nebo hupnout do vany a zas frčím do práce z které se po příchodu plynule přesunu do pelechu a koukám na telku a relaxuju. Sněhu tu je ke třiceti centi, a zatím nehodlá ani v nejmenším roztát, naopak během dne jsou občas dost silné přeháňky při kterých vždy nějaký ten centimetřík ještě

 připadne ....

Není třináctého a stále ....

 

.... padá a padá. I když dneska na deset minut vylezlo i sluníčko

ovšem po nich opět začalo sněžit. A  mě to nebaví. Rozkládají se mi pod vahou sněhu túje, a to jsou po loňsku o hodně pokrácené, rozkládají se i velké keře růží, takže je budu muset ostříhat až u země i kdybych nechtěla, protože se větve i lámou. Ze psa se mi vrací domů ze zahrady něco napadeného mimozemskými cizopasníky kteří způsobují po celém těle velké bílé boule, které jsou odstranitelné jen ve vaně sprchou, z čehož je samozřejmě celej pryč. No jo, nějak jsem si na ty zimy nezimy zvykla a teď když se zas jednou zima objevila tak jak má, mě to štve. Protože čeho je moc, toho je příliš. Jen budu doufat, že to nepotrvá jak už se párkrát stalo, až do dubna či května. To by mě asi šlak trefil ....

Je třináctého a chumelí a chumelí ....

 

.... sněhu (ne)utěšeně přibývá, covid zasáhl

evidentně i silničáře, protože po včerejším celodenním sněžení nebyla ještě ani večer uklizená hlavní silnice, jen rozježděná a znovu zmrzající, o silnici u nás na vsi škoda mluvit. Ovšem co mi vadí víc, je to, že si nemůžu ani pořádně vyvětrat v pokoji, neb na střešních oknech je těch nových deset centi sněhu, který mi okamžitě spadne do pokoje. A navíc ani nedrží otevřené protože je váha sněhu tlačí dolů. Potřebovalo by to nějaké vyhřívání aby se tam nedržel. Jak jsem se dívala na předpověď vypadá to, že bude sněžit celý týden až do neděle kdy má začít pršet. Nedivím se, že jsou v lyžařských střediscích na nervy, konečně zas zima s plnou parádou a oni nesmí otevřít. Navíc když vidí, jak třeba v Rakousku jsou lyžařská centra otevřená, i přes covidová, přísná pravidla. Co většina majitelů do každé sezóny vrazí peněz které se jim letos určitě nevrátí, to ani nezmiňuji ....

A chumelí, a chumelí ....

 

.... a jediné co mě k tomu napadlo, že koza leze do zelí...

Jo, beru, už mi hrabe a není divu. Druhý týden s člověkem který je ták zlý, zákeřný, hamižný, k nadřízeným řitní alpinista, k těm kteří jsou na stejném pracovním zařazení nadřazený a arogantní si vybírá svou daň na psychice, protože se musím strašně držet zpátky abych dotyčnou neposlala do teplých krajin. A bohužel vysvobození v nedohlednu. navíc mě zas (pokud to není kokotvir) zlobí nějaká lehká viróza, kterou nemám zatím ani čas vyležet. Včerejší nástup nové kolegyně byl tak trochu hektický a tak trochu vyčerpávající, navíc dnes si na mě ona milá osoba hned při nástupu smlsla tím jak mi barvitě líčila rozčilení vedoucí, když jí nová posila ještě večer volala že tedy neví jestli zůstane, a co jsem jí zas nakukala a provedla že tam nechce být. A že to je stejně všechno jen a jen moje vina, že všem hned hodím na hlavu svoje povinnosti a sama nic nedělám. Co na to má člověk říct.... nakonec se ukázalo, že šlo o informační šum a paní si špatně vyložila to, že než se zaučí bude chodit od určité doby a až to bude umět, doba příchodu se upraví. 

Ale úšklebky se nedaly přehlédnout celou dobu co jsem byla v práci. Proč dobří, kteří by dokázali mnoho dobra a rozdali spoustu radosti odcházejí tak brzy, a zlí zůstávají a otravují okolo sebe vzduch...

A do toho všeho zas ten bílej sajrajt. Silničáři tak nějak spokojeně usnuli na vavřínech nesněhových zim a zatím se nevypravili do terénu, kamiony které tu jezdí na překladiště jezdí krokem, čímž za nimi vznikají kolony z kterých tu a tam vyrazí nějaký magor kterému to je dlouhé a snaží se je předjíždět takže je velmi "bezpečné" přecházet ....

Ze včera od konce ....

 

.... byť to nebývá mým zvykem se podíváme na fotky

z procházky. Nevím proč mám tu úchylku držet se zuby nehty časové osy, ať už výletů, vycházek nebo i delších pobytů jinde než doma. Ono je to asi úplně všem šumák, jestli jsem tyhle fotky nafotila na začátku nebo na konci. Jen já z toho mám nějakej blbej pocit či mě neposloupnost nějak irituje. Vyrazila jsem konečně ven, v duchu žehnajíc počasí, že mne tak trochu vyslyšelo a že začalo malounko přimrzat, čímž sníh vydržel až do víkendu, kdy jsem konečně mohla v klidu vylézt. Sice bylo krásně bílo i na stromech ( v co jsem doufala že vydrží) nicméně tomu chyběla ona lehkost a načechranost cukrové vaty prvního sněhu po noci chumelení. A sluníčko. To chybí moc. Což zas je pro focení přece jen o trochu lepší, protože fotit se sluníčkem na sněhu si říká o hromadu přepalů na fotkách. Holt platí něco za něco. Nejsou přepaly, ale je šedivo. Stejně jak při mé předsilvestrovské procházce, i včera jsem potkávala spoustu lidí a stále se mi někdo motal v záběru. Než mi zmizeli v daném místě jedni, než jsem si vybrala kompozici, už tam byli další. Nakonec jsem je prostě musela vždycky do snímku nějak zakomponovat.

Chtěla jsem vědět co dělají vydrýsci, ale přehrada je zamrzlá a navíc tam bobovala nějaká rodinka a při tom jeku se asi vydrýsci raději schovali. Ještě že není zamrzlá natolik, aby se na ní bruslilo, ty by bylo ještě horší ....

Sladké šeptání ....

 

Šeptáš mi sladkosti, slaďoučká slovíčka.

Tiše se snášejí na moje víčka.

Jsou to jen drobnosti, ale k mé radosti,

chutnají slaďounce, jak horké kokosky a

hřejí mě na duši jak paprsky ze slunce.

 

 

Šeptám ti sladkosti, ve velké tajnosti.

Slaďounká slovíčka, malé nezbednosti.

létají okolo, milé a veselé....

Snad dožijí v duši tvé do příští neděle...

 

Času je nemnoho, není nám přáno,

jak ráda bych ti je šeptala každičké ráno.

 

Šeptáme sladkosti, já tobě a ty mně,

slaďounká slovíčka.

Padají lehounce na naše víčka a ve svícnu dohořívá bílá svíčka.

Za všechny radosti které si dáváme,

za všechny bolesti, které máme,

za všechny chvilky co hledáme.

Potichu si navzájem šeptáme, ty krásné sladkosti....

 

Slunce a ....

.... jinovatka a starosklíčko podruhé. Dnes to vypadalo, že

to sluníčko i vyleze, tedy ono vylezlo, ale jen na deset minut, a pak zas zmizelo. Říkala jsem si, že bych se šla po návratu z práce projít, ale už zas je zataženo a sněží. A já jsem nějaká z práce utahaná. Jen doufám, že to je následkem toho, že jsem byla přes týden doma a teď jsem vlítla do práce do rozjezdu fabriky, kdy byl na obědech docela frmol. A to od příštího týdne mám k tomu dopoledni ještě večeře. Tak to bude vůbec masakr. Ale měla by nastoupit zas další nová, už bůhví kolikátá posila. Jsem zvědavá jestli vydrží déle než měsíc....

Asi nic nového ....

 

.... nebude na tom, že tu nachumelilo. Byť ještě

večer to vypadalo, že do rána bude veta i po tom poprašku co tu ležel, ranní překvapení bylo deset centi sněhu. Stromy s bílými čepicemi, zahrada zapadaná a stále se snášející vločky. Bohužel, musím chodit do práce dopoledne, a tak jsem nemohla vyrazit do lesa fotit. Něco málo z toho čerstvého nachumelení jsem cvakla alespoň na zahradě a před domem ....

Ještě se stále procházíme ...

 

.... na přelomu roku po zahradě, kdy 

díky jinovatce to alespoň trochu vypadalo jak v zimě.

Ještě jeden den se to vydařilo, z něj ještě fotky uvidíte a pak zas nastalo hnusno a šedivo. Ani včerejší a dnešní sněžení tomu moc nepomohlo, neb sníh padal mokrý, okamžitě tál, jen chvilku to vypadalo, že by z toho něco mohlo být, ale už zas jemně prší, takže dál jedeme po staré notě ....

Když večer ....

 

.... mrzne a je mlha, při větrání koukám po okolí a těším se

jak nádherné to bude ráno s tou námrazou která je  všude po stromech a keřích. Jenže ráno se vzbudím a kde nic tu nic. Mlha zmizela a z čarokrásné námrazy nezbylo skoro nic. Jen trochu jinovatky po keřích. Jenže pak zasvitne sluníčko a mě to vytáhne s foťákem na zahradu.

Takové byly dny na přelomu roku. Mrazivé mlžné noci a krásné studené slunečné dny ....