..... první máj v nebi? A teď nemyslím že by jste
se vznášeli omámení láskou či nějakými jinými prostředky, ale opravdu opravdicky v nebi?
Mě se to podařilo na 100 %. Asi mi je dáno trávit státní svátky na křídlech ..... Když mi vloni vyšel vyhlídkový let nad Karlštejnem a Slapy přesně k svátku a na svátek sv. Václava 28.9., domluvila jsem se se známým pilotem že na jaře až budu na chatě dáme druhý, tentokrát nad Orlíkem a Zvíkovem. Slovo dalo slovo a já minulý týden měla svou oblíbenou týdenní jarní dovolenou a jejímž rámci jsme na tento let byli domluvení. I když na sobotu 4.5. Jenže podle předpovědi měl v okolních končinách, ke kterým patří i letiště u Příbrami odkud se léta, úřadovat déšť, ba i bouřky. Takže jsme se dohodli na středě prvního května. Copak o to, sluníčko svítilo, bylo teplo, jenže taky funěl solidní vítr. Původně jsem myslela že i kvůli němu se nakonec let přeloží na jindy, ale pilot mne ujistil, že to není žádný problém který by se nedal zvládnout. Dobrá, on je ten kdo tomu rozumí, a když říká že ano, tak mu budu holt věřit. Takže na prvního máje byl sraz v jedenáct na značkách, čili u mě u brány. Dorazili jsme na letiště kde mě trochu sice vyváděl z míry vodorovně ve vzduchu ležící větrný rukáv, nicméně jsem si říkala ono to nějak dopadne. A kdyby jsme náhodou dopadli my, stejně by jsme to měli hned za sebou.
Při nasedání jsem se trochu šprajcla, neb Cessna je o něco menší než Piper kterým jsem letěla minule, ale i to se vyřešilo, já se usalašila a mohlo se startovat. Od začátku by se dal náš let charakterizovat slovy Čert na koze jel. Ale na pěkně divoký a splašený. Vítr s námi nehezky házel a díky tomu jsem vlastně vůbec neměla čas mít strach. Spíš jsem měla co dělat, aby se i pilot neseznámil osobně s mou snídaní. Dalším problémem se ukázalo být focení. Když už jsem pracně zaostřila, tak se letadlo buď propadlo nebo naopak vylétlo nahoru a zas jsem mohla začít od začátku. Proto tentokrát nebude tolik fotek jak minule. Vzhledem k počasí jsem si ani nezopákla činnost z minule, tady to, že bych si chvilku zas zapilotovala.
Při přistání si ještě na mě vítr připravil poslední lahůdku, a to, že jsme se zcela nečekaně propadli o pár metrů, a to s takovou razancí, že jsme oba na sedačkách nadskočili tak, že jsme hlavami vzali o strop kabiny. Ale aspoň se teď můžu v klidu ohánět tím, že jsem ofiko praštěná.
V sobotu sluníčko svítilo celý den, a venku se nepohnul jediný lísteček! 😖 Přemýšlím, kam se vypravit na příští státní svátek. Do oblak? Pod zem? Kdo ví ....
