Barevná výzva ...

.... dnes růžová. 

Tahle výzva u Katky  se mi naprosto skvěle hodí do krámu. Všechny barvy v ní obsažené mám totiž v archívu v množství více než velkém, a tak nemusím přemýšlet co dát do článku. Výzvy všeho druhu na blozích mám ráda, díky nim totiž poznávám další zajímavé blogy, i když je to taky pro mne dost kontraproduktivní, neb na jejich stránkách trávím více a více času. A tím zanedbávám své domácí povinnosti. No zrovna dneska jsem měla v plánu okamžitě vystartovat na zahradu a makat. A co dělám? Sedím u počítače! Takže to vezmu fofrem, aby něco dneska za mnou bylo vidět ....

A žlutá do ....

.... třetice a zatím naposledy. 

Dneska tedy uzavřu žlutou archivní kapitolu, ale jen do doby, než mi začnou kvést další žlutokvětí obyvatelé záhonů a než mi to nedá abych je zas nafotila. Když se tak dívám na vše co jsem doteď nafotila, ta čtvrtroční absence možností někam vyrazit se promítá v tom, že vlastně už čtvrt roku nefotím nic jiného než kytky. Jeden výlet do Rakouska se nekonal, a vlastně ani výjezdy na chatu nebyly. A zatím to až do začátku července ani lepší nebude. To bych díky odstávce v práci měla na týden vyrazit na chatu, a na pár výjezdů do Prahy, tedy doufám. Počítám že až přijedu a uvidím zas to co mi tam narostlo, většinu času zase strávím prací na zahradě.

Každý rok si říkám, že tam musím jet alespoň dvakrát do měsíce, a každý rok to tak není. A to je věc, která mne docela mrzí. Včera jsem asi to počasí nějak uřkla, nebo co, protože po tom včerejším slunečnu, modré obloze a teploučku je opět spousta mraků a zrovna ne moc teplo. Od zítra by to mělo být ještě horší, opět by mělo začít pršet a teploty ještě klesnout. Vážně, letos má snad karanténu všechno. Od lidí až po přírodu a sluníčko! 
Po publikování tohoto článku jsem objevila na blogu U nás na Šumavě https://unasnasumave.blogspot.com/2020/06/vyzva-barevny-tyden.html Barevnou výzvu, takže tenhle článek bych do ní ráda zařadila....

Ještě včera ....

.... při dalším odpouštění napršelé vody z bazénu, 

a koupi nových plavek, jsem si říkala jestli to má vůbec cenu! Pořád jen déšť, déšť, déšť a já si koupím plavky .... jenže dneska, tedy teď kolem poledne to začíná vypadat na to, že to nebyla zas tak zbytečná koupě. Dosavadní nepřerušená šedá barva oblohy se změnila na přerušovanou modrou s bílými mraky a mezi nimi ...

no jo! Sluníčko!!! I když se to tedy neobejde bez trochu silnějšího větru, prostě tam je. A začíná se prosazovat. No a tak mě napadlo, že by se ta žlutá ještě mohla podpořit dnešními obrázky. 

A bude to cesta hluboko proti proudu času ....

Neumím tak ...

.... lehce a smysluplně vládnout slovy 

a vyznávat lásku jako to umí Blondí, já se o to snažím spíš obrázky.

Hlavně v případě Bobule. Ne že bych jí neměla ráda, naopak, je to moje velká láska, když od ní odcházím, nebo ona ode mne, cítím náramný smutek, miluju její vítání když mi skáče už zdálky do náruče a tulí se a tulí. Její ukazováček kterým diriguje Babiko sem, babiko tam, babiko běhej tudy, babiko běž tamtudy ... její xichtíky, pokrčení ramen a k tomu hm... nedá se to prostě popsat, ale abych to vyfotila, musela bych mít foťák přilepenej k oku pořád. Ale občas se mi něco z toho podaří. Navíc z Bobule začíná být hotová modelína, diriguje mne kde chce být focená, jak chce být focená, ale zas je to výhoda, protože si jí člověk krásně může nastavit jak potřebuje. Což byl případ dnešních fotek. 

A proč zrovna dneska o Bobuli? Zítra už má třetí narozeniny ....

Nesvítí, nesvítí ....

.... musíme si posvítit sami.

Ne, nezbláznila jsem se. Nebo možná jen trošku. To ta voda co furt padá a padá a nechce přestat. Navíc tady u nás v podobě takové vlezlé, mrholivé, která vás promočí i když jste pod deštníkem a původně krásně nadýchaný účes okamžitě mění ve zplihlé neforemné něco. Už potřetí od napuštění bazénu jsem ho musela upouštět, protože noční deště bývají naopak nevlezle prudké. Skóre tedy je 3:2. Třikrát odpouštěno, dvakrát vykoupáno. A v uších mi začíná stále neodbytněji znít " Tento způsob léta, zdá se mi poněkud nešťastným " ... A co to posvícení? Bude na fotkách ....

Venku furt ...

.... kape, mě už z toho taky kape na karbid, ještě

že už je pátek! Dneska trochu víc pracovní, no alespoň to nebude

nuda. Tedy nuda, nebude to o tom, že bych se nejraději zahrabala do pelechu a nevylezla z něj. V tomhle hnusnošedomokru se mi vážně nic jinýho než lenošit ani nechce. Ano, mohla bych tím vlastně docela dobře omlouvat svou lenost, jenže když si pak večer řeknu: " Co já jsem to vlastně dneska udělala? " odpověď je nehezké NIC! Takže ještě že dneska dopoledne přišel záskok v práci. Hodiny se sakra hodí a večer už budu pěkně rozjetá. Akorát ten déšť mne štve, protože budu muset vynechat kolo a jít do a z práce pěšky. V dešti to fakt nemám ráda. A protože prší, tak dneska to bude taky o dešti.

 Ostatně o čem jiném v poslední době, že? ....

Někdy si prostě ...

.... člověk musí udělat radost, i když rozum mu říká, že by se měl držet zpátky a zbytečně neutrácet. Ten hlas který říká varovně " Drž se zpátky! Víš jak to s tebou vypadá, a jak to vypadalo během posledních pár měsíců! " určitě slyšel každý. Jenže pak tu je hlas opačný, který okamžitě oponuje: " Jaký by to byl život bez drobných radostí, po těch blbejch měsících to je potřeba! Peníze budou, my nebudem ..."

A věřím, že mnoho z nás dá na ten druhý a tu radost si prostě dopřejeme. Obzvlášť když to zas není až tak velká suma a navíc jsou na obzoru zcela nečekané finance. No a jakou radost si udělá člověk který fotí? Samo že něčím k foťáku! V mém případě posedlosti starými skly je to zas jeden objektiv z této kategorie. Takže moje nová hračka je PENTACON auto 1,8 f /50 mm. Jak jsem zjistila, mezi milovníky starých skel je to objektiv přímo ikonický. Přišel mi včera a od té doby nedělám nic jiného než zkouším. Zatím mi hlavně dělá problém ta velká světelnost, musím hodně zkracovat čas, protože byť má v názvu "auto" jako u všech starých skel se s ním pracuje v čistě manuálním režimu. Navíc u těhle skel se jejich vlastnosti, tedy něčím hodně zajímavý bokeh, projevuje právě na tu nejnižší clonu a pokud možno v protisvětle. To jsem zatím neměla možnost vyzkoušet, protože sluníčko nesvítilo a nesvítí, nicméně líbí se mi ostrá kresba jak při focení s mezikroužkem, tak i bez. 

A jako u většiny starých skel, než která jsou primárně určená pro danou značku aparátu, ostří max do jednoho a půl metru. Jenže já je mám stejně právě na to focení detailů a s mezikroužky. Takže dneska vám pár snímky mou novou akvizicí tohle moje nové starosklíčko představím ....

Když už tak ....

.... krásně kvetou louky,

 a na nich kopretiny a máky a vůbec, tak nějak v těch lučních květech zůstaneme. Kopretiny. Pro mnohé symbol léta, prázdnin, těch úžasných chvil ranního sluníčka, kdy se krajem nese vůně jehličí, vody, šípkových růží a sušené trávy, nebo ta opojná vůně vzduchu po letní bouřce a dešti. A k tomu louky plné kopretin a zvonků, chrp a heřmánku, kohoutků a jetele. Doby kdy jsme si z nich pletly věnečky, nosili maminkám v kyticích nebo někde v koutku otrhávali okvětní lístky a počítali Má mě rád (a), nemá mě rád (a) ....

Hvozdík kartouzek ...

.... nebo také Slzičky Panny Marie.

Jak se mi dostaly na zahradu, je mi záhadou, a že jich tedy je! Už vloni jsem tu měla fotky jednoho nahodilého kvítku, který mi tu jejich existenci ukázal. Před tím nějak zřejmě díky sekání neměli šanci se ukázat, a tak jen ten jeden náhodně přeživší květ mi je prozradil. Letos už jsem si dala hodně pozor a když jsem sekala, objížděla jsem je obloukem. Moc práce to ani nedalo, protože rostou v těsném sousedství s trsy kopretin, které také nechávám až do odkvětu nesekané. A aby to nebylo jen o dvou barvách, přidal se k nim do party i drobounký žlutý jetelíček ....

Do běla ....

.... se obléknou dnešní fotky. Už se mi tu pár bílokvětých snímků nastřádalo a tak se na ně můžeme podívat. Myslím, že budou i dneska vcelku osvěžující. Jinak bílou tu ještě mám v jednom vydání, ale vzhledem k tomu, že se jedná o ucelený materiál, bude tu ještě jeden článek ....

Od květů si ...

.... dnes odskočíme do hmyzí říše. 

I když kvůli květu vznikly právě tyhle fotky. Všimla jsem si, že se klube květ máku a jak jsem se k němu sehnula, uviděla jsem tam něco co mne hodně překvapilo. Lišaje. Jmenovitě Lišaje vrbkového. Hodně mne překvapilo že tady, jeho místo výskytu je v Polabí, Českém krasu a na jižní Moravě na Hodonínsku. Je to po drvodělce a jednom druhu otakárka, který jsem zatím nebyla schopná určit, protože se mi ho nepodařilo dosud nafotit třetí hmyzí návštěvník z teplejších lokalit naší republiky který se tady ukázal. Drvodělka už je tu stálou návštěvnící, tak se uvidí jak to bude s těmito dvěma ....

Po ohnivém intermezzu ...

.... zase květy. Od Libby jsem před pár roky dostala pár cibulí ladoníků. U ní na blogu jsem je viděla poprvé a zamilovala se do nich na první pohled. Z pár cibulí už je dnes pořádná dávka rostlin které svými vysokými blankytně modrými květy dělají na záhonech parádu jako jedny z prvních kvetoucích jarních rostlin. No a nebyla bych to já, abych nepátrala i po jiné barevnosti této krasavice. A dopátrala, objednala, zasadila a čekala. Říkala jsem si, že letos se květů s největší pravděpodobností nedočkám, ale jaké bylo milé překvapení, když mi vykvetly všechny tři nové cibule. Takže mi ke klasické světlounce modré přibyla levandulová, tmavě modrá, ta má navíc listy bíle panašované a smetanová. Ještě mám vyhlídnutou jednu rostlinu, ta sice nepatří mezi ladoníky, ale má úplně stejná květenství která jsou zlatožlutá. Jmenuje se asfodelka žlutá ....

Červená se line ....

.... záře, červená se line záře.... oheň, oheň .... hřeje ruce, barví tváře, červená se line záře .... 

Myslím, že tenhle kánon znají asi všichni co kdy někde seděli u táboráku. Zpíval se na táborech, na čundrech ale i jen tak u ohníčku když se sešla rodina. A mne napadne vždycky když oheň vidím

a to nejen táborák, ale i v krbovkách na chatě. Focením těhle fotek jsem jen utvrdila sousedy o tom, že opravdu nejsem úplně normální, protože kdo si bude fotit oheň když pálí suché větve a stará prkna? No samozřejmě jen ta bláznivá Pražačka ....

Možná že jsem ...

.... včera tím modrým článkem trochu začarovala počasí, ale dnes už

je mnohem hezčí den než byly poslední tři. I ta modrá obloha se sluníčkem se občas ukáže. Neděle byla echt hnusná a stejně tak včerejšek, jen s tím rozdílem, že naštěstí na Medarda tu nespadla ani kapka. Tak snad bude už lépe a teplo. Za ten víkend tu

spadlo hodně vody, ještě se mi nikdy nestalo, že bych musela dvakrát odpouštět bazén aby nepřetekl nebo se nezhroutil. Kdo ale hodně viditelně pookřál a úplně vyskočil jsou kytky.

Tak zkusím to kouzlo ještě posílit a dám sem zbytek modrých 

fotek ....

Po fialové si ...

.... třeba dáme modrou. Ostatně v barevném kruhu je to mezní barva fialové, a tak se vlastně budeme držet pěkně pospolu. Modré jsem na zahradě moc neměla, ale pěkně se mi začínají touhle barvičkou záhony plnit. Od světlounce modré u ladoníků, přes deep blue skalkových kosatců po barvu letní oblohy u podléšek či onu jasnou světlou modrou pomněněk. A co teprve jirnice a tradescantia, to jsou tak krásné modré odstíny které nenechají milovníky této barvy chladnými. No, chladná modrá je, ale tak příjemně, je to barva letní oblohy, vody, barva evokující prázdniny na zahradách babiček nebo toulání po březích potoků ....