Tak to vypadá ...

.... že místo po Brdech, se budu procházet tady. Protože mám pořád takový divný pocit, a ani počasí už by nemělo od čtvrtka začít přát výletům, řekla jsem si že to prostě odpískám a holt si tu dovču udělám jindy a v klidu (no, i když ...) nakonec se mi, přiznávám, tím rozhodnutím i ulevilo. Neměla bych stejně klid, pořád bych musela myslet na to jestli je doma všechno v pořádku.Počkám si v klidu na mužovo vyšetření na neurologii, zajdem s Bobešem na kontrolu a domluvíme další postup, já si během příštího týdne ty ztracené hodiny nadělám a pak, někdy, možná v září, si tu dovolenou dopřeju .... 

Asi se půjdu ....

.... zastřelit, utopit či jinak zlikvidovat. Protože pokud už teď za sebe za jedinej zub platím skoro 10 000 Kč, kolik budu platit dál? Za další případné zákroky? A kde na to budu brát....😖

Právě tahle perspektiva byla přede mne předestřena dnes u zubařky. Vyvrtala mi všechno co ještě šlo vyvrtat, narvala umrtvovací vložky, zaplácla cementem a bílou plombou, já zaplácla třináct stováků a 2.8. mám s paní doktorkou rande zas. Ovšem tentokrát na trochu delší dobu. Asi tak na tři hoďky, pokud půjde všechno dobře. Ovšem s tím co mi bylo řečeno o zubu, nevím, nevím. Ale pořád mne to vyjde levněji než ho vytrhnout. Vzhledem k tomu, že jsem exot který nemá nic ve svém těle normálně, tenhle jediný zub má kořen do S a trhat by ho trvalo tak 5 hodin, rozsekaná půlka huby, můstek, a ještě větší obnos. Nemluvě o tom, že bych musela jet až do Pardubic. Takže klidné léto? Tak to mne fakt nečeká ....

Sem se asi půjdu utopit 

Možná se ....

.... začíná situace umoudřovat, Bobeš už v noci nenaříká, bobek vyprodukoval dneska v noci poprvé od pondělí potichu, a má tendence k tomu už skákat nahoru a dolů. Takže ho musím řádně krotit aby svou nově nabitou méně bolestivost zas neproměnil ve velkou. Muž se evidentně jen vybarvuje, když mi řekl jak letěl, musela jsem konstatovat že měl z prdele kliku, slušně prostě to štěstí nešlo komentovat. Zub, respektive zbytek je v klidu, jen mám od těch ostrých krajů trochu obolavěný jazyk. Znáte to, tak jako jazyk stále naráží na vylomený zub .... počkám co dneska Bobeš v noci, nechám ho tu už mužovi a podle toho co se dozvím zítra od zubařky se rozhodnu jestli pojedu. Jen mne trochu seká v zádech, ale to přičítám tomu, že jsem v noci nemohla spát, pořád jsem poslouchala jak Bobeš ťápá po pokoji sem a tam a čekala kdy spustí nářek a já se tak všelijak na posteli kroutila a vykrucovala. A zřejmě se přeležela. Ale to už je prkotina, která se klidnou (snad) nocí dá spravit. A jelikož je tu naděje, že se vše v dobré obrátí tak si dáme něco modrých kvítků. Modrá je jak známo barvou naděje ....

Pták v trní ....

.... tak nějak si teď připadám. Bobeš je sice s krkem lepší, nicméně někde ještě je nějaký blok, protože to jeho noční bolestné naříkání pokračuje a je v souvislosti s vyprazdňováním. Vždycky totiž pod ním jsou bobky. Jak spí, vyprazdňuje se už samovolně dlouho, jenže teď je to spojené s bolestí. Takže někde je něco ještě zablokované v pánevní oblasti, čemuž by i nasvědčovalo to, že sice hlavou už hýbe, štěká (to nedělal protože ho to taky bolelo) a dokonce se už zas žere s Myšpulínem, ale pořád se plouhá. Muž dorazil domů i se skutrem, nevím kdo je na tom hůř, ale asi možná ten skutr, ten má zlomené kolo, muž zlomeného nemá naštěstí nic. Ale oba hrajou všemi barvami. Skutr to má od výroby, manžel od modřin. Tvrdí že je v pořádku a tak jsem začala vážně uvažovat o pondělním odjezdu. Jenže.... to bych nesměla být já, aby se ještě něco nepodělalo. V mém případě zub. Spokojeně si jím oběd (halušky se slaninou a nivou) když mi v tom začne něco křoupat mezi zuby. Jen tak pro kontrolu objedu jazykem zuby a .... a díra jak vrata! Půlka zubu zezadu fuč ! Teď mám velké dilema, nebolí to, tedy aspoň zatím, a tak přemýšlím jestli zavolat v pondělí zubařce, čekat nejmíň čtyři hodiny než přijdu na řadu, to v lepším případě, nebo bude mít dovolenou a já jsem nahraná a budu muset doufat, že mi to v tomhle stavu přežije ještě týden, případně celý měsíc, protože ze začátku září jdeme na prevenci. A jestli tedy risknout odjezd. A proč ten pocit ptáka v trní? protože kam se hnu, napíchnu se na nějaký trn problémů ....

Chocholatice ...

.... nebo také ananasový květ, je zvláštní cibulovina. Zvláštní svým vzhledem, protože zdálky opravdu vypadá, že vám na záhoně roste ananas. Dlouho jsem se po ní pídila, ale jak se říká kdo si počká, ten se dočká. A já se dočkala v Drážďanech, kde jsem zakoupila tři velké cibule a tak patří s Ismene letos mezi další novinky na mojí zahradě. Chocholatice, stejně jako Ismene se může zasadit do přenosných nádob anebo přímo do záhonu, ale nesmí se zapomenout vyndat ze země, v našich podmínkách (zatím) není zimuvzdorná, i když zimy které u nás v posledních letech vládnou si myslím v nejteplejších místech republiky mohla dát. Nicméně, raději vyndavat! 

Já jí do záhonu pro oživení zasadila, a příští rok se chystám k ní přidat i tu Ismene. A zřejmě bych si pořídila i jinou barevnost než mám. Ať to je pořádně v záhonu barevné ....

Nic nejde ...

.... jak by mělo. K problémům s Bobešem se ještě přidala i polovice. Včera se měl vrátit z chaty, leč nevrátil. Zavolal mi že se při zpáteční cestě vymlel na skútru, ten je jaksi porozbitý a on jen tak napůl. Tedy je celý obouchaný. Paráda. Jenže, co teď....

S Bobím nic moc, v noci doslova křičel bolestí, což je u teriéra opravdu už hraniční, mají totiž natolik vysoký práh bolesti, že jsou ve rvačce schopní se nechat i zabít, protože necítí bolest z ran. Takže dneska zas vet. Navíc jsem měla zítra odjíždět se synem na chatu já, aby se dovezly ještě ze Smíchova radiátory které majitelka bytu mění za podlahové topení a to je to nejmenší, co můžu udělat když jsem jí nechala na hrbu vyklízení dvou sklepů. A měla mi začít týdenní dovolená s nasmlouvanými setkáními. 

Měla, leč jak to vypadá asi nezačne. Zítra pro muže a rozbitý skútr pojede syn sám, a já, dle situace, bych buď vyrazila v neděli nebo pondělí anebo taky vůbec. Opět jsem si vzpomněla na přísloví Když člověk plánuje, bůh se směje. Já mu tedy dávám příčin k smíchu hodně, a zákony schválnosti u mne působí naprosto stoprocentně. Co stoprocentně, tisíciprocentně!

Teď koukám do kalendáře kde mám napsáno CHATA? Správně s otazníkem jsem to psala už před třema nedělema ....

Situace je ....

.... sice trochu růžovější, Bobí už může hýbat hlavou víc, už mne honí s jídlem, nicméně je vidět, že stejně ještě není ve své kůži. Zítra pro můj klid (stejně budu celej tejden nervózní) ještě zajedem na kontrolu k vetovi a zajistíme přísun léků pro případný další atak bolesti a pak děj se vůle boží. Takže dneska bychom si mohli dát část fotek v růžové. Těch se mi tu nastřádalo docela dost, a tak si dnes dáme takový rozjezd, a podle toho jak se bude situace lepšit, dáme i zbytek ....

Po včerejší ....

.... ne zrovna klidné noci, kdy jsme skončili s Bobím na veterině protože si bloknul krční páteř (nevím jak se mu to podařilo, zřejmě se zas chtěl vyrovnat mlaďákovi a blbě skočil či co) a protože vypadal vážně na umření a po následném zklidňování ještě pak doma, kdy jsme sice byli po injekci proti bolesti, nicméně než to zabralo byl hodně bolavej, a tak aby se mu rychleji ulevilo jsem mu namazala krk hřejivou mastí a zabalila ještě teplou šálou, moc barevnou náladu nemám. Bobeš je zdá se vyspalejší než já, už hýbá hlavou mnohem lépe, zatímco já bych jí nejraději strčila pod polštář a spala, a tak vypadá všechno o něco lépe. Zákon schválnosti je neúprosný, všechno tohle se děje buď těsně před odjezdem na dovolenou anebo když nemáte k dispozici doma šoféra, v mém případě oboje najednou. V pátek mám odjíždět na dovču a burcovat jsem musela synátora aby nás odvezl. Takže budu trochu (dost) celý ten týden nervózní jak Bobímu je ....

Smetanova Litomyšl ....

.... nebo také familiérněji Smetanka je už po mnoho desítek let (61) po Pražském jaru druhý nejstarší a nejprestižnější hudební festival klasické hudby. Koná se od roku 1949 a jeho hlavním dějištěm je nádvoří litomyšlského zámku. Ale nejen tam, ale i různě po městě a ba i v jiných městech v nejbližším okolí (Česká Třebová, Ústí nad Orlicí) se konají doprovodné akce. Před dvěma lety začalo město s tím, že i v Klášterních zahradách nedaleko zámku je pódium a ti kdo z nějakého důvodu nemají lístky na hlavní dějiště, mohou zde na velkoplošných obrazovkách sledovat koncerty ze zámku a tradičně i závěrečný koncert festivalu....

Jenže hudební složka není tou jedinou věcí, ona se totiž zároveň s hudební Smetankou koná i výtvarná, a tak jsou na mnoha místech města vidět artefakty všeliké. Předminulý pátek jsem byla hlídat Bobuli a tak jsme se vypravily po stopách té výtvarné Smetanovi Litomyšli. Nebylo to ani moc náročné, protože většina děl je rozmístěna v zámeckém parku, nádvoří a Klášterkách. Obešly jsme si všechno, bylo nám fajn, mamča se stačila vyspat po třech nočních za sebou a já si aspoň i něco nafotila ....

Máky ....

....na druhou mi snad odpustíte. Tady okolo nás žádné nebyly, po cestě kde jsem jich viděla hromady mi zas nezastaví mužskej a tak když se konečně dostanu na místa, kde je mám na dosah, musím toho samozřejmě využít a tak si stoupnu mezi ně a fotím a fotím.

Tentokrát se mi to zadařilo u dcery v Litomyšli v řepce, kterou mají hned za humny přes silnici. Bylo vcelku zábavné pozorovat udivené obličeje řidičů když jsem se tam s foťákem v těch mácích rochnila ....

Těhle krasavců ....

.... se letos urodilo tedy neurekom. Kde jsem jela, tam jich byly hromady. Někde dokonce do dálky svítily celé kusy luk a polí. O kom že mluvím? O vlčích mácích! Okamžitě mi vždy při pohledu na ně vytanuly na mysli prázdniny u nás na chalupě, a na tři nejrozšířenější květiny které jsme trhali maminkám. Kopretiny, vlčí máky a chrpy. A jednu komoditu kterou už na polích skoro nenajdete. Len. Občas jsme tu kytičku proložili zvonky broskvolistými které  rostly v jednom hájku nebo slunečnicemi. Tohle byly pro mne prostě ty pravé prázdninové kytky a pokaždé si na ty úžasné prázdniny které jsem tam prožívala vzpomenu když ty máky někde vidím. Což mi připomíná, že se musím dnes u dcery na poli podívat jak postupuje zrání makoviček, potřebuji si je nasbírat a vysít je tady ke kopretinám i na chatě do trávy ....

Letos si ....

.... daly pivoně co se týče kvetení hodně záležet, nebýt ale těch pár dní veder a dvou hodně větrných, kvetly by ještě teď. Vloni si daly pauzu, ale letos mi to vynahradily. Dokonce rozkvetly dvě které jsem vyměnila s Majkou, ode mne putovala tmavě růžová a mě přistála světle růžová a bílá. I když se zdá, že rozdíly v nich nejsou, když se člověk lépe podívá, mají jiné květy i ty barvy jsou rozdílné. Dokonce mi vyrašily ty, které jsem si dovezla z Němec, leč malej šedivej had mi je vyhrabal a roztahal po záhonu. Naštěstí jsem na to přišla brzy a tak se je podařilo zachránit. Jen škoda, že déšť a vítr vždycky tu krásu spolehlivě zlikviduje. Tak snad se někdy najde rok, kdy nebudou vedra a ani nebude foukat a budu se moci jejich krásou kochat déle. Jak na záhonu tak ve váze ....

Na zelenou notečku ....

.... si zahrajeme ještě jednou. Tentokrát už ne na dešťovou, ale snad taky trochu ochladí, byť dnes je venku příjemně. Ale začalo léto, tak k němu prostě teplo patří. Tak to beru já, protože nadáváním a frfňáním si stejně nepomůžeme, jen si prostě musíme den tomu přizpůsobit. Ona se s námi prostě příroda nebaví a vrací nám to, co jí způsobujeme a jak se k ní dlouhodobě chováme ....

Pro zchlazení ...

.... si dneska dáme trochu zelené a trochu mokra. Zas to bude z různých časových údobí, a z různých míst. Dneska má být nejhůř co se týče tepla a tak snad se trochu zchladíte při pohledu na ně ....

Včera barva chladila ....

.... dnes bude naopak hodně hřát. Podle toho jak venku stoupá teplota. Žluté období mne na záhonu teprve čeká, zatím jen lehce ho naznačili na jaře kamzičníky, ale ta největší várka se pomalu chystá rozkvétat. Řebříček, třapatky, vytrvalé slunečnice, krásnoočko, kokardy nebo zápleváky, tyhle květy budou zdobit záhon hodně dlouho zářivou žlutí. Dnešní obrázky jsou povětšinou ještě z jarních focení, kdy žlutá nebyla ještě tak agresivní v barvě jako bude ta letní ....