Tak mne napadá, že ten název se vlastně dá využít na dvě
dnešní situace. Ta první je, že jsem byla konečně na ortopedii
kvůli bolestem, které mne také dost, mimojiné, vykolejily
že jsem se tak nějak sesypala z nervama (článek Koniklecení) . No i když
mi bylo předhozeno jedním blogerem že mi to patří a že to mám za to, jak
se chovám k jiným lidem. Ona prostě uražená mužská ješitnost má
snad ještě delší trvání než ženská, protože těmi lidmi myslel hlavně sebe.
(Jak nesobecky sobecké). A tam jsem se dozvěděla, že moje dlouhodobé bolesti
lokte jsou přímo ukázkové onemocnění zvané tenisový loket. Tak nějak
jsem s touhle diagnózou počítala, protože tři roky jarního a hlavně
podzimnozimního sezení u tvoření, pět intenzivních let u kompu
a zahradní práce vykonali své. Navíc poslední dobou bylo dost rychlých
zakázek na reflexní kytičky, takže i práce s tavnou pistolí k tomu
mírou nemalou přispěla. Takže jsem vyfasovala jeden chuťovkový
obstřik lokte a hurá na rentgen. Jenže zřejmě jsem měla trochu silnější
reakci, protože než jsem přešla pět metrů z jedné ordinace do druhé,
ruka začala neskutečně bolet jako bych přes předloktí dostala železnou tyčí
a na zápěstí mi někdo dupnul, odmítala absolutně spolupracovat a tak jsem
navrch musela dostat ještě jednu injekci proti bolesti. A radu, nic dva dny s
rukou absolutně nedělat, a pěkně si jí hejčkat pověšenou na šátku.
Pravačku! Opravdu skvělá rada.
Dnes jsem to vcelku ještě byla schopná i ustát, na zítra oznámila no penzion,
no restaurace a snad to už bude lepší. Vlastně i teď, když to píšu přestupuji
onen zákaz, ale když ono to už nebolí
.......
A ta druhá situace? No přece jsme všichni, a ti kdo fotíme dvojnásob, čekali
na to až se v novém jaru začne příroda probouzet, bujet a kvést. (No, tráva na
zahradě a plevel v záhonech si klidně to bujení může nechat) Takže dneska tu je
malý přehled toho, jak se jí to daří .....
Opět něco oblíbeného jarního růžového tónu
A něco bílé .....
Vláčela jsem sebou dneska foťák pro případ, že by kvetly sakury. Ale ani ň.
Tedy kvetly takové ty jednoduché, ranné odrůdy, růžová klasika se nekonala ....
..... a navíc jako vždy když to není potřeba funěl vítr
Z jedné malé macešky, kterou jsem našla v trávě, kam zabloudilo semínko od sousedky
jich mám teď všude spousty. Na záhonku v trávě, okolo záhonu a navíc ještě v různých barevnostech ....
A jeden levitující narcis na rozloučenou .
