20 března 2016

Výstava květin a zahájení nové zámecké sezóny.....



Zatímco čtvrtek se nesl v duchu lenošení u kávičky na sluníčku
a válení se po zemi a focení včel, pátek, stejně krásně slunný byl ve
znamení kytiček řezaných. Zámek v Litomyšli zahajoval novou sezónu ve
velkém stylu a to výstavou řezaných květin. A když na zámku, tak opravdu
krásných aranžmá. Jako pokaždé se o to postarala zahradnická škola
kam chodil i můj synek a která těch výstav pořádá neurekom.
Na zámku vždy zahajují sezónu, ve školkách mají jarní, pozdně letní, podzimní
a v budově školy i vánoční výstavu a na každé si člověk přijde na své.
(tím myslím jak kytičkář tak fotograf). Výstava probíhala v prvním prohlídkovém
okruhu a jelikož nebyla s průvodcem, sály, sálky a pokoje jsem si pojmenovala
po svém. A jelikož jsem nafotila fotek hodně, rozdělila jsem je do vícero
článků. Takže v nejbližší době si budete užívat kytiček tolik, že vám už asi
polezou krkem ..... jinak pro možné návštěvníky - fotografy tohoto zámku
jedna dobrá zpráva. Focení dovoleno bez blesku a bez příplatku. Od
letoška poprvé.


Takže dnes poprvé vás vítám na zámku v Litomyšli .....
Jednoduchá a nápaditá aranžmá z vrbových a březových prutů
dělali žáci 2.ročníku zahradnické školy. Víc jich uvidíte až v posledním
článku.....


Ovšem další už jsou prací jejich učitelů a těch kteří studují speciálně
floristiku a aranžování. Tedy ročníků maturitních.
Začátek se ještě nesl ve znamení sněhobílém, zimním .....





Ledové jezírko byl moc dobrý nápad


Ale zdárně mu sekundovaly i prastaré sáně


Druhý sál, kterému vévodí tři ohromné portréty Marie Terezie, Štěpána Lotrinského
( jenž byl vlastně císařem, a jeho žena se stala císařovnou až po jeho smrti)
a jejich syna Josefa II. se nesl již ve veselých barvách


Focení nebylo moc dobré, protože se muselo chodit jen po
kobercích, které nebyly moc široké a tak dostávat do objektivu
co člověk potřeboval byla dost fuška. A i tak se mi to dost často
nezdařilo. Naopak jsem byla velmi překvapená že z více než sta
fotek jsme musela vymazat jen tři, které byly nepovedené. Měla
jsem strach jak to bude bez toho blesku vypadat. Jediné úpravy které jsem dělala
bylo trochu zesvětlení některých a tu a tam doostření. A to jsem nakonec zjistila
že jsem celou dobu fotila na manuál, protože jsem měla sebou
i helios a s tím se dá fotit jen na manuál.



Krom řezaných květin se vystavovaly i kamélie, jejichž doba květu právě
vrcholí. Musím říct že jsem se do nich zamilovala....



Protože jsem se stále snažila dostat co nejblíž ke květům
byla jsem neustále od hlídkujících průvodců napomínána abych
se zařadila na koberec. Na chodbách to už bylo jiné, tam bylo místa míň
a tak se člověk k těm květům dostal blíž.








19 března 2016

Poledne s včelkami ....


Čtvrteční poledne bylo první, které
jsem letos trávila s poledním kafetem na terase. Protože
to byl jeden z opravdu krásných dní, kterých je od začátku roku nějak málo.
Touhle dobou už jsem normálně mívala na zahradě uklizené loňské trvalky a
ostříhané trávy a letos ..... nic! Jeden den ze čtrnácti je k tomu přízniv, ale
zahrada je mokrá a rozčvachtaná, takže se nedá nic moc dělat. Ale zpět.
Takže jsem si nainstalovala na terasu stůl, křesílka, posadila se a kochala se
na teplíčku krásným dnem. Jenže pak jsem zjistila, že se krokusy pod terasou
hemží včelkami a tak kafe nekafe, svištěla jsem pro foťák a igelit na ležení
a začala číhaná na včely. Byl to pokus, protože něco se pohybujícího, jsem
ještě tím starým sklem ještě nefotila. A taky to podle toho dopadlo .....
Ale pár obrázků přeci jen z toho snažení vzniklo ....





Haló, je tam někdo?


Polib mi !




Kašlu na vás, letím domů ....




Kočičkám se pěkně prodlužují frňáčky


Stínohra bledě mechová



No, a to kafe mi mezitím vystydlo. Ještě že ho mám ráda i tak Mrkající





17 března 2016

Jarní bláznění ....



Naprosto v duchu týdenního motta "Zkus to znovu"
zkouším stále a znovu focení jarních motivů starým sklem.
Hmmm, to spojení jara, tedy představy něčeho nového, mladého
a jiskřivého foceného starým, vyžilým a život za sebou majícím, to je
něco co mne přitahuje. Jenže nesmím zase tak tomu mému heliosku
křivdit, protože se mnou bude mít znovu co dělat, bude žít další, nový
život. A já ho budu zkoušet znovu a znovu, pokoušet ho a ždímat
ze sebe (a z něj) to nejlepší co půjde. A doufám že nám to spolu
půjde stále lépe a lépe. A když ne ..... tak to prostě zkusím znovu!













Dneska je nádherně sluníčkově, všechno co je na těchto fotkách
ještě zavřené už kvete naplno a včeličky se už činily jak jen mohly ...
ale to až příště.


13 března 2016

Když milenky pláčou ...



Když pláčou milenky, žal schovají za úsměv....
Když puká jim srdce, svou bolest schovají za hlasitý smích.
aby nikdo ten hrozný zvuk neslyšel....
Když své tajemství a bolest šeptají stromům, loukám, růžím
i dobré víly jejich smutek sdílí....a netančí

Když pláčou milenky, padají slzy jejich v podobě rosy
do květů růží, jež jejich milý jim nosí.
Když tajemství své nosit musí, je těžší než tisíce slibů,
jež jejich milý z úst vypustí.

Když pláčou milenky možná ten kámen ustrne se spíš,
než ten kdo jim ve své zaslepenosti řekne:" Však víš"?...
Jejich tajemství jsou muka, horší než v očistci.
A nepohladí je ruka, která svírá jejich tělo při svících...

Když milenky sčítají sliby, které činily je šťastné
je nad slunce jasné, že jejich splnění, je jen slovem
vyvolané vlnění... vzduchu.
Nenaplní se slovo v skutek, ten nejspíš už někam utek,
do říše pohádek a snění v okamžení kdy vypuštěn byl z úst.

Když milenky sny své rozbité smetají na hromádku,
vědí že dávno už není vše v pořádku. Vždyť k čemu je být femme fatal,
jen aby člověk spoustu nocí proplakal? Uvěřil, byl šťastný?
Tajemství tíží, pocit je to strašný....

Když milenky pláčí i dobré víly jejich smutek sdílí...a netančí....




06 března 2016

Jak jinak, než kytičkově ....



Včerejší den byl už nebyl tak skoupý na sluníčko
jak pátek, dokonce i trochu vyschla doposud neskutečně rozmáchaná
zahrada, a tak jsem si opět mohla i kleknout a pustit se
do detailů květinek, které momentálně kvetou.
Sice jsem trochu u toho tuhla, protože i přes to, že svítilo sluníčko
byl vzduch dost studený a od země to taky pěkně
studilo. Zvlášť když jsem na ní klečela holými koleny,
páč přeci jen to nebylo úplně suché a nechtěla jsem si
špinit oblečení. No, hlavně že mám pro ten případ
uschovaný kus černé igelitové fólie .....



Sněženky mám tady poprvé od podzimu a teď mi dělají radost
zatím třemi květy.



Tyhle krokusky jsem přesázela ze záhonu pod terasou, aby
měl Matýsek taky něco co mu na hrůbku pokvete brzy


Stejně tak jako čemeřici. Tu má i Matynka, nejen ty sněženky.
Ale ta zatím má jen poupě.


A tyhle jsou jako lem záhonu s růžemi u terasy


Bledulky měly celou zimu peřinu z listí, a tak
jsou letos venku o mnoho dřív než jindy. Ale jak jsem koukala
do trávy, tak už i tam se začínají klubat ven


A nakonec starý šípek starým sklem








05 března 2016

Jak jinak, než dešťově ....



Včera jsem jen tak na chvilku vyběhla ven,
protože se mezi jinak neubývajícími mraky, které se na obloze
drží už dost dlouho, ukázala malá chvilková mezera a vykouklo
sluníčko. Tož šup foťák, close - up předsádku a šla jsem fotit
kapky. Nafotila jsem toho hodně, ale skoro všechno po stažení
do počítače zas letělo do koše. Děs, běs a i to co jsem vybrala
se mi moc nepozdává kvalitou. Prostě definitivně jsem si potvrdila,
že na staré sklo a na focení z ruky to není prostě ono....
Dneska se sluníčko snaží prodrat o něco víc, a pokud se zadaří
asi to zas půjdu vyzkoušet jít ven. I když ..... ta představa veškerých
cest po kterých chodím, které budou momentálně změněné v
bažinu mne od toho nějak i odrazuje ......