Vlaštovky sedící na
drátech nad domem mi silně připomínají noty na notové osnově. Černé fráčky - noty na linkách - drátech. A jelikož jsou ve velkých odstupech jsou jak notová osnova pro bubeníka. Bum, rána a dlouhá mezera....Tak to vždycky říkala moje babička. Že je něco jak noty na buben když chtěla zdůraznit že to je řídké nebo děravé. Včetně mých zubů když mě začaly jako malé holce padat....
Nevím kde se tu vzal a jak se tu vzal, ale jedno ráno jsem na chodbě našla chrousta. Tedy spíš dřív než já ho objevily kočky a použily ho jako balonek na pinkání. To tak přišla jedna kočka k chroustovi, zadívala se na něj, z pacičky udělala malou hokejku a pink!.....milej chroust letěl po dlaždicích. Mávající nožičky se zalíbily druhé kočce a tak následovalo další pinknutí zpátky. Milej chroust lítal sem tam a já to završila tím, že jsem na něj málem šlápla. Neviděla jsem úplně přesně co to na zemi je a s čím si kočky tak nadšeně hrajou. Sebrala jsem to a koukám on to chroust. Nejdřív jsem si vzala jako modela a pak ho vynesla ven...ale netušila jsem jak je těžké fotit živého neustále ze záběru utíkajícího brouka a proto je vždycky něco na něm mázlého...
Když má člověk vícera zájmů, které jsou navíc rozličné, zahradu jak hrom, je to pohroma. Protože se musí věnovat buď zahradě nebo ostatním koníčkům. A pak najednou zjistí, že mu plevel na záhonech začíná přerůstat přes hlavu, do sekání trávy se nutí s velkým odporem a stejně prostě jednou musí ty ostatní koíčky odsunout a přivázat se řetězem zahradnických povinností k záhonům. To pak není čas na dlouhé procházky ale aby zase totálně nezblbnul tak se jednou za čas prostě vydat ven musí. Já jsem takhle přivázaná k těm zahradním povinnostem už hodně, hodně dlouho. Takže poslední procházka se konala na začátku května. A nebylo při ní o příjemnosti, ale i nepříjemnosti nouze....třeba hned na začátku chatové oblasti. Tenhle obrázek tam není moc častý, ale po tom, co mě takhle podvakrát v tandemu v dost krátkém časovém odstupu přijeli pro muže a vezli ho do špitálu se zapnutou sirénou si už jasně dokážu představit pocity těch kterých se to bezprostředně týká...
Ani další pohled mi moc nezvedl náladu. Pomník pro mrtvé stromy....nevím jestli ta kolečka znamenají jeden mrtvý strom nebo teprve se na ně bude dávat fotka jak na náhrobek, moc to nechápu. Ale uvidí se, třeba až tam půjdu příště vysvětlení bude....
Tohle zvěrstvo už snad ani netřeba komentovat. Pěkně vedle cesty, v lese,
borčus až hrůza. A čerstvej, protože tohle tam ještě na podzim ani v zimě nebylo. Někdo si asi dělal pořádek na pozemku nebo někde v kůlně a bylo mu líto si zajet do sběrného dvora nebo do kontejnerů kterých je mimochodem v chatové oblasti docela dost.
Aby tu nebyly jen samé nepříjemnosti, tak tady jsou dva spací portréty.
....Baldricka
....a Bobeše 
