Jako jedno z mála dětí
nemám ráda cirkusy a ani jsem moc nemusela poutě. Je fakt že teď v nich nalézám zdroj fotografických úlovků, jenže zase se ty tradiční poutě tady poblíž nekonají. Jedna velká bývá na Mníšku před zámkem a je opravdu pěkná, ale málokdy ji stihnu.....jedna krásná bývala v Chrudimi (nevím jestli se ještě koná, snad jestli tu je někdo z čtenářů z jejího okolí může se zmínit jak to je) a Matějská, tak to je kapitola sama pro sebe.
Tady ve městě bývá jen na malém plácku pár atrakcí a tak není divu že se tam zrovna davy nehrnou. A živobytí to asi taky není zrovna lehké...
To cirkus ten tu má víc prostoru na louce u benzínky. A tak než přijede hlavní vojsko předvoj musí připravit tenťákům prostor pro stavbu šapitó, což znamená i vzít do ruky kosu a pěkně celý prostor posekat. Koníci pomůžou tím že se napasou a zároveň i zmenší plochu na sekání....
Rodinné klany starých cirkusáckých rodin mají neuvěřitelnou soudržnost. Asi je to tím, že se musí naučit spoléhat se při cestách po světě jen a jen na sebe. I přes můj odpor k cirkusům mají v tomhle můj obdiv. V tomhle za nimi dost pokulháváme....
Berouskové jsou proslulí svým uměním práce s medvědy. Jestli i tahle odnož má medvědy nevím.....
A jak jste na tom byli a jste vy co se týče obliby poutí a cirkusů?
Jsem na tom podobně jako ty. Nerada chodím do cirkusu (byla jsem tam jen párkrát jako děcko) a nerada chodím na poutě, kde mě odrazují davy lidí. Ale jinak s tebou souhlasím, život "světských" je určitě úplně jiný, než ten náš. Určitě bohatší na zážitky, i na vzájemnou soudržnost.
OdpovědětVymazatNemám ráda ani cirkus, ani poutě. Ani u nás není návštěvnost velká, ba mohu říci, že na pouti u nás, když jsem šla kolem, byly tam tak 2 děti. Nechápu, jak se ti lidi uživí. Třeba v jiném městě jsou jiní lidé, co na poutě chodí.
OdpovědětVymazatMusím říci, že cirkus mám ráda. Jako divadlo, koncerty a pod. Spíš už ty poutě nemusím, hemžení lidí, davy proudící kolem stánků s předraženým zbožím. Tam, kde zaujmu místo,zvláště, když to bylo s dětmi, vnučkami, jsem spokojená. Nesnáším popové koncerty venku, kde se všichni mačkají, nic kloudně nevidí a hudba řve-- .
OdpovědětVymazatCirkus moc nemusím, ale potě mám velmi ráda, zrovna minulý týden jsme byli na jedné
OdpovědětVymazatTaky jsem nikdy neměl klasické cirkusy rád. ale líbí se mi ten moderní "nový cirkus", který je ovšem u nás k vidění málokdy.
OdpovědětVymazatAni nepamatuji, kdy jsem byl v cirkusu naposledy, ale obdivuji, co všechno jsou schopny zvládnout, Vždyť cirkus je malá zoologická zahrada (tygry, lvy a slony se přitom každé zoo pochlubit nemůže), k tomu artisti, klauni a hudební orchestr. Vůbec nechápu, jak se můžou uživit.
OdpovědětVymazatJako dítě jsem měla oboje docela ráda. Teď už jsem v cirkusu dlouho nebyla. Odrazují mně vysoké ceny vstupného, i když mi jsné, že to nemají lehké, musí uživit spousty zvířat i lidí. Jenže já na to prostě nemám, abych šla s celou rodinou do cirkusu. To je částka velmi blízká ( ne-li převyšující )tisícovce a to nejsem ochotná dát.
OdpovědětVymazat[7]: Tak jelikož nesnáším kolotoče a to opravdu strašně moc na pouti jsem tak akorát mohla použít autíčka nebo houpačky tak mě to moc nebavilo. Jediné v čem se mi nedělá zle je ruské kolo, ale těch zase sebou moc nevozej. Takže jde tohle mimo mě. Děcka kupodivu tu nechuť zdědila po mě, nikdy do cirkusu nechtěla....tak jsem byla ušetřena.
OdpovědětVymazat[6]:Je to zvláštní svět, ale netíhnu k němu. A vůbec ze všeho nejvíc nesnáším klauny....to jejich ječení Páne šediteli....to mne spolehliě odrazuje. Kdysi jsem sledovala v tývý cyklus Cirkusy světa, bylo to zajímavé ale jak přišli na řadu klauni televizi jsem vypínala a odcházela.....
OdpovědětVymazat[5]:Myslíš něco jako Cirque de Solei? Nebo u nás to codělá La Putyka? To je dost zajímavé, ale nevím jestli už se to dá nazvat cirkusem.
OdpovědětVymazat[4]:Od doby kdy jsme s jednou spolužačkou (obě nesnášející kolotoče) frajeřily a zapalatily si dvojitou jízdu na řetízáku a málem pozvracely všechny okolo jsem se poutím spíš vyhýbala, až jako sedmnáctiletá jsem se tak trochu zase začala účastnit, ale spíš žejsme tam sekaly patky před klukama a naopak
OdpovědětVymazatJá na ty cirkusy moc nejsem. Jako malá jsem sice chodila na představení, moc dobře si pomatuji neměcký cirkus Berolina. Líbili se mi artisté, hlavně jak byli nádherně oblečeni a všichni se mi zdáli strašně krásní. Nelíbilo se mi, že se zvířata nutí cvičit a také klauni. Nikdy jsem se jejich číslům nesmála.
OdpovědětVymazat[12]:Přesně! Klauni mne totálně ničili, zvířata a akrobati mi nevadili...
OdpovědětVymazat[12]:Tedy ničili mě v telce, nikdy jsem osobně v cirkusu nebyla a vůbec mi to nevadí....
OdpovědětVymazatNa poutť chodívám celkem ráda, zajímá mě ten cvrkot kolem a občas si něco koupím, cirkusy ráda nemám, ale obdivuju jejich kumšt, ať v akrobacii, žongléřství nebo drezúře zvířat. A taky je fakt, že oni všechno dělají naplno a na sto procent, zejména stavění šapitó a jištění při nebezpečných vystoupeních - tam to musí být stoprocentně ověřeno a zajištěno, pokaždé, neexistuje odfláknutá práce, protože na tom jsou závislé životy. To taky obdivuji a taky jejich soudržnost, neměla bych na to povahu, na takové štrapácování po světě, jsem ráda na jednom místě. Ale kdo na to má náturu, může mu život cirkusácký připadat zajímavý.
OdpovědětVymazat