13 dubna 2013

Máte zájem o setkání?


To že má Petr výstavu svých fotek asi víte už od něj z blogu. A jelikož to bude výstava určitě pěkná a navíc blízko u Prahy, napadlo mne že by nebylo možná od věci, kdyby se tam udělal takový blogerský sraz obdobně jak v Brně. Budou sice ve výhodě pražští blogeři či ti z blízského okolí, ale myslím, že je mezi obcí blogerskou i spoustu těch kteří rádi jezdí křížem krážem po republice a že i ti by se třeba rádi zúčastnili. A tak jsem se nejdřív Petra optala jestli by s tím souhlasil a nakonec jsme se domluvili že zatímco on se bude věnovat přípravám na výstavu, já se pokusím dát dohromady tenhle blogerskej sraz.

Milí a vážení blogeři,
ráda bych Vás tedy tímto pozvala na 22.6. 2013 na blogerský sraz u příležitosti výstavy Petra Vápeníka za samozřejmé účasti autora, který se mimochodem velice těší na to, že vás bude moci poznat i osobně. Prosím Vás tedy, kdo má opravdu zájem a chtěl by přijet ať se mi ozve na můj mejlík Vaclava.C@seznam.cz a napíše zda opravdu přijede. Hodina se ještě upřesní po domluvě s Petrem. Jde o to, aby se případně domluvilo posezení a pro kolik lidí. Spojení do Dobřichovic je vlakem z nádraží Praha - Smíchov. Autobusem je možné spojení ze stejného místa s přestupem v Mníšku pod Brdy na náměstí. Kdo má v autě navigaci to má jednodušší a pro ty ostatní kteří ji nemají doporučuji Mapy.cz. Ještě Vám dodám i popis cesty jak z nádraží k zámku. Je zatím docela čas, přesto předkládám toto pozvání už teď aby jste si stačili zjistit jestli budete mít volno, hlídání dětí, hlídání psů a pod.
Další podrobnosti budou následovat.

P.S. Ještě je ve hře termín 15.6. ten ale dával Petr jako záložní. Toho 22.6. jak sám říká by podle něj bylo asi nejlepší.

Blíží se první statistický úspěch....

Ti z vás, kteří navštěvují
blog Petra Vápeníka alias ČERFA zaznamenali určitě jeho skvělý výsledek 50 000 návštěvníků. je to číslo úctyhodné a svědčí o tom jak kvalitní Čerfův blog je. Vzhledem k tomu, že já od začátku svého blogování dala jen na počítadlo Blogu.cz nenainstalovala jsem si jiné a tak když jsem po loňských kotrmelcích v úpravách a nefunkčnosti počítadla přehled ztratila nedalo se nic dělat a i já šáhla po jiném způsobu statistiky. Jako většina z vás mám také Top list. A hned první výsledky byly docela zajímavé. Zatímco na Blog.cz jsem před zhroucením jejich počítání měla denní návštěvnost od 80 do 100 návštěvníků, na Top listu to kleslo na 50 až 70 návštěv. Takže trochu rozdíl. Nevím jak bylo a je založené toto počítání ale rozdíly jsou. A velké....

A proč to píšu? Protože od 20.8.2012 kdy mě návštěvy počítá Top list mám ke dnešku zaregistrovaných
14 947 návštěvníků. Tudíž se blíží ten jubilejní pátnáctitisící návštěvník a já bych moc ráda věděla na koho to číslo padne. Prosím vás tedy, sledujte počítadlo a kdo objeví při své návštěvě číslo 15 000 nechť udělá printscreen obrazovky a pošle mi ho na můj mejl Vaclava.C@seznam.cz se jménem svým a blogu. Víno sice nenabízím ale určitě nějaká maličkost se najde.
Takže sledujte a hlašte se......

12 dubna 2013

Jsem...

Jsem nedočkavá jak závodní kůň,
jenž v boxu čeká na start.
Na tvé pohlazení marně čekám,
nedá mi se zeptat.
Jak dlouho ještě nedočkavost mojí
bude krotit ten zavřený box,
než dlaň má se s tvou spojí.....

Jsem nedočkavá kdy slunce vzejde,
a smutky mé zaplaší.
Až tvůj úsměv jenž tuším jen v stínu
na slunce vyjde.
Jak dlouho smutky mé budou
řídit mé skutky,
než nad hlavou mou slunce vzejde.

Jsem nedočkavá jak jarní voda
jež po kamenech se řítí.
Kde ze dna zlatý jantar na chvíli do očí zasvítí.
Tak nedočkavě čekám kdy nastane doba
až vstoupí do mého proudu
sběračova noha.

Jsem nedočkavá jak první jarní květ
jenž na svět se vydral.
Svůj život nabídl včelám hned by z něj
sát mohly sladký nektar.
Tak dávám se tobě v plen jak ten bílý květ
a volám:" Přijď jen už přijď, a to hned "....

Jsem tak nedočkavá....

Západ zatažený....

....byl předevčírem.Nejdřív tak ani
nevypadal, ale pak se během chvil mraky nakupily a bylo vymalováno.
Tedy po sluníčku. A na celý den.....
Ale co bylo alespoň trochu pozitivní byla teplota kolem dvanácti stupňů celý den.







Nedočkavých devět sil devětsilu....

Tato fotka tu už proběhla,
ale co víc by se hodilo k TT než právě ona...nedočkavost rostliny, která ví že nastal čas
i když je kolem ní zima a led....a tak i v těch podmínkách nedočkavě vystrkuje první poupata.

09 dubna 2013

Pan Bobeš čuchá jaro....

Jak je zima dlouhá i
smečce je vidět každý slunečný den. To se z kopečků srsti ležících a chrápajících po různu doma stávají dělové koule lítající po zahradě, z radostí očuchávající všechno na co přijdou a skákající kolem mne jakmile začnu z průzkumem zahrady. A když vyrazíme v takový den na procházku mají tolik energie až se jeden diví.
Samozřejmě že včera se mnou museli být také a hopsali si po zahradě. A když byl pan Bobeš unavenej sednul si zase vedle mě a čuchal a čuchal. Co asi. No přece už snad konečně to JARO!







Mates má na to přivolávání přímo satelit....


Jenže se jim to nějak nepodařilo, dneska už je zase ošklivo....

08 dubna 2013

Krásný den to dneska byl.....

Když jsem se ráno vzbudila
a viděla tu příšernou mlhu, říkala jsem si že se teedy s tou předpovědí už tradičně zase sekli. Jenže pak se postupně začala zvedat a čím dál tím to vypadalo že snad i to sluníčko dneska svítit bude. A ono jo, a ono svítilo a opravdu krásně....a tak jsem si v poledne udělala kafe, vytáhla na terasu zatím jen malý stůl a křesílka a vychutnávala si tu krásu a poslouchala jak nádherně zpívají ptáci. Jak mě tohle chybělo! Sice nebylo nějaké super teplo ale dalo se posedět. Jenže jak jsem se koukala po zahradě když slezl sníh, čeká mne taky sakra spousta práce. No a to mi tedy moc nechybělo.

Vím že většina z vás už je na bílou barvu dost alergických, ale myslím, že v tomto případě mi snad odpustíte další bílé nadělení.....







Poslední ledové muchlání na jezírku. I s odrazem vrby


A mám připraveno


Když jsem obcházela co jak kde žije nebo ne, přišla jsem na další a další bledulky které pod tou bílou peřinou vylezly....

Hádej, hádej, hadači...správná odpověď

Však jsem říkala že to budete mít strašně
jednoduché. Tentokrát nejoriginálnější odpověď přišla od Kinga, ne od TlusŤjocha jak bývá jeho dobrým zvykem. A co že tedy to bylo? Uhádla to většina z vás. Je to led ve vyjeté koleji od dřevařů, kteří tu devastují lesy i cesty takže se nedá kvůli blátu a bordelu skorem nikam do lesa vyrazit....jen sem jí trošku dobarvila do modra.
Ale....našla jsem jednu důležitou část příští hádanky a tak se budu těšit co vy na ní!

07 dubna 2013

Vánoční kontra velikonoční.....

V souvislosti z různou
dobou kvetení vašich "vánočních" kaktusů jsem se párkrát ptala, zda náhodou nemáte kaktus "velikonoční".
No ale jak se pozná jestli je kaktus takový nebo onaký, čili vánoční nebo velikonoční. Pozná, ale jen v květu. Pokud nekvete je malá šance poznat který je který. Tak zkušený kaktusář možná na první pohled rozezná oba druhy, ale to většina z nás prostě není. A jelikož jsem si včera udělala radost jedním takovým krásným velikonočním kaktusem ten rozdíl vám nyní ukážu.....

VÁNOČNÍ KAKTUS
čili
SCHLUMBERGERA nebo také ZYGOCACTUS

Kvete v zimě nebo velmi brzy z jara. Novější odrůdy mají stonky složené ze článků s ostře zubatými kraji. To by se ještě dalo rozpoznat, jenže starší odrůdy které většinou doma jsou tyto ostré zuby nemají a tady už se opravdu pozná jen podle květu kterou odrůdu máte.Květy má trubkovité, dlouhé tvořené několika řadami nazpět ohnutých květních lístků z kterých vyčnívají dlouhé tyčinky. Nejčastější barva je červená nebo růžovočervená, ale jsou již vyšlechtěny odrůdy bílé, světle růžové, fialové nebo dvoubarevné.

Tohle je můj vánoční kaktus starší odrůdy, který ony výrazné zuby na článcích nemá.



Detail "zubatého" listu novější odrůdy.


VELIKONOČNÍ KAKTUS
čili
RHIPSALIDOPSIS nebo též nově HATIORA GAERTNERI

Je blízkým příbuzným vánočního kaktusu, kvete na jaře. Články stonku jsou okrouhlejší a méně vykrojené než na Schlumbergii. Na rozdíl od ní není zvláštností že má dva až tři květy vedle sebe. Jsou tvořeny několika řadami nazpět ohnutými korunními a kališními lístky. Na rozdíl od vánočního, jsou ale květy ploché v barvách červená, růžová nebo oranžová.





Detail stonkového článku Rhipsalidopsis


Doufám, že jsem vám takto pomohla určit jaký že kaktus doma vlastně máte. V jejich pěstování není moc rozdílů, oba v létě milují letnění které napomáhá dobré a bohaté násadě květů a přes léto hnojení ob týden.
A vydatnější zálivku, která se ale po uklizení domů nebo pokud je nemáte možnost dát ven tak od září sníží na cyklus jednou po pěti týdnech. Přeji vám mnoho radosti z vašimi zelenými miláčky....

No to jsou mi změny paní Müllerová!....

Přiznávám se, jsem ženská ješitná
pro kterou je vzhled dost důležitý. No jo, nemá co na práci tak se zabejvá blbostma....tak nějak by mohly znít určité komentáře. Měly by i trochu pravdu, ale dámy, ruku na srdce, která taková alespoň trochu není. A kterou by nepotěšilo když jí i o dost mladší muži skládají komplimenty jak dobře vypadá. Jeden dokonce pro zvýšení mého dost uťápnutého ega mi napsal stokrát! Jsi pěkná baba....(je to miláček :) ) jenže také nevidí každý den v zrcadle to co vy...
Jenže vypadat dobře ve dvaceti není zásluha ale normál, za to od kulaté pětačtyřicítky to začne jít rapidně dolů a je to v háji. Sebevědomí klesá, za to váha utěšeně stoupá. A nepřidá vám na náladě ani komentář vaší milé maminky která vás vidí po čtvrt roce a ne že by vám řekla: "Jsem tak ráda že tě vidím", nýbrž vás sjede ostrým pohledem a řekne: " Ty seš teda tlustá! "....nutno podotknout že po ní nejsem, protože ona je malá drobná ženička.
V okamžiku kdy jste někde s dcerou a obdivujete nějaké pěkné hadříky ona se k vám otočí a jen tak mimochodem prohodí : " Regál s věcmi na tebe je na druhém konci "....ovšem, je tam regál ale s věcmi pytlovitými, nebarevnými a beztvarými.
Pak není divu, že se ve vás něco vzpříčí a řeknete si DOST!!!! Nejsem tu od toho, aby si ze mne všichni dělali legraci, házeli mne do starého železa, utvrzovali v přesvědčení že ženská po padesátce má mít na sobě tepláky, zástěru a svetr, na hlavě vrabčí hnízdo z deseticentimetrovými odrosty.
Kdepak, takhle hluboko by neměla žádná z nás klesnout. Ovšem musí se přihlédnout i k tomu, že nadměrná kila vedou k určitým problémům. Nějak se nám hůř navlékají ponožky, boty jsou někdy bez dlouhatánské lžíce dost špatně obouvatelné a velmi často se ozývají protestující záda. A pokud jste po jakémkoli operačním zákroku na páteři, je to ještě horší. Hlavou vám začnou kroužit slova vašeho operátora a jeho přísné upozornění: " V žádném případě, a to zdůrazňuji, v žádném nesmíte jít s váhou nahoru!!! Naopak, vy musíte o pěkných pár kilo zhubnout, jinak Vás tu máme za chvíli zase...."
Z hrůzou zjistíte že od té doby sice uplynul nějaký ten pátek ale také že jste ale vůbec těch pár kilo nezhubly, ale naopak vám přibylo 10 kilo. Ona představa toho, že zase po případném zákroku nebudete smět měsíc sedět ovšem zafunguje jako poslední spouštěč a vy začnete uvažovat o tom, že - by - přece - jen stálo za to začít něco se sebou dělat. Posilovnu sice nerada, ale musíte zavrhnout, po předešlé hubnoucí akci si s ní záda po sice úspěšném a dobře se rozjíždějícím snižováním váhy přestaly rozumět. Takže co jiného. Chození se psy provozujete, doma ač se to nezdá také naběháte spousty metrů, myjete okna, žehlíte, věšíte prádlo což jsou podle odborníků práce kdy se pálí hodně kalorií, nicméně kýžený výsledek se nedostavuje. Jednou ovšem narazíte na dobrou duši, která se s vámi podělí o redukční jídelníček který jí pomohl, z půdy snesete polozapomenutý orbitrek a konečně vyhlásíte válku váze.
A tak si začnete v určité časové ose připravovat a konzumovat jídla, nakupovat zeleninu a ovoce,
šunku a kuřecí prsa, jogurty a netučné sýry, vlezete na onen ne zrovna oblíbený přístroj a pěkně šlapete. A šlapete a šlapete. U otevřeného okna pěkně na čerstvém vzduchu a postupně zjišťujete že z prvních deseti minut po kterých jste z přístroje nelezla ale pomalu padala z podlamujícími se koleny je najednou dvacet pak třicet a hele! ono to jde i pětačtyřicet minut....
A pak přijde okamžik pravdy a vy vlezete poprvé na váhu a opatrně nejdřív jedním a pak i druhým očkem kontrolujete displej co vám ukáže....Chvíle napětí vystřídá vítězný pocit. Leze to dolů!!!!!
Takže začnete ještě s větším úsilím vymýšlet nové a nové zdravé recepty, v okamžiku kdy si říkáte "Dneska se na to šlapání vykašlu, jsem utahaná" vám začnou před očima naskakovat ty doposud vám zakázané regály s hadříky a vy si pustíte hudbu a jdete na to, vytáhnete navíc i manželovi desetiletí nepoužívané činky a ve finále zjistíte, že vás to jako člověka dřív nesnášejícího jakoukoli aktivitu u které se potíte začíná opravdu BAVIT! A vaše proměna z člověka nesnášejícího jakýkoli rychlejší pohyb, z člověka který si při cvičení doma připadal jako naprostý idiot v člověka kterého tohle všechno najednou začne bavit je hotová....

Hádej, hádej, hadači.....

Dneska to máte opravdu
jednoduché. Ale jestli najdu to co potřebuji, tak si na vás smlsnu....Usmívající se

06 dubna 2013

A ono se to nesmí?.....

Hodně z vás brousí po netu,
mnohým z vás posílají zajímavé fotky nebo odkazy známí a kamarádi takže tuhle fotku jste už asi někdo viděl. Málokdy dávám na blog něco co jsem viděla na jiném servru nebo co mi kdo poslal. Ale u téhle fotky jsem si říkala, že to je pohled, který se z nás asi málokomu poštěstí vidět na vlastní oči a nebezpečí, tudíž asi má smysl se s vámi o něj podělit. Jen jsem netušila, že na pyramidy se nesmí a že navíc to může být bráno jako znesvěcení hrobů. Tohle dobrodružství podstoupila parta mladých ruských fotografů - dobrodruhů a v noci se vyšplahala na Cheopsovu pyramidu aby zní pořídili nádherné pohledy na Gízu a Káhiru....

Jiskření...a nebo ne?

Ze stejného dne jako byl
ten zamlžený východ jsou i tyhle malé rampoušky v keři. Ale na ty už jsem se vydala rádně oblečena. Za prvé v zájmu zachování vlastního zdraví a za druhé abych už tak dost pošramocenou víru sousedů v mojí nenormálnost ještě víc nepodkopala....







04 dubna 2013

Vlnění a muchlání....

K následujícím fotkám
asi není potřeba moc co dodávat...













Tak vlnění je jasné, a proč muchlání? Protože mi tenhle led připadal jak zmuchlaný celofán...