Dešťově smutné....

Posledních pár dní není venku nic co by mě dělalo radost. Prší... Sluníčko se rozhodlo

zřejmě uložit k zimnímu spánku, a chodit někam dobrovolně ven se mi vůbec nechce...

Pravda, byla jsem dvakrát ve městě, jednou za účelem masáže mé páteře která není a už

nikdy nebude zcela v kondici, podruhé pro materiál na šití adopčních vestiček pro různé

útulky a depozita. Jako fotomagor vždy s foťákem v kabelce. Jenže co naplat, při hnusnu

není ani na to focení nálada a zbytky šedobéžového sněhu z nichž čouhají psí exkrementy či

krabičky od cigaret nejsou zrovna to co by člověk nadšeně fotil. Leda jako odstrašující

příklad jaký jsou lidi prasata zvlášť když hned vedle je odpadkový koš. No, abych nebyla

zase moc nespravedlivá, také jsem viděla jiný koš, který doslova těmi pytlíky s hovínky přetékal

a ještě navrchu byl připláclý jeden. Ovšem zase tady pro změnu zaspaly TS. Takže jak se pak mají

lidé vychovávat k čistotě...a tak se mi neutěšeně prázdní archív neuveřejněných fotek a nové

přibývají jen sporadicky....ovšem možná že místo fotek bude psando. Je mi totiž blbě, bolí mne hlava,

bolí mne v krku, tudíž nastoupí paralen a podobné, no a po zkušenstech z loňska, kdy jsem v

obluzení paraleny prokládanými svařákem psala jeden článek a báseň za druhým, je možné

že nedostatek obrázků nebude ani vadit.... no a když tak mám pořád v zásobě mejl a krásy které

mi na něj přišly....

Tahle kapka je pěkně zmrzlá a přimrzlá ke špičce listu ozdobné trávy....

Padám....

Padám z bílého ticha. Moje srdce rvou harpyje na kusy....za trest.

Na bílém rouchu vykvétá na jeho místě rudý květ. Až dopadnu

kam mám, místo něj bude kámen. Horký kámen, který mi navždy bude připomínat

můj osud. Padám a mám zavřené oči, jenže i moje mysl je navždy uzamčená.

Svou vinou jsem přišla o tuto výsadu, danou jen několika vyvoleným. Již nikdy nenahlédnu

do jiných myslí, do jiných srdcí. Zůstane napořád již tichá, V mých žilách bude proudit

jen kyselina, žíravá, pálivá, vražedná....

Padám do černé tmy. Bude mým domovem, mou zemí.

Všechno jen pro jedinou věc. Pro nám andělům zapovězenou...

...ale neskutečně krásnou..... pro lásku....

Pro ní se vzdám svého andělství, pro ni zemřu a budu vzkříšena, jenže místo

ráje mne čeká peklo. Peklo vášnivých citů, peklo neuhasitelné a

nikdy neuhašené vášně. Peklo čekání na polibky a hlazení, které nikdy neokusím.

Mé tělo bude hořet plamenem, který nikdo neuhasí. Budu závidět

smrtelným, ač sama nesmrtelná. Budu čekat na to, jestli ještě někdy ke mě přijdeš.

Pod zavřenými víčky budu stále vidět tvou tvář. Tvář vypuzeného anděla, krásnou tvář

černého anděla. Tvář která mne navždy změnila a odsoudila k věčné trýzni.

Budu plakat žhavé slzy z kterých pokvetou ocelové květy.

Budou krásné, ale plné zášti, jedu a nenávisti.

Komu se podaří je utrhnout ten propadne nicotě.

Budu padlým andělem, který navždy miluje démona...

Taky dobrý paní Müllerová....

Myslím že není co dodávat....dodal Fb.

Milé....

....a hezké. Nestává se často, abych sem dávala věci které mi přijdou na mejl, jen jedině v případě, že potřebuji nahnat něčím nedostatek fotek a udělám si tak oslí můstek. Ale tohle přání mě přišlo docela hezké a chytře udělané. A tak jsem neodolala abych se nepodělila....

http://www.jacquielawson.com/preview.asp?cont=1&hdn=0&pv=3169996

Modi....

Přiznám se, že Lucii Bílou nějak moc nemusím, ne proto že by nebyla skvělá zpěvačka,nevím, ale prostě jsou u nás zpěvačky kterým dávám spíš přednost než jí....ale občas se najde písnička, která mne opravdu hodně zaujme, a to je i případ této "novinky" . Rovina šansonu je něco co Bílé i přes rockovou minulost dost dobře sedí a kterou ona i umí. A tak když se nějaká taková píseň objeví je mi v ní velmi sympatická. Lyrická poloha jí podle mého sluchu a názoru sedí víc než expresivní jekot. Celé album jsem sice neslyšela, ale i z těch několika písní které jsou na YT mi tahle nejvíc sedí a nejvíc se mi líbí.. Možná se pletu a je tam nějaká ještě lepší, neodsuzuji to album, ale mojí favoritkou je tahle.

A navíc mi teď hodně koresponduje z náladou....

zdroj: YouTube

Ještě jednou ptačí....

Dochází mi moje zásoby nových fotek, tedy spíš fotek ještě neuveřejněných.

Touto poslední ptačí sérii bude vyčerpáno a pak budu buď muset zajít do toho

hnusu venku, nebo zapojit mozkové buňky, svolat všechny múzy ku pomoci

a něco smysluplného třeba napsat, nebo se podívat do fotoarchívu jestlizaseněco z něj nevyhrabu.

A je ještě poslední možnost, že bude konec světa a pak už se nad ničím

nebudu muset trápit a přemýšlet....

Dvě milá pohlazení....

Dneska mne čekalo v poště velké překvapení. No... jak se to vezme! Byla jsem sice v očekávání avizované maličkosti od VENDY, jenže místo jednoho balíčku přišly dva. A ten druhý BYL opravdu překvapením a to velkým. Byl od blogerky která moc krásně fotí i píše od MARIJA KES. O to překvapivější byl, protože jsem u ní na blogu nováčkem. Od Vendy krásně poskládané CD s písničkami jak píše "ne zrovna pravými vánočními", ale za to jsou velice uklidňujícími, což se v poslední době opravdu hodí. Výběr krásný a hodnotný, protože byl udělaný s kamarádství, byť jen virtuálního s úmyslem někoho potěšit. A to je k nezaplacení....

Od Majky to je krásná ukázka její fototvorby i ručních prací a maličká valaška z Radhoště, tou mohu odhánět nemilé myšlenky které někdy ke mě zabloudí....

Děvčata moc vám oběma děkuju a vážím si toho

Zadání 10....a konec ! ?

Splnit desáté zadání od Luc bylo vlastně nejednodušší.

Tvořím.

Ano, tvořím, fotím, veršuju, píšu, aranžuju....

vyvolávám si vzpomínky, přemýšlím o budoucnosti.

Probírám to s vámi i sama se sebou.

Jen a jen kvůli jediné velké inspiraci, která pro mne existuje.

A jsem ráda že jsem jí začala tvořit. Že jsem se do toho

dobrodružství pustila. Kdyby ne, nebyla by plněna ani tato zadání,

nedostala bych dneska dva milé dárky, dvě milá pohlazení....

Co to je?

Tak, tak, je to můj blog, pro který to všechno moje tvoření vzniká,

pro který jsem se opět dala do focení, kvůli kterému přemýšlím o věcech o kterých bych třeba vůbec nepřemýšlela. Pro který jsem začala tvořit mé básničky. Kvůli kterému jsem se naučila tvořit

v programech a upravovat fotky. Díky tomu, že jsem objevila ty editory, teď tvořím sobě a

kamarádům PFky, tvořím společně s vámi kalendář....nebýt toho velkého (S)tvoření jakým blog je,

nic z toho by nevzniklo, a já bych měla o dost prázdnější život....

Slunečně zimní....

Poslední série z posledního (zatím) slunečného dne.

Teď už jen prší a prší a je to ta ohavný čas, kvůli kterému

já právě toto období nemám tak ráda. Nějak v něm ztrácím

veškerý elán a náladu a někdy i sama sebe. I když dneska mi jí opravdu moc a moc

zvedly dvě maličkosti. Jaké to uvidíte .....

Dokonce ještě pod sněhem řádí krtci, tahle byla vyhrábnutá asi ne moc

dlouho před tím, co jsme přišli....asi taky chtěl na čerstvej vzduch.

Zimně krajinové....

Mám sice dojem, že Apokalyptický pes už asi silně vrže zuby,

protože zima není jeho oblíbené téma a období. Jenže co naplat

nenacházím se v Karibiku na pláži, aby byla fotky bez sněhu

nýbrž ve východních Čechách kde se ten sníh vyskytoval v

okamžiku kdy jsem se rozhodla jí se projít. Tak snad jen to sluníčko

co svítilo a ta krásně modrá obloha by tak vzdáleně ten Karibik

mohly připomínat...

Ten sníh na kamenech mi silně připomínal dětské piškoty....

Vše je focené ve sportovně - chatové části vsi. Je tu totiž z minulých dob takovou módou vlastnit

i chatu. A tak mají dost často rybničtí obyvatelé pod kopcem barák a na kopci chatu.

Ale většina chatařů je z Třebové. Tedy pokud nemají chatu tam, v místní chatové osadě...

Ptáčkovské....

Pro opeřené tvory máme na zahradě připravená tři krmítka.

Pro chlupaté kočičií tvory z naší domácnosti je ohromnou

zábavou sedět na parapetu za oknem a pozorovat hemžení

okolo krmítek, terasy a všude tam kde si ptáci sedají

aby si to své semínko rozlouskli. Pěkně se vlastně chudáci

nadřou. Přiletětí na krmítko, poperou se o semínko, pak zase frnk na větev

kde ho slupnou a zase letí pro další....a tak dlouho dokud

se nenasytí. Ovšem to by mne zajímalo, jak se můžou

nasytit protože kolik energie na to vydají....Ostatně

ta krmítka jsou schopni zďobat za den a půl. A to

jsou dvě z nich na kilogram krmení a jedno tak na půl...

Čtyřicetikilovýpytel slunečnice je tak na dva měsíce

a to se vesele cpou i u sousedů. Ráda to hemžení pozoruju

a tak jsem si tuhle vzala foťák a zkusila ho i vyfotit.