Padám....

Padám z bílého ticha. Moje srdce rvou harpyje na kusy....za trest.

Na bílém rouchu vykvétá na jeho místě rudý květ. Až dopadnu

kam mám, místo něj bude kámen. Horký kámen, který mi navždy bude připomínat

můj osud. Padám a mám zavřené oči, jenže i moje mysl je navždy uzamčená.

Svou vinou jsem přišla o tuto výsadu, danou jen několika vyvoleným. Již nikdy nenahlédnu

do jiných myslí, do jiných srdcí. Zůstane napořád již tichá, V mých žilách bude proudit

jen kyselina, žíravá, pálivá, vražedná....

Padám do černé tmy. Bude mým domovem, mou zemí.

Všechno jen pro jedinou věc. Pro nám andělům zapovězenou...

...ale neskutečně krásnou..... pro lásku....

Pro ní se vzdám svého andělství, pro ni zemřu a budu vzkříšena, jenže místo

ráje mne čeká peklo. Peklo vášnivých citů, peklo neuhasitelné a

nikdy neuhašené vášně. Peklo čekání na polibky a hlazení, které nikdy neokusím.

Mé tělo bude hořet plamenem, který nikdo neuhasí. Budu závidět

smrtelným, ač sama nesmrtelná. Budu čekat na to, jestli ještě někdy ke mě přijdeš.

Pod zavřenými víčky budu stále vidět tvou tvář. Tvář vypuzeného anděla, krásnou tvář

černého anděla. Tvář která mne navždy změnila a odsoudila k věčné trýzni.

Budu plakat žhavé slzy z kterých pokvetou ocelové květy.

Budou krásné, ale plné zášti, jedu a nenávisti.

Komu se podaří je utrhnout ten propadne nicotě.

Budu padlým andělem, který navždy miluje démona...