Hanušovické koňské 2....

Těch koníkových fotek jsem udělala hodně a tak jsem je rozdělila na jednotlivé koníky.....Teď ten strašně zvědavej mlaďák nebo mlaďačka, nějak jsem si nevšimla coto vlastně bylo, protože se pomalu připlížil když jsem fotila tu černou kobylku. Byl totiž náramně zvědavý co že se to děje.....a focení se mu i zalíbilo, protože když jsem fotila tu další kobylku, přišel ke mě a začal mi funět do ucha, tak jsem se k němu musela otočit a tak vznikla ta další tlamičková, strčil mi prostě tu tlamu k objektivu....

Další zase až zítra.....

Velké hlasy....Joe Cocker

Strejda s minimem vlasů, neholeným strništěm s bříškem nacpaným v nemoderním obleku. Trhavé až křečovité pohyby a absolutní soustředěnost na zpěv. Nikdo by do této postavičky, dokud ovšem nezačne zpívat, neřekl že se jedná o zpěváka kterého časopis ROLLING STONE zařadil na 97. místo v žebříčku nejlepších zpěváků všech dob.

Ovšem jakmile se ozve jeho charakteristický chraplák, hned je jasné kdo před námi stojí...

JOHN ROBERT COCKER známější pod jménem JOE COCKER, rockový a bluesový zpěvák který se narodil 20.5. 1944 v Anglii, nositel Řádu Britského impéria. Začal svou kariéru v roce 1961 po hospodách rodného Sheffieldu a vypracoval se až k mnoha hudebním ocenění mezi nimiž nechybí ani GRAMMY. V roce 1969 se zúčastnil i legendárního WOODSTOCKU, kde zazpíval šest písniček.

A Woodstockem i začneme....

Tolik leta 69, 68, a 70...A teď střih k písním a podobě kterou už většina z nás zná....

Za tuto píseň obdržel Joe Cocker v roce 1987 cenu Grammy

Jedna z nejkrásnějších balad, alespoň pro mne....Pro mne jsi nejkrásnější...., která žena by tato slova nechtěla slýchat....

Tahle poslední je hodinový live koncert,takže když budete mít náladu, můžete si ho poslechnout celý....

Hanušovice koňské....

Tak krávy dobrý, příroda dobrý, to už jsem měla nofoceno, jenže oprava zdaleka ještě nebyla hotová a teď co a kam. Jak jsem tak bloumala po areálu kravína, najednou jsem mezi dvěma budovami stájí zahlédla něco, co okamžitě potěšilo jak mé oko tak mé srdce. KONĚ!!!!!

A tak jsem si řekla že k nim se musím dostat za každou cenu. Naštěstí to šlo dobře, vedla k jejich výběhu normální panelka tudíž jsem se ani nemusela nikde brodit blátem, i když jak se znám jak se neznám když vidím koně, asi bych za nimi šla i tím blátem.

Byli to pořádní mackové, na práci do lesa a navíc stejně líní jak ty kravky ve výběhu pd nimi a tak se docela dobře nechali zvěčnit. Jen jeden takovej mlaďák či mlaďačka byl vcelku zvědavej a pořád mi strkal tu krásnou sametovou tlamu do objektivu. Asi měl dojem že by to mohlo být něco dobrého k snědku.

To be continued.....

Hanušovice přírodní....

Jak už jsem podotla, nebylo v sobotu moc pěkně a na focení krajiny vůbec ne, i když pár snímků jsem udělala. A vzhledem k tom, že jsem řídila tak odpadlo i focení za jízdy, kterým se občas bavím. Škoda, protože pokud je hezky musí tam být skvělý rozhled z kopečků do okolí....

Tak trochu retro.....

V sobotu ač byl státní svátek jsme jeli s mužem za zákazníkem do Hanušovic. Je to takové zvláštní město -ves pod Jeseníky. Sice tam jsou kopečky, ale ještě to úplně nejsou hory. I když zima tam byla fujtajblová....

Firma kam jsme měli namířeno sídlí v objektu velkého kravína nad městečkem a nebylo zrovna moc šancí že by se dalo fotit něco zajímavého, jenže když jsem se tak potulovala kolem narazila jsem na obyvatelky kravína. Bylo to takové dost zvláštní, jak kdyby se člověk vrátil o dobrých dvacetpět let zpět. Všechno bylo takové jakoby zpomalené, Kravky se pohybovaly rozvláčným krokem, než se k něčemu rozhoupaly tak to trvalo.....

Jestli to bylo tou zimou či co, nebo prostě si říkaly že co se vlečře neuteče, kdo ví. Neodolala jsem jedné která tam zrovna stála u napáječky a udělala pár snímků. A taky nesmím zapomenout i na voly (chudáky) v samostatném výběhu. A protože mi to připadalo takové retro, tak jsem fotky tomu zkusila přizpůsobit.

Pro srovnání, která je lepší....

Pánové byli ještě línější .....drželi se svého oběda

Mrazivo....

Z mrazivého čtvrtečního rána jsou tyhle záběry.

Troufám si tvrdit že nějak moc k nim něco psát není potřeba...

PŘIPOMÍNÁM ŽE SE STÁLE CELÝ LISTOPAD VYBÍRÁ TOP 12 SNÍMKŮ NA NOVÝ BLOGOVÝ KALENDÁŘ!

Sušiny....

Dost často jsou mojí inspirací pro focení sušiny.

Z velké části to bývají suchá květenství merlíkovitých

nebo jinak mrkvovitých. A když jsou ještě třeba ve sněhu....

Ten ještě naštěstí není a doufám že ještě dlouho nebude

tak tentokrát jsou bez něj. Fotila jem po cestě z města...

Ale nemusíto být jen ona, i takový lopuch nebo řebříček má tak trochu co do sebe.

Asi bych sem měla dodat jak by se na řádného člena Fotografia klubu hodilo, jak to bylo focené, s jakou clonou a časem, objektivem....

Jen dodám že to je bez stativu, z ruky....makro zatím jinak nefotím...

taky proto, že stativ nemám a tahat ho do města či se psy na procházky by se mi

ani nechtělo. A navíc nemám foťák z výměným objektivem...

Z města jen tak.....

Kousek od Městského muzea je můj velmi oblíbený a pro peněženku nebezpečný obchod. Květinářství kterému vládne mladý muž s ohromným snyslem pro barvy, ladění a floristiku. Vždy touto dobou tam u něj najdu něco co je moc pěkně udělané a beru si od něj inspiraci. Jako třeba teď, vysoký dřevěný květináč, osázený pozdně podzimními květy a ve skleněném válci lampička - bludička na čajovou svíčku. Perfektní na schodiště krytá střechou, do zimní zahrady, do předsíně.....moc pěkné.

A mám ráda i jeho řezané květy ve vázách poskládané už do kytic z nichž si můžete vybírat. Dokážeme spolu o kytkách mluvit dlouhé chvíle a předávat si různé rady a zkušenosti s tou kterou pokojovkou či balkonovkou.

Tyhle chryzantémy miluju, jsou nádherné a hodně dlouho vydrží ve váze....

A trochu paradox počasí a doby. Na jedné straně ještě nádherné pelargonie a proti nim vánočně ozdobené veřejné osvětlení...

Po cestě zpátky jsem si vyfotila i poslední barevné záblesky v přírodě, červené listy, zlaté jehličí modřínů, ale i holé siluety starých vrb u malého potoka.

Na závěr nesmí samozřejmě chybět zvířátka, jsme přece pod křídly Velké Sestry Novy a ta má na zvířátka nakonec patent

Zadání 4 +5....

Že nás Luc svými zadáními ale pěkně prohání.....

Čtvrtým zadáním bylo vytvořit veselou jednohubku....no musím říct že mne dlouho nenapadalo jak jí udělat i když to není zas tak těžké, ale pak jsem viděla u Vendy její výtvor a došlo mi že už nic lepšího neudělám, tak jsem zvolila cestu i když asi ne správnou, kterou se dala Bea. Graficky ztvárnit veselou jednohubku....

No není to nic moc, po dnešní cestě do Hanušovic a zpět mne bolí hlava a nemám nějak ani náladu. Páté zadání jsem si udělala u zákazníka když jsem čekala na muže až spraví kopírku.

Tak zadání č. 4

Zadání páté s názvem Požaduji. Tady jsem se dala trochu unést náladou ve společnosti a dnešním datumem. a určitýn rozčarováním z toho kam jsme se jako národ dostali. Asi i částečně svou vinou ale hlavně vinou naší politické reprezentace.....

Žádám a požaduji......Aby poctiví lidé mohli klidně spát!

Žádám a požaduji......Aby se matky nemusely o své děti bát!

Žádám a požaduji......Aby se politici museli za své hříchy kát!

Žádám a požaduji......Aby se probudil konečně tento stát!

Žádám a požaduji......Aby už dál nedával šanci vykukům krást!

Žádám a požaduji......Aby přestala vláda své hry s námi hrát!

Žádám a požaduji......má vůbec ještě smysl něco psát?

Pro sebe požaduji jen......lásku, zdraví a sílu pro každý nový den,

Ať splní se všem okolo jejich sen.

Ať nemusí dávat svou duši v plen.

To požaduji v tento dnešní den.....

Světýlka...

V černočerné tmě tančí si světýlka,

jak spadané hvězdičky

sedí si na stromech.

A malé dětičky své jemné ručičky

po nich vstahují

a ze stromů je utrhnout chtějí...

Maličká světýlka, svítící hvězdičky,

do trávy upadlé, a v tichu vychladlé,

schovaly světlo své do očí dětí.

Hrají v nich plamínky, pro svoje maminky

donést ho chtějí...

Tancují hvězdičky, tancují po zemi,

světýlka radosti, ve velké hojnosti,

všichni je vítají, na nebi hledají

která z těch hvězdiček,dotkne se ručiček

a ty pak je mamince do dlaní dají...

K těmto neumělým veršům mne inspiroval článek u Janah o Svátku světel ve Švédsku a její krásné doprovodné fotky.