Voda.....

Vzhledem k tomu, že jsem kvůli Projektu 365 hledala nějaké téma na dnešní fotku, a napadlo mne že pátek = konec týdne a vůbec konec něčeho tak i já skončila definitivně se zimou a zimní výdobou na oknech. Sundala jsem věnec ze dveří a ještě naposledy mi doma krásně zavonělo jehličí, ale pak jsem ho jak Moranu bez milosti hodila do popelnice.....

A jak jsem šla hledat dál, zastavila jsem se opět u splavu. Na řece už nebyly žádné kry a u splavu se pěkně převalovala a pěnila a točila.....

S ostrostí to je zase sice na štíru, ale.....

Jeden neúnavný dandík, jeden gumový kohout , jeden gumový hamburger...a kupa legrace

Toto video koluje na fb mezi námi dandíkáři a tak jsem si ho nemohla nechat jen pro sebe. Protože dandíci jsou opravdu velmi inspirativní a chytří pesani kteří si rádi vymýšlejí různé hry a dokáží se jimi bavit i delší dobu.....

Nový projekt....

Na této adrese http://projekttristasedesatpet.blog.cz/ můžete sledovat můj nový projekt na který jsem narazila na dvou blozích a dost mne zaujal takže jsem si řekla, že to také zkusím. Princip je ten, že každý den vyfotíte jednu fotku o které se domníváte že bude pro ten který den něčím charakteristická či jej nějak bude vystihovat a přidáte krátký komentář o tom proč zrovna ten záběr si to zasloužil. Pokud vydržíte získáte ale zajímavé album a budete vědět i po delší době co jste zrovna v ten který den dělali. Jednou za měsíc přidáte i svou fotku aby jste pak mohli porovnávat změny.....

Voda a led....

Bylo nebylo, sluníčko svítilo, vítr nefoukal a tak jsem se vydala s přízemákama vychodit tu narozeninovou kačenku která se konzumovala o celém víkendu. A tak jsem si vytyčila cíl trasy v tzv. Dolech což je cca 4 km tam a 4km zpátky. Navíc jsem si říkala že tam určitě budou někde na potoce nějaké pěkné ledové skulpturky. Překvapilo mne, kolik je v lese ještě sněhu a jak relativně málo teče vody v Srnovském potoce. Jenže až to začne tát v lese a z kopců to pojede dolů, asi to tak nevinné už nebude. Vyrazila jsem a po pár snímcích jsem zjistila že mi dochází baterky a tak jsem se vrátila trochu v čase nazpět do doby kdy měl člověk k dispozici jen 36 snímků a pečlivě zvažovala co nafotit aby baterky vydržely....Přízemáci statečně odťapali cestu tam i zpátky, můj odhad že až dorazíme domů padnou do pelechů a budou chrnět se ukázal naprosto mylný, takže jedinej kdo byl z té procházky absolutně grogy jsem já. Ono jít buď v rozbředlém nebo naopak zase v naprosto zmrzlém a klouzajícím sněhu těch osm kiláků i když mám dobré trekové boty dá přece jen zabrat. Prostě náhon na všechny čtyři se opět ukázal jako ohromná výhoda při pohybu v terénu....

Omleté kry mají zvláštní povrch, který ve slunci září a krásně se třpytí, jen to bohužel není úplně na té fotce vidět.

Splav už je o něco divočejší než byl v sobotu....

Srnovský potok je zatím hodně umírněný....

Z přehrady také ještě teče jen něco málo přes přepad, jelikož teprve pomalu začíná roztávat....ale když to pak přijde, je slyšet hukot vody do dosti značné vzdálenosti....

Kam dopadají ty nejjemnější kapky vody tam okamžitě namrzají na všem kam spadnou...

Z lesa vytékal malý potůček a tam kde se mu něco postavilo do cesty vykouzlil malé ledové krápníčky...

O něco výš na potoce se udělaly rampouchy a krápníky z ledu na větvích které tam voda donesla a ty uvízly na dřevěných splávcích....

Tahle fotka není nijak barevně upravená, prostě při nazoomování tak vyšla....

Bobešův braekdance......

Když Bobeš dostane svůj obleček, je o zábavu postaráno. Na rozdíl od Matese, který si to užívá, což mne hodně překvapil, Bobeš se ho snaží po cestě zbavovat věčným kroucením, válením a všelijakým jiným pohybem. Marně....

Hlava vlevo....

Hlava vpravo....

A závěrečná figura.....

Dneska krásně zas svítilo sluníčko a tak jsem mu neodolala a vyrazila s Matesem a Bobím. Zatímco ve vsi už skoro žádný sníh není, o nějaký kilometřík dál v lese mne ale překvapilo kolik ho tam ještě je. Takže až bude tát, bude veselo....

Velké hlasy....Jean-Michel Jarre

Ještě i pro tentokrát zůstanu ve Velkých hlasech u instrumentalisty, a to par excelenc....jakmile se řekne elektronická hudba hned je jasné o kom je řeč a nikdo jiný v ní neznamená tolik jak tento Francouz. Jean-Michel Jarre se narodil 24.8.48 v Lyonu. Jeho otec je skladatelem filmové hudby a tak jablko nepadlo daleko od stromu. Jarre je považován za průkopníka elektronické hudby a styly New Age a klade důraz hlavně na klávesové nástroje. Specializuje se i na okázalé a velkolepé venkovní koncerty plné laserových efektů a ohňostrojů.

Jeho hudební kariéra je neskutečně bohatá stejně tak i jeho diskografie a rozepisovat se o ní detailně by zabralo hodně místa....a tak jen připomenu nejdůležitější a nejvýznamější album v historii elektronické hudby Oxygen , které vyšlo v roce 1976 u POLYDORU. Část nazvaná OXYGENE PART IV. byla vydána jako singl a stala se jedním z nejznámějších kusů elektronické hudby vůbec.

V roce 1990 překonal vlastní rekord v Guinessově knize rekordů koncertem v La Defense v Paříži který nvštívilo 2,5 milionu lidí. Stejnojmenné album En Attendant Cousteau vyšlo ve stejném roce a bylo věnováno francouzskému mořskému průzkumníkovi Jacques Yves Cousteau.

Album Equinoxe je z roku 1978....

V roce 1986 NASA a městou Houston požádali o uspořádání koncertu k oslavě 25. výročí založení NASA a 150. výročí založenéí města. Během koncertu měl zahrát astronaut Ronald McNair na saxofon část písně Randes Vous VI. přímo na oběžné dráze na palubě raketoplánu Challenger. Po havárii Challengeru při které McNair zemřel byla stopa přehrána jiným saxofonistou a nazvána Ron's piece a celé album věnováno sedmi astronautům. Koncert byl s návštěvou 1,5 milionu diváků zapsaán do knihy rekordů.

O oblíbenosti Jarreho hudby svědčí i to že se do roku 2005 prodalo na 72 milionů alb a singlů. Je držitelem několika rekordů zapsaných v Guinessově knize rekordů v počtu diváků na jeho koncertech, v roce 1981 se stal prvním západním populárním umělcem který obdržel povolení uspořádat koncert v Číně, vydal i album v jediném exempláři aby vyjádřil svůj odpor a pohrdání hudebním průmyslem....

Několikrát vystoupil i u nás, naposledy vloni na podzim v Brně.

A nakonec spojení dvou fenomenálních skladatelů a instrumentalistů, Vangelis a Jarre...

Malý výlet ke klasice, Vivaldi a la Jarre.... z koncertu v Gdaňsku v roce 2006....

Věřím že stejně jak mne nadchlo umění J-M. Jarreho zalíbí se i vám....a stejně jako vždy jsem měla ohromný problém s výběrem skladeb, protože je jich opravdu úctyhodné množství.

Když dandík spí.....

...je opravdu pohled pro bohy. Zakroucený jak paragraf, vyvalené gule nebo zalomená hlava či visící přes sedačku. A k tomu chrápání jak od dospělého chlapa. Oni vůbec, ač vypadají jak plyšáci, jsou pěkný čuňata. Jídlo hltají jak kdyby čtrnáct dní nejedli, po jídle krkají a pokud se jim něco nelíbí, většinou při trimování nebo jiném upravování, pouštějí pěkně smrduté duchy....A což teprve takové blátivé kaluže na lesních cestách, to je teprve něco a čím hlubší, bahnitější a smrdutější tím líp.... ale i tak jsou to miláčkové

To jeho děsný chrápání se už dlouho chystám nahrát, tak snad se to už podaří....

Zase jednou hlavní aktér tohoto blogu....

Že si dandíci rozumí s většinou psů už vím, ale že si Bobeš tak padne do oka

s Matesem to jsem netušila. Oba když jsou od sebe jsou smutní, Bobeš

mě dokonce tak jednou vyšokoval, že jsem už už sháněla veterináře.

Rádi se spolu žerou navzájem a někdy to vypadá i dost strašidelně.

Ledy tají....a voda leze z břehů...

Jelikož jsem dneska hýčkána, manžel peče slavnostní kačenku a tak se můžu spokojeně věnovat focení a psaní a prohlížení a čtení na ostatních blozích bez sebemenších výčitek, že se flákám... Včera tady celý den pršelo a teplota trochu povylezla a tak začaly tát ledy na řece. Zatímco minulý pátek byla řeka až na jedno místo celá zamrzlá, za včerejšek a dnešek se svých okovů zbavila skoro úplně. Jen tu a tam se ty kry trochu nakupily, ale nic moc se nestalo jen na jednom místě se trochu vydala na výlet z břehů....

Takhle to vypadalo minulý týden....

A to je ze dneška....

A několik detailů....

Ale co bylo nádherný tak i přes tu zimu a silný studený vítr v okamžiku kdy vylezlo sluníčko bylo už ve vzduchu cítit JARO!!!!!

Co uvízlo v síti Sítí....Dalí 2

Ať už tyto obrázky maloval nebo nemaloval Salvátor Dalí, jak se objevilo v komentářích, je myslím nakonec jedno, hlavně že jsou krásné a na chvilku si u nich člověk může pustit fantazii z řetězu a zkusit si jaké by to bylo se v nich pohybovat, stát se jejich součástí.....

Napadá vás někdy něco takového?

Pověst o Duhovém mostu....

Je jedno místo, kam odcházejí všechna zvířátka. Jak lidé mají své nebe, tak i zvířáka mají své místo kam odcházejí a kde se mají dobře. Jen jedna věc jim přece jen chybí, a to jejich milovaný pán... a tak tam na něj trpělivě čekají až přijde za nimi a spolu pak přes Duhový most půjdou dál, do jeho nebe a tam budou už napořád spolu a nikdy se již nerozloučí....

Pověst o Duhovém mostu

Na nebesích je místo, kterému se říká Duhový most. Když umře zvíře, zvláště takové, které bylo někomu blízké, odchází za tento Duhový most. Pro naše milé kamarády tam jsou louky a kopce, kde mohou běhat a společně si hrát. Je tam spousta jídla, vody, slunečního svitu a naši přátelé jsou v teple a pohodlí. Všechna nemocná a stará zvířata jsou opět zdravá a při síle, kdo byl zraněn nebo zmrzačený, je nyní opět silný a zdravý, tak jak si ho v našich snech pamatujeme z dávných dnů a již minulých časů. Zvířata jsou šťastná a spokojená až na jednu maličkost: všechna postrádají někoho velmi zvláštního, někoho koho opustila. Hrají si a běhají spolu, ale přijde den kdy se jedno náhle zastaví a hledí do dálky. Jeho jasné oči pátravě pozorují, netrpělivé tělo se začíná chvět. Náhle vyběhne ze skupinky zvířat, letí přes zelené louky, rychleji a rychleji. Až se nakonec ty a tvůj kamarád sejdete v nesmírné radosti. Déšť šťastných polibků pokrývá tvou tvář, tvé ruce opět hladí milovanou hlavičku, znovu hledíš do těch přenádherných důvěřivých očí, jež nadlouho zmizely z tvého života, ale nikdy z tvého srdce. A přes Duhový most půjdete spolu a nikdy se už nerozejdete.

Tato krásná pověst známá hlavně v severní Evropě a anglosaských zemí je myslím dobrým příkladem jak malým dětem kterým umře jejich zvířecí miláček ulehčit jejich ohromný žal. A my dospělí? I když nevěřím ani na ráj ani na peklo, těm všem chundelatým potvorám bych ho moc přála, protože někdy si už tady na zemi s některými lidmi vytrpí svůj očistec.....