Pověst o Duhovém mostu....

Je jedno místo, kam odcházejí všechna zvířátka. Jak lidé mají své nebe, tak i zvířáka mají své místo kam odcházejí a kde se mají dobře. Jen jedna věc jim přece jen chybí, a to jejich milovaný pán... a tak tam na něj trpělivě čekají až přijde za nimi a spolu pak přes Duhový most půjdou dál, do jeho nebe a tam budou už napořád spolu a nikdy se již nerozloučí....

Pověst o Duhovém mostu

Na nebesích je místo, kterému se říká Duhový most. Když umře zvíře, zvláště takové, které bylo někomu blízké, odchází za tento Duhový most. Pro naše milé kamarády tam jsou louky a kopce, kde mohou běhat a společně si hrát. Je tam spousta jídla, vody, slunečního svitu a naši přátelé jsou v teple a pohodlí. Všechna nemocná a stará zvířata jsou opět zdravá a při síle, kdo byl zraněn nebo zmrzačený, je nyní opět silný a zdravý, tak jak si ho v našich snech pamatujeme z dávných dnů a již minulých časů. Zvířata jsou šťastná a spokojená až na jednu maličkost: všechna postrádají někoho velmi zvláštního, někoho koho opustila. Hrají si a běhají spolu, ale přijde den kdy se jedno náhle zastaví a hledí do dálky. Jeho jasné oči pátravě pozorují, netrpělivé tělo se začíná chvět. Náhle vyběhne ze skupinky zvířat, letí přes zelené louky, rychleji a rychleji. Až se nakonec ty a tvůj kamarád sejdete v nesmírné radosti. Déšť šťastných polibků pokrývá tvou tvář, tvé ruce opět hladí milovanou hlavičku, znovu hledíš do těch přenádherných důvěřivých očí, jež nadlouho zmizely z tvého života, ale nikdy z tvého srdce. A přes Duhový most půjdete spolu a nikdy se už nerozejdete.

Tato krásná pověst známá hlavně v severní Evropě a anglosaských zemí je myslím dobrým příkladem jak malým dětem kterým umře jejich zvířecí miláček ulehčit jejich ohromný žal. A my dospělí? I když nevěřím ani na ráj ani na peklo, těm všem chundelatým potvorám bych ho moc přála, protože někdy si už tady na zemi s některými lidmi vytrpí svůj očistec.....