Letem světem parkem ....

 

.... v nejbližším okolí zámku. Po procházce skleníkem jsme se 

z kamarádkou vydaly projít do parku. Nejdřív jsme ale zašly do příležitostného baru v momentálně prázdné zimní zahradě, velkolepé to stavbě s vysokými stropy a sloupovím. Tady jsme si daly (já jako tradičně ) Aperol a pocucávajíc ho jsme pokračovaly dál k jezírku a odtud kam nás nohy a cesty vedly. Nebylo to ale moc daleko, protože jsme se musely vrátit k autobusu ....

Kdyby to bylo za ....

 

.... Lichtensteinů, tak do místa kam dnes

nahlédneme bychom prošli jen skleněnými dveřmi, a rázem by nás obklopily tropy. Jukneme se do zámeckého skleníku. A že to není ledajaký skleník! Je dlouhý 92 m, široký 13 m a vysoký 7,5 m. Ve své době to byl přímo div divoucí, protože u nás žádný takový skleník nestál, a dodnes drží primát nejstaršího skleníku v Evropě. Konkurence v Anglii totiž  shořela. 

Skleník byl postaven na části plochy bývalé oranžérie z roku 1717.

V roce 1842 ruší kníže Alois II. Josef tuto stavbu a zadává pokyn k výstavbě skleníku z velmi na svou dobu moderních materiálů jako je ocel, sklo a litina. Součástí skleníku je i jezírko s koi kapry. Na ty se ale netěšte, podmínky k focení nebyly vůbec dobré .....

Nic proti výletům ....

 

.... pro důchodce, je to dobrý nápad, ale 

už vloni jsem si všimla, že organizace zájezdu a jeho náplň značně pokulhává. Tím nemyslím, že zvolené destinace jsou špatné, ale spíš jde o to,  že nabízí mnoho míst najednou. OK, problém by to nebyl kdyby se jednalo o zájezd pro mladší ročníky, ale nějak mi přijde, že se nebere v potaz, že se účastní ročníky vyššího věku a někteří již s menší pohyblivostí. Přijde mi tak zbytečné vtěstnat do dvanácti, respektive do osmi hodin návštěvu tří míst, a z těch osmi ještě tak dvě hodiny přijdou na zamluvený oběd. Takže na prohlídky nám zbývá hodin šest. Myslím si, že pro tuto věkovou kategorii která je ponejvíc zastoupená, tedy 70 +, by stačilo jedno místo které se dá důkladně a hlavně beze spěchu prohlédnout a projít a druhé, s kratší zastávkou plus ten oběd. V případě návštěvy lednického zámku a jeho nejbližšího okolí by to bylo ideální. Protože tady je toho k vidění tolik. Skleník, Minaret, část parku .... jenže pokud jdete na prohlídku interiérů tak vám už moc času na to prohlídnout si co chcete dalšího nezbývá, a tak musíte volit buď to anebo to. My zvolily s kamarádkou prohlídku skleníku (no já prostě ty kytky nemůžu opominout) a vzdaly se Minaretu, protože to by jsme už nestihly. Ostatně ti kdo vyrazili po prohlídce interiérů jen na ten,  byli při návratu pěkně uhnaní aby to vůbec stihli. Další dvě navštívená místa, tedy Archeopark Pavlov a muzeum kávy v Klentnici mi připadly už docela zbytečné, protože proběhly stylem honem, honem aby se stihl návrat v šest hodin sem. Ty jsou dobré pro případ, že jste tu někde poblíž na dovolené a zrovna je deštivý den. Navíc by byly k vidění v areálu Lednice zajímavější věci. Letos alespoň jedno plus bylo, že s námi jeli profesionální průvodci, takže jsme tentokrát na první dobrou trefili co jsme trefit měli. Doufejme že se na obci už umoudří, a nebudou se snažit nacpat další zájezd mnoha místy která se proletí stylem letem světem ....

Každý rok, pořádá zdejší ....

 

..... obecní úřad zájezd pro důchodce. A tak

nějak se přihodilo, že už podruhé jsem se mohla zúčastnit i já. Vloni byly vybrány Pustevny, skanzen v Rožnově a muzeum veteránů v Kopřivnici. Na letošek jsme zas jeli směr Morava, jen tedy ta jižní. Zámek Lednice, Archeopark Pavlov a muzeum kávy v Klentnici. Přes Pálavu jsem jela už několikrát při zájezdech do Rakouska, tentokrát jsem se ale ocitla v jejím pomyslném středu, u Novomlýnských nádrží. Krajina je to krásná, ani se nedivím, že si jí vybrali lovci mamutů k svému pobytu. Ale k těm až později. Nejdříve se ale podíváme na náš nejnavštěvovanější zámek vůbec. Na státní zámek Lednice ....

Konec, šlus, ámen ....

 

... je pro tentokrát s květy. Na nějaký čas se s nimi 

rozloučíme, aby jsme se pro změnu podívali po naší zemičce. Tentokrát po vinorodé Moravě, kdy sice neuvidíte ani jednu hlavu vinné révy, za to krásné zámecké interiéry nebo ponor do naší úplně nejstarší historické epochy a něco z historie vaření kávy. Pozorní, a po Moravě zcestovalí čtenáři už asi tuší kam vás zavedu, ale zatím Psssst! ....

Předposlední nášup květinek ....

 

.... než se zas vydáme na výlet. Ale i na něm 

nebyla nouze o kytičky. Byť některé už se tu objevily, další mají své místo ve výletových článcích. A ještě tu číhají v záloze moje květinové hrátky s obráceným objektivem. Ty si ale nechám zase na nějakou mezeru mezi cestováním. Nejbližší výlet už se blíží mílovými kroky, hned první zářijový víkend vyrážím směr Polsko a chráněné území kousek za česko - polskou hranicí Bludné skály patřící do regionu Adršpašsko - Broumovsko ....

Pokračujeme dál ....

 

.... v květinovém reji. Dnes nás vrátí fotky do 

května, června a do doby ne zas tak minulé, do začátku července. Fotila jsem tady, na Moravě a v Brdech ....

od cestování si ....

 

.... zas na chvíli dáme oraz, a vrátíme se

zas na nějaký čas mezi květy. Tam se mi už nastřádal pořádný nášup neuveřejněných fotek, což ostatně podle květů poznáte i sami, že jsem fotila od jara až do teď. No, teď si tak trochu zas dávám od focení přestávku, přeci jen je teplo, to láká k tomu se po práci a po skončení provozních prací v domácnosti natáhnout na bazén a jen si tak plovat na lehátku. Případně se ve chvílích kdy už tak nepaří věnovat neoblíbené leč nutné práci, a to sekání zahrady. O pletí záhonu se raději nezmiňuji, v tom betonu se to ani nedá, takže jsem před odjezdem na dovolenou tento postříkala co kde šlo herbicidem. Teď tam sice není tolik plevele, leč je tam mnoho zhynulé trávy a jiných sajrajtů které je nutno vyházet, a už tam opět roste co nemá, to v místech kde pro vyšší růst květin stříkat nebylo možné. Když pršelo a bylo to ideálně navlhlé jsem byla pryč a teď zas se déšť nekoná ..... 

Rozloučení s Hallstattem .....

 

.... v takovém pelmelu fotek, aneb Hallstattské drobnosti.

Určitě to znáte, fotíte, fotíte, zpracováváte do článků, a kde se vzaly tu se vzaly snímky které se tak nějak do žádného článku nehodily. A tak je dál třídíte, přesouváte až nakonec zůstanou úplně bezprizorní. Ale aby tomu tak nebylo, prostě se z nich udělá takový jeden mišmašový článek 😉 .....

Co dělá Hallstatt ....

 

..... Hallstattem a jeho ikonickou podobu,

jsou dva kostely stojící skoro naproti sobě. První, který stojí na břehu jezera a najdete ho na všech fotkách, když si zadáte jméno města do vyhledávače, je evangelický Kristův kostel. Druhý, který dotváří známé panorama města je katolický kostel Nanebevzetí Panny Marie. Při první návštěvě jsme zamířily s dcerou jen do evangelického, tentokrát jsem si nenechala ujít návštěvu i katolického .....

Sice jsme ....

 

.... minule už přistáli u břehu a 

vystoupili z lodi abychom se prošli po městě, stejně nejdřív se ale vrátíme na pár snímků nahoru do výšin. I odtamtud je na městečko krásný pohled, nejen z jezera nebo přímo z jeho uliček. V těch jsem ale tentokrát moc nefotila, to už jsem udělala při první návštěvě, takže tentokrát jsem fotila hlavně od jezera, kdy se všechno nabízí krásně jak na dlani ....

Z vrcholu dolů ....

 

.... k jezeru nás nejdříve snese lanovka, a

pak cca 5 km naše vlastní nohy. A to krásnou procházkou nejdříve lesem a pak mezi loukami a horskými velikány až na břeh Halštatského jezera do vesnice Obertraun. Tady je nástupní molo pro cestu na opačný břeh do Hallstattu. Lodi brázdí evidentně jezero celé, ale nás se týkala jen cesta z a do. Na příjezd lodi jsme si počkali zhruba dvacet minut a tak jsem je využila na krátké posezení na břehu a kocháním se krásou okolo. A je věru se čím kochat ....

Na vrcholu Krippensteinu ....

 

.... najdeme hned dvě vyhlídky. Známou 

" Pět prstů " (Five Fingers) která vypadá opravdu jako pět roztažených prstů ve volném prostoru, a pak vyhlídku " Spirála ", která je na samém vrcholu hory. Krom těchto dvou turisticky vyhledávaných staveb na vrcholu stojí ještě malá kamenná kaple. Takže... Vzhůru na vrchol  ....

A konečně se dostáváme ....

 

.... k tomu, co vlastně bylo de facto

jedním ze zlatých hřebů výletu do Rakous. Tedy, když to tak vezmu, nedá se úplně vypíchnout CO bylo to nej, protože tohle místo je krásné ze všech stran, ale pohledy na majestátní vrcholky Alp táhnoucí se do dálky pod jasně modrou oblou, ozdobené tu a tam ještě zbytky sněhu v obklopení bílých mraků je prostě WOW !!! Ano, ti z vás kdo jezdíte do Alp lyžovat, cykloturistit či jinak je navštěvovat asi řeknete Co ta ženská tady blázní? To přece víme a známe. Jenže já nic z toho nepáchám, takže jsem z nich při každé možné návštěvě prostě poprděná. Ale být někde ve dvou tisících metrech a mít okolo ty velikány, se prostě nedá přejít jen mávnutím ruky a rozhodně mě to nenechá chladnou. 

A víte co? Nebudu se dlouho vykecávat a rovnou vás 

vezmu nahoru ....

Abychom se mohli ....

 

.... kochat pohledy na Dachsteinský masív a ledovec, 

či další místa která stojí za to vidět z ptačí perspektivy,

musíme se dopravit na nějaké vyvýšené místo. A jak se na takové místo dostaneme? Lanovkou.... Ta je v horách velmi užitečný dopravní prostředek byť ne asi pro každého. Kdo trpí závratěmi ten si asi moc cestu v ní neužije, ale komu pohled do hloubky skoro dvou tisíc metrů pod ním nevadí, ten si jízdu užije. Včetně houpáků při přejezdech nosných sloupů lan. Takže okolo jezer jsme dojeli do Hallstattu a pokračovali až k zastávce Dachsteinské lanové dráhy nad městečkem Obertraun, které leží na druhé straně Hallstattského jezera. To že jsme na správném místě dá na vědomost stará kabinka postavená před budovou dolní stanice lanovky. Aby jste se dostali z Obertraunu na Krippenstein musíte překonat zhruba 1400 výškových metrů a přesednout z jedné trasy na druhou. Nejdřív vyjedete z dolní stanice ve výšce 608 m.n.m do stanice Schönbergalm ve výšce 1350 m.n.m. Tady se můžete zajít podívat buď do Mamutí jeskyně nebo do Obří ledové jeskyně. Pak už ovšem nebudete mít čas na to, aby jste si vyjeli až nahoru na Krippenstein a prošli se na vyhlídku Five Fingers (kam jsme směřovali my) tedy v případě že jste účastníky zájezdu. 

Anebo přestoupíte na druhou lanovku a vyjedete do 2100 m.n.m odkud se vám již otevřou úžasné výhledy na okolní hory. A pokud tady budete chtít trávit třeba lyžařskou dovolenou, můžete pokračovat třetím úsekem do sedla Gjaidalm, kde je horská chata ....