Slunce a teplo .....

 

Jak vypadá ....

 

.... letos moje výzdoba, jsem vlastně

ještě neukazovala. Doma toho moc nedělám, ale o to víc to musí vypadat dobře zvenku. Světýlka a ozdobené truhlíky prostě musí být. Moje idea na letošní rok byla modrozlatá kombinace. Ale jako vždy, když si něco vymyslím, ztroskotám na tom, že doplňkové ozdoby v některé z barev prostě nikde nejsou. Takže truhlíky jsou jen ve zlaté barvě a jedině ozdoba na dveře je v kombinaci obou barev ....

Mrazivé klenoty ....

 

.... patří ještě do dne, před čtrnácti dny. Mlha

spolu s mrazem nekouzlila jen na sušinách, ale i na pavučinách mezi větvemi stromů. Když se člověku podařilo postavit se tak, že se dostaly do světla slunečních paprsků, zářily jak skutečné náhrdelníky. 

Takže vás zvu na malou ukázku práce klenotníka jménem Mráz ....

Přání všem čtenářům ....

 

P.S. Moc děkuju celé blogerské rodině za Vaše účastná a povzbudivá slova. Velmi si toho vážím ....

Co víc říct .....

 

Dnes bez barev ....

 

.... protože jsem udělala to nejtěžší rozhodnutí

v životě toho, kdo kdy měl nějakého chlupatého mazlíčka. Nechat ho odejít v klidu za Duhový most. Dokud nemá bolesti. Dokud se natrápí jinak. Zítra zavolám veta aby Bobího uspal. Za třináct let se z narozeného človíčka stane puberťák který má před sebou celý dlouhý život. Za třináct let vám malá slepá chlupatá kulička stihne projít pubertou, dospělým životem a dojde až ke stáří a nakonec k tomu nevyhnutelnému. Nikdy vás nezklame (což se mnohdy o dětech říct nedá) vždy vás bezmezně a oddaně miluje a přináší vám do života radost. Někdy vám do života jako bonus přihraje dávno ztracenou lásku, ale i mnoho dalších, stejně postižených lidí kteří dokáží hodiny a hodiny prostát u výstavních kruhů. A přes ty kruhy se zas seznámíte i s jinými lidmi kteří se někdy stanou pevnou součástí vašeho života. Stanete se členem celé velké mezinárodní rodiny, rodiny, která si zamilovala ty nádherné obrovské čokoládové oči a hedvábnou čupřinu nad nimi.

Třináct let se strachujete, v noci se nevyspíte protože vám u hlavy kníká štěndo které chce ven. Někdy si tak užíváte plnými doušky ranní koncerty ptactva, nebo naopak ty nejostřejší mrazy. U veterináře necháte tři luxusní dovolené za léčbu, ale ani na vteřinu nezapochybujete a nenapadne vás že by jste tohle měli vyměnit za bezstarostný a klidný život bez chlupatého parťáka. A on to ví, on se vám to všechno snaží vynahradit svým širokým úsměvem, ranním vyprávěním jaká byla právě uplynulá noc, mohutným vítáním, byť jste odešli jen na deset minut z domu. Snaží se vám být nablízku jak jen to jde a hlavně se vás snaží nezklamat. Ale zklame, právě tím, že od vás odejde a nechá vás v slzách. Jenž vy víte, že někde na obloze se objeví nová hvězda a ta vás bude provázet věrně dál ....

Slunce, teplo, siluety ....

 

Vánoční dekorace na ....

 

.... druhou. To jsou dnešní fotky. Po čtyřech dnech

neustálé mlhy se tak nějak pocitově vyjasnilo, ale zataženo je stále. A začíná být ona divná polotma celý den. Jak já tohle období nesnáším!!!

A to si ho většinou ještě vyberou naši chlupáči k nemocem nebo odchodům. Zatímco léto, respektive srpen si na odchody oblíbily kočky, pesani prosinec a únor. No jo, znamená to, že Bobímu infuze nepomohly a už to jen spěje k hořkému konci. Jen najít tu odvahu kdy zavolat vetovi aby ho přijeli uspat. Takže veselé svátky ....

Ještě že dneska už jdu do práce naposledy v tomhle roce. A další malá radost mi přišla včera poštou, nové CD Ondřeje Havelky Swing nylonového věku. Jak jinak, poslal mi ho kamarád který u něj hraje, dokonce ho měl pro mne připravené ještě dřív než jsem ho o něj poprosila. A jako bonus ho mám podepsaný od členů orchestru. A při psaní  tohoto příspěvku si ho poslouchám. Jinak, kdo má rád swing tak se může podívat na archív ČT a zadat si My tančíme swing. Je to moc pěkný dokument O. Havelky o tom co je to a jak vznikl swing, dějiny v kostce od roku 1920 až po osmdesátá a devadesátá léta.

Zhlédla jsem včera a je to pěkné. Jak já bych šla zas na nějaký koncert!!!

Vánoční dekorace ....

 

.... vytvořené samotnou přírodou. To je téma

 dvou následujících článečků. Když se spojí mlha s mrazem, většinou z toho není jen jev zvaný diamantový vzduch (či nějak podobně, už přesně nevím) ale i krásná námraza na všem možném. Tedy pokud jí není moc, a taková že z toho praskají dráty, lámou se větve a nedá se chodit pokud si člověk nechce polámat všechny končetiny. Ale taková ta jemná, trochu proti logice zemské přitažlivosti. Taková byla na všech možných sušinách jak podél cesty kudy jsem šla, tak i vlastně hned tady u nás za lávkou. Ano! Máme fungl novou lávku, přes fungl nový splav na fungl nové řece.... a je to jedním slovem děs. Tedy celá ta revitalizace řeky, která ves uzavřela do masivních betonových hradeb. A přesně podle předpokladu, řekou protéká voda hloubky dvaceti centimetrů. Víc jí nikdy během roku neteče, jen občas na jaře když bylo hodně sněhu a začalo rychlé tání, občas vylezla z břehů a rozlila se na volné plochy. A od roku 97 tu nikdy už žádná velká voda nebyla. I ta byla vinou toho, že se nezačal dříve odpouštět pomalu chovný rybník který je ve vsi za námi. Proti tomu se postavili rybáři a až teprve v okamžiku, kdy začalo hrozit protržení hráze začali s masivním upouštěním vody které logicky zvedlo hladinu řeky nad kritickou mez a proto tu taky místy protékala některými domy které stály těsně u ní. Nikdy už taková situace nenastala i když pršelo intenzivně víc dnů. Pak se navíc zpevnila a zvýšila hráz rybníka, takže stejně jako většina obyvatel ani já nechápu ten děs co se tu postavil. Navíc až po 24 letech od povodní! Za tu dobu si jasně mohlo udělat povodí obrázek o situaci a přizpůsobit tomu i ta opatření. Ostatně až tady definitivně skončí, mám v plánu vzít kolo a projet vsí a tu betonovou hrůzu zdokumentovat. A pokud se mi podaří najít i původní podobu míst, tak je porovnat. Ale zpět k přírodě a jejímu kouzlení, které v mnohém předčí kouzlení lidí ....

Stále ještě ....

 

.... je nedělní dopoledne, stále ještě je

vcelku hustá mlha, ale už se víc a víc začíná sluníčko prosazovat a příjemně hřát, a s ním se ukazuje i modrá obloha. A co víc, vzduch je plný diamantového prachu, třpytící se zmrzlou mlhou. Vypadá to nádherně, nicméně při focení v určitém úhlu a bez slunce to na všech fotkách vypadá jak kdybych měla pěkně špinavý objektiv. Takže vás zvu na závěr nedělní procházky ....

Tak trochu kouzelné ....

 

.... dopoledne bylo to stříbrnonedělní. Jelikož 

jsem už potřebovala po těch deseti dnech v práci v atmosféře neustálého napětí a slovních útoků nutně si vyčistit hlavu někde venku, sama, jen s foťákem, na nedělní dopoledne jsem si prostě naordinovala procházku ať se děje co se děje. A musím říct, že mi počasí přihrálo skvělou šanci. Ráno jsem vstala, z radostí zjistila že stále ještě je dost sněhu i když zataženo. Než jsem si ale dopila ranní kafe padla najednou mlha jak mlíko. Fákt hustá. 

Sice mi to trochu změnilo plán kam jít fotit, ale nijak katastrofálně. Vyrazila jsem tak do míst kde už jsem dlouho nebyla, ale díky polní cestě a stromům okolo ní jsem si říkala, že se sněhem a mlhou by to tam mohlo být docela fotogenické. Navíc než jsem vyfuněla do kopce, začalo se ukazovat, že zřejmě mlhu brzy vystřídá sluníčko, protože se rapidně začalo měnit světlo podle toho, jak se si sluníčko razilo cestu ven. Když jsem se dostala na polní cestu po které jsem měla v plánu pokračovat, pípla mi zpráva od známého, že jsou na zahradě a jestli se nechci zastavit. Proč ne? A udělala dobře. Nejen že jsem si užila hezké povídání, a nádavkem k němu i grog, ale když jsem se vydala na další cestu, sluníčko už se prodralo mlhou natolik, že nejen že hřálo, ale i krásně začalo mlhu rozpouštět. Ale tak akorát aby něco už z mlhy vystoupilo, a něco se v ní ještě schovávalo ....

Třináctého jak ....

 

.... jak vyšitého. To je dnes od rána. Popravdě ani 

jsem původně neměla chuť dnesk psát nějaký příspěvek, byť včera jsem si užila zajímavé focení, ale mejl který jsem teď dostala mne nejen že naštval, ale ještě zhoršil mou už tak blbou náladu...

Ráno jsme museli nechat na dva dny na infuzích Bobího. Začal být apatický, spavý, hodně pil, málo jedl a to byla ta hlavní příčina proč jsme jeli k vetovi. On, který byl schopný člověku ukousnout ruku, jen kvůli tomu, že měl pocit že v ní držíte něco k jídlu co je určené jemu, si nevzal z ruky ani nabízené masko, a když tak opravdu jen tak laxně. Diagnóza zlá a prognóza ještě horší. Selhávání ledvin. Léčba neexistuje. Buď po dvou dnech proplachu se ledviny alespoň trochu zmátoří, nebo dožití doma a čekání na okamžik, kdy už  bude situace neúnosná. Hlavně pro něj. A rozhodnutí kdy ho poslat na cestu za Duhový most ....

Takže od rána pobrekávám, snažím se mezi tím něco upéct a zas pobrekávám. Ze všeho mne nějak těšila vidina sobotního výletu na Hlubokou a do Krumlova. A i tohle mi nevyjde. Teď jsem dostala mejl, že se i tenhle zájezd ruší. Prostě závěr roku jako vždycky. Bez klidu, se starostmi, naštváním a hodně blbou náladou ....

Nasněženo a .....

 

.... tak jsem v pátek na cestu do práce vzala 

foťák. Na chvíli dokonce z mraků vykouklo sluníčko a ozářilo zasněžené stromy. Navíc zvýraznilo i rozdíl mezi částí zatažené a částí modré oblohy. Ovšem jako vždy, zapomněla jsem vyměnit baterku a tak jsem toho zas tolik nenafotila. Ono stejně moc času nebylo, takže jsem ani moc naštvaná nebyla. Teď momentálně když píšu tyhle řádky venku padla zničehonic solidní mlha a tak si říkám, že vezmu foťák a půjdu fotit. Ostatně už si potřebuju vyčistit hlavu a protáhnout na vzduchu ....

Nasněženo potřetí ....

 

.... a zas na víkend. Ve čtvrtek jsme se zas nějakým záhadným

způsobem stali místo východními Čechami jižní Moravou, tedy alespoň co se počasí týče. Sněžilo tu a sněžilo a nasněžilo zas do krásných bílých peřin. Večer když mne vezla kolegyně z práce to bylo přímo luxusní. Měla jsem nejdřív cukání po příchodu domů vzít foťák a došmatlat do města nafotit letos nádherně ozdobené náměstí s vánočním stromem, ale byla jsem už tak utahaná, že jsem nakonec s radostí podlehla vábení postele a dvojky vína ve sklínce a rozhodla se pro činnost zvanou relax. Proto taky nikdy ze mne nemůže být ten správně zapálený fotograf. Jsem totiž na některé věci děsně líná....😉😆

Tentokrát nasněžilo z těch posledních tří víkendů nejvíc, a jelikož tu od minulého víkendu sníh moc neodtál, ráno jsem se po zahradě brodila až nad lem kotníčkových holin sněhem. Ostatně některé motivy jsem fotila znovu, a tak máte možnost porovnat jak to vypadalo poprvé i podruhé ....

Slunce a ....