Malé modré ....

 

.... možná někomu mohou evokovat

 téma módy, ale to opravdu u mne nehrozí. Tedy ne že bych se o módu nezajímala, ale je to spíš taková okrajová záležitost když už opravdu moc tápu. Můj nejoblíbenější outfit je sako (černé, šedé) košile nebo top (bílé) a džíny (světlé i tmavé) a boty co nejpohodlnější. Občas, když už je velké vedro nějaké šaty. V tom je ovšem trochu problém, nemůžu stále zakoupit ty, které by mi padly do oka na první kouknutí, měly šmrnc a nevypadaly jak pro osmdesátiletou stařenku (teď se omlouvám těm čupr babám, které i v tak vysokém věku vypadají dobře) ale asi pochopíte co tím básník chtěl říct. Když máte trochu vyvinutější hrudník šaty tak aby vám padly většinou vypadají jak zástěra na vaření ....

Dnešní malé modré tedy neznamená koktejlové šaty v modré barvě, ale malé modré květy statice ....

Miluju ...

.... dokonalost květu růže. 

Když se člověk podívá na rozvíjející se poupě, je to něco tak nádherně dokonalého, jak se jednotlivé okvětní lístky krásně skládají a jak do sebe dokonale zapadají. Některé odrůdy mají květ po rozvinutí i nadále pravidelný, jiné zas takový rozcuchaný, někdy jsou v něm okvětní lístky nahusto naskládané, že není vidět vlastně jak jsou uspořádané a u jiných zas je těch lístků jen pár. A ne každá má dar nejúžasnější vůně ....

Totální mišmaš ...

.... fotek bude obsahovat dnešní příspěvek.

Jsou vybrané tak, jak se mi tu nastřádaly a nehodí se nijak do ucelených článků. Takže tu bude vše od architektury, přes kameny, motýly až k pro mne nepochopitelnému výtvarnému dílku z jedné zahrady ... 

Žhavé dny ...

 

.... vyžadují sice schlazení,

ale my se podíváme na stejně žhavou barvu. Tedy zase na červenou. Opět se mi nastřádalo pár obrázků v téhle barevnosti a tím jak mi ubývají fotky v archívu, které jdou ruku v ruce s tím, že se poflakuju když to jde, u bazénu. Navíc jsem tu trochu dělala se synkem takové malé zkracování keřů a tújí (no speciálně u těch keřů to vypadá, že se jimi prohnal orkán) a  bylo potřeba včera nechat odvozit na sběrný dvůr ty hromady větví. je to k nevíře, ale bylo jich tři plné malé kontejnery, spíš jak po úpravě v nějakém parku a ne zahradě 😉 ...

Mákly jsme si s dcerou při nakládání dost, ještě že se holky přijely vykoupat, i když to jim moc nevyšlo, protože se přihnala bouřka a bylo po srandě... teď už mne čeká jen ty túje a keře začistit a pokrotit po stranách, ale to si počkám až bude trochu snesitelněji ....

Černobílá, bílá ...

 

.... a žádná výzva. 

Co si pod tím představit ? Výlet do archívu, včerejší focení a nemožnost nafotit posledních šesti témat podle mé představy či výskytu ve zdejších lokalitách. Prostě budu muset zbytek třicetidenní výzvy nechat až za dalších čtrnáct dní, kdy budu odjíždět na chatu a do Prahy a jinam na výlety a pak ještě k tomu jeden týden než se vrátím domů a stáhnu si fotky. Tím se tedy bohužel trochu rozhází význam třiceti dní. Ale i tak bych to ráda dokončila a ne to vzdala skoro před koncem ....

Chmejření ...

 

.... chmejření, nad něj není.

No, prostě mám ho ráda a něco si dokonce i na focení záměrně pěstuju (zničeho nic se mi v záhoně objevila Kozí brada, nevytrhla jsem jí jako plevel, neb jsem nevěděla co to vlastně je a čekala jsem con z toho bude, zatím kvete ale na chmejří se už těším) a něco se dá při dobré vůli nachmejřit i starosklíčkem. Po dnešním silně zahradně pracovním dni, kdy jsme se synkem devastovali túje a živý plot, neb nám to všechno za těch pětadvacet let přerostlo tak o čtyři metry hlavu, a tak už to bylo potřeba. V tom vedru nic moc... takže jsem si teď večer vzala foťák a jen se trochu poplazila po zahradě abych také mimochodem splnila výzevné zadání.  A tak si dneska nějaké to chmejření prostě dáme. 

To bylo chmejření archivní, a následuje chmejření starosklíčkové

(no, ono vlastně je to starosklíčkové všechno)

30 Day Photochallenge

den dvacátý čtvrtý, téma č. 29 BÍLÁ

Ještě jednou moje oblíbené téma - ptačinec

Včera jsem ...

 

.... věnovala trochu druhému tvořícímu blogu. 

Po pětileté přestávce jsem do něj doskládala nějaké tvoření z poslední doby, i  když to zatím stále není vše. Ani to tam všechno dávat nebudu, to bych se vážně zbláznila, pokud by měl někdo zájem, dodám do obou blogů odkaz na můj e-katalog. Je fakt, že jsem si trochu odpočinula, ale na pátek se vždycky už těším pomalu od pondělka když přijdu do práce. Je pravdou, že takhle jsem nikdy žádné své zaměstnání nenáviděla jako nenávidím tohle. Nefunkční ,závistivý a pomlouvačný kolektiv je prostě věc, která dokáže zkazit člověku chuť do práce. Bohužel, na výběr nic jiného není ....

Trochu jiný ...

.... mák, než ten vlčí

 bude dnes hrát hlavní roli ve fotkách. Ten tedy nerostl na mé zahradě (tedy alespoň zatím, už mám sebrané makovice na výsev) ale kousek od domu v takové džungli na břehu právě likvidované řeky (dle povodí renovované) . Každý den jsem se při cestě kolem kochala tou krásou a při nejbližší večerní příležitosti jsem si ho šla fotit ....

Do žluta ....

.... aby ten dnešek nebyl tak

úplně šedivý a smutný budou dnešní fotky. I když i na některých ta voda taky bude ... prostě jednu dobu to bez té vody na fotkách ani nešlo. Dneska už jí tady napadlo tedy dost. Dopršel mi z malé střechy kůlny sud, ve kterém ještě včera bylo tak dvacet centi vody, v jezírku už je pod vodou i fontánka, takže nefontání ale bublá, a ani bazén nezůstal pozadu. Jen doufám, že zas nebudu muset ho odpouštět, protože se nezdá že by déšť měl ustávat. A na zemi se to hemží těmi hnusnými plžáky. Včera jsem je sklepávala i z míst odkud by to člověk ani nečekal, že tam budou něco žrát. Nemůžu se dokopat k tomu začít je sbírat jako sousedi, ekluje se mi to. To je radši prokopnu motyčkou. Jeden čas jsem je popravovala tím způsobem že jsem je nahrabala na lopatku s hodila doprostřed silnice. Zaručeně je za chvíli převálcovalo nějaké auto. Když jdu po dešti po zahradě, v některých místech musím chodit opatrně, jak po dvorku slepičárny. Děsný bestie to jsou, neužitečný a nic snad krom kachen indických běžců je nežere ... ani ti krtci. Když už mi devastují záhon krtinami, mohli by tedy likvidovat i ty slimejše ....

Modrá je dobrá ...

.... obzvlášť když vám začnou kvést kalokvěty 

 které si z velkou chutí určují svou dobu květu sami. Jsou krásné, jsou chladivě modré, ale mrchy. Dokud mají v květináči trochu volného místa nekvetou. To udělají až v okamžiku, kdy dojdou k závěru že už mají dost stísněné podmínky a pak teprve laskavě vyhodí jeden nebo dva či jako letos dokonce tři! květy. Mám dvě odrůdy, jednu s širšími listy a květy světle modrými s okolíkem o průměru dvacet centi a druhou odrůdu s úzkými listy, tmavě modrými květy které vytvářejí modrou kouli i průměru deseti centi.

Jakou mi udělali radost, to si dokáže představit jen ten kdo čeká na to, až mu kytka která všem kolem kvete každý rok jemu rozkvete po třech letech od posledního jednoho květu. Teď rozkvétá ještě růžový křín, ale ten má takový divný způsob kvetení. Sice také má okolík cca šesti květů, ale každý den jeden rozkvete a hned také odkvete. Takže než se vzpamatuju jsou fuč ... dalo by se kdyby kvetly všechny cibule ale kvete vždycky jedna (tedy mě) ....

Schlazení ...

.... se dneska vcelku hodí.

Konečně je to pravé léto jaké má být, i když jak je vidět ze zpráv, meteorologové jsou z toho tak překvapení, že nás před tím musí stále ve zprávách varovat a děsit nás tím. Chápu, že by mohli být vyděšení z toho, kdyby mělo být takové teplo třeba v prosinci, ale v červenci? Ale zpět k létu. Užívám si tyhle dny nadšeně, o to víc, že tu byly obden holky se ráchat a Bobule a voda je kapitola sama o sobě. Dokonce se mi dneska i podařilo dosekat druhou část zahrady, kterou jsem nestihla ve středu, neb mi došel benzín. Takže už mi nic nebrání v tom si dnešní opravdu letní den bez výčitek užívat ....

Červeně naposledy...

.... tedy co se týče máků.

 Těch klasických, vlčích. Napadlo vás někdy, proč se právě takhle jasně červená kytička která svítí v přírodě do dálky jmenuje po vlkovi? Tedy v češtině ... vždyť to je velký paradox. Vlk zas není skoro vůbec vidět jak má skvělé mimikry .... možná to má původ v tom, že to není mák k jídlu, že zvlčil, zplaněl ... kdoví. Ještě mám fotky do dvou článků, ale to už budou máky trochu jiné, i když stejně pohledné ....

Nemám moc ...

.... ve zvyku přebírat články z jiných médií, 

a už vůbec ne ze sociálních sítí. Ale dneska jsem musela udělat výjimku, protože ten článek mi hovoří z duše. Opět se začíná rozmáhat celoevropská hysterie z příchodu druhé vlny kokotviru. Pravda, nejsem lékař, nejsem imunolog, nejsem přítel konspiračních teorií, ale člověk uvažující (snad) zdravým selským rozumem. A ten mi už od začátku při sledování absolutně chaotických rozhodnutí vlády, zákazů a příkazů říká, že tohle není normální. Ano, existuje tu virus, ale není sám, těch je kolem nás hodně. Ano, možná je pro někoho více pro někoho méně nebezpečný, ale to jsou i ty ostatní.

Chřipka... kolik té podlehne lidí během období kdy přebere otěže? Mnohem víc než na koronu. Navíc, řekl někdy někdo přesný počet lidí kteří opravdu zemřeli na působení korony. Jen a jen na to? Neřekl... protože ti lidé většinou zemřeli (a je to i v tom článku) na něco úplně jiného a jen měli diagnostikovanou pozitivitu na covid. 

A jak se tam píše, a zcela i podle selského rozumu pravdivě, pozitivita neznamená hned onemocnění natož pak úmrtí. (Tedy neberu teď AIDS) . Takže mne tak napadá otázka Qui bono, komu ku prospěchu je tahle hysterie navíc nepodložená pravdivými! údaji jak o onemocnění, tak i jeho následcích a smrtnosti. Někdo (asi si dokážeme domyslet kdo) potřebuje mít z obyvatel svých zemí strachem rozstřesená stáda, která se dají pomocí zákazů a příkazů dokonale ovládat jak loutky. A pak vystoupit jako hrdinové kteří vyjedou do pole a zabijí desetihlavou saň. Všichni jim budou tleskat a milovat je za to. Budou, protože ztratí během té doby schopnost samostatně myslet a používat svůj vlastní zdravý rozum. Takový je

asi účel politiky. A odpověď na otázku Komu ku prospěchu ....

Komentář  Jana Hnízdila

30 Day Photochallenge

den sedmnáctý, téma č. 14 OČI

Moje klasická modelka a díky za ní....

Ještě bych chtěla něco ve výzvě upřesnit. Téma č. 15 nese název Po setmění, ovšem asi příhodnější vzhledem k tomu že je tu i téma Noc je název Modrá hodinka. To už vám samo o sobě dává velkou možnost co a kdy fotit. Modrá hodinka je hodinu před východem a hodinu po západu slunce. Hodně vám pomůže opět inspirace na netu...

 

Dnes opět ...

.... odskok od květinových témat

do říše zvířat. A jmenovitě koní. Oblíbenou procházkou Bobule, když je tady, je nahoru na kopec za strejdou, kozou Vlastou a koníkama. A tak jsme opět před měsícem s dcerou a Bobulkou vyrazily. Celou cestu poskakovala jak ta koza, a pusa jí jela. Za strejdou do autodílny se ale sama bála, takže jsme s ní musely jít obě, i když tam pak lítala mezi autama a málem i pod nima. Ale největší atrakcí je  prostě Vlasta a její další čtyřnozí kamarádi. Na ty nemá ani strejda i když vozí bonbóny 😉 ....

A jelikož ...

.... už dlouho nepršelo

 (počítám, že dneska už k tomu dojde), dáme si něco kapek.

I těch mám neurekom nafocených a díky letošnímu počasí jich neubývá ale naopak v archívu přibývá. Tak ať se trochu vyprázdní ...

Včera bylo veselo, od rána nám nad barákem lítala všemožná letadla, neb ve městě na letišti (Ó, ano.... i Třebová má letiště!) byl letecký den a tak se stalo, že nám tu nad zahradou kroužil německý Messerschmitt z II. světové nebo anglická stíhačka z I. světové. Ovšem než jsem si doběhla pro foťák byly fuč. Odpolko přijely holky na koupačku a dostat Bobuli z bazénu bylo kolikrát nad lidské síly. No je prostě do rodiny, ráchadlo jako já i její máma. Navečer se ještě přijel podívat synek, takže místo klidného víkendu který jsem si malovala (muž odjel na chatu) bylo rušno. Dnes večer mne zas poveze syn na hlídání, u dcery přespím protože potřebuje hlídat už od půl deváté a mě nic nejede ... ovšem jestli bude dneska koupání, to je ve hvězdách. Zatím to tak vypadá, ale než si dopiju kafe, určo se to zvrtne ....